Rozhovor Haló novin s vladykou Klimentem, vedoucím informačního a vzdělávacího oddělení ukrajinské pravoslavné církve

Porošenko zneužívá církev k politice

Jaká je v současnosti situace ve vaší církvi, protože vím, že je pod politickým tlakem. A… Opravdu existuje rozkol mezi konfesemi?

Na tuto otázku lze odpovědět v několika rovinách. Především naše církev je největším náboženským svazem na Ukrajině a spojuje věřící ve všech jejích regionech, to je západ a východ a území Krymu. Naše církev, na rozdíl od jiných náboženských organizací, je zastoupena ve všech oblastech státu. Ovšem na některých územích současně dominují jiné náboženské organizace.

Další věcí, kterou musíme brát na vědomí, je to, že naše církev, navzdory všem každoročním obtížím, zvyšuje počet farností, zvyšuje počet kněží včetně monastických (mnišských). Máme 19 vzdělávacích institucí, které školí budoucí duchovní. Což znamená, že naše církev plní svoje povinnosti a plní svou hlavní funkci. Podotýkám, že dnešní vztahy mezi církví a státem na Ukrajině jsou uspořádány tak, že státní politikou je tvrdá agrese proti naší církvi. Takový přístup patří do předvolebních přístupů mnoha politických stran. Politické změny jsou navíc v naší zemi neustálé. Trvale žijeme ve stavu čekání na volby. Dodejme, že také duchovní společenství s ruskou pravoslavnou církví je předmětem různých urážek, a dokonce hrozeb.

Jak se k tomu staví stát?

Právě státní orgány nejvyšší úrovně se již několik let snaží přijmout celou řadu zákonů pro omezení práv věřících ukrajinské pravoslavné církve na legislativní úrovni. Jde jim o to buď tvrdě omezit svobodu vyznání, nebo zajistit, aby svoboda svědomí byla závislá na rozhodnutích státu. Takové postavení samozřejmě nevyhovuje nejen naší církvi, ale zároveň také milionům věřících, kteří se aktivně stavěli proti zásahům státu. Domnívám se, že takový přístup je neslučitelný nejen s evropským pojetím lidských práv, ale i s některými základními zásadami, na nichž je postavena civilní společnost.

Jak se Evropská unie a katolická církev chovají k vaší církvi?

Katolická církev na Ukrajině je zastoupena různými organizacemi. Římskokatolickou církví a řeckokatolickou církví. A jejich paradigmata vztahů s námi jsou zásadně odlišná, bez ohledu na to, že to zní divně. V podstatě římskokatolická církev opakovaně uvádí, že nezasahuje do vztahů církve a státu. Všechny jejich iniciativy však směřují ke změně kanonického statutu pravoslaví na Ukrajině. A to přesto, že nuncius a řada dalších římskokatolických prelátů na Ukrajině uvádějí, že v tomto procesu nezasahují. Prohlašují, že v sekulárním státě nemůže být upřednostněna jedna státní církev. Řeckokatolická církev má také několik různých postojů. Arcibiskup řeckokatolické církve Svjatoslav vyhlásil, že proces sjednocení pravoslavných církví nebyl dokončen, a může být dokončen pouze tehdy, když pravoslavná církev se spojí s řeckokatolickou. To dalo řadu důvodů k úvahám o tom, zda se nejedná o poskytnutí některých dokumentů Konstantinopolským patriarchátem. To by mohlo vyvolat řadu legislativních opatření proti naší církvi.

Mluví se o tzv. dokumentu Thomase. Co je to za dokument?

Pravoslavná církev, která má horizontální strukturu, nemá v čele jednoho představitele, na rozdíl od katolické, kde je hierarchie vertikální s jedním představeným. Každá oblast, kde působíme, je zastoupena místními církvemi. Všechny místní kostely představují jednu společnou církev. Každý místní kostel má svého vlastního »vedoucího«. Při změně některých politických a historických okolností je možné, aby jedna místní církev vyhlásila část svého území za nezávislou místní církev, kde si určí nebo zvolí své »vedoucí«. S rozpadem Sovětského svazu na 15 republik vznikly otázky související s rozdělením ruské pravoslavné církve do samostatných církví.

Za prvé, neexistuje pravidlo, neexistuje takový axiom, že nezávislý stát by měl mít nezávislou církev. Například pravoslavná církev České republiky a Slovenska spojuje pravoslavné lidi z různých států. Stejně tak srbská pravoslavná církev sdružuje lidi ve státech bývalé Jugoslávie. Dvacet sedm států afrického kontinentu sjednocuje Alexandrijský patriarchát. Anti-Ahaht patriarchát a Jeruzalémský patriarchát také spojují řadu států. To znamená, že nejde o žádné pravidlo. Ale s veškerou samozřejmostí lze říci, že není nic špatného na vytvoření nové autocefální (zcela nezávislá církev nebo farnost – pozn. bla) církve. Bohužel na Ukrajině, v důsledku státních změn spojených s nezávislostí naší země, napadla stát myšlenka vytvořit nezávislou církev na Ukrajině. V důsledku toho najednou z naší církve vznikl takzvaný Kyjevský patriarchát. Tento Kyjevský patriarchát nikdo dodnes neuznává. Navzdory nedávným událostem není uznán ani jednou z místních pravoslavných církví.

