Rozhovor Haló novin s novinářkou z Hongkongu Pink Leeovou

Máte sílu změnit politiku svým zájmem?

Jste poprvé v České republice?

Ano, přiletěla jsem začátkem týdne a zůstanu tady pět dní. Do Prahy mě pozval můj dlouholetý přítel, argentinský spisovatel Juan Braun, který tady již nějakou dobu žije. Seznámila jsem se s ním před deseti lety na výletní lodi, když jsme pluli řekou Mekong v jižním Vietnamu. Byla to tehdy romantická plavba a od té doby jsme přátelé.

Je složité být v současnosti novinářkou v Hongkongu?

Být novinářkou v Hongkongu, který byl dlouhá léta pod anglickou správou, je dnes velmi specifická činnost. Hongkong je více svobodný, ale u mnoha novinářů funguje určitá autocenzura. Každopádně média jsou tam dodnes rozdělena stejně jako v Evropě, tedy na levicová, pravicová a konzervativní. Máme u nás noviny, kterým se líbí západní typ demokracie, a také noviny, které spíše preferují samotnou Čínu. Záleží tedy na tom, u jakých novin novinář pracuje, a podle toho píše. Myslím, že v Evropě je to podobné.

Jaké máte novinářské zkušenosti?

Já osobně jsem pracovala pro jeden z předních hongkongských listů, který byl nakloněn politice Číny, byla to moje první práce. Tam jsem získala zkušenosti. Šéfredaktor novin byl členem komunistické strany a to se pochopitelně odráželo i v tom, o čem a jak jsme psali. Asi za rok jsem začala pracovat pro další noviny, které byly více nakloněné pluralitním názorům. Za zkušenosti v obou denících jsem vděčná a posunuly mě dál. A to jak profesně, tak v tom, jak nyní nahlížím na svět.

Jak je naladěna starší a mladá generace v Hongkongu?

Domnívám se, že starší generace v Hongkongu víceméně souhlasí s politikou Číny a neprotestuje, mladší jsou více nervózní a tato politika se jim někdy nelíbí. Osobně za vším vidím rozdílnou ekonomickou situaci starší a mladé generace.

Můžete to upřesnit?

Samozřejmě. Starší generace ještě měla v minulosti možnost pořídit si například byt nebo dům, mladá generace to má nyní daleko těžší, protože ceny nemovitostí vzrostly závratným tempem. V tom především vidím důvod nervozity mladé generace. Vždyť například 25 metrů čtverečních dnes v Hongkongu stojí zhruba 500 000 anglických liber, čili asi 600 000 euro. Růst cen nemovitostí začal asi před patnácti lety a dodnes se nezastavil.

Vraťme se do Číny. Kde spatřujete začátek jejího obrovského rozvoje?

Víte, Čína byla třeba ještě v osmdesátých letech chudou zemí, ale tehdejší prezident právě v tuto dobu nastartoval jistou politiku, která umožnila, aby každý Číňan měl možnost zbohatnout. To pokračuje samozřejmě až do dnešních časů. Myslím si, že Čína je dnes více kapitalistická, a to v soukromém sektoru, než třeba USA.

Jaká jsou specifika Číny?

Zkráceně, ale výstižně řečeno – vydělávejte peníze, ale nestarejte se o politiku. Tak to funguje v Číně. Lidé se mají stále lépe, a tudíž nemají potřebu demonstrovat proti vládě. Kdyby tomu tak ale nebylo, protestovali by.

Co je tedy lepší? Moci se zajímat o politiku a stejně až příliš často nemoci něco změnit a ještě na to doplácet, anebo se o politiku nestarat, mít se dobře a prosperovat?

To je filozofická otázka. Nevím, co je lepší. Každopádně žádný systém není bez chyby. Je ale pravda, že demokracie je drahá a politici mají až příliš vysoké platy na to, co společnosti přinášejí. A mnohdy nepřinášejí vůbec nic. To všechno nakonec pochopitelně platí ten tolik svobodný obyčejný občan. Víte, ale jak jsem poznala Čínu, tak lidé v ní často nemají takovou politickou senzitivitu, jako lidé třeba v Evropě. Skutečně se zajímají především o peníze a jsou to dobří obchodníci. Obchody dělají po celém světě. Dávají přednost možnostem dát své děti studovat do lepších škol, obchodovat a cestovat, než možnosti starat se o politiku, která mnohdy trpí korupcí.

Čína je známá tvrdými tresty za korupci. Uveďte nějaký konkrétní příklad, jak tam proti ní bojují?

Ano, proti korupci se v Číně skutečně bojuje, v Evropě se o tom mnohdy jen mluví. Líbí se mi třeba jedna akce právě proti téhle nebezpečné kriminální činnosti, která má název Uhoď na svého tygra! Zmíněný »tygr« je člověk, který jednoduše jede na plné pecky v korupci. Na tyto »tygry« mohou občané upozornit úřady. Nejsem naivní a vím, že tam, kde budou lidé, tam pořád nějaká korupce bude. Ale Čína právě s korupcí bojuje, a to nejen naoko! A tresty za ni tam jsou tvrdé, nikoliv tak směšné, jako třeba v Evropě. Každý korupčník ví, že právě tam mu jde o život. V rukavičkách se s korupcí bojovat nedá.

Propadá se kdysi střídmá Čína do neřestí konzumerismu? »Neviditelní chudí« je totiž nové trendy označení, které se šíří na čínském internetu. S nádechem ironie označuje mladé lidi, kteří hodně vydělávají, ale zároveň jsou zvyklí ve velkém utrácet. Jak to vnímáte?

Máte pravdu, ve velkých městech se lidé často skutečně rozdělují podle toho, jak drahý mají automobil, oblečení, kolik stály jejich mobilní telefony, boty a podobně. Na venkově, kde žijí mnohdy chudí lidé, tam tento nešvar konzumismu ještě nedorazil.

Znepokojuje konzumerismus v Číně tamější ekonomy, nebo jej spíše vítají?

V zemi, která byla historicky známá střídmostí svých obyvatel, skutečně tento generační trend znepokojuje některé odborníky. Mají totiž obavy, že společnost zvyklou tradičně spíše šetřit, střídá společnost žijící »od výplaty k výplatě«, a to jenom proto, že je posedlá osobní spotřebou. Snad tento trend nesehraje v budoucnu negativní roli. Zabránit mu však bude těžké.

Radovan RYBÁK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 24 hlasů.

Radovan RYBÁK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-06-25 20:26
Zájmem určitě, ale bohužel, taky hloupostí.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.