Rozhovor Haló novin s členem sněmovní vyšetřovací komise k OKD, poslancem Leo Luzarem (KSČM)

Výstupem komise by mělo být pojmenování zodpovědnosti

Komise má Poslaneckou sněmovnou jasně daný úkol – vyšetřit okolnosti privatizace černouhelné společnosti OKD. Máte za sebou už celou řadu výslechů, jak jste s dosavadní činností komise spokojený?

I když je úkol, který nám Sněmovna dala, jasný, je samozřejmě nasnadě otázka, jak dalece je komise schopná se po tolika letech tímto případem prokousat. Z pohledu dosavadního vývoje našeho šetření kauzy OKD se ukazuje, že všechna historicky prováděná zjišťování vyšetřujícími orgány postrádala celkový širší pohled na privatizaci jako snahu mnohých skupin rychle zbohatnout na úkor státu a nejednalo se tak jen o selhání jednotlivců, jak se snažili tehdejší představitelé privatizace omlouvat. Vyšetřovatelé se proto zabývali jednotlivými kauzami-trestními oznámeními, které však nebyly vztaženy do celého kontextu tehdejší divoké, a nebojím se říct zločinné, privatizace. Připomínám, že těch kauz okolo OKD bylo více, byla podána trestní oznámení, policie a soudy se tím zabývaly. Bohužel se vždy soustředily na konkrétní zjištění a už se tolik nezabývaly tím, zda to vše nebylo selháním celého systému.

Komise postupuje zřejmě jinak…

Komise se nedívá jenom na jednotlivosti a fungování jednoho konkrétního člověka v některé součásti toho celého případu, ale bere to komplexně. Zajímá ji, proč ti lidé rozhodli tak, jak rozhodli, když mohli mít informace z minulosti o již proběhlých zlodějských tricích. Komise se dostává k materiálům, které nikdy vyšetřovatelé ani soudy nechtěli nebo netrvali na jejich předložení. Jedná se například o záznamy z jednání vlády, nebo podklady a zápisy z jednání, takže víme, jak kdo rozhodoval, co se probíralo a další záležitosti. Jsou to věci, které osvětlují celou tu dobu z devadesátých let, kdy se stát rozhodl, že chce prodávat i takový strategický podnik. Bohužel já mám z toho všeho dojem, že v té rané etapě devadesátých let stát absolutně rezignoval na svou kontrolní funkci. Nekontroloval, jestli lidé, které pověřil kontrolní činností, dělají to, co mají, a jestli odpovědně hlídají, co se děje. To samozřejmě využívali různí hochštapleři, kteří měli kontakty, pohybovali se jak v ekonomické, tak politické sféře, byli schopni získávat informace a vytvářet si možnosti, jak získat levně majetek od státu.

Lišil se systém privatizace OKD od jiných tehdy již známých případů?

V celé té kauze privatizace OKD je zajímavé právě to, že se uplatňoval model manipulace, který už tady byl znám. To znamená, že orgány státu mohly vědět, že takovéto modely ovládání společností už historicky byly někde provedeny, mohly se z toho poučit, že to neučinily, je otázkou, na kterou bych rád našel odpověď. To byl prvopočátek kauzy OKD, kdy lidé, kteří neměli mít důvěru, se dostali k akciím, majetku a začali stát tlačit k ústupkům i vydírat. To je také jedna z reakcí na otázku proč, která zaznívá na komisi. Bývalý premiér Bohuslav Sobotka ve svém vystoupení ve Sněmovně, když v minulém volebním období na návrh komunistů obhajoval své kroky v kauze OKD, uvedl, že jim nezbylo nic jiného, než tak rozhodnout. Nyní se ukazuje, že to není vždy až tak jednoznačné, jak to bylo řečeno a bude zajímavé sledovat, jak se ty jednotlivé kostičky podaří komisi poskládat dohromady a získat ucelený obraz fungování státu v tehdejší době a roli jednotlivých aktérů této kauzy.

Privatizace OKD ale souvisí také s byty...

Ukazuje se opravdu obrovská naivita nebo zlý úmysl těch, kteří tu privatizaci připravovali, že na tento problém vůbec nemysleli. Tady se hazarduje s obrovským množstvím lidí a samozřejmě lidi zajímá, jestli nepřijdou o střechu nad hlavou. Všichni byli zvyklí, že když se jednalo o ztráty bank, tak všechno jednoduše procházelo, protože stát vždy tyto bankovní zlodějny finančně zakryl. V OKD privatizátoři i politici narazili na lidi požadující plnění slibů. Ukazuje se, že myšlenka na předkupní právo, slíbené nájemníkům, a dokonce i slib odprodeje bytů jsou jen cáry papíru. V této souvislosti jsou pro komisi zajímavá zjištění, díky kterým pan Bakala, který tu smlouvu měl naplňovat, se tak vlastně mohl nad bezzubostí státu jen smát. Osobně to považuju za velkou chybu státu, a zda se nám podaří vymazat mu ten úsměv ze rtů, teprve uvidíme. Zatím nechci a ani nemůžu předjímat závěry komise, ještě nás čekají výslechy více než 25 osob.

Pokud jde o finančníka Zdeňka Bakalu, komisi se ho nepodařilo vyslechnout...

