Rozhovor Haló novin s Miladou Halíkovou, kandidátkou do Senátu ve volebním obvodu č. 74 - Karviná a do Zastupitelstva města Havířov

Developeři musejí dostat konkurenci

Ceny bytů i nájemného v místech, zejména velkých městech, kde lidé mohou sehnat lépe placenou práci, dosahují neúměrné výše. Jde s tím vůbec něco dělat?

Samozřejmě že ano. S trochou nadsázky bych řekla, že nastal čas deformovat trh. Narážím tím na tolik používanou frázi, která před lety měla umožnit prudce zvyšovat nájemné, že trh je deformován nízkými nájmy. Teď jsme svědky pravého opaku. KSČM nechtěla čekat, až tato situace nastane, a tak ještě v době, kdy měla končit platnost zákona o jednostranném zvyšování nájemného, jsme dvakrát ve Sněmovně předložili zákon, který by zamezil této situaci. Když jsem druhou verzi zákona o nájemném a jeho sjednávání, upravenou podle připomínek při prvním projednávání, Sněmovně jako poslankyně předkládala, strhla se bouře od zastánců postoje, že ruka trhu vše vyřeší. Návrh neprošel a nyní jsme svědky toho, jak honba řady majitelů domů a developerů za ziskem dopadla. Současná vláda musela uznat, že stav je neúnosný. V programovém prohlášení proto už na úvod zařadila mezi hlavní strategické záměry, že prosadí rychlejší realizaci výstavby dostupného bydlení pro seniory a také pro mladé rodiny, a to zejména formou nájemního bydlení v malometrážních bytech komunitního typu. Jde o jednu z priorit KSČM při vyjednávání tolerance pro Babišovu koaliční vládu. Pokud nemá uvedený vládní úkol zůstat jen na papíře, pak považuji za nutné, aby developeři konečně dostali větší konkurenci. Tedy aby stát podporoval obecní a družstevní výstavbu. Ne slovy, ale i financemi a potřebnými zákony.

Družstevní výstavba před lety zajišťovala mnoha rodinám s průměrnými příjmy možnost získat cenově dostupný byt. Proč se od ní ustoupilo?

Politická agitace, že družstevnictví je přežitek, nahrávala developerům. Odrazila se například i v tom, že Státní fond rozvoje bydlení v roce 2007 pozastavil program podpory výstavby družstevních bytů do vlastnictví bytových družstev, v němž byly poskytovány dotace. Opakovaně jsem při projednávání rozpočtu i účetních závěrek SFRB pro jednotlivé roky ve sněmovním výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj kritizovala, že tento program není obnoven. Bylo to volání žíznivého na poušti. Nemohu se zbavit dojmu, že stavitelská lobby byla pro vládní představitele mnohem přesvědčivější. Při různých seminářích o bydlení jsem také narážela na nechuť zástupců soukromých majitelů domů vzít na vědomí zkušenosti družstevníků, podle nichž na správu a opravy domů stačí mnohem nižší nájemné, v tomto případě příspěvky do Fondu oprav, než vybírají oni. Větší družstevní výstavba by tedy pomohla snižovat nájemné a byla pro občany vítanou konkurencí. Zrovna tak jako výstavba obecních a městských bytů. V této oblasti stále narážíme na důsledky ukvapené privatizace obecního bytového fondu v devadesátých letech minulého století.

Radnice tehdy vedly převážně pravicové strany, které si vůbec nepřipouštěly, že budou potřebovat sociální byty, natož byty s dostupným nájemným. Razily heslo, že každý se má postarat sám o sebe. Jsem ráda, že u nás v Havířově jsme zbrkle neprodávali a město si ponechalo na sedm tisíc bytů. I když máme jiný problém, a to s byty bývalých OKD. Zdeněk Bakala je přeprodal soukromé společnosti, která se bude zaštiťovat ochranou své investice. Nájmy jsou v těchto bytech už tak vysoké, že mnohé zůstávají prázdné. Zaměstnanci v regionu, kde není práce nazbyt, a senioři se snaží sehnat něco levnějšího. Považuji za ostudné, když po celoživotní práci nemohou zejména osamělí důchodci zůstat ve svém bydlišti, kde mívají zázemí.

