Rozhovor Haló novin s Hanou Malíkovou, ředitelkou společnosti Fairtrade Česko a Slovensko, z. s.

Fairtrade je nástrojem změny k lepšímu

Myšlenka spravedlivějšího obchodu, kdy pěstitel v rozvojové zemi získá za svou produkci ekvivalent vložených nákladů, což jemu a jeho rodině umožní důstojnější život, se uchytila i u nás. Čemu to více přisuzujete – že lidé i v ČR pochopili, že nelze žít na úkor zemí chudého Jihu, nebo že efektivně pracuje váš spolek, který šíří osvětu o fairtrade?

Bylo by krásné to vnímat tak, že je to projev velké odpovědnosti spotřebitelů, obávám se ale, že to prozatím tak není. Ano, lidé si zvykají a požadují kvalitnější věci. Je tu trend farmářských trhů, farmářských potravin, které nejsou nejlevnější. Ale toto zajímá prozatím bohužel relativně malé procento lidí. Proto u nás je to otázka toho, že více a více obchodníků má stále větší nabídku zboží, včetně fairtradového. Tito obchodníci kopírují trendy ze zahraničí, trendy svých mateřských podniků. Ale souhlasím, že lidé reagují na fairtradové výrobky citlivěji.

Na nedávné vaší tiskové konferenci jste uváděli jmenovitě obchody, které mají nabídku fairtradových výrobků. Máte snahu tak trochu »tlačit« i na další obchodníky?

My jdeme spíše jinou cestou. Děláme aktivity proto, aby firmy o nás věděly a měly možnost se na nás obrátit. To je pro nás velmi důležitý nástroj. Zároveň se účastníme některých veletrhů. Toto je náš způsob, je nenásilný a přitom efektivní. Uvědomme si, že se jedná o nadnárodní firmy, proto se snažíme jít cestou partnerství než nějakého donucování.

U komerčních podniků tomu lze rozumět, ale pak jsou zde státní a veřejné instituce, které denně spotřebovávají řadu výrobků – kávy, cukru, čaje – typických právě pro fairtradovou nabídku. Jim byste přece mohli předkládat logické argumenty, proč by právě úřady mohly odebírat fairtradové výrobky, nebo ne?

My se jim snažíme přiblížit prostřednictvím různých sfér, například jsme členy Asociace společenské odpovědnosti. Touto cestou se snažíme vyhledávat partnery, účastníme se konferencí, kde hovoříme, snažíme se být vidět a slyšet. V tuto chvíli se již zjednodušil i další nástroj – v rámci různých svých veřejných zakázek mohou úřady zadat jako jednu z podmínek také eticky odpovědné kritérium. K tématu byla na MPSV pořádána konference. Toto kritérium je již možné zohledňovat, což velmi vítáme.

Největší nárůst obratu zboží s certifikaci Fairtrade v uplynulém roce nastal u kakaa. Čím si to vysvětlujete, když se spíše v našich končinách nabízí oblíbený teplý nápoj káva, kterou pije většina dospělých Čechů a Češek?

Ale ano, káva pro nás zůstává nejdůležitějším produktem, stálicí, rozhodně není žádnou popelkou. Na českém trhu se loni prodalo 520 tun fairtradové kávy, což znamená statisticky, že každý obyvatel ČR včetně nemluvňat vypil téměř šest šálků fairtradové kávy. Ale kakao zaznamenalo v uplynulém roce nárůst nabídky různých cukrovinek a dalších produktů s obsahem fairtradového kakaa, spotřeba na českém trhu vzrostla loni o 132 procent. Je to dáno tím, že více a více řetězců má pro nakupování fairtradového kakaa jednodušší podmínky, a to díky zavedení speciálního programu pro kakao.

Tvoří-li všichni producenti kakaa sto procent, jakou část z toho tvoří ti fairtradoví?

Jsou to prozatím jen jednotky procent. U kávy asi dvě procenta. Tady vidíte, že před námi je ještě mnoho práce.

Mezi komoditami nabízenými v systému Fairtrade u českých prodejců jsou nejčastější káva, kakao, cukr, bavlna. Méně již ovoce či řezané květiny, a ještě méně například rýže, sušené plody aj. V čem spočívají problémy, které zabraňují většímu rozšíření i těchto dalších druhů zboží do našich prodejen?

Já jsem se zamyslela nad čerstvým ovocem nebo řezanými květinami. Zde je důvodem menšího zájmu spotřebitelů cena. Platí totiž, že množství dováženého zboží vzhledem ke všem nákladům – dopravě, logistice, skladování apod. – ovlivňuje cenu. Tohoto zboží je na našem trhu méně, tj. cena je vyšší.

