Rozhovor Haló novin s historikem a emeritním archivářem Jiřím Malínským, předsedou Správní rady Knihovny a vzdělávacího centra Miloslava Ransdorfa

Všechno závisí na lidech a mezilidských kontaktech

Letos jsme vzpomněli kulaté výročí založení Českoslovanské sociální demokracie (1878) v pražském hostinci U Kaštanu. Zřejmě již jen má generace ještě něco ví o J. B. Peckovi či L. Zápotockém. Od roku 1953 se v budově nacházelo muzeum počátků dělnického hnutí, dnes tam zbyla aspoň pamětní deska na vnější zdi… Jak bylo vnímáno toto výročí v ČSSD?

ČSSD se pravidelně každý rok u této pamětní desky schází; stalo se tak i letos. Pravidelně tu vystupuje předseda strany.

Škoda, že nedošlo u příležitosti výročí k vědecké konferenci levice hlásící se k ČSSD i KSČM, neb obě strany mají společné kořeny.

Pokud jde o spolupráci, tak určité náznaky z minulosti tu jsou. Všechno závisí na lidech a mezilidských kontaktech.

Letošní dvousté výročí narození Karla Marxe přineslo řadu pikantních paradoxů, když se ultrakonzervativci mohli zbláznit z toho, že i špičky EU byly přítomny odhalení Marxovy sochy v Trevíru. Co znamená Marx pro vás coby marxistického historika?

Marx je největším socialistou všech dob. Je také přední osobností evropské integrace; v jeho době se tomu říkalo proletářský internacionalismus. Dnes žije svůj ne druhý, ale třetí život. Odkaz politika, proroka a vizionáře je dnes především inspirativním odkazem velikého vědce a jeho alter ega, na něž se neprávem zapomíná – Bedřicha Engelse.

Jak to myslíte – třetí Marxův život?

Pružinou současného marxismu je jeho metodologie. Už ne proroctví, už ne aktuální doslovná deskripce ekonomických vývodů, ale stále způsob, jak nazírat na skutečnost a odlišovat jedinečné, obecné a zvláštní (nečernobílé vnímání světa). A konečně přizpůsobit vazbu vědomí-bytí prioritě bytí. Věci se nejprve musí stávat a teprve pak je na ně možné činně reagovat. Marxismus současnosti je podle mého názoru počínajícím emancipačním dialogem Evropy a Severu s třetím světem – Jihem.

Levice v této složité dějinné situaci musí hledat a nacházet samu sebe, svou kontinuitu, ale současně i funkční prognostiku. Orientovat se ne kompasem politických revolucí (i když zcela vyloučit je není možné), ale prioritně vývojových sociálně revolučních cyklů. Musí být více hnutím než úzce politickou formací. A nemůže beze zbytku rezignovat na kázeň.

Působil jste jako archivář sociální demokracie. Jaké listinné poklady skrývá archiv Lidového domu? A jsou tyto listiny přístupné badatelské veřejnosti?

V zásadě je to tzv. historický archiv, který je trvalou zápůjčkou Národního archivu. S výjimkou tzv. živých písemností jsou všechny archiválie přístupné. Bližší podrobnosti upravuje archivní zákon. Archiv ČSSD sídlí v Lidovém domě a kontaktní údaje jsou uvedeny na webové stránce ČSSD.

Obecně klesá vzdělanost obyvatelstva, včetně nové politické garnitury, která často nezná kořeny svých hnutí. Mnozí lidé neznají historii první republiky, která je idealizována, neznají historii druhé světové války… Jak jsou vzděláváni budoucí politici ČSSD ve společenských vědách?

Tuším osmým rokem probíhá společný podnik ČSSD, Smeru a Ebertovy nadace Akademie sociální demokracie určený na výběrovém principu (testy a pohovory) pro mladé členy strany. K historickým výročím i ad hoc jsou pořádány odborné konference. K dispozici je i Masarykova demokratická akademie (MDA) a odborné zázemí strany.

První republika zůstává i nadále historicky nejúspěšnějším obdobím novodobé české státnosti. Její nedostatky jsou zveličovány, její klady buď přehlíženy, nebo zapomínány. Prakticky vůbec se nepoužívá srovnávání s meziválečnou Evropou včetně SSSR.

Jak hodnotíte zjištění jednoho průzkumu o osmičkových výročích - jen čtyři z deseti vědí, co znamená rok 1938, tedy mnichovská zrada spojenců, útěk Čechů a antifašistů z pohraničí, zrod polofašistické druhé republiky? »Něco« více vědí jen o letech 1918 a 1968.