Pomohla by ve vládním prohlášení zmíněná výstavba nájemních malometrážních bytů v domech komunitního typu?

Jistě by se sem část seniorů mohla přestěhovat. Chci ale upozornit, že tento projekt, podporovaný penězi Evropské unie, se týká pouze soběstačných seniorů. V programovém prohlášení vlády v kapitole věnované sociální politice je věta, že kabinet bude klást důraz na rozvoj služeb, které umožní klientům co nejdéle žít v domácím prostředí. Není to ovšem otázka jen těchto služeb, které ulevují ve starosti také rodinám, které se o své starší rodiče samy starají. Je třeba si už konečně přiznat, jaké dopady má zvyšování věku odchodu do důchodu. Model, kdy dospělé děti dokážou pečovat o nemocné příbuzné, byl narušen. V práci se pak trápí, co se mezitím mohlo doma stát, protože řada osmdesátníků už trpí chorobami, které jim neumožňují samostatnost. Stát by proto měl podporovat i výstavbu domů s pečovatelskou službou, kde je zajištěna celodenní péče. Přestaňme dospělé děti strašit, že pokud tam některý z rodičů bude bydlet, jde o nedostatek jejich citu. Myslím, že takovými výroky někteří z předchozích politických představitelů především pravice kryli neochotu investovat do tohoto druhu výstavby. Otevřeli tím prostor i pro pochybné »ubytovatele« zdravotně postižených a starších nemocných lidí, kteří na této situaci s nedostačující kapacitou domů s pečovatelskou službou parazitovali a někde ještě parazitují. V Moravskoslezském kraji se opět prošetřuje několik soukromých takzvaných penzionů pro seniory z podezření na poskytování neregistrovaných služeb. Když v jednom z nich natáčela Česká televize, klienti odpovídali, že se jim tam líbí. A co redaktoři čekali, že jim řeknou? Mnozí se obávají, že by při jakékoli stížnosti přišli i o tuto střechu nad hlavou. Zvlášť zranitelní jsou osamělí senioři. Podle mého názoru by se mělo o této problematice nejen více hovořit, a hlavně ji řešit. Obchod s chudobou se netýká jen známých ubytoven či skupování levných bytů ve vyloučených lokalitách rozličnými spekulanty.

Pomohla by ve zvyšování družstevní a obecní výstavby transformace současného Státního fondu rozvoje bydlení na Státní investiční fond?

Vláda uvažuje o tom, že by se pak nezabýval jen bydlením, ale také regionálním rozvojem a podporou venkova, tedy i podporou strategických investic obcí do modernizace veřejných prostranství v bytové zástavbě, regenerací brownfieldů, tedy opuštěných areálů po dřívější výrobě, místních komunikací a cestovního ruchu. Ambiciózní plány mají jedno ale. Zda bude na tyto účely ve fondu dost prostředků. Jak nedávno upozornil poslanec Jiří Dolejš, ve SFRB je pro podporu bydlení zhruba miliarda korun ročně. Přitom jde o nabídku zvýhodněných úvěrů, nikoli dotací. To zejména obce příliš nemotivuje. A taky na trhu s nemovitostmi vlastně nic moc nemůže změnit. Jiří Dolejš uvedl, že ta miliarda představuje půl procenta ve srovnání s hypotečním sektorem.

V minulém volebním období, kdy jste byla poslankyní, se vedl několikaletý spor o podobu zákona o sociálním bydlení. Nakonec se vůbec nedoprojednal. Mohlo by se to tentokrát povést?

