Rozhovor Haló novin s předsedou poslanců KSČM Pavlem Kováčikem

Většina lidí cítí ulehčení, že krize bezvládí skončila

Náš rozhovor se odehrává těsně před komunálními a senátní volbami. Menšinová vláda ANO a ČSSD, která vznikla s podporou KSČM, a komunisté ji hodlají nadále tolerovat, má za sebou prvních 100 dní. Jak je hodnotíte?

Připadá mi, že je to poněkud jiných sto dní, než bývalo zvykem v minulosti. Máme přece jen, i když to někdy není stoprocentní, větší šanci projednávat naše návrhy. Ať už v nějaké sdružené podobě jako třeba nyní zákoník práce - karenční doba, či zákon o obecném referendu, kde na to vládní koalice slyší. Nedávno se sešla pracovní skupina k referendu, která se dobrala k nějakému pokroku a ve které víceméně čtyři politické subjekty podporují zákon o obecném referendu. Jde však také o jiné věci. Samozřejmě, že se to někdy zadrhne, ale takový už je přece život.

Ale pokud jde o programové věci, které máme zakotvené v programovém prohlášení vlády, tam je průběžné plnění zatím uspokojivé. V podstatě to funguje, zatím nedošlo k nějakým významným problémům v této oblasti. Že nám třeba nezařadili na konkrétní den zářijové schůze Sněmovny druhé čtení návrhu zákona o zdanění finančních náhrad církvím? No, myslel jsem, že se alespoň to druhé čtení podaří před komunálními a senátními volbami, ale nepovedlo se. To se stává. Naděje zdárného dokončení tu ovšem stále je.

Hájení vlády tradičně po 100 dnech končí. Jak to máte vy?

Já to vezmu z toho, co znám. Jako zemědělec a také jako místopředseda zemědělského výboru Sněmovny vidím nejpodrobněji do práce ministerstva zemědělství. Tam je spolupráce pohodová, tam se vždy dá dohodnout nejen s ministrem Tomanem, ale i s jeho náměstky způsob spolupráce. Nakonec to funguje i na legislativní úrovni, některé návrhy ministerstva si osvojujeme nebo naopak některé naše návrhy ministerstvo vezme za své. Tam to je opravdu dramatická změna oproti minulosti.

Pokud jde o celkové oznámkování práce vlády?

No, jednička to není. Ale není to ani čtyřka nebo trojka. Je to plus mínus za dvě.

KSČM vždy klade důraz na sociální oblast, zdravotnictví, ale třeba i na práci ministerstva financí, což je důležité z hlediska návrhu státního rozpočtu. Jaké by bylo hodnocení ministrů v těchto oblastech?

Pokud vím, ministryně financí Schillerová funguje dobře i díky tomu, že na ministerstvu pracovala v předcházejícím období jako náměstkyně, je zkušená, ví, o co jde, je zdatná ve výkonu své funkce. Uvidíme, jak to vše dopadne při konkrétním projednávání jednotlivých kapitol státního rozpočtu na příští rok ve výborech i na plénu Sněmovny. Zatím se zdá, že bychom s nějakými drobnějšími výhradami mohli rozpočet podpořit. Ale pozor – je to zatím ta věcná poloha. Existuje ještě politická poloha, čímž vůbec nechci říci, že je to něco za něco.

Takže?

Při schvalování státního rozpočtu je třeba si uvědomit, že nejsme koaliční stranou, nejsme tedy na nějaký klíček, který premiér natočí, a podle toho naše autíčko pojede. Jsme stranou, která zatím toleruje existenci této Babišovy menšinové vlády, a máme pro to jasné důvody. Kdybychom tak neučinili, do této doby tu bude velmi silná a zřetelná nestabilita.

Pokud byste měl konkrétně říci, co opravdu – možná se na to ptám příliš brzy – by KSČM nemohla překročit, co by opravdu nespolkla?

Na to je nyní opravdu moc brzy. Počkejme si alespoň na první čtení státního rozpočtu. Ještě je čas. Určitě budeme velmi vážně zvažovat všechna pro i proti.

Vláda je menšinová, bez podpory KSČM by neexistovala...

Jde o podporu vzniku a toleranci existence…

Takže si rozumíme.

Někdo říká, že jsme koaliční, ale to nejsme.

