Má smysl umlčet kontroverzního Donalda Trumpa na Twitteru? Ne. Nemohli bychom pak tak snadno diskutovat o jeho extrémních excesech – komentují situaci v USA tamní znalci. FOTO - archiv

Říše lži: užiteční idioti v digitálním věku

Užiteční idioti či užiteční pokrytci. To jste vy i já, lidé. A je to o tom, jak nás vidí páni digitálního vesmíru. A mají zatraceně dobré důvody nás vidět právě takhle.

»Slyší, jak remcáme na soukromí, bezpečnost, dozor atd., ale všimněte si, že navzdory našim stížnostem a podezřením se ukazuje, že s tím nic neděláme. Jinými slovy, něco říkáme a děláme něco jiného, což je dobré jako fungující definice pokrytectví, v jakou jen lze doufat.« (John Naughton, The Guardian).

»K čemu je přímý útisk,« ptal se filozof Slavoj Žižek, »když můžete přesvědčit kuře, aby šlo samo od sebe na jatka?«

V orwellovské době, kde se válka rovná míru, dozor bezpečnosti a tolerance netoleranci nepohodlných pravd a politicky nekorektních myšlenek, »my lidé« velmi dobře chápeme, co to je jít sami od sebe na jatka a po celou tu dobu se přesvědčovat, že vězeňské zdi, jež nás uzavírají v (nejen) americkém policejním státě, tu jsou proto, aby nás chránily.

Říkejte tomu vyhýbavé vyjadřování, pokrytectví, klam nebo jak chcete, ale zůstává skutečností, že zatímco si děláme nárok na svobodu, soukromí, individualitu, rovnost, rozmanitost, zodpovědnost a vládní transparentnost, činnost naše i těch, kteří nám vládnou, tyhle tak opěvované zásady ve všech směrech popírá.

Volíme lháře a zloděje

Například tvrdíme, že pohrdáme netečnou povahou washingtonské elity, ale přesto znovu a znovu volíme politiky, kteří lžou, podvádějí a kradou.

Tvrdíme, že nesouhlasíme s nekonečnými válkami a odčerpáváním našich zdrojů a rozšiřováním naší prořídlé vojenské mašinerie, a přesto zas a znova přijímáme myšlenku, že patriotismus a vlastenectví znamená podporovat armádu.

Tvrdíme, že nás štvou dotace, přidělované vládou z našich daní do zbytečných silnic, na dokumentaci o vyhazování jídla a studie o horských lvech běhajících ve šlapacích mlýncích, a přesto platíme daně pokorně a bez protestu.

Tvrdíme, že protestujeme proti militarizaci našich místních policistů a jejich stále silněji bitevní podobě, a přesto sotva děláme víc, než že pokrčíme rameny, když nastupují zásahovky a policie střílí do bezejmenných občanů.

Vztah k technice

A potom je tu náš pravděpodobně nenávistný a zároveň láskyplný vztah k technice, v němž se ježíme nad vládním úsilím monitorovat naši internetovou činnost, nad odposloucháváním našich telefonních hovorů, čtením našich e-mailů, stopováním každého našeho okamžiku a trestáním za to, co říkáme v celospolečenských sdělovacích prostředcích (u nás jim říkáme sociální sítě - pozn. red.), a přesto i nadále lpíme na neustálém používání téhle techniky, aniž bychom cokoli podnikli proti vládnímu zasahování do našich práv.

Tenhle rozpor je podložený studií střediska Pew Research Center, jež shledalo, že »Američané říkají, že mají silné obavy o soukromí na webu a v jejich mobilních telefonech. Říkají, že nevěří internetovým firmám ani vládě, že je chrání. Přesto neustávají v používání služeb ani v poskytování svých osobních informací.«

Na rovinu: vláda stále zrazuje naši důvěru, leze nám do soukromí a poškozuje naše práva, a my se k ní stejně stále vracíme? Jistěže ano.

Krmíme obludu

Nakonec zaujímání alternativního postoje, vyvolávání rozruchu, požadování změny, odmítání spolupráce, zapojení do občanské neposlušnosti, to nemusí být spousta obyčejné práce, ale práce vyloženě nebezpečné. Co si ale nedokážeme uvědomit, je, že když tiše dovolíme, aby tohle porušování pokračovalo, nejen posilujeme tyrana, ale krmíme obludu.

Takhle se to, co začíná jako drobné, příležitostné zasahování do našich práv, ospravedlněno ve jménu větší bezpečnosti, stává rutinním, rozsáhlým zlořádem, natolik zakořeněným, že to znemožňuje jakoukoli reformu.

