Výlet do kapsy Kapesní kapely Kapka…

Choceňská Kapesní kapela Kapka brázdí města a obce v České republice a rozdává dobrou náladu všem, kdo mají rádi kvalitní hudební a pěveckou produkci. Nedělá rozdíly, kdo je pořadatelem, vždy se snaží, aby publikum svými písničkami obohatilo. Diváci televize Šlágr ji znají zvlášť dobře a to nejen ze silvestrovských programů, kdy Dana Sokolová (kytara, mandolína, vozembouch) a harmonikář a varhaník Petr Šimáček předvedli mj. kreace na artistických vysokých kolech, nebo na bruslích. Viděli jsme ji na masových akcích, jako je Kunětická hora, První máje, MDŽ, slavnostní a vzpomínkové akce. Že mají i humor, svědčí i písničky v rytmu traktoru! O cestovatelském duchu kapely jsme již na našich stránkách psali...

Určitě by nás zajímalo, jak jste se Petře oba dali dohromady a co vás k tomu vedlo. Vždyť prodat schopnosti utvrzené dlouholetým stud-iem se vždy nabízí, nemyslíte?

Ano - jistě. Ta otázka skrývá tři podotázky, a je tím pádem zajímavější, zároveň vyžaduje i rozsáhlejší odpověď. Buďme struční. Svého času jsem vyhlásil výběrové řízení na zpěvačku a kytaristku a nejlepší byla Dana. Co se prodeje našich schopností týče, nepatříme asi k nejlepším prodavačům. Možná ale není zase na druhou stranu nejdůležitější, kolik se toho prodá, ale jestli to někomu něco řekne, nebo ho to alespoň potěší.

S jakým repertoárem jdete před publikum?

Je to prosté. Řídíme se pravidlem »čí chleba jíš, tomu píseň zpívej«. Je to lidová moudrost a funguje to. Většinou s pořadatelem hovoříme předem o složení publika, které by na akci mělo dorazit a tak jsme včas v obraze. Vybíráme ale přednostně písničky, které vyvolávají do-brou náladu a nezatěžují posluchače ať již svou podstatou, nebo provedením – zmiňuji hlavně přílišnou hlučnost nebo primitivní charakter. A tak víme například, že Silvestra budeme hrát pro zah-raniční publikum. Tomu přizpůsobíme výběr skladeb a moderaci večera.

Není žádným tajemstvím, že kapelami jsou regiony přeplněny a některé si svoje kšeftíky pečlivě hlídají. Jak je to u vás?

V tomto ohledu se asi muzika neliší příliš od chování, které uvidíme u malých firem, či řemeslníků. Nakonec není asi nic špatného na tom, že na místní tancovačce hraje Jarda nebo Pepík z vedlejší vesnice. Bylo to tak, je a bude. Nemáme nic proti tomu, když se potřeba kultury vykrývá z lokálních zdrojů.

U nás to funguje tak, že si nás zvou velmi často i proto, že potřebu-jí nějakou změnu. A tu s sebou Kapka vždycky přiveze.

V posledních letech jste mj. rozdávali humor při zábavných pro-gramech. Není toho humoru v současné době nějak pomálu?

Dobrého humoru je opravdu jak šafránu a je ukazatelem kulturní úrovně společnosti. A zdá se, že se kvalitní hudebně-zábavné pořady z médií postupně vytrácejí. Přitom je kombinace veselé hudby ve spojení s dobrým humorem přece jeden z nejlepších žánrů na poli zábavy. Svého času jsme brázdili hlavně Moravu zábavným programem, v kterém s námi účinkoval imitátor a bavič Jirka Černý. Na mnoha místech jsme se přesvědčili, že lidé se chtějí bavit a jsou vděční za polechtané bránice. Jak Jirka říká, humoru není nikdy dost.

Petře, muzikant musí určitě mít ke svému nástroji vztah. Ve vašem případě převládá z mnoha jiných harmonika. Jak to vidíte?

