Rozhovor Haló novin s Miladou Halíkovou, kandidátkou KSČM do Senátu ve volebním obvodu č. 74 – Havířov

Hlasy voličů platí víc než sebedražší reklamy

Ve svém stručném volebním programu na prvním místě uvádíte, že za nejdůležitější pro váš region považujete zastavit úbytek obyvatel v Havířově a okolí i v celém kraji. V čem vidíte příčiny, že se tato oblast vylidňuje?

Výrazně nás postihla nezaměstnanost, kterou zahájila tak zvaná restrukturalizace výroby v devadesátých letech. Desetitisíce lidí ztratily práci a novou obtížně sháněly. Později se na bezvýchodnosti situace pro mnoho horníků podílel útlum těžby. Zdeněk Bakala vydoloval z hlubin miliardy a havíře tady nechal s prázdnýma rukama. Ani nabídka rekvalifikačních kurzů stav nezvrátila. V roce 2004 už míra nezaměstnanosti v Havířově přesáhla 20 procent. Pak sice mírně klesala, ale nic moc se neměnilo. Když jsem byla poslankyní, neustále jsem naléhala na vlády, aby situaci nejen v mém městě, ale celém Moravskoslezském kraji razantněji řešily. Teď se ze sdělovacích prostředků dovídáme, že firmám chybějí pracovníci, ale zřejmě jak kde. I v době ekonomického růstu se nezaměstnanost v Havířově loni přibližovala devíti procentům. A to už mnoho zejména mladých lidí město opustilo, což může číslo vlastně zkreslovat. Problémem totiž zůstává získat dobře placenou práci. Za ní se často lidé stěhují jinam. Mladé rodiny, matky samoživitelky a značná část seniorů nestačí hradit náklady spojené s bydlením. Havířov si sice v době všeobecného rozprodávání bytů pod taktovkou pravice na mnoha radnicích zachoval v majetku přes sedm tisíc bytů, ale většina patří jiným vlastníkům.

Máte tím na mysli i bývalé byty OKD?

Když večer jdu kolem »slepých oken«, většinou opravdu jde o tyto byty. Zdeněk Bakala je získal velmi levně, ale nesplnil slib odprodat je za přijatelnou cenu nájemníkům. Místo toho byty doputovaly po přeprodeji do společnosti Residomo. Ta vybírá vysoké nájemné. A navíc drží v šachu zejména starší nájemníky, kteří se obávají ozvat. Jak by ne. Kdo bude dělat potíže, tomu neprodlouží nájemní smlouvu. Především pro bývalé horníky či vdovy po nich, kteří do bytů investovali nemalé částky, jde o velké životní trauma. Bojí se i o tu předraženou střechu nad hlavou. Jiní to nevydrží a z Havířova utíkají. Vzpomínám si, kolikrát jsem ve věci bytů OKD interpelovala třeba bývalého ministra financí Miroslava Kalouska. Prakticky bezvýsledně.

Pokud by mi obyvatelé dali důvěru a zvolili mě do Senátu, chtěla bych úzce spolupracovat s naším poslancem Leo Luzarem, který je členem sněmovní vyšetřovací komise k OKD. Termín pro její práci byl nyní prodloužen až do jara příštího roku. Rozebrali bychom se v jejích zjištěních a hledali nové cesty k nápravě. Nemám v povaze něco vzdávat a krčit rameny, že s tím nejde nic dělat. To by jen povzbuzovalo ty, kteří chtějí rychle zbohatnout bez ohledu na lidi, kteří jim svou prací takový zisk vytvořili.

Vláda teď před volbami oznámila, že pomůže městům a obcím se stavbou sociálních bytů, aby se řešila situace alespoň těch nejpotřebnějších. Jak to hodnotíte?

