Také politika

Jako obyčejně jsem se na České televizi díval na pořad o lidových zvycích a lidové písni. Jde o záslužný pořad, alespoň pro nás starší, i když nevím, proč by ho neměli poslouchat i ti z generací mladších. Jde přece o naši minulost, o to, jak na ni navazujeme, o naše tradice a jednou i o tradice, až dospějí, těch nejmladších. U angloamerických hitů si těžko budeme upevňovat své vlastenectví a rozvíjet své češství.

Tentokrát na pořadu byl soubor z moravských Boršic. Představil se nám v krojích, které přetrvaly věky a na nichž švadleny z dávné minulosti nechaly kus svých očí a rozpíchaných prstů, a krásnými písněmi, které nás stále mohou inspirovat. Ani v tomto pořadu se však nevystříhala televize politického školení. Zpovídala pamětníka…, ale byl to vůbec pamětník, když ho natáčeli mimo soubor ve zcela jiném prostředí? Dozvěděli jsme se od něj o začátcích souboru, o sbírání písní na »Hradišťsku«, aby pak mohly být znovu zazpívány lidem. Šlo jistě o záslužnou činnost, pokud to takto bylo. Jenže onen »pamětník« nám sdělil ještě jednu informaci. Prý, řekl nám posluchačům, »komunisté neměli zájem o lidovou hudbu, taková to byla doba«. Měl pravdu, nebo neměl? Chtěl se zalíbit televiznímu štábu, nebo dostal přímo za úkol říci takový nesmysl? Nevím. Onoho muže jsem viděl poprvé a zřejmě naposled. Byl ostatně zajímavý jen zmíněným výrokem. Jinak »tok děje« nám mohl klidně přiblížit primáš souboru. Mimochodem perfektně hrajícího. Ale k věci.

Minulému režimu lze jistě vyčítat mnohé. Tak jako režimu každému, tak jako nejdokonalejší divadelní hře, nejlépe napsané knize či písni zpívané Šulákovou. I o ni se Česká televize otřela, když zparodovala její způsob zpěvu. Vyčítat předlistopadovému režimu, že neměl zájem o lidovou píseň, je však absolutní nesmysl. Lidové soubory dokonce vznikaly či obnovovaly svou činnost, jejich primáši či vedoucí chodívali po kraji a vyptávali se nejstarších pamětníků, aby doplnili svůj repertoár. Proto mnohá z písní, která by jinak zapadla, se navrátila k lidem. Soubory byly na jižní Moravě snad v každé vsi, ale zcela jistě u každého kulturního zařízení, každého kulturního domu. Nebyla jen Šuláková, byla i Gricová, byli další a další. Naše soubory s lidovou písní, napadá mi jako příklad Straňanka, z místa nepříliš vzdáleného od Boršic, jezdívaly se svými písněmi do světa. Byly však i jiné soubory.

Kéž by dnes tolik podpory pro svou záslužnou činnost, pro své snažení zachovat lidovou píseň nejen pro současnost, ale i pro generace budoucí, dostaly i ty soubory dnešní.

Václav ŠENKÝŘ, zastupitel města Děčína (KSČM)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.7, celkem 48 hlasů.

Václav ŠENKÝŘ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-11-03 12:46
Geobelsština. Do jakéhokoliv programu se naše
"veřejnoprávní" nějaký negativizmus, často vylhaný, aby
očernila socialistický režim a komunisty. Dělá to tak často, až to
bije do očí. Takže tomu může věřit pouze absolutní idiot.
Gartouzek
2018-11-03 09:37
Komunisté neměli zájem o lidovou hudbu? Tak proč podporovali různé
lidové soubory?
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.