Tatry z cyklovýletu od Spišskej Belej působí skutečně majestátně. Kola vám tady či v Tatranské Kotlině půjčí už od pěti eur.

Vysoké Tatry - Hory plné zážitků

Ve Vysokých Tatrách přišel nedávno o život český horolezec. Na místě podlehl zranění, které mu způsobil padající kus skály. Neštěstí se stalo v Medené kotlině pod stěnou skalního vrcholu Ušatá veža. Přestože měl nasazenou helmu, zemřel poté, co ho balvan zasáhl přímo do hlavy. Lékař leteckých záchranářů, který se na místo neštěstí spustil spolu s horským záchranářem z vrtulníku pomocí palubního navijáku, už nedokázal horolezci pomoci...

Podobných zpráv ze servisu ČTK čteme poslední dobou čím dál víc. A většina se netýká horolezců, ale obyčejných turistů. I když ti většinou přežijí, protože dodržují (až na výjimky) značené chodníky, na nichž nebezpečí ve slovenských Vysokých Tatrách většinou nehrozí. Není to jako v Polsku, kde několik značených chodníků, a to nejen ten na hřebeni zvaném Orla Perč (Stezka orlů), připomíná právě až snazší horolezecké štreky...

Pokud chcete k protinožcům, nemusíte až do Austrálie. V polském Zakopaném pod vrcholky Tater si život vzhůru nohama můžete vyzkoušet za pár desítek zlotých.

Proto také prakticky všichni Češi, kteří do Vysokých Tater jezdí, zůstávají v jejich slovenské části. A že jich je. Když jsem byl v Tatrách v létě před čtyřmi lety naposledy, nenapadlo mě, že se tu jednou budu cítit jako v českých horách. Letos už ano. Časy, kdy to tu ovládali Poláci, jsou fuč. Zatímco ti se vrátili domů, do oblasti kolem Morského oka, Doliny Pieciu Stawow, horské chaty Murowaniec, Kasprova vrchu a Zakopaného, slovenské Vysoké Tatry po desítkách let znovu ovládli Češi, resp. podle přízvuku hlavně Moravané a Slezané.

K tomuto závěru jsem dospěl už krátce po začátku letošní letní sezony, a to i bez složitého pídění se po statistikách ohledně národnostní obsazenosti hotelů, penzionů, privátů a dalších ubytovacích kapacit. Stačí totiž na túrách poslouchat. Nejen hovory kolemjdoucích, ale už jen to, jak vás kdo zdraví. Zatímco před lety to bylo samé: »Češč« a když už, tak domácí »Dobry děň«, tentokrát jasně převažovalo nové tvrdé »Ahoj«, které sem přinesli právě turisté z České republiky (mimochodem, ruských turistů je tu zatím docela málo).

Plno Čechů bylo slyšet i pod kamenitými, polními či lesními různě obarvenými cestami, v jednotlivých městských čtvrtích »Mesta Vysoké Tatry«, v Tatranské Lomnici či ve Starém Smokovci.

Chodník korunami stromov

Nejinak tomu bylo i na hřebeni Spišské Magury nad tatranskou rázovitou nekonečnou obcí Ždiar, konkrétně nad Bachledovou dolinou. Protože právě tady postavili novou Stezku v korunách stromů, přesně nazvanou Chodník korunami stromov Bachledka s jeho ústředním heslem Objavte Tatry z korún stromov - zažite prírodu z novej perspektívy. Ačkoli tenhle nový chodník, otevřený konkrétně v září 2017, má ještě spoustu much (tou největší je odstavení staré sedačkové lanovky k němu vedoucí a nedokončení nové kabinkové do začátku sezony - pracanti slibují, že otevřena bude snad ještě v září - v průběhu druhé fáze letošní letní sezony, babího léta), Tatry si svou Stezku v korunách stromů určitě zaslouží. I když už de jure nestojí na území Tatranského národního parku, je z ní do něj coby kamenem dohodil a právě panorama Belianských Tater s hlavním hřebenem, Ždiarskou vidlou a Havranem je při pěkném počasí nejpůsobivější. Na druhou stranu i pohled na druhou stranu - na Spiš a na nedaleké Pieniny, resp. na blízké Nízké Tatry (to už ale musí být jo vymeteno), stojí za to!