Neřekla jsem, že KSČM je koaliční stranou. Ale nyní Babišův kabinet tolerujete, což je znát i při jednání Sněmovny, i když pochopitelně nejste úplně se vším spokojeni…

Na náš vkus se příliš dlouho táhne situace ohledně ministerstva zahraničí, kdy rezort ještě pořád nemá svého stabilního šéfa a funkci zastává ministr vnitra, vicepremiér Jan Hamáček. Je to dáno nešťastnou prvotní nominací, nicméně se zdá, že se to začíná řešit, v nejbližších dnech očekáváme, že dojde k zásadnímu zvratu. Věřím, že se pan Petříček, kterého jinak vůbec neznám, začne projevovat jako plnohodnotný ministr zahraničí, protože zahraniční politika je velmi důležitá. A co si budeme povídat – když přijde na nějaké důležité jednání náhradník, je to prostě jen náhradník, druhá strana rozhovoru přece jinak respektuje, když přijde na jednání plnohodnotný ministr, a jinak, když je to jen někdo dočasně pověřený vedením rezortu. To je z našeho pohledu zatím tedy problém.

Když se vrátím k rozpočtu, problém může být deficit v době očekávání, že by mohl nastat nějaký zvrat, zlom, i když všichni říkají, že ne. Ale ekonomické cykly kapitalismu jsou jasné, zřetelné a neměnné. Liší se jenom časem. Kdyby mělo dojít k nějakému krizovému momentu, není vytvořen nějaký podstatný finanční polštář. Ale to poznáme, až uvidíme, jak to vypadá s jednotlivými rozpočtovými kapitolami…

A co se týká těch nejslabších článků, »zdárně« pracuje vnitro, trošku se občas zlobíme na dopravu a ministra Ťoka, třeba řešení mýta by mělo být jasnější. Osobně jsem mírně nervózní z práce ministerstva průmyslu a obchodu. Je potřeba ve velmi dohledné době už konečně rozhodnout, jak to bude s dostavbou jaderné elektrárny Dukovany. Jinak ujede vlak a bude to pak velmi těžké, pro rozhodnutí už je hodina dvanáctá. Tam je to podle mě už trošku na hraně, ani zdaleka to není na jedničku.

Vláda ANO a ČSSD je pod stálou kritikou pravicové opozice. Třeba ODS tvrdí, že koalice nemá politický cíl, jen recykluje sliby…

To je podle mě jen prázdná floskule. Když si vzpomenu na vlády pod vedením ODS, tam možná nějaký politický cíl byl, hlavně to však byl cíl, jak se později ukázalo v rámci privatizace, že došlo k rozkradení, zašantročení – dosaďme si každý slovo, jaké nás napadá - národního majetku, značné části toho, co naši předkové, rodiče a prarodiče vybudovali. A dodnes jsou s tím velké problémy. Ostatně Sněmovna snad už konečně po volbách bude řešit tento problém, který se KSČM podařilo prosadit jako konkrétní bod jejího jednání – Nezaplacené podniky z privatizace 90. let. Zkráceně řečeno – jde o zločiny privatizace způsobené za vlád ODS, ODA a KDU-ČSL.

Jsme rádi, že se zatím průběžně plní i program KSČM. Stále například slyšíme velké požadavky na zvýšení platů ze strany učitelů a lékařů. Jde však také o nepedagogický personál ve školách a zdravotní sestry v nemocnicích.

Je to podle vás stále ještě oprávněné?

Když se podíváme, jaký je problém získat lékaře na místo praktického lékaře na venkově, nebo jaké jsou někdy problémy získat učitele zejména na menších venkovských školách, tak je třeba tyto, ale i další profese finančně posílit. Pokud jde o zdravotní sestry, dramatický problém není v tom, že bychom neměli kvalifikované sestřičky, ale sestřičky nejsou ochotné za tak nízký peníz v ČR pracovat, když u konkurence v Rakousku či v Německu dostanou násobně větší plat. Takže nám staré země Evropské unie odsávají tuto úzkoprofilovou pracovní sílu. Je tu zkrátka nekalá platová konkurence. Je tu akutní nedostatek, a není to přitom jen o tom, že by šlo o náročnou práci.

Každá práce si zaslouží spravedlivou odměnu. A jestli jsou některé profese úzkoprofilové – a teď se mluví o zdravotnických pracovnících obecně, o učitelích a školských nepedagogických pracovnících obecně, je to třeba brát v úvahu. Učitel má aspoň nějaký plat, ale nepedagogický pracovník ve škole je na tom mnohem hůř, a přitom nejednou nemusí mít ani nižší kvalifikaci. Má ji jen jinou. Zkrátka je třeba to vždy řešit komplexně.

