Prezident Macron a Karlova cena

Dne 10. května t. r. převzal v Aachenu (Cáchách), nejzápadnějším městě Spolkové republiky, francouzský prezident Emmanuel Macron »Mezinárodní Karlovu cenu« pojmenovanou po Karlu Velikém.

Jeho ocenění prý mělo, resp. má aktivizovat a posílit myšlenky na »jinou Evropskou unii«. Slavnostní laudatio přednesla osobně kancléřka Merkelová, vychvalující Macronovu údajnou odvahu, důraznost, invenci atd., což starosta Cách Philipp korunoval tvrzením, že Macron je dnes »největší poskytovatel impulzů pro Evropu«. Macron ve svém projevu potvrdil svou podporu společného rozpočtu eurozóny a etablování »evropského ministra financí«, vyzval Evropskou unii k vyšším výdajům (jak už víme, má se hlavně zbrojit!) a obecně k »prohloubení spolupráce v EU«. Oba hlavní aktéři toho dne se shodli v tom, že »Evropa potřebuje nový průlom« a do konce června 2018 budou v tomto směru předloženy jejich společné plány.

Budou to ale plány v duchu tradic této »Karlovy ceny«? nutno se ptát. Ostatně, proč její udělování je každoročně spojeno s protesty mírových aktivistů, odborářů a členů levicových stran? Zakladatelé této ceny, poprvé udělené v roce 1950 Richardu Coudehove-Kalergi, vesměs bývalí nacisté, usilovali především o poválečné oživení velkoněmeckých koncepcí tzv. nové Evropy, a sice v takovém hávu, aby byly akceptovatelné pro nové spojence západního Německa. Jádrem nového modelu tak měla být myšlenka Panevropy, kterou Coudenhove-Kalergi rozvinul ve své stejnojmenné knize z roku 1923. Ústředními náměty zde byly »Spojené státy evropské«, kontinent bez celních překážek, vytvoření evropského monopolního kapitálu a chápání Evropy jako »hráze proti bolševismu«. Hlavními byly pro Panevropu zájmy kapitálu, zatímco sociální dimenze, sociální práva hrála podřadnou roli. Coudenhove-Kalergi chtěl v zájmu Panevropy také kolonizovat: evropským koloniálním mocnostem mělo být garantováno vlastnictví jejich kolonií a ty státy, které v důsledku své zeměpisné polohy a historických peripetií přišly při rozdělování kolonií zkrátka (jako třeba Německo), měly získat pole působnosti ve »velké africké koloniální říši«.

Lze konstatovat, že evropský politický program zakladatelů Mezinárodní Karlovy ceny, vycházející z Coudenhove-Kalergiho Panevropy, v tom podstatném přetrvává. Jádrem má být federalizovaná Evropa pod vedením Německa a Francie, její oporou společná zahraniční a vojenská politika, společná hospodářská a finanční politika, společná měna...

A dodejme, že společná asociální politika, společná válečná politika, to vše pak aktuálně v duchu nikoli antikomunismu (ačkoliv ten je vždy po ruce a vítán), nýbrž antirusismu. V samém závěru bych chtěl připomenout, že v roce 1991 byl Mezinárodní Karlovou cenou vyznamenán... Václav Havel.

Jiří MAŠTÁLKA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.4, celkem 18 hlasů.

Jiří MAŠTÁLKA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.