Ilustrační FOTO - Pixabay

Speciální pedagogové nesouhlasí s Plagou

Asociace speciálních pedagogů kritizuje dva koncepční materiály ministerstva školství. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR na léta 2019-2023 a návrh novely vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných.

»Zatímco návrh novely vyhlášky vychází z poznatků pedagogické a psychologické praxe a z velké části vystihuje úpravy potencující potřebné změny ve vzdělávání této skupiny žáků, návrh Dlouhodobého záměru je přesným opakem,« uvádí za asociaci v otevřeném dopise ministru školství Robertu Plagovi předseda pražské sekce ASP Jiří Pilař. Dlouhodobý záměr, tak jak je v pasáži řešící vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami zformulován, vychází podle Pilaře jen minimálně z odezvy praxe. »Pomineme-li, že akcentuje pouze poradenská zařízení, která jsou v očích autorů záměru tím nejdůležitějším prvkem vzdělávání, a speciální školy staví do role pouhých ‚strávníků‘ financí, za něž by se mohlo vzdělávat více žáků v běžných školách, neobsahuje ani relevantní koncepční informace, jak společné vzdělávání v běžných základních školách realizovat,« zdůraznil Pilař.

Bývalá učitelka, exposlankyně a expertka KSČM na oblast školství Marta Semelová dokumenty neviděla, nemůže tedy posoudit jejich obsah, asociaci však podle ní tvoří skuteční odborníci, kterým nemá důvod nevěřit. »Navíc snahy o degradaci speciálního školství nejsou nic nového. Různé neziskové organizace, šermující lidskými právy, se o likvidaci tohoto typu škol, jehož výsledky byly uznávány našimi i zahraničními odborníky, snaží léta,« zdůraznila v reakci pro nás list. Mrzí ji, že jejich pseudoargumentům podléhá i ministr, který na začátku svého působení sliboval revizi nesmyslně pojaté inkluze, která poškozuje všechny.

Bývalá učitelka, exposlankyně a expertka KSČM na oblast školství Marta Semelová.

Obviňující tvrzení ministerstva, že se poradenská zařízení (speciálně pedagogická centra) stala jakýmisi náborovými kancelářemi pro vstup do školy, která centrum zřizuje, je dle Pilaře nehorázné, a zpochybňuje profesionalitu jejich pracovníků. Sociální inkluzi vnímá asociace jako dobrý cíl, s nímž je třeba začít již v základní škole. Nicméně integrovat, či inkludovat nelze pouze dle přání státních orgánů a nestátních neziskových organizací. »Jedná se o velmi náročný proces, kterému musí, pokud jej chceme zbavit samoúčelnosti, předcházet důkladná příprava nositelů vzdělávání. To se sice snaží realizovat ministerstvem přímo řízené organizace a některé neziskové organizace, ale činí tak poněkud nešťastně,« míní Pilař. Účastníci vzdělávacích programů si totiž stěžují, že jejich semináře nemají potřebnou úroveň, slyší zde věci, které znají, a na podrobnější otázky dostávají nejasné, mnohdy i protiřečící si odpovědi. Semelová je přesvědčena o tom, že spuštění inkluze bez pilotního ověřování a přípravy terénu se hodilo některým neziskovkám, které ucítily šanci přijít snadno k penězům. Potvrdila, že školení a kurzy, jež organizují, často nemají potřebnou kvalitu, opomíjejí názory lidí z praxe a vymýšlejí témata, která kantorům nic nedají. Navíc to stojí spoustu peněz, které by se daly využít lépe.

Kdo ty »skvosty« vymýšlí, ať si stoupne na místo učitele

Pilař tvrdí, že zkušenosti z ČR i z mnoha zemí Evropy dokládají, že společně vzdělávat lze žáky s tělesným postižením a s určitými formami smyslového postižení. Široká shoda však panuje v tom, že žáky s mentálním postižením v podmínkách běžných základních škol lze vzdělávat obtížně a podmínkou je odborná připravenost pedagoga. »Vyvíjet nátlak, aby se v běžných třídách učili společně s ostatními žáky děti mentálně postižené, s kombinovanými vadami, autismem, poruchami chování, agresivními projevy, s psychiatrickými nálezy, to může jen naprostý… promiňte,« nenachází Semelová slušné slovo. Těm, kdo podobné skvosty vymýšlejí, by přála, aby tam šli učit.

Asociace v dopise Plagovi uvádí převažující zkušenost, že když jsou inkludováni žáci s mentální retardací do běžných tříd ZŠ, případně jsou kladeny neadekvátní nároky na žáky s hraničním intelektem či výraznější poruchou soustředění a pozornosti, permanentní »život na chvostu úspěchu« je naprosto demotivuje a vede je k odporu vůči škole. »Inkludované děti, které běžnou školu nezvládají, nezažívají pocit úspěchu, jen každodenní nezdary. Den za dnem se propadají níž a níž, jsou terčem posměchu či šikany a paradoxně bývají víc vyloučené, než kdyby se učili ve speciální škole, s menším počtem dětí ve třídě, podle vzdělávacího programu, který bude odpovídat jejich schopnostem,« je přesvědčena také Semelová.

Pilař tvrdí, že výraznější úspěchy v rámci společného vzdělávání nelze očekávat, pokud se nezmění příprava budoucích učitelů na vysokých školách a také způsob dalšího vzdělávání pedagogů. »Učitelé speciálních škol jsou na výuku žáků se speciálními potřebami velmi kvalitně připraveni. Mají za sebou několikaleté studium speciální pedagogiky na vysoké škole a ne pouhé několikahodinové hopkurzy za spoustu peněz, ale s nulovým efektem,« souhlasí odbornice KSČM na oblast školství.

(ku)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.8, celkem 38 hlasů.

(ku)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-12-02 16:45
"Neziskovky" jsou povětšinou pouhé užvaněné pumpy na
dotace. Kolik jich je, jaké mají odborné způsobilosti a kolik toho
"sežerou" ze státních prostředků (daní)? Prostředků,
které kdyby byly účelně využity, přinesly by užitek všem. A
zásadní záležitosti by měli věcně řešit odborníci a ne pumpy.
Jinak na to tvrdě doplatíme.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.