Je dobré, že se alespoň začne. I když slíbené dvě miliardy korun jsou zatím kapkou v moři. Pokud ministryně financí Alena Schillerová z ANO řekla, že by bylo celkem potřeba 70-80 miliard, tak tímto tempem by se moc nepokročilo. Neměla by se však stavět nová ghetta, ale bytové domy s 20 procenty těch sociálních. Počet vyloučených lokalit totiž v uplynulých letech výrazně stoupl. V roce 2005 jich bylo napočítáno 310 a žilo v nich 80 tisíc lidí. V roce 2016 to už bylo 606 lokalit se 115 tisíci obyvateli. Nicméně vládní návrh stále neřeší otázku dostupnosti bydlení pro ty, kteří neupadli do naprosté chudoby, ale nemají na přemrštěné nájmy, natož na vysoké ceny bytů. Musím připomenout, že KSČM ve Sněmovně několikrát předložila návrh zákona o nájemném a jeho sjednávání, který dávno mohl dostupnost bydlení vyřešit. Sama jsem byla dvakrát předkladatelkou. Vždy jsme byli odmítnuti. Vítězil zájem hlasitých zastánců části soukromých majitelů domů, kterým šla na ruku většina poslanců. S trpkostí jsem zaregistrovala současné předvolební auto KDU-ČSL s heslem Dostupně bydlet. Jako součást několika vládních koalic přece měli lidovci možnost prosadit podobný zákon. Teď bude stát daňové poplatníky náprava alespoň nejkřiklavějších případů miliardy korun. A vlastně již stojí na dávkách, které nejsou vypláceny jen nejchudším, ale o které musí žádat i část těch, kteří sice pracují, ale mzdy mají stále nízké.

Premiér Andrej Babiš zároveň oznámil, že zřejmě nebude projednáván zákon o sociálním bydlení.

To je pro mě trpké zklamání. Pět let se připravoval, proběhla k němu řada seminářů a konferencí, zástupci ministerstev jezdili do různých zemí sbírat zkušenosti. Teď veškerá tato práce spadne pod stůl. Předseda vlády se nejspíš obává, aby kvůli návrhu tohoto zákona nevznikla zase roztržka mezi ministerstvy a vlastně koaličními stranami. Jestliže prosadí svou, má to jeden velký problém. Jak jsem připomněla, země se nachází ve fázi ekonomického růstu. Už i pravicoví ekonomové ale upozorňují, že hospodářský cyklus v kapitalismu je neúprosný. Varují, že krize se blíží. Zmíněné dotace na stavbu sociálních bytů bez zákona budou záviset jen na rozhodnutí vlády. V krizi jsou příjmy státního rozpočtu samozřejmě nižší. Kde se bude škrtat? Města a obce by mohly jen doufat, že to nebude v této oblasti.

Ve volební kampani také upozorňujete na nedostatečnou kapacitu domů s pečovatelskou službou a domovů pro seniory, na čemž parazitují i někteří provozovatelé tzv. penzionů poskytující neregistrované služby.

V Havířově jsme na to reagovali i peticí, kterou mohou občané podepisovat u našeho petičního stánku. Vyzýváme v ní k urychlenému řešení situace, kdy je stále oddalována rekonstrukce domova pro seniory na ulici Mánesova. Když byla KSČM ve vedení města, rozhodli jsme, že budovu bývalé speciální školy přestavíme pro tyto účely. Současné vedení města ale v záměru nepokračovalo a budova chátrá. Přitom v letošním roce podle předchozích plánů měl být domov pro seniory uveden do provozu. Toto zařízení Havířov nutně potřebuje. Zároveň v petici píšeme, že s obavami sledujeme vývoj okolo sociálních a zdravotních zařízení v okrajových částech města. Dochází totiž ke zhoršování jejich dostupnosti.

S občany se nyní setkáváte jak u petičního stánku, tak na řadě akcí, tedy i jako kandidátka do Zastupitelstva statutárního města Havířova. Mělo by spojení funkcí v Senátu i zastupitelstvu smysl?

Považuji to za velmi přínosné. Přitom zdůrazňuji, že práci v Senátu se chci věnovat na plný úvazek. Nemělo by jít o nějakou »přidruženou výrobu« k jiným placeným funkcím. Jako členka zastupitelstva si ale mohu bezprostředně ověřovat, jak se přijímané zákony promítají či mohou promítnout do života měst a obcí. Jistě, mám řadu zkušeností z činnosti v komunální politice i v práci poslankyně, ale nechtěla bych žít jen z nich. Je třeba neustále konfrontovat návrhy zákonů s praxí a vývojem společnosti. To by mi umožňovalo připravovat v Senátu například veřejná slyšení k opravdu palčivým problémům, nikoli k tomu, co bych za ně jen považovala. Při volební kampani kandidáti objíždějí své volební obvody a lákají občany na hesla. A některé pak v místě do další volební kampaně lidé stěží zahlédnou. U mě už ale získali zkušenost, že jsem po zvolení nezůstala zavřená v pražské kanceláři, ale pravidelně se s občany setkávala na poslaneckých dnech, besedách a řadě dalších akcí. Zajímají mě radosti i starosti lidí, s nimiž žiji ve svém volebním obvodu, a ráda jim pomáhám.