Viděli jsme, jak se to stalo s policií a s vytvořením jejího vojenského arzenálu, zdánlivě k boji proti drogám. Výsledek: přeměna amerických úřadů, které vymáhají zákon, na nástavby vojenského aparátu, zaplněného v bitvách zocelenými vojáky, kteří v »nás lidech« vidí nepřátelské bojovníky.

Totéž se stalo s vládním tzv. úsilím ztížit zločiny nekonečným přijímáním zákonů, jež postavily mimo zákon všechny způsoby činnosti. Výsledek: exploze zákonů kriminalizujících všechno, od rodičovských rozhodnutí přes rybaření po zahradničení a žití mimo inženýrské sítě a dosah obecní správy.

A potom tu byly soukromé věznice, uváděné coby způsob, jak snížit vládní výdaje na zavírání zločinců. Jenže se ukázalo, že soukromé věznice vlastně přijdou daňového poplatníka na více peněz a vidina zisku je pobídkou k uvěznění více Američanů, což vyústilo v největší počet vězňů na světě.

Už začínáte vnímat schéma? Vláda nás láká programem, jak změnit naše životy k lepšímu, aby naše rodiny byly lépe zabezpečeny a naše komunity bezpečnější, a potom, jakmile jim na to skočíme, past zaklapne.

Je jedno, zda mluvíte o infračervených fotoaparátech, databázích DNA, pozorovacích (sledovacích) kamerách nebo politice s nulovou tolerancí: všechno to vyústí tak, že se z »nás lidí« stane nepřítel číslo jedna.

Takhle byla Američanům podána vládní kampaň ke špehování našich mobilních telefonů, dopisů a e-mailů coby nezbytný nástroj pro válku proti terorismu.

Ale místo toho, aby se zaměřila na teroristy, vláda změnila nás na ty potenciální teroristy, takže kdybychom se odvážili říci něco špatného v telefonátu, dopisu, e-mailu nebo na internetu, zvlášť na sociálních sítích, skončili bychom vyšetřováni, obviněni a možná uvězněni.

Jestli jste se stali jedním z 1,31 miliardy jedinců, kteří používají Facebook, nebo jedním z 255 milionů těch, kteří tweetují své osobní a politické názory na Twitteru, možná chcete, aby vám byla věnována bližší pozornost...

Fašismus s úsměvem

Nemylte se: tohle je fašismus. Fašismus s úsměvem! Jak ostatně poznamenal bývalý prezidentský poradce Bertram Gross ve své až mrazivé knize Přátelský fašismus: Nová tvář moci v Americe, tak »každý, kdo hledá černé košile, masové strany nebo muže na koních, přehlíží prozrazující ukazatele plíživého fašismu... V Americe by byl ultramoderní a multietnický - tak americký jako Madison Avenue, pracovní obědy managerů, kreditní karty a jablkový koláč. Byl by to fašismus s úsměvem. Jako varování před jeho kosmetickou fasádou, chytrou manipulací a sametovými rukavicemi jej nazývám přátelský fašismus. Nejvíc mne děsí jeho důmyslná přitažlivost.«

Důmyslná přitažlivost tohoto zvláštního druhu fašismu je v jeho vlastním tvrzení, že bojuje se zlořády našich dnů (netolerancí, nenávistí, násilím) s použitím zbraní společné Ameriky.

Přesto ale pozor: je jen otázkou času, kdy budou tyto zbraně použity ve větším rozsahu, zaměřeny na vše, co stojí v cestě hledání většího zisku, kontroly a moci!

Právě tak vypadá fašismus v dnešních souvislostech, se společnostmi napínajícími svaly k cenzuře a umlčování vyjadřovací činnosti pod záminkou, že zaujímá místo v soukromém prostředí, podřízeném společným pravidlům coby odmítnutí činnosti probíhající na veřejném či vládním fóru, jež by podle Prvního dodatku mohlo spadat pod ochranu »kontroverzního« či politicky nekorektního projevu.

Twitter podle deníku The Washington Post pozastavil přes 70 milionů účtů během dvou měsíců, aby »snížil tok dezinformací do programu«. Mezi dočasně pozastavenými byl i Daniel McAdams, provozní ředitel Institutu Rona Paula (internetová instituce pro mír a prosperitu).

