Ilustrační FOTO - Pixabay

Mír v Afghánistánu se možná přibližuje

Zpráva, že Američané nedávno vedli přímé rozhovory s Tálibánem, naznačuje, že nejdelší válka v dějinách USA možná dospěla ke zlomu, ačkoli cesta k tomuto míru je dlouhá, kamenitá a sužovaná tolika nakladenými výbušnými zařízeními jako dálnice z Kandaháru do Kábulu, napsal Conn Hallinan v Dispatches From The Edge.

To, že tahle sedmnáct let trvající válka dospěla ke zlomovému bodu, se zdá jasné. Tálibán teď kontroluje větší území než před americkou invazí v roce 2001. Počty obětí v afghánských ozbrojených silách jsou po celou dobu vysoké, zatímco nábor rapidně klesá. Navzdory tomu, že Trumpova vláda stavy pozemních a leteckých jednotek o něco navýšila, situace v zemi je horší, než byla v roce 2017. Jestli něco shrnulo beznadějnost a bezradnost celého snažení, byla to výzva bývalého ministra zahraničí k Tálibánu: »Nedosáhnete vítězství na bitevním poli. My jej dosáhnout nemůžeme, ale vy také ne.«

Samozřejmě, tak jako žádná úspěšná vzpoura ani Tálibán neměl nikdy v úmyslu »dosáhnout vítězství na bitevním poli«, jen neztratit, a proto si vynutit patovou situaci, jež by nakonec nepřátele vyčerpala. Poučení z vietnamské války viditelně není součástí běžných vyučovacích osnov ve Foggy Bottom (washingtonská čtvrť, kde sídlí prezidentský úřad a ministerstvo vnitra USA, a, krom dalších institucí i nechvalně známý komplex budov Watergate). Proč vše šlo od špatného k ještě horšímu pro okupaci USA a NATO a kábulská vláda má se samotnou válkou málo společného? Washington si nechal uniknout nebo ignoroval změnu kurzu. Podle Ashleyiho Jacksona (britský vojenský historik) z Institutu vývoje v zámoří Tálibán změnil kurs v roce 2015, kdy přišel s Programem získání srdcí a myslí.

Ilustrační FOTO - Pixabay

Nový kurz

Autorem nové strategie byl Mullah Akhtar Mohammad Mansour, který organizaci převzal po smrti jejího zakladatele Mullaha Umara v roce 2013. Místo vypalování škol je začali osazovat personálem. Místo přepadání vládních vojáků a policistů začali neformálně přerušovat palbu, dokonce se střídat v obsazování kontrolních stanovišť. Založili soudy, jež nejsou poskvrněny korupcí, vybírají daně a poskytují zdravotní služby.

Mansour se také snažil rozšířit Tálibán z paštunské základny zahrnutím Tádžiků a Uzbeků. Podle Jacksona obě tyto etnické skupiny - obecně sídlící v severním Afghánistánu - byly dosazeny do řídící rady Tálibánu, Rahbari Shura.

Hlavní afghánské etnické složky jsou 40 % Paštunové, 27 % Tádžikové, 10 % Hazarové a 10 % Uzbekové.

Není úplně jasné, jak velkou část země Tálibán kontroluje. NATO tvrdí, že skupina ovládá pouhých 14 % a kábulská vláda kontroluje 56 % země. Ale jiní analytici uvádějí, že Tálibán má pod kontrolou téměř 50 %, a studie BBC shledala, že povstalci jsou aktivní na 70 % území.

Jackson říká: »Strategie Tálibánu se vzpírá patovým představám o kontrole« ve všech případech, s městy a středisky provincií pod vládní správou, obklopenými Tálibánem. »Po hodině jízdy kterýmkoli směrem z Kábulu se dostanete na území Tálibánu.«

Předáci Tálibánu řekli Jacksonovi, že seskupení neusiluje o mírovou dohodu vítězstvím na bitevním poli, a zdá se, že v novém správním přístupu se to odráží. Není to o návrhu, že by se seskupení stalo pacifistickým, jak objasňuje letmý pohled na říjnové novinové titulky: »Tálibán spáchal atentát na afghánského policejního šéfa.« »Útoky Tálibánu zabily 17 vojáků.« »V den 17. výročí americké invaze je v Afghánistánu 54 zabitých.«

Tálibán není centralizovaná organizace, jíž byl během invaze USA a NATO v roce 2001. USA se zaměřily na vysoké i nižší vůdce Tálibánu - Mansoura zabil americký dron v roce 2016 - a politika seskupení se může lišit dle území v závislosti na to, kdo je právě zodpovědná osoba.

V Helmandu na jihu, kde Tálibán kontroluje 85 % provincie, seskupení uzavřelo dohodu s místní vládou, že otevře školu a bude chránit personál. Znovu bylo otevřeno nějakých 33 škol.

