Rozhovor Haló novin s Richardem Knotem, nakladatelem, malířem a politikem

Vsetín je, byl a bude vždy úrodným krajem

Máte přímo renesanční rozhled. Měl jste takový rozhled vždy?

S tím tzv. renesančním rozhledem to nepřehánějte, ten byl možný naposled v polovině devatenáctého století. Je třeba hodně číst jak tištěné rozumy, tak sledovat všemožná elektronická média. To vše ale zabírá spoustu času, takže ho potom máte málo na styk s živými lidmi. Je vám k ničemu, když nabyté zpracované vědomosti nedopravíte k adresátům.

Jste původem rodák za Vsetína, určitě jste patriot. Co tedy pro vás znamená definice vlastenectví?

Těch definic je dnes řada. Já si při této příležitosti vzpomínám vždy na vojenskou přísahu, kterou jsem v říjnu 1973 skládal u VÚ 8008, 47. dělostřeleckého pluku 19. motostřelecké divize 1. armády Západního vojenského okruhu ČSLA v Plzni na Slovanech: »Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své nejčestnější vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou, věrnost… a jsem připraven položit i svůj život.«

Jinak k tomu rodnému Vsetínu bych dodal pár věcí. Ze Vsetína pochází mnoho známých osobností: Jarmila Šuláková, Josef Sousedík, Mirek Topolánek, Jiří Čunek, Jiří Hudler a další… Mohu dodat, že s Mirkem Topolánkem jsme byli sousedi. Když jsem byl ve třetí třídě a malý Mireček šel do první třídy, prosila mě jeho maminka, paní Topolánková, ať na něj dám pozor, a prosila: »Drž ho pořádně za ručičku, Ríšo.« No, později jsme každý z nás byli předsedou politické strany. Když byl Mirek Topolánek předsedou ODS, Jiří Čunek předsedou KDU-ČSL a já jsem byl předseda NEI, tak jsem jim navrhoval založení koalice. Oni už předsedy nejsou, ale já jsem pořád předsedou naší strany.

Celý život malujete. Představte nám svou tvorbu.

Jsem absolventem střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti v atelieru národního umělce Jana Blažka. Protože na Akademii výtvarných umění jsem se nedostal, šel jsem si odsloužit dva roky do Plzně a pokračoval na Filozofické fakultě UK, završené později doktorátem z filozofie. Takže maluji jako polovzdělanec. Především akty, ale i krajiny a zátiší však naplňuji, tedy snažím se naplňovat, filozofickým pohledem na svět.

Jak se to vůbec stalo, že jste se stal malířem?

Prostě mě to malování od malička bavilo, dělalo mně dobře, když mě někdo pochválil, maminka s babičkou mě k tomu pohladily po hlavičce, tak jsem v tom chtěl pokračovat. Dnes maluji nejen pro radost, ale i na zakázku - hlavně portréty a krajinné malby. Baví mě také v poslední době různá zátiší.

Co si myslíte o současné kultuře a její úrovni v porovnání s kulturou v minulé době?

Budoval jsem socialismus s nadšením a nasazením. Pravda, občas jsem to flákal. Takový je život. Studoval jsem ale díla těch, kteří odmítli ponižování člověka člověkem, těch, kteří chtějí skončit bezuzdné vykořisťování mas malou, nemilosrdnou skupinou utlačovatelů. Pochopil jsem, jak privilegovaná vrstva parazitů dokázala v průběhu dějin zbídačovat a ponižovat zbytek lidstva. Z toho plyne, že po listopadovém puči před devětadvaceti lety byly i v naší zemi nahrazeny ideály lidství tvrdým bezskrupulózním drancováním všeho. Tento dějinný zvrat však chápu jako vynucenou historickou přestávku. Jako potřebné nadechnutí se lidstva před vykročením na cestu dalšího budování našeho lepšího příští. Konce této přestávky se zřejmě nedočkám, ale s tím nic neudělám.

Jak jste prošel základní vojenskou službou? Kdybyste měl porovnat armádu za časů, kdy jste sloužil, a dnes, jak byste to zhodnotil?

V boji o místo na slunci jsem začal vydávat čtrnáctideník pro nejširší sexuální výchovu a osvětu Československý NEI Report. Vedení armády vyhlásilo mezi vydavateli periodického tisku soutěž o dodavatele stěžejní tiskoviny našim vojákům v misích. Spolu s týdeníky Vlasta, Naše rodina, Květy, Katolický zpravodaj a desítkou dalších jsem se konkurzu zúčastnil a vyhrál ho. Od té chvíle jsem byl spolu s dalšími novináři zván na návštěvy vojáků umístěných mimo území naší republiky. Postupně jsem absolvoval šestnáct cest na Balkán, obdržel vojenské vyznamenání, poznal osobně ministry obrany a náčelníky generálního štábu, kteří se ve funkcích měnili, ale i tady NEI Report zůstával.

Jak jste prožíval Listopad 89?

Z oken tiskového oddělení na Úřadu předsednictva vlády ČSSR jsem se smutně díval v prosinci 1989, jak za nimi kypí život, manifestuje se o sto šest a já jen vodím ty disidentské kreatury, různé Dienstbiery, Havly, Čarnogurské a podobně k předsedovi vlády. V televizi jsem sledoval, jak se sbírají podpisy pro založení nových politických stran a já…

Po Novém roce ale nastaly v rychlém sledu změny, spolu s dalšími jsem skončil jako nezaměstnaný. Dokázal jsem se ale uplatnit i v nové době, jak jsem naznačil v předcházející odpovědi.

Jste předsedou politické strany. Jak vypadá práce ve vedení erotické strany, kterou už řadu let vedete?

Jako v jiných partajích. Jsme dnes 36. nejsilnější politickou silou naší země z těch cca 250 politických stran a hnutí. Pravidelná zasedání Výkonné rady NEI nejdou odlišit od zasedání vedení jiných stran. Jen jsme trochu přestárlejší, protože se vyhýbáme kádrovým turbulencím. To sebou nese zajímavé jevy, které bedlivě sleduji. Například slovo sex nepadlo na našich zasedáních od dubna.

Co jsou podle vás podstatné problémy dnešní politiky v ČR?

Jsem překvapen, kolik tradičních voličů KSČM se rozhodlo volit populistické sliby jiných stran. Považoval bych za šílené, kdyby u nás zanikla autentická levice, jak se tomu stalo v jiných postsocialistických zemích.

Co byste popřál Haló novinám a jejich čtenářům?

Haló novinám přeji mnohem víc čtenářů, než kolik jich dnes mají. Jedná se totiž o jediné tištěné médium, které je skutečně demokratické. Protože zde uveřejňují velmi často materiály, které by jinde nikdy neuveřejnili. Je potřeba si uvědomit, že za ostatními deníky stojí obrovský investiční kapitál nadnárodních firem. A tomuto konkurují jedině Haló noviny, a proto si vážím, že zde jsou. A také jsou pořád lidé, kteří zprávy na internetu nečtou. Čtenářům nejen na Valašsku přeji krásný a klidný vánoční čas, který se blíží, a pohodu s Haló novinami.

V Praze sice žijete 43 let, ale nejste náhodou srdcem pořád Valach?

Ja tož baže!

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 18 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.