Něco málo o fotografii

Odpuste mi, vážení, ale dnes to bude víc o fotografování. Každý den vzniknou asi dvě miliardy fotografií na celém světě. Digitalizace je efektivním pomocníkem, ale taky devalvátorem klasického řemeslného přístupu k fotografii. Samotný tvůrčí proces si asi časem sedne. Ale do té doby mě asi stejně »vomejou«. Letošní Czech Press Photo je opět nevýtvarné, až na jednoho kolegu, Karla Cudlína. Česká fotografie je totiž vyhlášena špičkovou výtvarnou novinářskou fotografií. Shrnul bych to do několika slov. Nominovaná fota jsou plytká, školního provedení, a pokud jde o české prostředí, je zaměřené na boj s předsedou Babišem a prezidentem Zemanem. A to nemluvím o tom, že to není o české fotografii, ale o »českých fotografech víc v cizině«.

Máme přece v naší zemi co ukázat. Navrhuji si spravit chuť něčím poetičtějším. Ještě jsem nebyl žádným fotografem, když mi vyprávěla jedna starší žena u nás v obci, že jako dítě sledovala, jak její rodina řešila zásadní rozhodnutí na přípravách oslavy k 70. narozeninám její babičky. To rozhodnutí bylo, jestli pořídit bohatý stůl plný pokrmů pro takovou velikou slávu, na kterou se sjede celá početná rodina, nebo pouze napečou koláče, a zaplatí tedy fotografa z nedalekého okresního města, vyfotí se a nechají udělat fotky, kterými dodatečně obdarují zúčastněné.

Je to až dojímavé a dokazuje to funkci a velký význam tohoto oboru zvaného fotografie. Fotograf zhotoví za svůj život mnoho fotografií či obrázků, jak já říkávám. Dnes někteří i desetitisíce, ale opravdu těch nejlepších fotek udělá jen několik, jednu, tři, možná šest, nevím… Jak kdy a jak kdo. Já vám občas předkládám daleko více fotografií, a ne všechny jsou přímo umělecké či výtvarné. Myslím si však, že svoji vypovídající hodnotu v čase života mají všechny. Zvlášť, když svou práci koncentrovaně prožíváme se snahou o co nejlepší výsledek.

Potkal jsem díky fotografii mnoho zajímavých lidí, měl jsem jednu výhodu, mohl jsem si téměř vždy rozhodnout, koho a co budu fotit. Takže se soustřeďuji na lidi, co skutečně něco umí, nebo mají v sobě něco pro mne zajímavého a nejsou uvnitř prázdní jako řada našich celebrit. Zažil jsem věci, které zažije málokdo, nebo jen výjimečně. To ale nese svým způsobem každý obor. Nikdy si o sobě nesmí fotograf myslet, že je výjimečný. Pořád si říkám: Jsme jen zrnko písku v oceánu vesmírného nekonečna. Ale nějakou stopu, rýhu, tady chce zanechat snad každý. Někdo knihou, někdo fotografií, někdo obrazem. Hlavně dělejme vše pro to, aby po nás zůstalo jen to nejlepší z nás.

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 8 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.