Rozpad jednotných osnov, zrušení dosavadních předmětů nahrazených tzv. rámcovými učebními programy, nadprodukce středních a vysokých škol (trochu to připomíná někdejší výrobu ingotů), neoliberalistické rozmlžování mravních a ideových východisek, rezignace na přiměřenou kázeň, rušení nebo v lepším případě oslabování původního učitelského dovzdělávání a řada dalších retrográdních procesů včetně takřka důsledného opomíjení závěrů porady evropských ministrů školství z roku 2003 o priorizaci výuky novodobých dějin a nedostatečné hodinové dotace dějepisu nesou zákonitě své plody. Zakletým slovem naší současnosti – nejen na levici – je neoliberalismus a jeho ztržňování (zkramaření) intelektu a vzdělanosti, jak je již před deseti lety zachytil levicový profesor Vídeňské univerzity Konrad Paul Liesmann v knize Teorie nevzdělanosti.

Jaký je váš názor na vznik vlády, na níž se tak či onak podílejí obě historické levicové strany (komunisté tolerují)? Jistě se shodneme, že snem autenticky levicového občana, kterému jde o práci, spravedlnost, solidaritu, svobodu, mír a bezpečí, je spolupráce těchto dvou subjektů ve prospěch neprivilegovaných.

Klíčové bude, nakolik účinně se oběma levicovým stranám podaří propojit vnitřní a vnější komunikaci a jejich skloubení s četnými volbami, které spadají do tohoto volebního období. A také, jak to prospěje či neprospěje jejich organizačnímu a ideovému vývoji a síle.

Jste také angažován v MDA, a to jako předseda pobočného spolku na Praze 5. Přiznám se, že mě překvapilo před lety, že došlo k proměně onoho »D« ve zkratce na demokratická, když historicky to byla dělnická akademie?

Pochopte, že mladým, neoliberalismem »šlechtěným« lidem to slovo dělnický nic neříká. V praxi to znamená »školit před školením«. A ztrácet mnoho času. Dnešní levice je složena, ať tak či onak, ze středních vrstev. Je pravda, že téměř úplná absence vývojové kontinuity někdy bolí.

Díky vám tento spolek při přípravě řady besed, konferencí, apod. participuje s dalšími levicovými subjekty. Jste v tomto smyslu v MDA bílou vránou, nebo vám snad někdo vaši celolevicovou angažovanost vytýká?

To se s určitostí nedá říci. Je-li nějaký problém, souvisí s chaotickou hektičností našeho dneška. A to zejména tehdy, jsou-li mladí lidé »nezodpovědní« a troufale si pořídí rodinu. Den má jen dvacet čtyři hodin a alespoň šest hodin (osm si netroufnu uvést) člověk musí také spát.

Situaci nenapomáhá ani stupňující se a rozmáhající se všeobecný administrativní kretenismus. Srovnejte si ty neustále rostoucí stohy papírů, které se musí vyplňovat při kontaktu s úřady. A nejen s nimi.

Zapojil jste se do činnosti spolku Vzdělávací centrum a knihovna Miloslava Ransdorfa i díky svému osobnímu přátelství s tímto někdejším komunistickým politikem a historikem. Mnoho lidí z prostředí autentické levice poznamenává, jak právě v současné době chybějí jeho vize. Kdo je nyní na levici nabízí?

To slovo přátelství bych doplnil o adjektivum dlouholeté; přesahovalo čtyřicet let. Míla byl a svým dílem stále je nedoceňovaným nadčasovým myslitelem evropského formátu, který pro svou pravdu vždy poctivě kacířsky kráčel proti proudu. Současný ideový stav levice nejlépe postihuje název raného díla klasiků Bída filozofie. A moudrá věta Sahry Wagenknechtové, že levicové strany bez rozdílu musejí hájit zájmy svých kmenových voličů – lidí práce. Proto jsou koneckonců stranami levicovými.

Poslední dobou se často šermuje s neomarxismem, ale nikoli v souvislosti s »novým čtením Marxe« podle ransdorfovského vzoru. Nebo se používá pojem »nová levice«, a přitom se o levici nejedná. Není tento zmatek dalším faktorem, který politiku občanům ještě více znepřehledňuje?

Jistěže ano. Nejde tu o rozvíjení, nýbrž o rozplývání ideového i lidského odkazu tohoto velkého Němce a Evropana. Úzce s tím souvisí rezignace na disciplinaritu, výkonový princip a komplexitu včetně dialektického myšlení a cítění. Tedy na všechno, čím žil a co hlásal a prosazoval Míla.

A musím se zeptat na bohumínské usnesení, které se někdy používá jako strašák, mantra, bič. Jak vy je vnímáte?

Ve skutečnosti se jedná o královéhradecké usnesení, jež to bohumínské fakticky potvrzuje a rozvádí a reflektuje stav z přelomu let 1992-1993. Praktická politika jde už dávno jinými cestami. Současný vývoj je názornou demonstrací. Řečeno polistopadovštinou - je to především o lidech.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 28 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.