Pan Bakala vystoupení před komisí odmítl prostřednictvím svých právníků, zpočátku se odvolával na formální nedostatky, nyní už reaguje tím, že to je zbytečné. Jsem ale přesvědčený o tom, že právě on má k celé té kauze co říct.

Bakala v tiskovém prohlášení uvedl, že by jeho výpověď před komisí sloužila k politickému tlaku na soudy, někteří politici se podle něj pokoušejí obejít řádný proces. Souhlasíte s tím?

Argument, že tady máme politický tlak na soudy, bude samozřejmě zaznívat vždy a každý i sprostý zločinec a vrah bude tvrdit, že politika ovlivnila jeho soudy, že soudy rozhodovaly politicky. Samozřejmě s tím nesouhlasím. Jestli pan Bakala ze zahraničí tvrdí, že je nevinen, tak ať to obhájí, ať řekne, jak to bylo. Kde jinde než před vyšetřující komisí OKD má velký prostor vše vysvětlit.

Není tedy pravda, jak tvrdí, že někteří politici včetně několika členů komise již rozhodli o jeho vině v záležitostech týkajících se OKD?

Mezi občany České republiky je jméno Bakala synonymem krachu OKD. Když ale tvrdí, že to tak není, tak mu nic nebrání v tom, aby to dokázal, ať nám přijde vysvětlit své kroky, svoje rozhodování a uvažování. Samozřejmě to nebyla věc jednoho člověka, podílely se na tom desítky lidí, od Fondu národního majetku, ministerstva financí až po vládu a vládní úředníky, podíleli se na tom tehdejší reprezentanti kraje, takže těch osob, které v té kauze figurují, je velké množství, čemuž odpovídá i ten velký počet vyslýchaných.

Komise vyslechla členy bývalých vlád – Bohuslava Sobotku, Vladimíra Špidlu, Milana Urbana, Jiřího Rusnoka a Miroslava Grégra. Dozvěděli jste se nové informace, které by situaci kolem privatizace OKD mohly objasnit?

Dozvěděli jsme se některé věci z pohledu jejich vnímání celého toho procesu a musím říct, že to bylo docela velkým poodhrnutím závěsu nad celou tou kauzou. Známe usnesení vlády, která rozhodla, ale zajímala nás motivace jednotlivých ministrů, proč rozhodovali tak, jak rozhodovali, jaké asi měli obavy, a bylo docela zajímavé porovnávat, jak se na to jednotliví reprezentanti tehdejší vlády dívali.

Na druhou stranu se ukazuje, že byl a možná ještě je, velký předěl mezi úředníky, kteří jednotlivé věci připravují, a ministrem. Tady jakoby chybí nějaký systém fungování zodpovědnosti, kterou logicky má ministr, protože zastřešuje úřad, ale jsou věci, o kterých třeba vůbec neví, protože je dělají úředníci ve své zodpovědnosti a poté se odvolávají jeden na druhého. Otázka tedy je, kdo vlastně nese zodpovědnost, kdo to měl kontrolovat. Věřím, že komise v některých konkrétních věcech poukáže na chyby, které v tom systému byly a které nikdo neodstraňoval. Je jasná politická zodpovědnost vlády, aby nastavila takové principy, které budou tyto chyby minimalizovat. Opět připomínám, že v tehdejší době již byly známy jiné kriminalizované kauzy, které jasně ukazovaly, jaké metody se používají k vyvádění prostředků, k ovládání společností atd., a ptám se tedy, proč se nikdo nepoučil?

Přinese komise nějaké nové poznatky?

Určitě. Ty poznatky jsou mnohdy známé, ale souvislosti komise teprve odkrývá. Myslím si a zatím tomu vše naznačuje, že ten výstup může být docela zajímavý.

Co bude dál?

Máme dvacetiletou promlčitelnost zločinů privatizace. KSČM stále usiluje o to, aby tyto zločiny byly nepromlčitelné, bohužel zatím není v Poslanecké sněmovně ochota takovýto návrh prosadit. Zůstává tu ale politická a morální zodpovědnost za průběh privatizace, a to těm aktérům nikdo neodpáře. A to je také velmi důležité, protože občané si zaslouží, aby se odkrylo pozadí těchto věcí, které přispěly k tomu, že dnes jsme ekonomickým dodavatelem a ne výrobcem, že od nás unikají miliardy do zahraničí, že kapitál tu nezůstává atd. To vše má počátky na začátku devadesátých let.

Co by mělo být tedy podle vás výstupem komise?

Pojmenování konkrétní zodpovědnosti, protože trest nepřísluší komisi, ten bude případně řešit soud. Pokud bude výstupem komise popsání zodpovědnosti v jednotlivých krocích privatizace OKD a možná půjdeme až do konkrétních jmen doposud skrytých aktérů, tak to budu považovat za velký úspěch.

Jana DUBNIČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.3, celkem 23 hlasů.

Jana DUBNIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-08-31 19:34
z celé "kauzy" nebude nic. Na zakroucení krkem privatizačním
podvodníkům není ani vůle a ani odvaha. I opatrnický tón tohoto
článku tomu nasvědčuje.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.