Rozhovor Haló novin s kandidátem KSČM do Senátu ve volebním obvodu č. 23 Praha 8 Vladislavem Kopalem

Práce v Senátu nesmí být melouch

Kandidujete za KSČM v podzimních volbách do Senátu. Je to vaše první větší politická zkušenost? Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl kandidovat?

V tuto chvíli bych to nazval největší politická zkušenost. Zatím jsem kandidoval »jen« do zastupitelstva v Praze 8, kde působím v pozici předsedy kontrolního výboru. Možnost kandidovat do Senátu je pro mne velká výzva. Vedla mne k tomu jednoduchá úvaha. Když člověk chce něco změnit, jediná možnost je zúčastnit se. Použít své celoživotní znalosti života běžného člověka, lidí, co ráno vstávají do práce. Lidí, kteří žijí ze mzdy, kteří leckdy musí pracovat ve více profesích, aby uživili rodinu. Jediným zdrojem příjmů musí být práce. Skoncovat se »sociálními lupiči«, lidmi, jejichž profese je být doživotně nezaměstnaný. Chtěl bych vytvořit i protipól »doživotním poslancům a senátorům«. Lidem, kteří vůbec netuší, co je život. Proto kandiduji. Výsledek je samozřejmě ve hvězdách, ale pouhé »hospodské plkání« nikdy nic nezmění.

Jaké jsou největší problémy území, za které se ucházíte o post senátora?

Praha 8 má řadu problémů, jako největší vnímám kontinuální tlak developerů na zahušťování sídlišť a nástavby domů. Nejpalčivější je to ve dvou lokalitách – sídliště Ďáblice, kde je velký developer, který má velké pozemky, ale napříč politickým spektrem jsme na zastupitelstvu jakékoliv změny odmítli, a další je stále ještě neuzavřená záležitost u polikliniky Mazurská. Tam už to bohužel jde mimo nás, to řeší magistrát.

Dalším problémem je doprava. Já v Praze 8 bydlím 35 let, a proto mohu porovnat silniční síť a dopravní hustotu. Jako klíčové vnímám dokončení Severního okruhu.

Jako třetí problém bych zmínil zachování bezpečnosti v městské části, kde musím vyzdvihnout velmi dobrou činnost komise pro bezpečnost, jejímž předsedou je Zdeněk Nagovský. Dělala ohledně tzv. šmejdů školení pro zájemce a připravovala materiály a i díky tomu jsou tyto záležitosti v Praze 8 téměř na nule.

Jak byste jako senátor mohl a hlavně chtěl lidem, kteří zde žijí, pomoci?

Prosazováním a hlídáním »našich« zájmů, a hledáním společných stanovisek s ostatními, protože víme, jaká pozice KSČM v Senátu je. I kdyby v něm po volbách byli dva, tři »naši« navíc, stačit to samozřejmě nebude. Politicky se nikdy dopředu proti nikomu nevymezuji, mám schopnost naslouchat, vnímat svého oponenta bez ideologické předpojatosti. A třebaže k někomu mohu mít lidsky hodně daleko, hledat přirozené spojence je podstatné. Vymezuji se pouze vůči hochštaplerům a lidem, kteří se nechovají fér. Jde-li o věc, nemělo by se rozhodovat podle politické příslušnosti, a to bych rád do Senátu přinesl.

Nechci být pouze »virtuálním« senátorem tak, jako tomu bylo ve volebním období od roku 2012. Mým cílem je sepětí komunální a tzv. »velké« politiky. V každé části volebního obvodu, který zahrnuje území městských částí Praha 8, Praha-Březiněves, Praha-Ďáblice, Praha-Dolní Chabry, Praha-Čakovice a Praha 18, chci zavést pravidelný senátorský den, abych mohl shromažďovat podněty přímo od občanů a navázat s nimi osobní vztahy. Mou výhodou je, že jsem rodilý Pražan, v Praze 8 žiju již 35 let a znám problematiku svého volebního obvodu velmi dobře.

Pokud se stanete členem horní komory parlamentu, jaké oblasti byste se chtěl věnovat především a proč?

U mne je ta volba celkem jednoznačná. Vzhledem k tomu, že jsem se zhruba před 20 lety stal přes Františka Beneše členem bytové komise při MČ Praha 8, vím, jaká je situace v bydlení. Určité strany v 90. letech začaly potlačovat státní bytovou politiku, v podstatě rozmetaly bytové družstevnictví, prosazovaly vlastnické bydlení. Není přece normální, aby se stavěly nové byty s cenou kolem 100 tisíc korun za metr čtvereční!

Zaměřím se proto na obnovu možnosti dostupného bydlení. Praha musí být místem pro klidný a spokojený život nejenom náš, ale i našich dětí a vnoučat.

A nejen Praha. Je potřeba vytvořit prostřednictvím motivačních programů podmínky pro to, aby veřejný sektor mohl byty získávat. Aby obce byly motivovány stavět byty, a nejen malometrážní, o které je momentálně největší zájem – ale to jsme zase u té ceny…

Čím se zabýváte nebo jste se zabýval v »civilním« životě?

