Azylový dům Vršovice v pražské Rybalkově ulici.

Azylový dům pro ženy v Praze

Při vyslovení slova »Domov« se mi vybaví nedělní pohoda a oběd s rodinou. Domov je scházení se s rodinou, příjímání návštěv, místo odpočinku a bezpečí. Místo spojené s kořeny, s dětstvím a rodinnými vztahy. Domov je útočiště, kout bezpečí, odpočinku. Prostě místo, kde prožíváme vzestupy i pády. Doma prožíváme chvíle z valné většiny všední, ale i sváteční. Místo, které je základem naší osobní existence, kde se schováme před deštěm i sluncem. Je to výchozí bod, aby mohl člověk žít spokojeně se svými radostmi i starostmi. A co když vůbec žádný domov nemáme?

Trochu suchých a krutých čísel

Navštívil jsem ženský Azylový dům Vršovice v pražské Rybalkově ulici. V takovýchto azylových domech NADĚJE je počet registrovaných osob přibližně dva až dva a půl tisíce za jeden rok. Služby, které jsou anonymní nebo poradenské, jsou navíc. A tam není možnost tato čísla upřesnit. To už jsou jen odhady. Většina lidí nejdříve začne kontaktovat nízkoprahová centra, kde si mohou vyměnit ošacení, najíst se, osprchovat a kde jsou následně ještě poskytovány služby základní zdravotní péče nebo péče z oboru psychologie a sociálního poradenství. Co se týká kapacit azylových domů organizace NADĚJE, tak zde mají celkem 185 lůžek, z toho 145 lůžek azylových a 40 lůžek v noclehárně. Zde se vystřídá přibližně 400-500 lidí za jeden rok. A konkrétně v azylovém domě v Rybalkově ulici je kapacita 40 míst a během roku se zde vystřídá okolo 120 žen. Využití je přibližně na 90 procent. Poptávka je vyšší, ale tento dům není bezbariérový, což je problém pro uspokojení všech žadatelek. Ano, i handicapované ženy jsou bez domova. A jsme pomalu u podstaty a příčiny, proč ženy využívají, nebo jsou nuceny využívat služeb azylového domu.

Několik skupin žen bez domova

Jaké jsou základní příčiny nutnosti využívat azylový dům? Jak mi bylo sděleno, především jsou ty příčiny sdružené, takže jich bývá vždy hned několik. Z pohledu žen azylového domu to vypadá samozřejmě jinak než z pohledu zvenčí. Jsou zde tři základní skupiny žen. První skupina jsou ženy, kterým se velmi často rozpadne vztah a následuje to, že se dostanou téměř vždy do špatné platební situace, když je tam i třeba nějaká závislost na alkoholu nebo omamných látkách. Dále jsou to například prvotrestané ženy, případně mají tyto ženy i zdravotní problém či psychickou poruchu, třeba schizofrenii, což dramaticky omezuje pracovní schopnost, a ovlivňuje tak domácí rozpočet. Pro ně je to velký sociální pád a jsou nuceny hledat služby v azylovém domě.

Tyto ženy však mají velkou motivaci vrátit se do takzvaně normálního života.

Potom je skupina žen, které žijí chronicky v nějakých nevýhodných sociálních podmínkách, situacích a také finančních potížích. Většinou vyrůstají v rodinách za nevhodných sociálních podmínek, a tím je i dán předpoklad, že tak budou vychovávat další generaci, která může žít podobně. Tyto ženy mají sníženou motivační schopnost se odrazit ode dna.

Třetí skupinou žen jsou ty, které zažily náhlý a krutý pád na sociální dno především proto, že byly oběťmi násilí či tragické události. K tomu se přidají nemoci, ztráta práce a opět problém s financemi. Končí to tím, že ztratí bydlení a ocitají se na ulici. A to je pro každého tragické a těžké, pro samotnou ženu obzvlášť. Rozhodně těžší než pro muže. Pro tuto skupinu žen znamená, že když se ocitnou v azylovém domě, tak je to vzestup. A tyto ženy mají také vyšší motivační schopnost vzepřít se okolnostem a dosáhnout s pomocí i vlastní vůle na běžný život, vysvětluje doktorka Danuše Slánská, která vede v azylovém domě psychologické poradenství.

