Rozhovor Haló novin s pedagogem a cestovatelem Martinem Růžičkou

Čína je skvělá na práci i cestování

Strávil jste několik let v Asii. Které země tohoto regionu jste navštívil?

Dva roky jsem pracoval v Číně, rok na Filipínách a rok v Jižní Koreji. Jako turista jsem procestoval Thajsko, Kambodžu, Vietnam, Filipíny, Malajsii, Indonésii a Srí Lanku. V těchto zemích jsem strávil v průměru jeden měsíc.

Jaké zkušenosti jste nabyl právě cestováním po tomto regionu?

Když cestujete kdekoliv na světě sólo po hostelech, tak kromě toho, že uvidíte spoustu zajímavých míst a potkáte místní, potkáte také spousty dalších cestovatelů z celého světa, což je super. A co se týče Asie, tak ta vám rozšíří obzory.

Jakou řečí jste se tam dorozumíval?

V Číně čínsky, jinak všude jinde anglicky. Na Filipínách umějí perfektně, a jinde také nebyl problém v oblastech, kde mají hodně cizinců. Přinejhorším se dá domluvit pomocí překládací aplikace na telefonu.

Jak jste se naučil čínsky? Je těžké se naučit tento jazyk?

Těžké je to hrozně. I když se vám to nemusí zdát, tak si ani nedokážete představit, kolik máme společných slovíček například s angličtinou nebo španělštinou, které taky ovládám. V Číně začínáte od absolutní nuly, absolutní. V jiných asijských jazycích, jako v indonéštině nebo korejštině, alespoň přejímají anglická slovíčka. Ale v Číně vždy tvoří novotvary, jako obrozenci u nás. Slovní zásoba mi na čínštině přišla nejtěžší. Pak je problém v tom, že je to jazyk tonální. Slovo může mít až čtyři významy podle toho, jaký tón použijete. Nicméně to ve výsledku nebyl úplně takový problém, protože mnozí byli schopni si to domyslet z kontextu. Co mi přišlo geniální, je časování a skloňování. Nic z toho tam neexistuje. Když chcete říct: »Včera jsem šel do kina«, tak řeknete: »Já včera jít do kino«.

V čem jste ocenil právě Čínu?

Na cestování je Čína skvělá. Na práci také. Jako cizinec tam máte velice dobré platové podmínky. Žil jsem v jednom takovém »malém« průmyslovém městě na pobřeží. Ale byl jsem ze své práce s dětmi a ze znečištěného vzduchu neustále nemocný, tak jsem se rozhodl odjet.

Čína je často kritizována za špatný stav životního prostředí. Vy jste pobýval v Číně v přímořském městě, a přesto i tam byl vzduch dle vás znečištěný. Zlepšují Číňané nějak zásadně problémy se smogem ve svých městech? Nebo se o tom jenom povídá, a skutek utek?

Myslím, že skutek utek. Co vím, tak centrální vláda sice má nastavené různé limity v zákonech, ale už se to moc nedodržuje. Bavil jsem se například s jedním australským podnikatelem, který tam měl nějakou výrobnu, a ten říkal, že například v jeho provozovně se různé směrnice o znečištění a pracovních podmínkách museli striktně dodržovat, ale o dům dále v továrně, kde vyráběli to samé, už žádné směrnice dodržovat nemuseli, protože vedení mělo konexe na místní úředníky. V Číně jsem byl ale naposledy před 2,5 roku, tak nevím, kolik se toho změnilo.

Uvádíte, že jste pracoval v Číně s dětmi. Můžete to upřesnit a popsat svůj pracovní den?

Moje práce v Číně byla taková práce snů - ne moc práce a dobré peníze. I kolega z Holandska si tam vydělal víc než učením doma. Učil jsem angličtinu ve školce pro místní zbohatlíky. Pracoval jsem většinou od osmi do 12 a od 14.30 do 17 hodin. Ráno začalo tak, že jsme stáli před školkou a vítali přicházející děti. Poté jsem šel zpátky do kanceláře a připravil se na výuku, poté jsem odučil 30minutovou lekci a šel jsem na hřiště hrát si dětmi. Učitelkám jsem pomohl je přivést zpátky do tříd a pomohl jim, s čím bylo potřeba. Odpoledne se opakovalo něco podobného.

Jak byste charakterizoval povahu Číňanů? Prý se s nimi těžko komunikuje a komunikace s nimi podléhá jiným pravidlům než třeba v Evropě. Je to pravda?