Nemám to tak jednoduché jako Dalibor Vrána, kterého ve filmu Vrchní prchni! hrál Josef Abrhám, když na srazu spolužákům říkal: »Vyučil jsem se knihkupcem, jsem knihkupcem a budu knihkupcem.« Já jsem se vyučil elektrikářem, udělal jsem dvě střední školy v oborech elektrotechnika a energetika, mám státní zkoušky a dlouho jsem si myslel, že mě elektrikařina bude provázet do důchodu. Dvaadvacet let jsem pracoval v ČKD, dělal jsem třeba šéfmontéra na měření regulací. Když situace dospěla k mému odchodu, podařilo se mi v roce 1993 s několika kolegy a s pomocí italského kapitálu založit importní firmu na dovoz vodoměrné techniky. Nyní jsem uvolněným předsedou kontrolního výboru, co budu dělat po volbách, se uvidí.

O senátorské křeslo ve vašem volebním obvodě je velký zájem. Ucházet se o ně bude nejvíce kandidátů ze všech letošních volebních obvodů – 16. Mezi nimi třeba starosta Prahy 8 Roman Petrus (ČSSD), starosta Prahy-Březiněves Jiří Haramul (za ANO), lékař, přednosta ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce Pavel Dungl (TOP 09 s podporou STAN), právník Milan Golas (ODS), ředitel bezpečnostní agentury, bývalý ředitel Vězeňské služby Luděk Kula (SPD), tlumočník a překladatel Hayato Okamura (KDU-ČSL) nebo někdejší náměstek ministra financí Lukáš Wagenknecht (Piráti). Jak své protikandidáty hodnotíte?

Samozřejmě je to velká konkurence. Jsou to všechno lidé, kteří něčeho dosáhli, mají životní zkušenosti. Často jezdím autem, takže jsem si všiml množství volebních poutačů, ale jako správný řidič za jízdy nemohu číst, co slibují. To až dodatečně, a zjistil jsem, že mnohdy slibují to, co jako senátoři neovlivní, o čem vůbec nebudou rozhodovat…

Jaký jste vůči nim zaujali přístup? Jaká je vaše volební kampaň? Máte nějaké motto?

Vzhledem k tomu, že obhajuji i místo zastupitele, kampaně vedu vlastně dvě. Je ovšem pravda, že se vzájemně prolínají. Neděláme negativní kampaň, vyvarujeme se hanobení plakátů, na rozdíl od těch rádoby demokratů, co nám hanobí plakáty a poškozují volební lavičky. Naším stylem je slušnost a korektnost, argumentovat, nebát se mluvit o všem. Zvolili jsme jednoduchá hesla o bydlení nejen pro bohaté, koordinaci oprav silnic nebo bezpečnosti občanů, aby se nemuseli bát odpočinout si třeba na lavičkách. Naším hlavním heslem je »Nejsme na hlavu«, což nám někteří strašně rádi předhazují. Co slíbíme, to platí. Nejsme politikáři, převlékači kabátů, ani kam vítr, tam plášť. Když uzavřeme dohodu, nejsme ti, kdo ji poruší první.

Voleb do Senátu se účastní obvykle dost málo voličů. Proč to podle vás tak je?

Má to více aspektů. Senát je vlastně takové »nechtěné dítko« a za celou dobu existence se této nálepky nezbavil. Je to i v nepříliš silné legislativní pozici, protože se říká, že Senát je pojistkou, ale ve finále jsou jeho návrhy lehce přehlasovatelné Sněmovnou.

Navíc je to i chováním mnohých senátorů, ne náhodou mé motto pro kampaň zní: »Práce v Senátu nesmí být melouch«. Máme tu ve vzduchu memento končící senátorky, kterou jsem za celou dobu na jednání zastupitelů neviděl a vlastně ani nikde jinde.

No a pak tu je také volební systém, kdy první kolo je vždy společně s krajskými nebo komunálními volbami, ale do toho druhého už postoupí jen dva kandidáti a mnozí voliči si říkají, proč chodit volit, když můj kandidát nepostoupil.

Jaký výsledek budete považovat za svůj volební úspěch?

Vlastně všichni vstupujeme do stejného ringu a tam nikdo nejde s tím, že si chce nechat »namlátit«, takže volební úspěch je vyhrát. Ale jsem realista a úspěchem by byl postup do druhého kola. Uvidíme, co s výsledky udělá velký počet kandidátů, jestli se hlasy pro některé nerozmělní. V podstatě tedy jako volební úspěch vidím vše nad 15 procent. Máme na to potenciál, daný nejen členskou základnou, a pakliže si voliči uvědomí vážnost situace, že mávnout nad tím rukou se slovy: »Jedu na chatu, ono se to nezblázní…« nic neřeší, není to nemožné. Nejdůležitější totiž je, aby si voliči uvědomili, že nevolením se vzdávají možnosti něco ovlivnit a hlavně, že tím v podstatě volí také – ale něco, co určitě nechtěli.

Zbyšek KUPSKÝ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 16 hlasů.

Zbyšek KUPSKÝ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


reich.mir.fan
2018-09-23 20:59
Pane kandidáte řeknu vám to byl ale fofr jak jste rychle nechal
stáhnout původní článek s vaším rozhovorem a vyměnit původní
fotografii za jinou a zejména cenzorem HaNo odstranit záporné ohlasy k
původní fotografii která skutečně nebyla důstojná kandidáta za
KSČM.Jinak na mém názoru že senát je dobře placená trafika ale i
zadarmo drahá nic neměním.Nebo snad direktivní befel k okamžitému
stažení dal sám pán Vojtěch Filip.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.