Pěstujme, co nás spojuje

Zvláštní je poslouchat některé řečníky, kteří promlouvají u příležitosti výročí německého nacistického masakru 17. listopadu 1939. Každoročně přicházím k Hlávkově koleji v Praze. Uctít svou přítomností někdejší české vysokoškolské studenty, kteří trpěli za českou věc, beru jako velmi potřebnou tradici. Podobně zase jiní lidé v tento den přicházejí k brněnským Kounicovým kolejím.

V čem je ona zvláštnost? Pamětníci a protifašističtí bojovníci hovoří o odkazu studentů 17. 11. 1939. Zato politici (pravidelně senátor Milan Štěch) a představitelé univerzit, rektoři a současní studenti, po několika prvních větách stáčejí tok svých myšlenek k jinému listopadu – 17. listopadu 1989. Dochází tak k nesprávnému a ahistorickému ztotožnění obou událostí, jako kdyby snad byly stejného typu, jako kdyby míra brutality byla v obou případech shodná, pohnutky totožné. Cožpak v roce 1939 nešlo o uzavření českých vysokých škol, o likvidaci české inteligence, o plán germánské genocidy Slovanů, včetně Čechů? Cožpak nenásledovaly popravy, brutální násilí, transport 1200 studentů do koncentračního tábora, což jsou atributy, které s rokem 1989 nelze v žádném případě spojit? Přesto i znělka, jež v televizi uváděla celodenní zpravodajství ze státního svátku, k takovému spojení sváděla. Proč?

Projevy rektora Univerzity Karlovy i studentských zástupců se rozléhaly nejen ráno u Hlávkovy koleje, ale také večer na úvod slavnostního koncertu k Mezinárodnímu dni studentstva. A právě jednotný apel na znovuzavedení tohoto dne přímo do názvu našeho státního svátku vnímám jako hlavní pozitivní přínos. To je ono pouto, které spojuje mnohé politiky, vysokoškoláky současné i bývalé, parlament mládeže, Nadaci Nadání, jež si sympaticky vetkla do svého záhlaví tento nelehký úkol, i veřejnost, která za ranního kuropění k Hlávkově koleji přicházívá. Pěstujme tato pouta.

A zdalipak řečníci, stále opakující nutnost zachování svobody a demokracie se zvláštním důrazem na univerzitní prostředí (kolikrát se to jen letos vyslovilo), myslí na to, co se například již nyní děje v Brazílii? Tam zvítězivší ultrapravicový prezident Bolsonaro se zálibou ve fašistických režimech vyzývá studenty, aby natáčeli pedagogy, kteří se politicky angažují a mají levicové názory. A pochopitelně je udávali. A to ještě do svého úřadu ani nenastoupil! Takového odpudivého příkladu ztráty nejen univerzitních svobod v žhavé současnosti nikdo z těch, kdo hovořili na demonstracích a manifestacích 17. listopadu, nepoužil.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 29 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.