Jak umlčet opozici

S oprávněným tvrzením, že technické firmy jsou jen prodlouženou rukou vlády, je bývalý texaský kongresman Ron Paul přesvědčený, že sociální sítě pod kontrolou Google, Apple, Twitteru a Facebooku spolupracují s vládou USA na umlčení opozice. »Jste obžalováváni z vlastizrádné činnosti a vlastizrádných řečí, protože v impériu lži je pravda vlastizradou,« prohlásil. »Oni nemohou vystát vzdor vůči statutu quo, jsou z něj nervózní, tak musí lidi umlčet.«

Co je dost kuriózní, víte, koho ještě je třeba umlčet? Prezidenta Trumpa. Zdůvodnění Twitteru, proč neumlčovat světové vůdce, jako je Trump, o němž kritici tvrdí, že běžně porušuje pravidla gigantů nejen sociálních sítí, je, že »zablokování světových vůdců na Twitteru nebo odstranění jejich kontroverzních tweetů by skrylo důležité informace, jež by lidé měli vidět a debatovat o nich. Ani by to daného vůdce neumlčelo, ale určitě by to ztížilo nezbytnou diskusi kolem jeho výroků a činností.«

Upřímně, všichni jedinci, ať už jsou či nejsou světovými vůdci, by měli být oprávněni své myšlenky a ideály vysílat otevřeně, být stavěni proti těm, kteří s nimi možná nesouhlasí, a široce debatovat, zvlášť na fóru, jako je internet.

Sociální sítě novou ulicí

Proč je to důležité? Internet a sociální média přebírají místo po historických veřejných náměstích, která jsou pomalu vytlačována nákupními středisky a parkovišti.

Jako taková jsou tato kybernetická »veřejná náměstí« možná jediným fórem ponechaným občanům ke svobodnému vyjadřování myšlenek a naplnění jejich práv daných Prvním dodatkem, zvlášť v záplavě zákonů, jež omezují přístup k našim voleným zástupcům.

Internet se bohužel stal nástrojem vlády - a s ní spřažených partnerů - k monitorování, kontrole a trestání obyvatelstva za chování a projevy, jež jsou možná kontroverzní, ale ke zločinným mají daleko.

Ve skutečnosti vláda, mistr v umění násilí, zásahů, dozoru a kriminalizování neškodných činností, se opakovaně pod různými záminkami, jako je boj s terorismem, odstrašování od kyberšikany a potlačování násilí, pokouší na webu a v sociálních médiích potlačit účinnost Prvního dodatku.

Ano a ne anonymity

Policie a prokurátoři se také zaměřili na projevy a zprávy hnutí »anonymous« na fórech a webových stránkách, s argumentem, že taková anonymita povzbuzuje všechno možné od kyberšikany po terorismus, a pokoušeli se obžalovat každého, kdo využil anonymity ke komerčním nebo osobním účelům.

Udělali bychom dobře, kdybychom byli opatrní v tom, kolik autority dáváme společnému policejnímu státu ke kriminalizaci vykonávání svobody projevu, a chladní k tomu, co se stalo jejím životaschopným fórem.

Sociální média a internet nejsou jen kritickými fóry, kde jednotlivci mohou volně sdílet informace a vyjadřovat myšlenky, ale slouží i jako odlehčovací ventily pro ty, kteří jsou možná naštvaní, kypí hněvem, jsou odcizení nebo jinak nespokojení. Bez ventilu pro vztek a frustraci jsou takové myšlenky a emoce jitřené v tajnosti, a právě tak se rodí většina násilných činů.

Stejně tak svoboda projevu na veřejném náměstí - ať už je to internet, prostranství před Nejvyšším soudem nebo univerzitní kampus - přivádí lidi k sobě dohromady, aby vyjádřili svá rozhořčení a vzepřeli se utlačovatelským vládním režimům. Bez toho začne demokracie stagnovat a zakrňovat.

Podobně, jak jsem objasnil v knize Bitevní pole Amerika: Válka s Američany, když svoboda projevu není ostražitě chráněna, je demokracie mnohem pravděpodobněji posouvána do strachu, represí a násilí. V takovém scénáři se nalézáme ohroženi ještě zhoubnějším zraněním, než samotným násilím. A to ztrátou svobody. Lékem je mluvit víc, ne míň!

John W. WHITEHEAD,

28. 9. 2018

(Ústavní právník a spisovatel John W. Whitehead je zakladatelem a prezidentem Rutherfordova institutu. Jeho knihu Bitevní pole Amerika... lze zakoupit na www.amazon.com. Whiteheada můžete přímo kontaktovat na e-mailu johnw@rutherford.org.)

Překlad

Vladimír SEDLÁČEK

(mezititulky redakce)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 7, celkem 12 hlasů.

John W. WHITEHEAD,

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-10-19 13:23
Tak to je síla, jasnozřivost a odvaha. Klobouk dolu před tímto a
podobnými Američany.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.