Rozhovor Haló novin s předsedou OS KOVO Jaroslavem Součkem

Trh práce na Ostravsku se může ocitnout v problémech

V září se již počtvrté uskutečnil v Praze mítink ČMKOS »Konec levné práce v České republice«. O čem jste tam hovořil ve svém vystoupení, které provázel značný potlesk odborářů?

Největším odborovým svazem, který je členem Českomoravské konfederace odborových svazů, je Odborový svaz KOVO. Od roku 1993, kdy vznikl, a kdy během prvních pár let vystřídal několik názvů, se snaží obhajovat oprávněné zájmy zaměstnanců v kovoprůmyslu, a to zejména při zajišťování vyšší mzdové úrovně a lepších pracovních a sociálních podmínek s cílem, aby se zlepšovala životní úroveň zaměstnanců.

Hlavním tématem mého vystoupení bylo, že jako odbory bychom měli usilovat, aby co nejdříve a nejrychleji u nás došlo ke konvergenci mezd směrem k výši, jakou mají naši kolegové v západoevropských zemích. Právě to zaměstnanci od nás očekávají. Přirozeně, že když vidí, jaká je úroveň mezd v západní Evropě, i oni chtějí mít stejnou, či alespoň přibližnou úroveň mezd. Uvedl jsem konkrétní příklady z některých zemí, s jejichž odboráři spolupracujeme, ať již jde o Německo, Rakousko či některé středoevropské země, jako jsou například Slovensko či Slovinsko.

Problém však spočívá v tom, že najít úplnou solidaritu mezi odboráři těchto západoevropských zemí, kde jsou až trojnásobně vyšší výdělky než u nás, není jednoduché. Přesto se o výměnu zkušeností mezi odboráři západoevropských zemí a odboráři zemí střední a východní Evropy snažíme. Mohu konstatovat, že v řadě konkrétních příkladů i zde najdeme nakonec solidaritu, kdy si všichni odboráři uvědomí, že vůči zaměstnavatelům jsme v podstatě na jedné lodi.

Například v jihlavské firmě Automotive Lighting v rámci kolektivního vyjednávání vznikla kvůli odmítnutí odborářských požadavků ze strany vedení podniku stávková pohotovost. Přičemž nakonec to skončilo vítězstvím odborů…

Nejprve k tomu musím říci pár slov. Firma Automotive Lighting byla původně součástí jihlavské společnosti Bosch Disesel, která byla založena v roce 1993. Posléze tato část společnosti byla prodána jinému majiteli, což v té době byla italská společnost Magneti Marelli, jejíž součástí je dodnes. Pokud jde o průběh kolektivního vyjednávání v této firmě, mohu jen konstatovat, že po dobu několika let tam vyloženě stagnovalo a že velkých zvýšení mezd se tamější zaměstnanci nedočkali. Jako vedení kováckých odborů jsme přemýšleli, co s tím. Nakonec díky aktivitě a pomoci našich kolegů, tedy volených funkcionářů v rámci Krajského sdružení OS KOVO Vysočina a regionálního pracoviště v Jihlavě, se nám podařilo zaktivizovat funkcionářskou základnu přímo ve fabrice. Do vedení odborové organizace se dostali lidé, kteří se projevili jako skuteční odboráři a nebyli připraveni ustoupit požadavkům vedení společnosti. Tato jejich neústupnost se nakonec projevila v tom, že naprostá většina zaměstnanců podpořila jejich požadavky při kolektivním vyjednávání, a proto tamější kovácké odbory vyhlásily stávkovou pohotovost.

Navíc získali mezinárodní podporu, což byl významný tlak na vedení společnosti. Mimochodem, teď jsem zpět u myšlenky solidarity odborářů v rámci jednoho podniku v celé Evropě, jak jsme o tom před chvílí hovořili. V rámci odborové federace IndustriALL Europe, což jsou naši kováčtí kolegové v jiných evropských zemích, jsme zařídili návštěvu jejího předsedy přímo v Magneti Marelli v Jihlavě. Zároveň jsme - s jeho pomocí a vlivem - jednali přímo v sídle mateřské firmy v Itálii. Myslím si, že tento mezinárodní tlak evropských odborů přiměl vedení firmy k tomu, že nakonec ustoupilo a přistoupilo na požadavky jihlavských odborářů. Odbory vyjednaly pro zaměstnance Automotive Lighting pro příští rok plošné zvýšení mezd o devět procent a další devítiprocentní růst platů na rok 2020. Získaly i další bonusy, jako je odměna za léta odpracovaná ve firmě. Takže nakonec po podpisu kolektivní smlouvy byla stávková pohotovost odborů, tuším 11. října, odvolána a zrušena.