Nevím. V minulém volebním období se hlavní spor odehrával mezi ministerstvem pro místní rozvoj a ministerstvem práce a sociálních věcí. I dnes jsou v čele resortů zástupci odlišných stran ANO a ČSSD. Na nedávném semináři k bydlení v Senátu, jehož jsem se zúčastnila, představil David Kopitz, náměstek ministryně pro místní rozvoj, představu ANO. Zákon by se měl týkat pouze tzv. znevýhodněných a vyloučených osob, tedy úzkého okruhu těch, kteří jsou kriticky ohroženi bezdomovectvím. Má jít o 60-65 tisíc lidí. KSČM jde ale o to, aby se celkově řešila dostupnost bydlení a aby se později nemuseli zejména senioři, jak se říká, tahat ze dna beznaděje. Pokud tedy ČSSD bude souhlasit s takto úzkým pojetím zákona o sociálním bydlení, nezbude KSČM nic jiného než razantně požadovat plnění koncepce bytové politiky do roku 2020. V ní se už předchozí vláda, v níž ANO a ČSSD měly své ministry, zavázala k zajišťování přiměřené dostupnosti všech forem bydlení. Nestalo se. Vysoké ceny bytů zvyšují ceny nájemného, takže především mladé rodiny a senioři nemají většinou žádnou alternativu k vlastnickému bydlení, které je u nás tak rozšířené.

Pomohlo by, kdyby developeři měli povinnost v bytových domech postavit vždy i několik malometrážních bytů, které by pro zajištění sociálního nebo dostupného bydlení předali obci?

I to by mohlo pomoci. Ale nemůže to opravdu záviset na jejich blahovůli. Takovou povinnost by musel přesně definovat zákon, aby se radnice ve snaze získat byty s nižším nájemným nestaly vlastně rukojmím developerů. Čili za předání bytů musely udělat ústupek, který by jinak neschválily. Dalším problémem je to, že stavebníci staví byty, ale ne potřebné zázemí pro život lidí, například školy a školky. Jistě si mnozí vzpomenou, jak před několika lety obkroužily Prahu tzv. satelity, kde ale vzdělávací zařízení zcela chyběla. Stát musel urychleně uvolňovat velké peníze, aby se dobudovalo to, co jsme znali pod pojmem občanská vybavenost.

Sjednávání nájemného upravuje nový občanský zákoník. Jaké jsou zkušenosti s tím, že by měl zabrzdit neúměrné zvyšování nájmů?

Nic moc, řekla bych. Pokusím se trochu zkrátit složité souvětí v zákoníku. Pronajímatel může písemně navrhnout nájemci zvýšení nájemného až do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než 20 procent. Řada soukromých majitelů bytových domů ovšem akceptuje pouze možnost zvýšit nájemné jednou za tři roky o 20 procent a tuto hranici beze zbytku využívá. Už tak vysoké nájemné se proto dál zvyšuje. S první podmínkou místně obvyklého nájemného si hlavu nelámou. Většina nájemníků se totiž nebude soudit, ani se nemá kam odstěhovat, jak na semináři, o němž jsem se již zmínila, zdůraznil předseda Sdružení nájemníků ČR Milan Taraba, obec nemá povinnost zpracovávat cenovou mapu obvyklého nájemného. A mohu dodat, že by pro to většinou ani nesehnala podklady. Jak je to možné? Realitní kanceláře si většinou chrání údaje o skutečně realizovaném nájemném, pokud něco poskytují, tak nabídkové ceny. Ty ovšem mohou být vyšší a mapu by zkreslovaly. Na semináři předseda Asociace realitních kanceláří ČR, která sdružuje 350 správcovských firem, Jan Borůvka hovořilo jejich projektu cenových map, do něhož se pustili v roce 2010. Ministerstvo pro místní rozvoj by se ale mělo zabývat ucelenou koncepcí, jak dosáhnout toho, aby se nájemníci mohli opravdu bránit proti neúměrně vysokému zdražování nájemného. A také »fintám«, které umožňují zákon obcházet. Stabilitu nájemních vztahů například nabourává dnes rozšířená praxe, že se smlouvy uzavírají jen na rok. Když chce nájemce v bytě bydlet dál, tak musí platit víc. Nejen to je důvodem k diskusím, že by se měl Nový občanský zákoník novelizovat. Vládní koncepce bydlení ovšem počítá s analýzou dopadů Nového občanského zákoníku až v červnu příštího roku. Obávám se, aby se případné legislativní změny neobjevily zase až na konci volebního období. KSČM proto nechce pasivně čekat, jestli se vláda rozhoupá. V souladu s programovými prioritami bych se v případě zvolení senátorkou ve spolupráci s poslaneckým klubem zasazovala o urychlení těchto prací.

