Odvrácená tvář »navyšování«

Česká veřejnost je měsíc před volbami zahlcována množstvím radostných zpráv o našem bohatnutí, zvyšování kvality života a celkově světlých perspektivách. Dokladuje se to historicky nízkou nezaměstnaností, výrazným růstem platů a sociálních dávek, měněnou strukturou spotřeby domácností. Zhoršování životního prostředí a ekologické problémy jsou vnímány jako nutný doprovodný (a dočasný) rys celkově příznivého vývoje. Přitom smršť slibů a rozhazovačného dárkového koše nekončí, naopak. Dokonce i jejich autoři v soukromí přiznávají, že o realitě slibů sami pochybují stejně jako o tom, že snad přinesou Česku nějaká dlouhodobá pozitiva.

Podíváme-li se na otázku »navyšování« z druhé strany, nutně vidíme, že sebechvála vlády a její předvolební optimismus je děravý jako ementál. Vezměme tolik oslavované snížení ceny jízdného o 75 procent. Skutečně je jeho cílem, aby si studenti mohli za pár korun na otočku zajet do Vídně na koncert či do Mnichova na festival piva? Důchodci jsou šťastní za průměrných 900 Kč navíc a již počítají, kolik dárků mohou koupit vnoučatům. Skutečností však je, že zaostávání důchodů za platy (oba druhy příjmů jsou hrazeny z daní soukromé sféry a státního rozpočtu) roste. V reálu je »navyšování« důchodů záporné. Platy ve veřejném sektoru vzrostou v průměru o 10 procent, a to zřejmě plošně (tedy všem bez diferenciace dle výkonu, náročnosti atd. vykonávané práce), zatímco důchody pouze o 7,2 procenta. Místo reálného »navyšování« pokračuje zaostávání.

Mandatorní (tedy povinné) platové výdaje v průměru převyšují průměrnou mzdu zhruba o 15 procent. Odpovídá tomu efektivita práce veřejného sektoru? Jsou činnosti, kterými se zabývá, vždy opodstatněné? Pochybuji. Přitom počet byrokratů stále roste. Veřejný sektor je prý významně »podfinancován«, a proto musí být platově saturován. Má to znamenat, že lidé v soukromé sféře si žijí nad poměry? Řeči o tom, že růst platů donutí soukromý kapitál ke zvýšení mezd, šířené především z Lidového domu, jsou pitomostí hodnou zápisu do Guinessovy knihy rekordů.

Na závěr ještě malou poznámku. Razantní růst platů znamená nejen zvýšení příjmů veřejné sféry, ale i zvýšení průměrného příjmu jako takového. To vyvolává nejméně trojí důsledky: růst cen, nastartování inflační spirály, prohloubení rozdílů v životní úrovni různých skupin obyvatelstva i jednotlivých sektorů. Zabránit tomu lze například růstem produktivity práce, racionalizací státního aparátu, inovační dynamikou, změnou orientace naší ekonomiky na kvalitativní růst. Bohužel se o tom stále hovoří a »skutek utek«.

Ladislav ŠAFRÁNEK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 37 hlasů.

Ladislav ŠAFRÁNEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


kozpav
2018-09-25 18:29
Jsem rád za vyšší důchod, ale souhlasím s panem ŠAFRÁNKEM.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.