Ale jsou tu i jiné profese a státní rozpočet není nafukovací a státní kasa bezedná. A pak - jedni mluví o plošném přidání, druzí to odmítají...

I jiné profese je třeba řešit. Například mzdy pracovníků v sociálních službách jsou velmi tragické, ale přidat všem plošně o 10 procent je nespravedlivé vůči těm nejméně placeným profesím, což jsou třeba právě sociální služby. Ale jde také o pracovníky v kultuře. Tam vydrží opravdu jen srdcaři, když se podíváme na muzea či galerie, je to jasné.

Jak podle vás poznamenala práci poslanců Sněmovny situace před komunálními a senátními volbami?

Potkávám se s lidmi velmi často, a převážná většina z nich, neříkám, že všichni, v rozhovorech pociťuje ulehčení, že krize bezvládí skončila a že se aspoň nějak vládne. Lidé samozřejmě chtějí, aby to fungovalo co nejlépe, ale za dané situace, tak jak byly rozdané karty, byl vznik menšinové vlády ANO a ČSSD s podporou a nyní už jen s tolerancí KSČM jedno z mála možných řešení.

Do konce roku zbývá pár týdnů. Sněmovnu nyní tedy hlavně zaměstná návrh hospodaření státu na příští rok. Ale čím by KSČM chtěla završit letošní rok? Co by považovala za úspěch?

Vláda funguje teprve tři měsíce, naše spoluúčast na některých tématech se sotva rozbíhá. Pevně věřím, že se například podaří nějaké rozumné řešení otázky tzv. zdanění církevních restitucí. Zdárně pracujeme v komisi k OKD. Věřím, že se nám podaří předložit v efektivní podobě návrh, který by se znovu zabýval nepromlčitelností zločinů privatizace. Kromě toho tu jsou samozřejmě sociální témata, zvyšování minimální mzdy, otázka zdravotně postižených, ale také problematika bezpečnosti. Jsem optimista, věřím, že se mnohé problémy podaří postupně řešit.

Každá vláda se přece jen musí obracet na opozici, i když není menšinová. Ta současná menšinová je, a musí počítat s něčí tolerancí či podporou v tom či onom. Chová se současný Babišův kabinet jinak než předchozí vlády?

Rozhodně se scházíme před každou schůzí Poslanecké sněmovny. Diskutujeme spolu o prioritách a snažíme se najít společnou řeč. Nastavil se jiný mechanismus projednávání zákonů tak, jak postupně docházejí do Sněmovny. Už to není tak, že by vládní koalice válcovala všechno, co nepochází z jejích řad. Dochází k projednávání nejen našich návrhů, ale i předloh ostatních opozičních stran. Oproti minulým volebním obdobím je tu rozhodně znát změna přístupu.

KSČM vždy patřila ke stranám, které hojně využívaly svého opozičního práva interpelovat premiéra a jednotlivé členy vlády. V poslední době se mi zdá, že jako by ztratila dech. Buď je s vládou spokojená, nebo jí docházejí témata nebo problémy vyřešíte na jiné úrovni. Jak to je?

Já jsem vždycky říkal, že buď chci vyřešit problém, nebo se chci předvést. A teď vůbec nechci snižovat význam interpelací. Ale vzhledem k tomu, že přichází lepší šance s jednotlivými ministry problémy vyřešit, není tolik potřeb věci řešit nátlakově přes interpelace. Intervencí s jednotlivými ministry se dosáhne daleko víc. Neznamená to však, že bychom vůbec neinterpelovali. Ale řešení otázek, které přicházejí, přináší život, a v této době zatím je průchodnější, snadnější, se dostat k odpovědím osobním jednáním. Z toho pak vyplývá nižší potřeba interpelovat. Já jsem třeba interpeloval premiéra písemně ohledně nějakých energetických záležitostí, dostal jsem odpověď, nyní ji vyhodnocujeme, a uvidím, zda s ní budu spokojen, nebo ne. Pokud ne, pak by se projednávala na schůzi Sněmovny, a mohli by se vyjádřit i další poslanci.

Marie KUDRNOVSKÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.2, celkem 36 hlasů.

Marie KUDRNOVSKÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


reich.mir.fan
2018-10-17 21:51
Většina členů KSČM teprve bude cítit ulehčení až p.Kováčik
odejde ze sněmovny do reálného důchodu.
fronda
2018-10-17 19:26
Většině lidí byl nejspíš vznik vlády ukradený. A od života
odtržený Kováčik by už taky měl jít do důchodu.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.