Jo, to je pravda. Kromě jazykové bariéry je tam i bariéra kulturní.  Dost záleží na tom, jak jsou ti Číňané zvyklí jednat s cizinci. Já jsem osobně ve své práci problém neměl. Kolegové byli velice přátelští a vedení s námi, učiteli z ciziny, také jednalo férově. Ale je pravda, že jsem trošku cítil, že přístup vedení k ostatním čínským zaměstnancům byl trošku drsnější. Ta hierarchie je tam holt nastavená o trochu jinak. Ale zas bych nechtěl moc spekulovat.

Můžete uvést konkrétní příklady zmíněné »jiné« komunikace s Číňany?

Já jsem u toho tedy nebyl, ale moje ex-přítelkyně například měla jistý problém s ředitelkou. Ta se jí nakonec omluvila, ale nicméně za dva týdny byla tato ředitelka vyhozena právě proto, že se omluvila své zaměstnankyni - prý tím ztratila tvář! Také je možná trošku pravda, že se vyhýbají konfliktním situacím. Tady v Evropě, když je nějaký problém, tak si to vyříkáme, ale tam chodí hodně kolem »horké kaše«.

Jinak bych doporučil každému do Číny a Asie jet - je to zážitek! Stačí se naučit anglicky, udělat si TEFL, a můžete vyrazit hledat práci. Nejlepší je, jet rovnou tam a hledat na místě. Problém je trošku s vízy, ale když vás škola opravdu chce, tak vám s nimi pomůže.

Jste tzv. digitálním nomádem? Nebo jste si přivydělával na cestách jiným způsobem?

Cestování jsem si platil z peněz, které jsem si našetřil prací v Asii. Chtěl jsem se stát »digitálním nomádem« a cestovat po světě, ale práce s cestováním mi nešla moc dobře skloubit. Navíc jsem se nyní rozhodl rozjet vlastní online jazykovou školu s filipínskými lektory a je dost možné, že v ČR budu muset nějakou dobu zůstat kvůli firemním zákazníkům.

Která země asijského kontinentu se vám líbila nejvíc a proč?

Každá země má něco do sebe. Pokud jde o mne, tak jako Středoevropana mě nejvíc uchvátily pláže na Filipínách, v Indonésii a Thajsku. Co se týče jídla, tak to vyhrává Vietnam a Thajsko.

Cítil jste se v Asii bezpečně? Nebo máte i nějakou nepříjemnou zkušenost?

Moje přítelkyně se například na Filipínách necítila bezpečně. Ale já jsem to tak necítil a nikdy jsem neměl nijak výrazný problém. Na co je třeba dát si pozor, jsou různé podfuky na turisty, na taxikáře a do jisté míry na kapsáře. V Číně jsem viděl nějaké opilecké rvačky, jednou jsme s kamarády před diskotékou viděli, jak parta Číňanů nutila násilím nějakou Číňanku nastoupit do auta, tak jsme na ně začali řvát a skoro z toho byl problém, no a na Srí Lance jsem jednou viděl na pláži bojovat nějaké dva rodinné klany – ženy, muži, děti. Bylo to dost bizarní. Ale to jsou spíš takové výjimky. Ale jako cizinec máte i v těchto situacích spíše výhodu, spíše vás nechají na pokoji. Oproti Ekvádoru, kde jsem byl přepaden, a Latinské Americe obecně to jsou nebe a dudy.

Jakým způsobem reagovali asijští domorodci na to, když se dozvěděli, že jste z České republiky? Našli jste určitou spojitost s naší domovinou?

Někteří neměli ani tušení kde jsme, jiní tak trochu tušili a možná tak pětina by nás snad našla na mapě.

Plánujete nějakou další cestu světem? Pokud ano, jakou?

Pokud mi vyjde moje on-line škola angličtiny s Filipínci, tak bych ideálně chtěl být v létě v ČR a v zimě na Filipínách. Pokud ne, tak bych se chtěl naučit programovat nebo digitální marketing, začít pracovat on-line a stát se tím digitálním nomádem.

V budoucnu byste rád žil v České republice, nebo někde jinde?

V létě je tu hezky, ale ty zimy mi přijdou depresivní.

Radovan RYBÁK

FOTO – archiv Martina Růžičky


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 17 hlasů.

Radovan RYBÁK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.