Walter Baier (uprostřed) na jednání křesťansko-marxistického dialogu v italské Ferraře FOTO - autor

Proměnná geometrie levice

Evropské unii se přes mírně rostoucí přírůstky nedaří dobře. Zatímco uvnitř států a mezi nimi rostou sociální rozdíly, přikazuje si zvýšení nákladů na zbrojení, aby vyrovnala chybějící soudržnost zahraničně politickými aktivitami.

Oné dlouhé noci v červenci 2015, když byl Alexisu Tsiprasovi vnucen podpis pod vyjádření, kterým byla dluhová past jeho země nikoliv vylepšena, nýbrž zostřena, byl ve hře nejen osud malé země, jejíž právo na sebeurčení obhajoval. Jeho vláda stála v zápase s »institucemi« osamocena, ale miliony lidí sledovaly tento boj se sympatiemi. Za to, že jejich naděje na solidární obrat evropské politiky nebyly naplněny, platí dnes Evropa hořkou cenu.

Alexis Tsipras FOTO - wikimedia commons

Frustrace ze zabránění demokratickému a sociálnímu řešení si hledá jiné cesty, jak si dopřát sluchu a nachází je v nacionalismu a fašismu.

Naopak, v případě vítězství Emmanuela Macrona ve francouzských parlamentních volbách byla většina občanských komentátorů názoru, že lze rozeznat vitalitu neoliberálních projektů. Ale tento optimismus je stejný, jako pískot dětí v temném lese. Ve skutečnosti dokázaly pravicové radikální strany při volbách před rokem a půl více než zdvojnásobit počet hlasů na 20 milionů, což ukazuje, že liberální, proevropská reformní rétorika nestačí, aby byl zabrzděn jejich nástup. Ať je tomu jak chce, je zřejmé, že Macronův styl vládnutí v zemi vede svou neoliberální formou také k odnětí základních principů demokracie...

Pravicoví radikálové do vlád?

Ideologicky byl pravicový radikalismus již dávno implantován do středu společnosti. Nové je ale, že pravicoví radikálové nyní vstupují do vlád. Tato neradostná skutečnost a vývoj byly včera národní nebo regionální záležitostí, dnes je je však možné zaregistrovat jako celoevropský trend.

K tomu se připojuje kvalitativní složka. V důsledku brexitu (mj.) nebudou již patřit dvě ze tří radikálních pravicových frakcí v europarlamentu do toho příštího. Vedení tohoto tábora totiž přejde na radikální strany jako Front National (Francie), FPÖ (Rakousko), Lega (Itálie), Vlaams Belang (Belgie), Wildersova PVV (Nizozemsko) a českou SPD, které se spojily do Frakce Evropa národů a svobody. Je omylem domnívat se, že by tyto strany nebyly schopné, na základě protichůdného nacionalismu, dohodnout se na společném přístupu k Evropě.

Klíčový význam jejich programové Charty, která má 25 řádek a v níž se staví proti jakémukoliv delegování národních pravomocí na nadstátní sdružení, má tzv. národní suverenita. Evropské politické uspořádání, které se z toho odvíjí, se snaží udělat srozumitelnější především přísliby odvrácení imigrace.

Co to znamená pro levici

Konkurence mezi macronismem a nacionalismem, jak připravit různé metody stabilizace krizí zranitelného evropského kapitalismu, je stejně tak reálná jako »dvousečná mlýnice«, před kterou to staví radikální levici.

Musí se (levice) v tomto dilematu rozhodnout pro jednu z těch dvou stran a začít se hádat o různé koncepty, jak tomu naznačuje v současnosti vývoj mezi hnutím DieM 25 Janise Varufakise a Jean-Luc Mélenchonovým evropsko-skeptickým Plánem B?

K chladnokrevnému zacházení s tímto rozporem by mělo náležet i poznání, že levice se zmítá v rozporech již dobrých 100 let, totiž od známého sporu mezi Rosou Luxemburgovou a V. I. Leninem. Z dlouhého trvání diskuse může být odvozeno, že se v ní odrážejí reálné problémy a žádný z nich nedovoluje závaznou odpověď jednou provždy, nýbrž že vyžadují různé přístupy podle doby a místa.

Lepší než vedení polemik o otázkách, které mohou být odpovězeny pouze budoucí politickou praxí, je smířit se s různorodostí jako se zdůvodněním a výchozími body pro tvůrčí sjednocující návrhy.

V politice přeci nejde jen o strategii, nýbrž také o struktury. S rozladěním zjišťují někteří, že tři strany - France Insoumise, Podemos a Levý blok Portugalska - rok před evropskými parlamentními volbami uzavřely spojenectví umožňující přizvat další strany.

Ale to přece není nic nového. Již před posledními evropskými parlamentními volbami se strany komunistického zaměření nezávisle na tom, zda náleží ke straně Evropské levice (EL) nebo ne, dohodly na společném prohlášení.

Rozmanitost vývoje

Budeme mít i tentokrát možnost vidět rozmanitost vývoje. DieM 25 půjde do voleb v některých zemích sama, v jiných v koalici se stranami, možná dokonce s těmi náležejícími k EL, a budeme mít možnost, stejně jako v minulosti, pozorovat případy, ve kterých strany bez škod budou v národním měřítku kopírovat svou konkurenci na evropské úrovni.

Tato proměnná geometrie odpovídá dnešní evropské levici. Rozhodující otázkou je a zůstává přitom, zda tato pluralita východisek povede ke vzniku více či méně levicové jednoty v politických akcích. Tady vstupuje EL do hry jako levicová evropská strana.

Za solidaritu s uprchlíky

Musí jí být umožněno představit se se stručným soudržným programem, ve kterém naleznou své místo obzvláště zájmy mladé generace a žen na sociální, hospodářské a ekologické přestavbě Evropy. Musí vyjadřovat protiklad k militarizaci EU a vyslovit se jasně pro solidaritu s uprchlíky a migranty!

Klíčovým programem levicové politiky na evropské úrovni se sám od sebe stává integrační proces, který si odebral technokratickým a autoritářským charakterem demokratickou legitimitu a zničil důvěru v reformovatelnost EU.

Jak se může EL prezentovat jako nadnárodní politická moc, ačkoliv se evropský parlament nedokázal dohodnout na nadnárodní volební kandidátce? Jednak proto, že na národní volební kandidátky jsou jmenováni na významné funkce kandidáti z jiných stran. Jednak také proto, že dochází k nominaci kandidátů na předsednictví evropských komisí. Což je levici umožněno pouze v EL. Odpovědnost za to stojí na politické síle a dynamice radikální nacionalistické pravice, které levice v žádném případě nesmí přenechat jeviště jako jedinému vyzyvateli zavedených poměrů.

Evropská levice je vystavena kritice. Na tom není nic špatného. Nemělo by to ale zastínit skutečnost, že po historických zkušenostech s autoritativními formami internacionalismu samotného již samotná její existence představuje strategický zisk. Může jí dokonce připadnout klíčová role z důvodů volebního práva a politiky Evropského parlamentu. Buď ji přijme, nebo ne a splní ji dobře nebo špatně, podle toho, jak jí členské strany budou utvářet.

Walter BAIER

Překlad Jiří MÁLEK, SPAS


(Uvedený text je reakcí W. Baiera, koordinátora evropské sítě pro alternativní myšlení a politický dialog »transform!europe« na žádost o jeho vyjádření u příležitosti otevření kanceláře Nadace Rosy Luxemburgové v Praze a k současné situaci levice v Evropě před volbami do Evropského parlamentu 2019...)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.5, celkem 11 hlasů.

Jiří MÁLEK, SPAS

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.