Nebyl prý nejtemnější

V červnu jsem si mohl přečíst v časopisu Respekt recenzi knihy německého historika Volkera Mohna, která byla také přeložena do češtiny. Ale nejde mi o knihu, ta jednostranně nezdůrazňuje některé momenty z tehdejšího kulturního vývoje. I když, jistě, je psána jako jistá obhajoba tehdejšího nacistického Německa, ale nesnaží se tehdejší protektorát nabídnout jako něco, co vlastně méně ublížilo kultuře, jako to, co následovalo. Ale citujme přesně pana Jana H. Vitvara. Je otázkou, napsal, ‚zda byl protektorát opravdu nejtemnějším obdobím naší kultury, či jen předvěstí věcí příštích‘. Přeložíme-li si jeho slova do normálního jazyka, pak osvobozením, a zvláště poúnorovým obdobím, nastala zřejmě doba poklesu kultury a umění, doba její nepodpory. Nebo jsem si vyložil jeho slova nesprávně a pan Vitvar myslel současnost?

Ale zpět k recenzi. Pan Vitvar vyzvedává Mohnovu větu, že ti čeští pravicoví (v textu toto slovo se ovšem neobjevuje) politici‚ kteří se dostali k moci po zřízení protektorátu – podotýkám, že mělo jít jen a jen o Čechy, kulturtrégry (nemyšleno Janem Vitvarem negativně) druhé republiky – ‚byli v pozicích, v nichž mohli podporovat umělce, kteří podle jejich názoru patřili k národní kultuře‘… Jako příklad uvádí člověka, který si nemohl stěžovat, Františka Kožíka, který v roce 1940 dokonce dostal stipendium, V. Talicha a Vlastu Buriana, kteří zase společně s Kožíkem dostali tehdejší státní cenu, a to dokonce po vypálení Lidic a Ležáků. Ano, bylo to, jestliže vynecháme souvislosti, podivné období. Ti tři zrádci nebyli, jen podlehli strachu a beznaději. Jenže současně doslova stovky umělců byly shromážděny v Terezíně, aby jejich život skončil v Osvětimi, smrt v Mauthausenu našla Anna Letenská, v koncentrácích skončili Josef Čapek, Karel Hašler, Milena Jesenská, Bedřich Václavek, a desítky dalších. Někteří z nich měli štěstí a zachránili se – E. F. Burian, J. Větrovec… Z tábora se mohl do práce vrátit Oldřich Nový a Ondřej Sekora… Byla to hrůzná doba. Doba, kdy vládl kultuře Emanuel Moravec a ze svých pozic přihrávali Deml, Kostohryz, Zahradníček, lékař Teuner…

A ona doba poté? Srovnávat může jen neználek, anebo placený dohonestátor. Plivat dnes jde na všechno a všude. Je přece demokracie havlovského typu a jen ten přece měl vždy pravdu. Jako neomylný papež. Po válce vznikla vynikající díla, jimiž se můžeme chlubit. Stačí si uvést Werichova »Císaře a pekaře«, Hrabalovy a Menzelovy Postřižiny, film Vesničko má, středisková, Drdovy povídky, Kožíkovy knihy Světlo v temnotách či Fanfáry pro krále, z nichž několik se stalo podkladem pro nezapomenutelné filmy, Seifertovy sbírky, Lhotákovy, Zrzavého a Nowakovy obrazy, Štaidlovy písně, Maláskovu hru na klavír, zpívající Sukovy housle, Krombholcovo a Bělohlávkovo dirigentské umění, Hubáčkovu rozhlednu na Ještědu a Dietlovy seriály, atd., atd. Zřejmě nic z toho Jan Vitvar nezná.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.9, celkem 19 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2018-07-11 19:14
Pro nácky samozřejmě nebyl protektorát nejtemnější dobou.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.