Součást velkoněmecké politiky

Zpochybnění odsunu bývalo vždy součástí politiky velkoněmeckých politiků. Úmyslně používám slovo velkoněmecký, protože je synonymem pro rozpínavost a skrytou touhu vrátit se do dob, kdy se Německo pokoušelo řešit své problémy na úkor dalších sousedních zemí. Napřed vždy byla slova a později řinčely zbraně. V současné Evropě není místo na zbraně, ale nemělo by být místo ani na slova zpochybňující výsledky druhé světové války. A odsun takovým výsledkem je. Tedy odsun německého pohraničního obyvatelstva z českých zemí a odjinud. Paní Merkelová, ať z těch či oněch důvodů, se nyní k takovému přístupu vrátila, i když v minulosti bylo podepsáno mnoho smluv, které se jednou provždy pokusily uzavřít kapitolu, na niž Německo nemůže být pyšné.

Poválečný odsun, kromě brněnského excesu, vycházejícího ovšem z místních zkušeností s Němci, a situace, kterou chtěly místní orgány řešit, byl součástí rozsáhlých opatření, jež měla zabránit, aby se někdy neopakovala podobná situace, jako byla na konci třicátých let. Byl proveden v souladu s rozhodnutím Postupimské konference. V polovině padesátých let se pak v Pařížských dohodách Německo zavázalo, že nikdy nebude poválečná rozhodnutí týkající se Německa zpochybňovat. Je na nich podpis tehdejšího premiéra Konráda Adenauera, jenž je dodnes ikonou německé politiky. Později byly dokonce podepsány dohody, v nichž byla potvrzena i nulita mnichovské dohody a po Listopadu 89 dokonce Deklarace, jež navždy měla vypořádat ve smyslu Postupimi a Pařížských dohod bilaterární vztahy Německa a Československa.

Poslední prohlášení paní Merkelové se však od těchto dokumentů odlišuje. Proč? Že by Německo opět nasadilo tón, jenž postupně má zpochybnit všechny smlouvy z minulosti a - jako se tomu stalo v případě smlouvy z Versailles - vytvořit si nástupní prostor pro jejich zrušení? Není doba na války, Evropa je jiná, ale je doba pro ekonomické a politické ovládnutí kontinentu. Už dnes je Německo jednou z hlavních vůdčích sil kontinentu, ale zatím zřejmě dosud skrytých cílů nedosáhlo. A slova zpochybňující odsun jako skrytý cíl s nedozírnými následky - ať chci nebo nechci - musím brát.

Bohužel už prezident Havel svou omluvou za odsun dal podnět k revizi podepsaných dokumentů a vlastně i k revizi výsledků druhé světové války. Deklarace podepsaná později měla tento jeho přístup napravit. Zdálo se, že konečně je konec s pokusy cokoli revidovat, i když s obsahem oné Deklarace lze polemizovat. Z české strany k takové polemice nedošlo. Z německé už vícekrát.

Musím proto znovu připomenout, že odsun byl proveden z rozhodnutí Postupimské konference a týkal se těch obyvatel, kteří v roce 1938 chtěli většinově domů do Německa a vzápětí po Mnichovu se zbavili československého občanství a stali se občany Německa. Těmi byli i v roce 1945, a to nikoli z přinucení, ale z vlastního rozhodnutí. Odsunuti z Československa, ne vyhnáni, byli proto nejen jako jedna z příčin vzniku druhé světové války, ale jako občané cizího státu. Kdyby byli posuzováni podle ústavy z roku 1920 a zapomenuto, že nebyli našimi občany (občanství se zbavili dobrovolně), pak by museli být souzeni pro velezradu. Odsun byl proto správným a humánnějším řešením.

Josef ŠENFELD, kandidát KSČM na senátora ve volebním obvodu Litoměřice


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 32 hlasů.

Josef ŠENFELD

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-06-27 13:55
To vše o čem se píše v článku je pravda. Ovšem paní Merkelová
spadla do žumpy, kterou si sama vykopala, a tak se chytá čehokoliv, jen
aby se udržela nad hladinou.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.