Existují dva druhy kolektivního vyjednávání. Kromě toho podnikového, o kterém jsme před chvíli hovořili, jde i o odvětvové kolektivní vyjednávání, kdy se uzavírají Kolektivní smlouvy vyššího stupně (KSVS), které bývají závazné pro celý daný resort.

Na odvětvové úrovni jsme nedávno podepsali KSVS s Elektrotechnickou asociací ČR, kde je zaručen růst mezd o 3 %. Obdobnou smlouvu jsme uzavřeli s Asociací leteckých a kosmických výrobců, kdy rovněž došlo ke zvýšení mezd o 3 %. Zároveň musím podotknout, že jsou to jedna z mála průmyslových odvětví, kde se nám tyto KSVS daří uzavírat. Kvůli ekonomickému vývoji, který nastal v souvislosti s postupnou privatizací kovoprůmyslu, se zaměstnavatelské organizace během doby pomalu rozpouštějí a už nezastupují naprostou většinu průmyslových firem v oboru. Tím zdůvodňují fakt, že s námi nechtějí vést sociální dialog na odvětvové úrovni. Mimochodem, od roku 1993 nemáme KSVS s automobilovým průmyslem, od roku 1997 se strojírenským průmyslem, tedy především s výrobci obráběcích strojů, a od roku 2003 i s ocelářstvím.

Zaměstnavatelé nám odborářům tvrdí, že stačí vyjednávat na podnikové úrovni, protože »své« odboráře znají, a že s nimi mají každodenní kontakt. Přičemž se zároveň spoléhají, že tito odboráři na podnikové úrovni nebudou zastávat principiální postoje ve prospěch zaměstnanců a že snadno přistoupí na tzv. kompromis, který spíše vyhoví zaměstnavatelům než zaměstnancům. Právě to, co se stalo v Automotive Lighting v Jihlavě, je krásným příkladem i pro ostatní odboráře v řadě dalších firem a společností.

Přejděme k jedné vážné události. Jak hodnotíte současnou situaci kolem prodeje ostravské huti ArcelorMittal?

Jde o obrovskou nadnárodní ocelářskou společnost, kterou vlastní indický průmyslník Lakšmí Mittal. Rozhodl se, že koupí největší ocelárnu v Evropě, která je umístěna v Itálii. Výhodou této ocelárny je, že sídlí přímo na pobřeží, což dává široké možnosti využití i lodní dopravy kromě automobilové či železniční. Podle mezinárodních pravidel Evropské unie, aby bylo zachováno konkurenční prostředí, nařídila Evropská komise, že ArcelorMittal musí prodat šest svých poboček v několika evropských zemích, aby mohla koupit tuto italskou ocelárnu. Mezi nimi je i ostravská ArcelorMittal, která má v současné době 7000 zaměstnanců zaměstnaných přímo v podniku, přičemž jde i o to, že na ně je pracovně navázán až trojnásobek zaměstnanců v dalších firmách ostravského regionu, kteří pro zaměstnance ArceloruMittal zajišťují potřebné služby, jako například dovoz materiálu pro výrobu, odvoz hotových výrobků, zajištění stravy a praní prádla pro zaměstnance apod. Takže případný zánik společnosti ArcelorMittal - což je bývalá ostravská Nová Huť - by při připravovaném útlumu bývalých Vítkovických železáren, nyní Vítkovice Machinery Group, a při postupném zániku těžební společnosti OKD, mohl vyvolat značně složitou situaci na trhu práce na Ostravsku.