To zní dost optimisticky. Setkala jste se ale i s tím, že po rozhovoru s vámi někteří odcházeli rozladění?

Ano, i to se stalo. Šlo o případy, kdy se na mě lidé obrátili až v době, kdy měli v ruce pravomocný rozsudek, s nímž nebyli spokojení. Většinou se jednalo o exekuce. Vysvětlovala jsem jim, že zvrátit takové rozhodnutí soudu nedokážu. Často se těžko smiřovali s tím, že za mnou přišli pozdě. Vadí mi proto, když se někteří kandidáti do Senátu tváří, že je pro ně hračkou cokoli zařídit. Tak to ale v životě nechodí. Práce ve veřejné funkci proto zahrnuje i to trpělivě občanům vysvětlovat, že nejsme tzv. poslední záchranou, ale měli bychom být jednou z prvních. Že můžeme pomoci, pokud se na nás obrátí včas. Ne vždy, ale v řadě případů se to podaří. Známe instituce, které se zabývají situací, s níž se potýkají, umíme připravit občany na jednání a probrat s nimi potřebné podklady. To je podle mých poznatků častý kámen úrazu. Chci zdůraznit, že do dluhové pasti se nemusejí dostat jen lehkomyslní jedinci, kteří si půjčují peníze na dovolenou nebo vánoční dárky, ale i poctivci, které zlomila například vysoká hypotéka. To, co v době hospodářského růstu může vypadat na snadné splácení, se může změnit v případě poklesu na noční můru. Myslím, že více pozornosti je třeba věnovat nejen podmínkám pro oddlužení, ale zejména předcházení neúměrnému zadlužování.

U petičního stánku mohou občané Havířova podepisovat i druhou petici. O co v ní jde?

Žádáme v ní, aby městská hromadná doprava byla zdarma pro všechny věkové skupiny bez výjimky. Teď platí lidé v produktivním věku, kteří ale přece platí i daně a podílejí se na rozvoji města. V řadě měst už mají s takovým postupem zkušenosti. Omezují tak individuální automobilovou dopravu, což má pomoci i čistotě ovzduší a zdraví obyvatel. Za neutěšenou považujeme situaci v parkování osobních vozidel na území města a požadujeme při řešení uplatnit moderní přístupy. Petiční stánky jsou vhodným místem, kde můžeme nad problémy Havířova diskutovat a vyslechnout si mnohé náměty.

Co vás ve volební kampani příjemně překvapilo?

Samozřejmě mě vždy potěší, když se někdo zastaví, aby se se mnou pozdravil a řekl, že mi drží palce. Mezi příjemná setkání patří i taková, když mi někdo připomene, že jsem oddávala jejich syna či dceru nebo při vítání občánků vzala do náruče jejich potomka. Občas si s někým zavzpomínám, že jsem ho učila na základní nebo střední škole nebo s ním jednala, když jsem v letech 2002-6 byla primátorkou města. V Havířově bydlím a pracuji od roku 1970, tak to se opravdu znám s řadou lidí.

Velmi mě potěšilo, že mě a kandidáty do havířovského zastupitelstva přijel podpořit i místopředseda sněmovny a předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip. Strávil tady den, kdy se pořádala tradiční slavnost, dříve spojená hlavně s oslavou Dne horníků. Nešlo o nějaký formální »průlet« městem, ale hodně času s námi strávil právě u petičního stánku a rozdával kolemjdoucím materiály. Na jeho návštěvu má několik občanů vzpomínku i v mobilu, protože ho požádali, aby se s nimi vyfotil. Znáte to, jak se osmělil první, další toho využili.

A co vás naopak zarazilo?

