Pohled do pražských výstavních prostor s díly Alexeje Kudělina.
Rozhovor Haló novin s ruským malířem Alexejem Kudělinem

Jde mi o stavění mostů mezi lidmi

V Praze jste 12. července zahájil výstavu svých obrazů nazvanou Ruská propaganda. Nebojíte se toho názvu?

Ne. Výstava nese sice název Ruská propaganda, ale já nechci, aby tento název kohokoli vyděsil. Šlo o to, najít něco hlasitého, výrazného, co zaujme pozornost návštěvníků. O propagandu v mých obrazech nejde, spíše je to parodie na propagandu. Já se propagandě tak trochu směji. A chci, aby se spolu se mnou smáli i lidé. Chci se zasmát sobě, vám, i vašim a našim strachům. Chci odpovědět na informační nesmysl svou barevnou absurditou, aby se svět stal o něco zábavnější.

Pokud je řeč o propagandě a Rusku, pak chci říci, že jsem Rus, vyrůstal jsem v Rusku, Rusko mám moc rád, je to dobrá země. Není tedy rozhodně hříchem Rusko propagovat, tak jako není hříchem propagovat Českou republiku. Obě země jsou skvělé.

Proč používáte umělecký pseudonym Vasja Ložkin?

Ani nevím, tak nějak to přišlo náhodou. Pochází to ze sociálních sítí. Ložkin znamená v ruském folkloru takovou trošku naivní a zábavnou bytost.

Na vaší pražské výstavě vystavujete skutečné obrazy. Jste tedy spíše malířem obrazů než karikaturistou, jak by si někdo možná mohl myslet?

Jistě, jsem malířem obrazů. Do Prahy jsem přivezl sedmdesát svých děl, některé jsem dokonce speciálně připravil pro pražskou výstavu. A další obrazy jsme s kolegy vybrali, aby zapadaly do kontextu tématu. Nejde mi o politiku, ale o snahu postavit malý most mezi lidmi, aby přišli, podívali se, usmáli se, že všechno vlastně není tak strašné, jak se zdá.

Jako umělec jste řazen mezi vedoucí představitele ruského animalistického primitivismu. Jak to přijímáte?

Moje tvorba není primitivismem, jak ho představují někteří mí kritici. Mé obrazy žijí a dýchají. Nezajímají mě ani vztahy formy a barev, zabývám se pouze vyjádřením základních lidských pocitů, což jsou radost, zoufalství, nadšení, neštěstí… A právě to, že se občas stane, že někdo se u mého obrazu »ztratí«, tedy rozbrečí se anebo se rozesměje jako blázen, pro mě znamená, že umím s těmito pocity pracovat.

Na tiskové konferenci v rámci vernisáže výstavy jste se velmi hezky vyslovil o České republice, že k nám rád přijíždíte. Kolikrát jste k nám již zavítal?

Čtyřikrát. Rád se k vám vracím, protože jsem se zde setkal vždy s milými příjemnými lidmi, všechno je perfektní. Byl jsem zde jako běžný turista, a to povětšinou v Praze a také jednou v Kutné Hoře.

Říkáte, že se ruské propagandě ve svých obrazech tak trochu smějete. Existuje však ruská propaganda?

Upřímně řečeno nevím. Jsem umělec, nikoli politik. Vím, že zejména v poslední době se objevilo mnoho zkazek, že Rusové prý zasahují svou propagandou ve Spojených státech amerických, že ovlivňují různé volby i zde v Evropě apod. Myslím, že je to spíše mediální hra pro přitáhnutí pozornosti. Samotné sousloví - ruská propaganda - se stává takovým vykřičníkem.

V Rusku se mi žije dobře, je to samozřejmě proto, že jsem se v této zemi narodil a vyrostl. A co se tedy týče té ruské propagandy, tak podívejte - nyní probíhalo v Rusku mistrovství světa ve fotbale, a nebyly vůbec žádné problémy, třenice mezi fanoušky a organizátory, místními lidmi či zahraničními návštěvníky apod. Lidé, kteří k nám přijeli a chtěli se dívat na fotbal, se zkrátka dívali a viděli, že v Rusku také žijí běžní lidé, kteří mají úplně stejné starosti či zájmy jako oni – ano, to je také propaganda.

Pak tedy logicky každý stát, tím spíše každá mocnost, provádí svou propagandu. Tedy že propaganda je nejen ruská, ale také francouzská, německá, americká… – a ano, i česká.

Ano, a nemáme na mysli přece jen propagandu politickou, ale také propagandu zdraví, střízlivosti, nějakých morálních hodnot, sportu apod. A každý stát se snaží v tomto smyslu propagovat sebe sama. To je přirozené.

Takže vy přijímáte propagandu jako normální jev?

Ano.

A víte, že v ČR je velmi vyhrocená část médií a politické scény, i část občanů, kteří varují před ruskou propagandou a bojí se jí, a dokonce u nás funguje zvláštní odbor ministerstva vnitra, který má za úkol bojovat také s ruskou propagandou?

Úplné detaily o tom, co se u vás děje, nemám. Ale je takovou momentální všeevropskou tendencí kritizovat Rusko snad za vše. Žijeme v takovém světě, vidíme jisté protiklady mezi Západem a Východem, dokonce bych zdůraznil, že někdo má zájem zveličovat tyto rozdíly mezi námi. Přitom tam i onde žijí stejní lidé. Běžní lidé žijí tím samým u vás i u nás.

Také si uvědomme, že ve všech zemích stát, tedy jeho představitelé, propagují své vlajky, znaky, národní a státní svátky, výročí, zvyky, vlastenectví – to je přece normální a nesmíme to považovat za propagandu v negativním slova smyslu.

Říkala jsem, že část obyvatelstva u nás podléhá tvrzením o hrozbě všudypřítomné ruské propagandy, ale zase jiná část obdivuje ruskou kulturu, má ráda Rusko. Blíží se výročí 21. srpna 1968, a jistě se toho bude dít mnoho proti soudobému Rusku. Když však je výročí osvobození od fašismu v roce 1945, tak tolik akcí k tomu není. Co vy na to?

Víme, že lidé v různých válkách bojovali proti sobě, někdo vyhrál, někdo prohrál. Takové jsou dějiny. Musíme umět to překonat. Já se snažím snížit stupeň napětí mezi lidmi, včetně informačního napětí, aby tlaky skutečné propagandy polevily – mezi lidmi i státy. K tomu slouží mé výstavy. To je můj příspěvek k normálním vztahům a normálnímu světu. Protože jinak se fakt zdá, že svět blázní.

Přitom obyčejné věci jsou v celém světě stejné, jak už jsem řekl – chceme, abychom byli zdrávi, živi, abychom měli práci, aby se naše děti dobře učily ve škole – a já se řadím k těmto lidem, tedy obyčejným lidem. Nejsem žádná celebrita.

Vidím to tak, že každých deset let se mění pohled na různé události. Já sám jsem si tím prošel, a to je mi pouhých 42 let. Když jsem se učil ve škole, byl jsem pionýrem, pak to skončilo, vše bylo jinak, nebyli pionýři, nehovořilo se o komunismu či socialismu. Můj vztah k historickým událostem, i těm, které jste zmínila, je takový, že nemůžeme změnit minulost. A rozhodně se nevyznám ve vaší, české vnitřní politice.

Monika HOŘENÍ

FOTO - autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 22 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.