Vím, že je to »kdyby«, ale kdyby tomu tak nebylo?

Kdyby tomu tak nebylo, tak nevím, jaká bude historie ukrajinské ortodoxie a jak se bude rozvíjet naše místní církev. Možná dnes, po 27 letech samostatnosti, by mohly existovat další možnosti. Ale tehdy se něco stalo, stát zasáhl do církevního života porušením kánonů a následně v životě naší církve začalo velmi tragické období. Řada chrámů a řada diecézí byla hrubě odříznuta fyzickou silou, porušením všech možných majetkových práv, a to zejména na západní Ukrajině. A tato situace vytvořila imunitu vůči autocefii u věřících obyvatel Ukrajiny. Proč to takto dopadlo? Tato otázka není pro nás, je to otázka pro ty, kteří se pomocí krutých metod pokoušeli překonat církevní život Ukrajiny a postavit ho ve prospěch krátkodobých politických situací. Vzhledem k tomu, že Kyjevský patriarchát je nezákonný, dnes tvoří malou část všech věřících na Ukrajině. Podle státních statistik máme 12 tisíc farností, oni mají pět tisíc. Ale máme 11,5 tisíce kněží, oni mají tři tisíce. Rozdíly v počtu církví a kněží Kyjevského patriarchátu vždycky znepokojovaly politiky, protože můžete vytvořit fantomy a tvrdit, že máte nezávislý kostel. Ve skutečnosti však církevní život probíhá dnes úplně jinak.

Jak tedy ve skutečnosti probíhá?

V dnešní době je obnoven záměr, aby byl legitimován Kyjevský patriarchát. Proto stát hledá mechanismy, jak to udělat a připojit se ke Konstantinopolskému patriarchátu. Je pravdou, že naše církev byla založena Konstantinopolským patriarchátem, a proto Ukrajina se prostřednictvím legislativních iniciativ Konstantinopolu snaží legalizovat Kyjevský patriarchát. Tato legalizace je možná prostřednictvím dokumentu s názvem Thomas. Thomas je dopis, pomocí něhož nadřízená církev dává autocefální (úplně nezávislé) postavení některé své části. Půl roku před prezidentskými volbami na Ukrajině začaly aktivity ze strany Konstantinopolského patriarchátu. Velvyslanectví USA a Kurt Volker (zástupce amerického ministerstva zahraničí na Ukrajině – pozn. red.) navíc prohlašují, jak by se měl na Ukrajině rozvíjet církevní život. Podle mého názoru to vyvolává odůvodněnou obavu, že tyto postupy ze strany Konstantinopolského patriarchátu jsou zkreslené. Akce, k nimž došlo před několika dny, šokovala veškeré místní pravoslavné církve. Pokud všechny strany začnou provádět audity dokumentů staré 300, 500, 1000 let, pak začne chaos!

Chaos?

Ano, chaos. Hranice církví jsou totiž stanoveny řadou necírkevních faktorů. A pokud si nyní vzpomeneme, co se stalo před 300, 500 lety, a zrušíme zásadu »zákon nezná reverzní akci«, pak v ortodoxním světě může vzniknout celá řada konfliktů. A místo poslání, které by měla církev přenášet do světa, místo toho, aby církve plnily své povinnosti vůči věřící, budou řešit značné rozpory. A my na Ukrajině to jasně cítíme. Celá diskuse o roli církve ve společnosti je aktivně zaměřená buď pro Thomase, nebo proti Thomasovi. Ale žádná další diskuse o životě církve v médiích není. Vzhledem k tomu, že ukrajinský stát má zájem nabídnout místa pro katechezi, vzdělávat mladé lidi pro některé další věci související s křesťanstvím, místo toho však vidíme velmi jasný trend v používání víry a církve ve volebních technologiích. Všude visí Thomas na předvolebních billboardech a pod ním je podepsán Petro Porošenko. Ani kníže Vladimír nebyl podepsán s citátem pod evangeliem, ale Petro Porošenko ano. To je jistě až cynický přístup. Používat něco svatého v tak špinavé sféře, jako je politika na Ukrajině.

Jaké je řešení tohoto problému, rozdělení církve?

