Trumpova evropská jízda

»Vím, že prezident Obama řekl, že největším problémem je globální oteplování, ale já bych řekl, že naším největším problémem je oteplování nukleární...« Tato slova prohlásil americký prezident Donald Trump po společném setkání s Vladimirem Putinem, které proběhlo nedávno ve finských Helsinkách.

Začátek prázdnin, obvyklá to mediální okurková sezóna, se v tomto roce nesla ve značně netradičním duchu, plném událostí a překvapení. Zatímco sportovní fanoušci na celém světě nevěřícně sledovali, jak na fotbalovém mistrovství světa vypadává jeden favorit za druhým, na domácí scéně se televizním divákům servírovala nejprve směs někdy až obskurních vystoupení některých poslanců našeho parlamentu, předcházející hlasování o důvěře nové vládě, které po několika dnech vystřídaly tiskové konference rezignujících ministrů, částečně vedené v podobně zvláštním duchu.

Pevné spojenectví

Pozornost zahraničních komentátorů se ve druhém červencovém týdnu ubírala hlavně k Bruselu, ve kterém probíhal vrcholný summit Severoatlantické aliance. K této příležitosti vytvořené logo symbolizující sepjaté ruce a pevné spojenectví skutečný průběh schůzky opravdu nepotvrzovalo. Na zahájení, a tedy vlastně i na nejdůležitějších jednáních zde, naši zemi reprezentoval prezident republiky, v následujících dnech byl pak vystřídán vládní delegací vedenou jejím předsedou.

Hlavní pozornost na sebe dle očekávání přitahoval prezident USA, který hned na začátku šokoval většinu účastníků prohlášením o nezbytnosti splnění cíle navýšení odvodů jednotlivých členských zemí na dvě procenta HDP místo v roce 2024 již v roce příštím, a dále pak jejich postupným zvýšením až na čtyři procenta HDP. Jeho další prohlášení o tom, že Německo se nachází plně pod kontrolou Ruska, že je prakticky jeho zajatcem, pak postačilo na palcové titulky většiny světových deníků a o semknutém spojenectví členů NATO zrovna nesvědčilo. Jeden z mála bodů, na kterých se nakonec všichni představitelé na summitu shodli, bylo přizvání Makedonie k přístupovým hovorům, a v duchu tradiční rusofobie pak na kritice Ruska a opětovném odsuzování anexe Krymu. Tím došlo mj. k uspokojení zástupců pobaltských republik a Polska.

Nepromarněná šance

Po víkendu stráveném ve Skotsku, v jednom ze svých golfových resortů, provázen mediální pozorností celého světa, přicestoval Donald Trump v pondělí 17. července do Helsinek na setkání s Vladimírem Putinem. Věrný své tradici, hodil médiím hned na počátku tučné sousto v podobě prohlášení, že na rozdíl od výsledků vyšetřování tajných služeb své země nevěří tomu, že se Rusko pokusilo ovlivnit výsledky voleb v USA. Tím spustil malou mediální a politickou lavinu, nejen ve vlivných amerických konzervativních kruzích se mluvilo o naprosté nehoráznosti, prakticky veškerá pozornost byla věnována tomuto tématu.

Je otázkou, zda právě tento krok nebyl ryze účelový. O co více byly následné výstupy ze setkání hodnoceny jako nepodstatné, mluvilo se i o promarněné šanci, o to významnější dosažené dohody mohly zůstat veřejnosti skryty.

Vše totiž nasvědčuje tomu, že prezident Trump se potřebuje pomalu stáhnout se Sýrie. Když Turecko zaútočilo na Kurdy, kteří svých původních devět procent území z celkové rozlohy země rozšířili na 14 %, jejich dosavadní spojenec USA je v tom nechaly a nijak výrazně se neangažovaly. Je jasné, že v rámci stabilizace tamního konfliktu je nutný odchod USA a Rusko v rámci tohoto procesu nebude váhat nabídnout pomocnou ruku, aby odsun mohl proběhnout v tichosti a nenápadně, jak je pro Spojené státy žádoucí.

Dále se mohlo jednat o dalším postupu v Íránu a Iráku. Přes velmi silácká prohlášení Trumpa vůči první jmenované zemi v ní totiž navzdory pokračujícím sankcím čím dál více investuje celá řada států, bohužel zatím stále s výjimkou České republiky. V Iráku též dochází k postupné stabilizaci konfliktu mezi šíity a sunnity, obě země k sobě začínají mít blíže a spolupracují spolu.

Stranou jednání určitě nezůstala ani otázka Krymu, lze si dobře představit, že Trump, jenž byl v první řadě vždy pragmatickým podnikatelem, hledá cestu, jak jej oficiálně uznat. Oproti tomu je čím dál zřetelnější, že nejen USA, ale pomalu a jistě i země EU začínají ztrácet trpělivost se současným ukrajinským režimem a jeho představiteli a výrazně omezují svou dřívější silnou podporu.

Závěrem je třeba též zmínit, že příliš dlouho trvající konjunktura je v kapitalistické ekonomice vždy nutně vystřídána recesí, ať již mírnější či hlubší. Političtí lídři světových mocností jsou si této skutečnosti dobře vědomi, stejně jako toho, že až jí budou muset čelit, vzájemná nevraživost rozhodně nebude přínosná. Trumpovo oznámení, že v blízké době dojde k dalšímu setkání, tomu nasvědčuje.

Jaromír KOHLÍČEK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.7, celkem 14 hlasů.

Jaromír KOHLÍČEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-07-27 23:38
Tak že se setkali. Jinak prakticky nic. Zatím.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.