Zároveň je třeba říci, že banány jsou pro náš trh specifické. Většina řetězců láká zákazníky právě na nízkou cenu banánů. Pokud jsou lidé zvyklí na biobanány, tak tyto spotřebitele pak oslovuje i nabídka fairtradových banánů, které mají vyšší cenu než »běžné« banány v řetězcích. Citlivost lidí na cenu banánů je prostě u nás vysoká.

Víte, je to tak – když jdou lidé do kavárny na kávu, tak vlastně příliš neřeší, stojí-li jejich oblíbený nápoj čtyřicet nebo šedesát korun, ale mají-li si lidé koupit drahé banány, tak to je pro ně již jiná situace. K tomu přistupuje i prozatím malé povědomí lidí o fairtradových banánech.

A co rýže, sušené ovoce?

Jistě, i další produkty jsou pro fairtradové hnutí výzvou do budoucna. Nyní druhým třetím rokem děláme kampaň zaměřenou na kavárny, kde cílíme na kávu i čaj. Ale celosvětově nejrozšířenějším produktem s certifikací Fairtrade jsou káva, kakao a banány.

Zmínila jste čaj. Ten mezi produkty nejvíce žádanými našimi spotřebiteli a spotřebitelkami v uplynulém roce není. Čím to?

Ano, v loňském roce se neobjevil nový prodejce fairtradového čaje. V roce 2016 se u nás prodalo deset tun fairtradového čaje, loni šest tun. Takže je tam určitý nezanedbatelný výkyv směrem dolů, ale nemyslím, že by to byl nějaký všeobecný trend. Ve světě byl Fairtrade International zaznamenán drobný nárůst prodeje čaje. Je to dáno také tím, že výroba čaje v Asii znamená menší přidanou hodnotu na straně producenta.

Jak vy osobně jste našla cestu k Fairtrade?

Mě vždy přitahovaly neziskové organizace, protože jsem se snažila na práci v nich nalézt něco více, než jen běžné zaměstnání. Před 12 lety jsem žila nějakou dobu v Anglii a ohromil mě jeden tamní obchůdek s nabídkou fairtradových výrobků. Tehdy jsem nakoupila jako dárky celé rodině fairtradové čokolády. Poté, co jsem se vrátila do ČR, tak jsem se rozkoukávala hlavně v neziskovém sektoru, až jsem se dostala na místo vedoucí sekretariátu organizace Fairtrade Česko a Slovensko, a odtud vedla cesta do ředitelského křesla.

Které fairtradové výrobky jsou vaše oblíbené?

Do svých 33 let jsem vůbec nepila kávu a nyní konstatuji, že jsem se k ní dobře »propila«. Takže káva je má oblíbená. Také dávám přednost fairtradové bavlně.

Kde je možné si tuto bavlnu, resp. oblečení z ní, koupit?

Existují e-shopy, a pak jsou to spíše menší kamenné krámky a různé etik-butiky. Toto zatím není otázka řetězců. Cenově je to v jiné relaci než oděvy z běžné bavlny. Ale takový výrobek je kvalitní a dělá radost mnoho let. Ostatně smyslem není mít skříně přeplněné méně kvalitním oblečením na jednu sezonu. Spíše mít méně oděvů, které zabírají i méně místa, ale tyto oděvy by měly být opravdu kvalitní.

Měla jste možnost osobně navštívit některé z pěstitelských družstev v Latinské Americe, Asii či Africe? Pokud ano, jaké dojmy jste měla?

Před třemi lety jsem byla v Keni s kolegou z partnerské organizace ze Slovenska, byli jsme přímo v Nairobi, kde jsme navštívili družstvo zabývající se zpracováním ořechů. Zároveň jsme navštívili několik kávových družstev a farmářů v Keni. Bylo to opravdu velmi zajímavé.

Málo se ví, že Keňa, vyhlášená kvalitou kávy, není oázou pro pití kávy, protože sami Keňané dávají přednost čaji. Zaujalo mě, že v jednom družstvu měli i svého technologa, který v malinkaté pražírně degustoval kvalitu kávy, aby zhodnotil, zdali je káva pěstována právě tak, jak je třeba.

Pak jsem mohla obhlédnout fairtradové hospodářství ještě v jiné části světa – v Indii, kde jsem před dvěma a půl lety v rámci své dovolené navštívila družstvo pěstující fairtradovou vinnou révu. Tam to bylo také velmi zajímavé. Byl to docela velký podnik i se skladem.

Fairtradové hnutí vykazuje řadu pokrokových znaků, například zákaz dětské práce. Potvrzujete, že tam, kam jste zavítala, jste neviděla nikde pracovat děti?