Co absence lanovky znamená? Že od autobusové zastávky »Ždiar, Bachledova dolina« musíte ke Stezce vystoupat po svých, tedy dohromady nějaké čtyři kilásky do kopce nejprve po asfaltce (1,2 km do lyžařského areálu, kde je i parking pro auta) a pak pěknou hradskou až na hřeben. Stezka sama o sobě bezmála rok po otevření ještě také není dokončena, takže z finální věže (v době naší červencové návštěvy byl ze stejného důvodu uzavřen i 67 metrů dlouhý suchý tobogán) se musíte vrátit stejnou cestou k začátku Stezky. Na více než 600 metrů dlouhém nepříliš širokém dřevěném chodníku místy spíš nad korunami stromů je tak někdy docela přelidněno... Specialitou tatransko-magurské Stezky je pak na samém vrcholu věže »trampolínovitý« kruh, který můžete přecházet přímo nad propastí. Jde o pevnou síť, na kterou si přesto troufnou hlavně děti.

Tatranské kultúrne leto

Pro ty, co si nelajsnou túry či veřejnosti otevřenou Belianskou jeskyni v Tatranké Kotlině (odkud vede i devítikilometrová cyklostezka na koupání do Belianského rybníka ve Spišskej Belej), nabízejí Hory plné zážitků, jak si slovenské Tatry právem přezdívají, nejen třeba rodinné »Medvedie dni« (vždy začátkem srpna - viz reportáž z těch letošních v Haló novinách včera), ale i »Tatranské kultúrne leto«, které letos čítá hned 64 projektů a programů plných zábavy a umění. Milovníci »tatranských električek« se pak ještě 26. srpna a 2. září mohou letos projet za čtyři eura za dospěláka mj. otevřeným vagónem historické električky Kométa, která brázdí mezi zastávkami Poprad-Tatry, Starý Smokovec a Tatranská Lomnica většinu zdejších elektrizovaných tratí.

No a pak tu jsou samozřejmě tradiční non stop mechanizované taháky jako zubačka na Hrebienok či lanovky pod Predné Solisko, na Skalnaté pleso, do Lomnického sedla a na Lomnický štít. Zpáteční cena posledně jmenované za dospělou osobu se vyšplhala už na 27 (ze Skalnatého plesa), resp. 49 eur (z Lomnice). U Lomničáku samotného je problém, že je o něj nebývalý zájem, takže když přijdete k pokladně v Lomnici ráno, nabídnou vám lístek na podvečer, nebo až na druhý den. A pak je riziko, že nahoře nic neuvidíte. Nejstálejší v tomto smyslu (z hlediska viditelnosti) je počasí právě v průběhu babího léta...

Dům naruby či Gubalowka

Nejen v časopise o Tatrách Modrá lanovka doporučují při týdenním a delším zdejším pobytu na jeden den zajet poznat krásy Slovenského ráje, hodně rodin míří do aquaparku AquaCity Poprad a za výlet určitě stojí i již zmiňovaný Ždiar pod Belianskými Tatrami a v neposlední řadě centrum polských Tater - rázovité Zakopané se skvostnou goralskou architekturou. Tady kromě zubačky na zábavy pro malé i velké přeplněnou horu Gubalowku či lanovky na Kasprowy Wierch (zejména u druhé jmenované počítejte s velkými frontami - až dvouhodinovými) stojí ve městě samotném za vidění třeba muzejní dům, ve kterém je všechno obráceně, protože stojí na střeše. Ten najdete nedaleko Dworca, autobusového a vlakového nádraží, resp. rovnoběžně pár desítek metrů od hlavního prospektu Zakopaného, ulice Krupowki. Na jejím dolním konci je k dispozici obří trh a pouť, no a dolní stanice již zmiňované zubačky na Gubalowku.

Tatry jsou zkrátka plné aktivit a atrakcí doslova pro každého. Týden pobytu je proto dnes už málo. Kdo nevěří, ať tam běží (popř. jede)...

Roman JANOUCH

FOTO - autor


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.1, celkem 16 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.