V mnoha směrech je právě teď dobrá konstelace hvězd, protože většina hlavních hráčů v Afghánistánu i mimo něj má nějaké společné zájmy. Problém je, že Trumpova správa vidí v některých z těchto hráčů konkurenty, pokud ne úplné odpůrce.

Vládne vyčerpání

Afghánci jsou vyčerpaní, a jedním z příznaků je, jak snadné bylo pro Tálibán a místní správu pracovat spolu. Zatímco Tálibán může stále obsazovat strážní stanoviště a malé základny, palebná síla USA způsobuje, že obsazování měst je nedosažitelné. USA zároveň utlumily svou protipovstaleckou strategii a spolu s vládními silami se přesunuly tak, aby hájily městské oblasti.

Tálibán a kábulská vláda také mají společného nepřítele, Islámský stát (IS), jenž, i když už není významný hráč, narůstá. Růst IS a dalších islamistických povstaleckých seskupení je hlavní obavou pro ostatní země v oblasti, především pro ty, jež mají společné hranice s Afghánistánem: Írán, Rusko, Čínu a Pákistán.

Ale právě tady se věci stávají zrádnými a žádná konstelace hvězd nedokáže dostat všechny tyhle země do souladu.

Pákistán, Čína, Írán a Rusko se už radí o společné strategii k dovedení afghánské války ke konci a k prohloubení oblastní spolupráce v boji s terorismem. Čína se bojí separatistů a islamistických vzbouřenců v západních čínských provinciích. Rusko se bojí, že IS vtrhne do oblasti Kavkazu. Írán bojuje se separatisty na své jižní hranici, a Pákistán válčí s IS i s domácím Tálibánem.

Rusko, Čína a Pákistán jsou členy Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO) a Írán si podal žádost o připojení. SCO radí v otázkách kolem obchodu a energetiky, ale i bezpečnosti. Ačkoli Indie je také členem, její vztah s Afghánistánem je zabarven jejím soupeřením s Pákistánem a Čínou. Dillí má pohraniční problémy s Čínou a vedlo už tři války s Pákistánem o Kašmír, ale má také obavy z terorismu.

Všechny tyto země spolu diskutují o tom, jak ukončit válku a jak se vypořádat s oblastním terorismem.

Jak ukončit válku

Cesta k ukončení války může vypadat asi takhle:

Nejprve zastavit palbu v Afghánistánu mezi Tálibánem a kábulskou vládou a dosáhnout stažení amerických jednotek. Argument, že když se USA stáhnou, kábulská vláda se zhroutí a moc převezme Tálibán, jako se to stalo během občanské války v roce 1998, už doopravdy neplatí. Vše už je úplně jinak než před dvěma desetiletími místně, oblastně i mezinárodně.

Tálibán i kábulská vláda vědí, že jeden druhého neporazí, a oblastní hráči chtějí konec války, jež živí ten druh terorismu, jaký jim všem nedá v noci spát.

SCO by souhlasila se zaručením zastavení palby a pod patronátem OSN se zorganizováním mírových rozhovorů. To už částečně probíhá, protože Američané vedou rozhovory s Tálibánem, ačkoli Washington se v Kábulu vztekal, že probíhaly tajně. Transparentnost je v těchto vyjednáváních zcela zásadní.

Jedním z podnětů by byla rozsáhlá pomoc a obnovitelský balíček. Je tu spousta ožehavých otázek. Co s ústavou? Tálibán neměl slovo při jejím navrhování a není pravděpodobné, že by ji přijal tak, jak je. Co s právem žen na vzdělání a zaměstnání? Tálibán říká, že jej podporuje, ale v oblastech, jež ovládá, tomu tak pokaždé není.

To všechno bude vyžadovat spolupráci Trumpovy vlády, a v tom je ta potíž. Jestli někdo věří knize Boba Woodwarda »Fear« (»Strach«), Trump chce pryč a vojenská mašinérie USA a CIA se snaží omezit ztráty. Jak Woodwardovi řekl jeden z činovníků CIA, Afghánistán není jen hrobem impérií, ale i hrobem kariér.

Washington má s Íránem všechno jen ne vyhlášenou válku, je nepřátelský vůči Rusku a Číně a nedávno snížil vojenskou pomoc Pákistánu proto, že je »měkký k terorismu«. Zkrátka politické prostředí je prošpikované minami a nástrahami.

Je ale ve hvězdách, zda každý z hráčů koná ve svém vlastním zájmu, aby skončilo krveprolití a hrůzy téhle války, jež postihla afghánský lid.

Jestli se to ale všechno zhroutí, příští rok bude krutě poznamenaný: nějaký mladý příslušník (či příslušnice) námořní pěchoty šlápne v nějaké zapadlé vesničce na minu nebo padne do léčky v horském průsmyku a dostane se domů v hliníkové rakvi z války, jež začala dřív, než se narodil (či snad narodila).

Překlad: Vladimír SEDLÁČEK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 19 hlasů.

Vladimír SEDLÁČEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.