Harmonika je malá kapela na kšandách a proto jsem si ji velmi oblíbil. Můžete ji snadno přenést do auta, na loď i do letadla. Všude už s námi cestovala. Také máme jednu maličkou – tu vozíme i v kufru na motorce.  Podstatnou výhodou harmoniky je také možnost posedět s lidmi u stolu a mít tak s nimi bezprostřední kontakt.

Na vašich cestách domovskou zemí, ale i v zahraničí jste leccos prožili. Sem s tím…

Vždycky, když se vrátíme domů, poděkujeme vyšší moci za ochranu na cestách. Nejhorší, co se asi může stát je nějaká vážná nehoda, nebo zdravotní problém – čehož jsme – a na to třeba zaklepat, byli dosud uchráněni. Tento rok jsme byli shodou okolností v Itálii, když tam u Janova zrovna spadl ten most. Jeli jsme po něm v minulosti mnohokrát, ale tento rok jsme se zdržovali jinde.

Veselá nálada nás provázela prakticky po celou dobu našich zájezdů, ať už se jelo kamkoliv. Přitom je pravdou, že svým dílem velmi často přispějí i místní obyvatelé. A tak se nám zadařilo, že jsme během našeho vystoupení v Itálii i přímo vyzvali publikum, že pokud by si chtěl někdo s námi zazpívat, je to možné a my ho rádi doprovodíme písněmi v jejich mateřštině. Jak nás ale mile překvapilo, když se přihlásil jeden místní pán a krásným tenorem zapěl La Montnáru a posléze i Ó sole mio, čímž si získal bouřlivý potlesk celého sálu – nás nevyjímaje.

A platí ještě ve světě zkušenost »co Čech, to muzikant«?

Ano i ne. Je také možné, že toto rčení mělo jiný rozměr v době, kdy vzniklo. Tím nechci říci, že se i v současné době nenajdou nadaní muzikanti, ale s nástupem digitalizace v hudbě klesá počet a kvalita interpretů. Základní hudební školství netrpí sice nedostatkem dorostu, nikdo však nedělá statistiku, kolik z dětí, které jím prošly, se hudbou zabývá i nadále po několika letech, a nebo dokonce s láskou celoživotně. Máme ale pozitivní příklady, například Lanškrounský Bigband, u nás v Chocni Swingkvartet, Dixiland nebo Choceňačku, kde účinkují mladí lidé z řad žáků ZUŠ. A to mluvím jen o mém nejbližším okolí. V republikovém měřítku budou takových těles stovky a to je veliká naděje do budoucna.

Zažili jste za dobu svého společného působení s Danou tzv. Ponorkovou nemoc? A co studnice nápadů, jíž hýříte, je už pro bu-doucnost vyprázdněná?

Ponorkovou nemoc neznáme, protože nejezdíme ponorkou (smích). Ale víme, kam otázka míří. Abychom tuto chorobu nedostali, dáváme si od sebe preventivně i oddych. Rozhodně nedoprovázím Danu ke kadeřníkovi a ona se mnou nechodí domlouvat opravu auta. A co se nápadů týče, máme spoustu skladeb v notách, které jsme si připravili ke studiu a také spoustu muziky »v šuplíku«. Klasickou hudbou si udržujeme naši profesionální formu. V současné době cvičíme píseň Granada a dueta z Mozartovy opery Don Giovanni. No a pro zábavu a estrády připravujeme vystoupení s miniaturní harmonikou, ještě menší než je ta, co již máme na motorku. Bude úplně maličká, modrá a bude mít velmi dlouhý, bílý měch. Už se na ni moc těšíme a hned jak ji budeme mít, tak vám na ni také zahrajeme veliké věci a strčíme ji pak do kapsy Kapesní kapely Kapka. Jistě se máte na co těšit! Podrobnosti najdete na našich webových stránkách www.kapelakapka.cz. Jsou vám celoročně k dispozici.

(jč)

FOTO – archiv Kapesní kapely Kapka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.9, celkem 7 hlasů.

(jč)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.