Faktem je, že rozdělení bylo vytvořeno z politických důvodů. Během dvou tisíc let vytvořila církev celou řadu mechanismů, které jí umožňují se harmonicky rozvíjet, vytvářet a plnit své poslání ve světě. Pokud jsou tyto mechanismy porušeny, vznikají mnohé problémy. Proto dnes jediný způsob, jak překonat rozkol, je omezit vliv politiků na život církve. Možná je to podobné utopii, ale neexistuje žádná jiná cesta. Buď jsme odsouzeni k věčnému konfliktu, nebo konflikt, kterým historicky trpí Ukrajina, odmítneme a budeme ctít trvalé hodnoty. Velmi dobře víme, že všechny velké konflikty a války byly rozpoutány z náboženských důvodů. A nejviditelnější náboženské konflikty nejsou konflikty mezi křesťany a muslimy, ale mezi křesťany a katolíky, sunnity a šíity. To znamená, že se jedná o konflikty, jimž nezasvěcený člověk nerozumí, a tato situace se mu zdá naprosto nepochopitelná zvenčí. Ale pro lidi, kteří se těchto konfliktů přímo účastní, jsou hodnoty, které obhajují, velmi významné. A ti, kdo to vědí, všechny tyto zločinné procesy režírují! Například nyní zahajují konflikt mezi Konstantinopolským patriarchátem a Moskevským patriarchátem. A to je něco děsivého, protože jde o jednu církev. Mezi námi není žádný rozdíl, sloužili jsme společně, modlili jsme se společně. A nyní se vytvářejí předpoklady k vytvoření konfliktu v jedné místní církvi. Kdo vyjde vítězně z tohoto konfliktu? Je zřejmé, že kdokoliv kromě církve.

Jak by mohla Evropská unie pomoci Ukrajině a pravoslavné církvi na Ukrajině?

Problém, který nyní existuje ve vztazích mezi církvemi a státy, spočívá v tom, že není nový. Tento problém se zhoršil v důsledku politických změn v naší zemi po roce 2014. Poté, co vznikla řada konfliktů, mohu s jistotou tvrdit, že tyto konflikty jsou inspirovány státem, jsou jasně centrálně organizované. Cílem státu je podmanit si církve, a proto se vytvářejí umělé konflikty v různých místech Ukrajiny, převážně v západních částech. Snažili jsme se proto kontaktovat všechny mezinárodní organizace, napsali jsme velvyslanectvím, apelovali jsme na evropské orgány, na nevládní organizace, apelovali jsme na monitorovací organizace zastoupené na Ukrajině.

Mám to chápat tak, že jste se obrátili na OBSE?

Ano. Zástupci OBSE mně odpověděli, když jsem jim oznámil, že u nás dochází k velmi hrubému porušování práv věřících. Předložili jsme fakta o pronásledování na základě náboženství, fakta o přestupcích, které jsou v evropském státě absolutně nemyslitelné. Požádal jsem zástupce OBSE, ať mi vysvětlí, proč tyto skutečnosti nejsou zahrnuty do jejich zpráv o Ukrajině? A proč slyšíme pouze »Donbas - Krym, Donbas – Krym«? Členové OBSE mi odpověděli, že podobné informace z Ukrajiny nemůžou zahrnout do zpráv, přestože je mají, protože jejich zadání je, zahrnout do zprávy pouze informace z Donbasu a Krymu. Co jim na toto mohu odpovědět? Ať přijdou za mnou. Proč uskutečňují své poslání jen z Kyjeva? A proč se nezajímají o to, co se děje v některých dalších oblastech? Nechte je jít na Donbas a Krym! K čemu tu potom sedí? Ať si zjistí názor místního obyvatelstva. Řeknou jim tam přece totéž. Jejich postoj mě opravdu moc znepokojuje. Žádná evropská země není imunní vůči tomu, aby se situace v ní otřásla pomocí náboženského faktoru tak, jak se to děje dnes na Ukrajině. Zvláště v zemích, kde je náboženství velmi důležité. Jako je například Polsko, Chorvatsko a další země, kde náboženství má velký význam pro společnost. Dnes jsme svědky nejen konfliktu z náboženských důvodů, ale konfliktu, který lze hodnotit jako porušení nejzákladnějších práv a svobod občanů naší země. Co je to za přístup evropských států a Evropské unie jako celku, který považuje za možné mít něco společného se státem, v němž jsou zcela zřetelně porušována práva jeho občanů? A to není Bělorusko, není to Rusko, to není Čína a Severní Korea. To je právě náš ukrajinský stát. Pokud Evropská unie považuje za přípustné, že má nedaleko stát, kde se to všechno může dít, je to tragédie. Zatím Evropská unie tvrdí, že má jiné hodnoty, a víme, že evropští politici říkají, že Evropská unie je postavena na lidskoprávních hodnotách a tyto hodnoty neodpovídají tomu, co jsem řekl a co se děje na Ukrajině. V tomto případě pravděpodobně musíte zvýšit hlas a využít všech možných mechanismů, aby výpovědi o těchto hodnotách nebyly nějakou falešnou, obyčejnou fraškou. Máme takové přísloví: Groš je cenný, hlavně v tržní den.

Roman BLAŠKO, Kyjev


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 19 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-10-24 14:17
Co dělala "mírumilovná" církev, jediná pravá, s
pravoslavnými za války v Chorvátsku. A co pravoslavná na Ukrajině? To
co celé věky - hrabala, vraždila, lhala, porušovala, tak jako
"obranná" organizace NATO, své vlastní zásady - nezabiješ,
nepokradeš ... Vždy podle toho, co ji doba a situace dovolila.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.