Náklady na bydlení ale obsahují i další položky, které vytahují stále více peněz z kapes občanů.

Je potřebné připomenout těm, kteří uvažují o závazku hypotéky na desítky let, že nebudou platit jen její splátky. Při poslaneckých dnech jsem se setkávala s lidmi, kteří zabředli do dluhů, protože si další náklady na bydlení do svého finančního plánu nezapočítali. Ať jde o byt v soukromém či družstevním vlastnictví, vždy je třeba platit určenou částku do Fondu oprav, dále platit za vodu, topení, elektřinu, plyn. Ostatně i u rodinných domků musí majitel počítat s dalšími nezbytnými náklady na provoz a údržbu. Náklady na bydlení výrazně zvýšil prudký nárůst některých položek, například o stovky procent vzrostlo vodné a stočné. Ve vládním prohlášení je mezi strategickými směry uvedena i důsledná kontrola regulovaných cen, především vodného a stočného. To ovšem nestačí. Mezi sedmi prioritami KSČM pro podporu vlády je také zvýšení podílu veřejného sektoru v hospodaření s vodou. Je zapotřebí napravit, co způsobil neuvážený rozprodej obecních a městských společností. Na to musí pamatovat vláda i při sestavování dalších státních rozpočtů, aby se mohly soukromé společnosti vykupovat zpátky pro veřejný sektor.

Pro členy bytových družstev a společenství vlastníků jednotek bývá dalším zatěžujícím výdajem, když v domě bydlí neplatič.

Skutečně to pro ně znamená zátěž. Pokud tento člověk neplatí do Fondu oprav, musejí při rekonstrukcích i zajištění běžného provozu domu hradit i jeho díl. Ještě horší to je, když neplatí ani za služby. Na ně se také musí skládat, aby od tepla či vody nebyl odpojený celý dům. Zvlášť zdrcující je to pro mladé rodiny a seniory, kteří obracejí každou korunu. Platit dluhy za souseda není normální. Na semináři v Senátu se hovořilo o dluzích neplatičů ve stovkách milionů korun. V dluhové pasti se kvůli takovým lidem nakonec mohou ocitnout právě ti, kteří vše řádně hradí. Třeba František Lebl, předseda Sdružení bytových družstev a SVJ, na semináři v Senátu hovořilo potřebě novelizovat občanský zákoník i pro zjednodušení možnosti zbavit se neukázněného vlastníka bytu. Nyní prosadit nucený prodej není podle NOZ jednoduché, protože vlastník jednotky musí porušit povinnost uloženou mu vykonavatelným rozhodnutím soudu způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím práva ostatních vlastníků jednotek. O tom opět musí rozhodnout soud. Což se může časově protáhnout a tento vlastník většinou dál v domě bydlí a ostatní za něho platí. Na semináři představitelé družstev a SV J upozorňovali na to, že se obyvatelé domu nemohou vyjádřit k tomu, kdo bude jejich sousedem. Nejde o nějakou hru »Líbí-nelíbí«, ale hlavně o posouzení toho, zda nový člen bude mít vůbec prostředky na placení příspěvků na správu domu a záloh na služby spojené s bydlením. Je toho mnohem víc, co trápí bytová družstva a SVJ. Vítám úmysl vlády modernizovat tuto právní úpravu a v Senátu bych chtěla, opět už ve fázi přípravy ve spolupráci s poslanci KSČM, přispět k tomu, aby nebyla jen polovičatá. Ostatně když budu zvolena, chtěla bych především napomáhat tomu, aby sedm podmínek KSČM pro toleranci vlády neplnil menšinový kabinet ANO a ČSSD pouze formálně, ale aby pomohly zlepšit život občanů.

Miroslava MOUČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.5, celkem 26 hlasů.

Miroslava MOUČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.