Proč o tom takto hovoříte? Vždyť se jedná o jejím prodeji britské společnosti Liberty House Group, jejímž vlastníkem je indický podnikatel Sandžíva Gupta…

Podle našich poznatků by to tak nakonec mohlo skončit. Vzhledem k tomu, že při jednání o tomto prodeji nebylo pro orgány státu, Moravskoslezského kraje ani pro nás, pro odbory, zcela jasné, jaký je podnikatelský záměr firmy Liberty House Group, nechali jsme si zpracovat analýzu u společnosti SYNDEX, která dělá analýzy pro zaměstnavatele i pro odbory. Její pracovníci zjistili, že Liberty House Group nedávno ve Francii koupila největší hliníkárnu v Evropě, a že má problémy s financováním jejího provozu. Zároveň jsme se dozvěděli, že se Liberty House Group koupí ostravské huti ArcelorMittal a dalších pěti akvizic v Makedonii, v Srbsku, Rumunsku, Francii a Itálii dostala do vážných platebních problémů, neboť této společnosti chybí dostatek peněz na profinancování další výroby v zakoupených firmách, a to včetně naší ostravské ArcelorMittal. Jestli se ptáte, proč vlastně koupili šest dalších firem, když nemají finance na zajištění další výroby, musím odpovědět, že jejich koupí zvýšili počet svých zaměstnanců na dvojnásobek současného stavu. V podstatě potřebují miliony eur, aby na financování této výroby měli dostatek peněz.

Ale to prý přitom není jediný problém této společnosti….

Máte pravdu. Další problém spočívá i v tom, že Liberty House Group nemá jasné stanovisko, zda koupí, či nekoupí i závod energetiky, který je umístěn uprostřed areálu ArcelorMittal. Ten totiž dodává elektřinu a plyn pro výrobu a zároveň vyrábí i páru, která slouží k vytápění bytových jednotek v okolí. Pokud jej nekoupí, tak každý jeho nový vlastník bude závislý na společnosti ArcelorMittal.

Kromě toho je zde i problém s emisními povolenkami. Český stát je prodal společnosti ArcelorMittal Ostrava za jednu korunu. Nyní se vedení společnosti Liberty House Group a společnosti ArcelorMittal navzájem dohadují, že Liberty House je obdrží jen do roku 2020. Což znamená, že to vypadá tak, jako by vedení společnosti Liberty House Group s další výrobou po roce 2023 již nepočítalo. Pokud ano, je to neuvěřitelné!

Mimochodem, pokud jde o investice do výroby, tak ve stanovisku vedení Liberty House Group navrhuje vedení společnosti, že investují 150 milionů eur během pěti let, což je v podstatě již pod hranicí odpisu této sumy. Ve skutečnosti by to znamenalo, že při výrobě do roku 2022 se budou opotřebovávat stará výrobní zařízení, která potom odepíší a sešrotují.

Navíc vedení Liberty House Group dále tvrdí, že chtějí navýšit výrobu oceli na tři miliony tun ročně. Chtějí přitom využít nové obloukové pece. Od hejtmana Moravskoslezského kraje Ivo Vondráka máme informaci, že přivaděč elektřiny pro tuto obloukovou pec by se stavěl až 12 let. Tedy mnohem déle, než je onen plán výroby do roku 2022.

Podle nás je to hra na udržení tohoto kontraktu, který nemá reálný základ. To, že vedení Liberty House Mittal oddalovalo komunikaci s odbory, nesvědčí, že by se projekt prodeje ostravské ArcelorMittal britské společnosti Liberty House Group vyznačoval velmi dobře propracovaným podnikatelským záměrem. Spíše naopak. Vzhledem k řadě nejasností, o nichž jsem se zde zmínil, odbory vysoce oceňují, že této otázce věnují značnou pozornost ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková a premiér Andrej Babiš. Jsme tomu rádi a jenom připomínáme, že námitky odborů k celému plánu prodeje ostravské huti ArcelorMittal by měly být z české strany doručeny Evropské komisi, aby ta na jejich základě celou záležitost prodeje huti znovu posoudila a poté správně rozhodla!

Miroslav SVOBODA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 7, celkem 14 hlasů.

Miroslav SVOBODA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.