Pro Facebook točím krátké spoty, v nichž vysvětluji své postoje a pro co bych v Senátu hlasovala. Jeden z nich jsem natočila před havířovským kostelem sv. Anny a hovořila v něm o tom, že bych v Senátu zvedla ruku pro zdanění finančních náhrad církvím. Reagovala jsem tak bezprostředně na závěry jednoho z výborů, který tento návrh zákona doporučil Sněmovně ke schválení. Jsem přesvědčena, že občané – voliči mají právo vědět, co mohou od svého budoucího senátora očekávat. To ale nevyznává farář farnosti sv. Anny Marcel Krajzl, který zveřejnil otevřený dopis, v němž mě vyzval ke stažení spotu. Mimo jiné mě napadl, že jsem ho nepožádala o dovolení točit před kostelem. V odpovědi jsem mu tak musela připomenout ustanovení zákona o obcích o veřejných prostranstvích sloužících obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Na jeho vypjaté »historické« výtky, jsem mu napsala, že by ho mohlo zajímat, že jsem v kostele sv. Anny měla příležitost i hovořit za přítomnosti pana biskupa u příležitosti ekumenické bohoslužby konané k 50. výročí založení našeho města. Zarazilo mě, že podle faráře je trestuhodné vyjádřit názor na návrh zákona, který by měl Senát projednávat.

V charakteristice svého volebního obvodu uvádíte hned pět měst. Nešlo by to vyjádřit stručněji?

To právě nejde. Oficiálně se volební obvod jmenuje Karviná podle bývalého okresního města. Chci proto občany upozornit, kde opravdu mohou jít volit svého zástupce do Senátu. A nejen to. Ve své práci chci samozřejmě využívat i poznatky z těchto měst a setkávat se s jejich obyvateli. Někdy jde o skutečně zajímavé podněty. Tak třeba se starostou Petřvaldu Jiřím Lukšou z KSČM jsme nedávno probírali téma, jaké zákony by se podle něho měly změnit. Narazili jsme i na otázku financování neziskových organizací. Nemá jasná pravidla, která by například umožnila samosprávám vyjádřit se k umístnění některého z jejich zařízení. Zda je vůbec v obci či městě potřebné. Při stanovování výše státní dotace se také nezkoumá, jaký plat či odměnu pobírají její pracovníci. Jiří Lukša si jinak nedovede vysvětlit, jak je možné, že mají dvakrát vyšší plat než starosta. Probrali jsme i stavební zákon, v němž mu chybí zákaz dodatečného povolení stavby. To jde na ruku těm, kdo zákon obcházejí a pak hledají kličky, jak získat na svou černou stavbu dodatečné povolení.

Co považujete za největší úskalí senátních voleb?

Aby k nim přišli opravdu všichni členové a sympatizanti KSČM. Vím, že mnohdy mají velmi kritické názory na fungování horní komory parlamentu. Někteří si myslí, že je vyjádří tím, že nepůjdou volit senátorku nebo senátora. Tím ale Senát nijak nevytrestají. Jen umožní, aby občany volebního obvodu zastupoval někdo, kdo nebude prosazovat jejich zájmy. Jsem přesvědčená, že hlas KSČM by měl být v Senátu slyšet. Že tato strana, za níž kandiduji, má kvalitní program, který stojí na straně většiny občanů. Navíc se mohu opřít o spolupráci s dalšími zákonodárci a představiteli měst a obcí. Široké zázemí poskytují i odborné komise od ústředního po krajské a městské výbory. Nejsem nevypočitatelná, neřízená střela, ale občané se mohou spolehnout na to, že své postoje neměním. Že nestavím vzdušné zámky lákavých volebních slibů, které se krátce po volbách rozplynou. Trochu mě mrazí z toho, že někteří kandidáti, nebo spíše ti, kteří za nimi stojí, pojímají volební kampaň jako souboj peněz. Toho, kdo bude mít víc plakátů či inzerátů v novinách. Chtěla bych proto požádat čtenáře, aby všude tam, kde se letos volí do Senátu, hovořili se svými příbuznými, známými a sousedy, aby nemávli nad senátními volbami rukou. Není pravda, že pár hlasů nic nezmění. Když se dají dohromady, mohou platit víc než sebedražší reklamy na iluze.

Miroslava MOUČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 14 hlasů.

Miroslava MOUČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.