Svobodné matky a seniorky

Jinak jsou na tom svobodné matky nebo ženy s dětmi, které mají ve své péči z důvodu například odehrávajícího se domácího násilí. Ty nejsou v tomto konkrétním azylovém domě. Na to jsou jiné azylové domy pro matky s dětmi, které jsou většinou utajené, právě kvůli násilníkům, kteří je vlastně dál pronásledují. Tady bývá též problém, pokud má muž nárok vídat děti.

V azylovém domě v Rybalkově ulici jsou ženy, které třeba mají děti v Klokánku nebo v péči prarodičů, a to i na přechodnou dobu. A jakmile se stabilizuje jejich situace, tak pochopitelně s OSPODem (orgán sociálně‑právní ochrany dětí) se řeší návrat dětí k matce. U matky musí být předpoklad vyhovujících podmínek a její schopnost tuto péči trvale zabezpečit.

Jsou tu však ještě další velmi ohrožené skupiny žen. Jedna z nejohroženějších skupin, které využívají služeb azylového domu, jsou ženy v seniorském a důchodovém věku. Tedy ty, které z různých důvodů nedosáhly na důchod a nesplnily zákonné podmínky odpracovaných let. Tyto důvody jsou velmi často kombinované. Zbývá jim už jen čerpat dávky hmotné nouze, které činní okolo 3200 korun, a někde doplatek na bydlení. Tento doplatek je pohyblivý a specifikovaný zákonem. A těmto ženám nezbude nic jiného, než do konce života cestovat po azylových domech. Podle zákona totiž může být jen rok v jednom azylovém domě, následně musí do jiného a po roce se může opět vrátit. Což má asi svůj důvod, ale je to dosti kruté. Krutost je i v tom, že pro tyto lidi je vše náročnější jak po psychické stránce, tak po stránce udržení motivačních stimulů. Řada lidí, když i přes veškerou snahu nevidí konečné řešení svých problémů, to nakonec prostě vzdá. Ano, každý z nás má své limity a hranice.

Potřeba solidarity společnosti

Jak je to s dobrovolníky? Pokrývají programy jazykových kurzů, počítačové gramotnosti, arteterapie, finančního poradenství atd., ale zapotřebí je také sponzorství, např. dodávky bílého zboží, jako jsou lednice a podobně. Potřebný je především dlouhodobý vztah s dobrovolníkem, kvůli bezpečnosti a ochraně. Pak jsou to jednorázové pomoci, například balení dárků na Vánoce. Zkušenost je taková, že většina lidí, pokud se odsud dostane, tak už se ani nechce vracet, a je to i lepší, tvrdí ředitel Jan Kadlec.

Nejde to bez pomoci státu

Stát versus člověk bez domova nebo střechy nad hlavou. Odkázaný jen na nouzovou a podpůrnou pomoc neziskových organizací. Jak je to vůbec s odpovědností státu za takovouto značně podfinancovanou sociální politiku?

Řešení je jednak ve značně zvýšené dostupnosti bytů, dostupných cenách nájmů bytů v blízkosti místa zaměstnání, také je nutno vytvářet trvalejší pracovní místa, a ne jen místa příležitostná či na vedlejší úvazek. Dále pak pracovní příležitosti v místě bydlení. Nabídka z městských částí na byt by velmi pomohla, aby ženy, které mají motivaci, motivaci neztratily a měly z azylového domu kam jít. Docela je však zásadní řešení finančních exekucí, které umožní návrat do standardního fungování ve společnosti. Mnohdy je nemožné tyto závazky splatit ještě během života.

Pokud stát nevytvoří systémové podmínky pro zkvalitnění důstojného života, je prakticky nemožné minimalizovat sociální pády. Realita je dnes krutá a sociální politika nesmí zůstat na okraji žebříčku politických priorit, ale musí se stát naopak prioritou politiky na všech úrovních. Jinak chudobu a sociální pády nemůžeme zásadně odstranit, nebo alespoň minimalizovat na nejnižší možnou úroveň.

Za možnost reportáže z azylového domu bych chtěl vedení moc poděkovat a popřát úspěchy v této záslužné práci.

Roman BLAŠKO

FOTO – autor


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 5 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.