Pokud znám pravidla nastavení kontroly udělování značky Fairtrade, tak toto opravdu není možné.

Dětská práce je specifikum konvenčního pěstování kakaa v Africe, kde dochází i k únosům dětí apod. U fairtradových provozů je toto nemyslitelné. Ale uvědomme si, že jsme v Africe, kde děti jsou přirozenými pomocníky rodičů – ovšem pomáhají jim přiměřeně a až po školní výuce.

Součástí principu tohoto spravedlivého obchodu je i tzv. fairtradový příplatek ve prospěch pěstitelské komunity (vloni jen od českých spotřebitelů za fairtradové produkty odešlo 8,1 milionu Kč). Co všechno si za tyto kumulované částky místní lidé pořizují?

Já jsem na místě v Keni viděla, jak z fairtradového příspěvku přikoupili krávy a měli díky nim mléko, které také mohli prodávat nebo spotřebovávat. Tedy dochází díky fairtradovému příspěvku k rozšíření činností družstva s výnosem pro členy družstva. Zpravidla to však bývají investice do zlepšení infrastruktury vesnice nebo komunity.

Zmínila jste, že v Ugandě konkrétní pěstitelský podnik dokonce podporuje ženy, aby se staly vedoucími pracovnicemi. To je výjimka?

Rozhodně to není výjimka, takových družstev bude několik. Nejprogresivnější družstva se na to velmi zaměřují a je to velký nástroj změny vymanit se z chudoby, tak jako Fairtrade. Rovnost mezi lidmi nemůže být zajištěna v momentě, kdy ženy nemají zajištěno rovnocenné postavení s muži.

Jenže nerovné postavení je mnohdy v této části světa dáno kulturně. V některých zemích není stále obvyklé, aby ženy pracovaly na vyšších postech. Ano, ženy se podílejí na manuální práci, ale nemají někde tradičně možnost vlastnit půdu. Když se pořádají školení pro členy a členky družstev, tak se toto téma také nastoluje. Takže i fairtradové hnutí v tomto smyslu přispívá vyššímu zapojení žen do rozhodovacích pozic.

Na světě je 1,6 milionu pěstitelů a pracovníků zapojených do Fairtrade, žen je z toho 400 tisíc. Země, které zapojují nejvíce žen, jsou Keňa, Ghana a Uganda. A také je to Afrika všeobecně, která umožňuje větší angažování žen do fairtradového pěstitelství.

Co vy oceňujete nejvíce na principech Fairtrade? Již jsme zmínili zákaz dětské práce, družstevní forma podniků, udržitelné zemědělství…

Je toho mnoho. Možnost se uživit svou prací, to považuji za zásadní. Dále ochrana zaměstnanců a jejich práv. Téma udržitelnosti. A to platí i pro nás – chceme-li mít kvalitní kávu či kakao také za dvacet třicet let, tak se musí udržet jejich pěstební plochy. Nelze stavět na okamžitém zisku. Lidé v Africe a Asii také odcházejí do měst, protože si myslí, že je v nich život lepší. Takže se jednou může stát, že nebude dostatek pěstitelů.

To mě vede k dalšímu zamyšlení. Ekologické zemědělství, ochrana půdy, vody, přírodních zdrojů je velké téma. Je neudržitelné, že se chováme tak, že pro realizaci našich nároků bychom potřebovali ještě několik dalších planet.

Vidíte tedy ohrožení pěstování těchto plodin?

Ano, určitě. Zásadní je pěstovat plodiny odpovědným způsobem a je jedno, jestli myslíme zemědělství v našich zeměpisných šířkách nebo kdekoli jinde na světě.

Jakou vidíte budoucnost pro fairtradové hospodářství?

Přemýšlím o tom. Chci, aby se podmínky obchodní a pěstitelské narovnaly, aby lidé dostali poctivě zaplaceno za svou práci, aby to bylo udržitelné ekologicky. Řešení však musí být ještě širší, než nabízí hnutí Fairtrade – záleží to i na vládách, světových institucích. To je úsilí mnoha aktérů.

Věřím, že se posílí udržitelný princip fairtradové výroby, spotřebitelé se budou více zajímat o to, aby měli kvalitní potraviny a aby pěstitelé nebyli vykořisťovaní.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.1, celkem 7 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2018-10-16 00:38
Jen aby to nebyl další bič mocných na neposlušné země.
hajek.jiri51
2018-10-14 11:23
Nic víc cizího jako "Fair" současnému globalizovanému
kapitalizmu není víc cizí. To spíš "First" za každou cenu.
Ale myšlenka, ostatně už dost stará, to dobrá je.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.