Ilustrační FOTO - Pixabay

Kouzlení s květy barborky

Ženy v bílém, s obličejem pomoučněným, obcházely v předvečer 4. prosince (svátek Barbory) domácnosti, hodným dětem rozdávaly dárky, ty neposlušné šlehaly metlou. Tak to si asi nepamatují ani naše babičky, ale z vyprávění jejich maminek, žijících na venkově, věděly, že Barborky v bílých hábitech byly dětem přísnými, ale objektivními »hodnotitelkami«.

Dnes chodí »strašit« děti Mikuláš s čertem, někdy i s andělem, kteří funkci žen v bílém převzali. A dokážou je pořádně vyděsit… Což Barborky (protože to byly dívky a ženy) zásadně nedělaly.

Svátek panny a mučednice Barbory se časem zjednodušil v odřezávání větviček, které měly děvčatům ukázat, zda se brzy vdají. Očekávaného efektu (totiž květu) dosáhne vdavek či jen po partnerské lásce toužící dívka (jak ostatně říkají babičky a jejich maminky a babičky), když pupence budoucích květů bude osvěžovat roztoužená dívka »prsknutím« vody, nejlépe přímo z úst. Barborka pak zaručeně rozkvete. Ale jen ta, kterou dívka odřízne z třešně po setmění na svátek Barbory. Jiní tvrdí, že to musí být přesně v okamžiku, kdy se první sluneční paprsek dotkl obzoru. Ať tak či onak, letos je Barbory, tak jako každý rok, 4. prosince. Třeba si pospíšit…

Pravými barborkami jsou třešňové větvičky, ale snadno rozkvétá také zlatice, jasmín, broskvoň nebo slivoně. Při řezání větvičky postupujte opatrně, aby nedošlo k poškození stromu. Ten by měl být podle babiček starý nejméně deset let! Doporučte dívkám, aby řezaly jen takové větvičky, které mají nejvíce květních pupenů. Ať vázu s větvičkami nechají v místnosti se stálou teplotou a před tím, než dají barborky do vody, ať jejich dolní konce šikmo seříznou ostrým nožem. Vodu ve váze ať nevyměňují, jen ji podle potřeby doplňují. Při takovém zacházení se »určitě« dočkají do roka ženicha či partnera.

A co když ne? Tak na svátečním stole budete mít čerstvě rozvinuté květy. Bez ohledu na to, že se žádná z žen a dívek v rodině do manželství nehrne.

S barborkou, totiž s větvičkou v květu, se dalo i čarovat. Z vyprávění babiček víme, že dívky, které byly obletovány mladíky, z nichž si nedokázaly vybrat, si uřízly více větviček, každé daly jméno jednoho z chlapců, kteří jim byli sympatičtí. Ta, jehož větvička rozkvetla první, byl ten »pravý«.

Čarovná moc barborky však nesouvisela jen s dívkami toužícími po muži svých snů, ale i se štěstím. Babičky říkaly, že den, ve který barborka po odříznutí vykvete, bude v roce příštím měsícem šťastným. Ale měsíců je jen dvanáct, dnů po odříznutí větvičky do Vánoc dvacet… Takže se jen o tom povídalo.

Barborky se prý nicméně daly úspěšně použít k odhalování čarodějnic - stačilo při jitřní mši ohnout rozkvetlý proutek do tvaru kruhu: kdo se skrz něj podíval, našel čarodějnice stát obrácené zády k oltáři. Ano, mystika. Ostatně – nejde o nic jiného než o starý pohanský zvyk, související s blížícím se zimním slunovratem.

A ještě »babská« prémie navíc. Větvička zlatice (zlatý déšť), uříznutá v předvečer svátku sv. Mikuláše, prý prozradí, jak na tom napřesrok budete s penězi. Pokud vyraší před Vánoci či na Vánoce zelený list, dá nám dost práce udržet standard, na který jsme zvyklí. Zlatá kvítka jsou příslibem bohatství a dostatku. Zůstane-li větvička suchá, čeká nás hubený rok…

Babičky věděly, že barborky jsou prastarým lidovým (ano, původně pohanským), přesto krásným zvykem. Rozkvetlé barborky o Vánocích symbolizovaly příchod nového světla a právě proběhnuvšího zimního slunovratu. Těšily se na konec zimy a příchod jara, které kvetoucí barborky symbolizovaly. A v to věřily snad nejvíce a nejupřímněji.

Inu, jsou a byly to naše babičky, moudré a rozumné.

A teď ještě poznámka: Důležité je nařezat větvičky šikmými řezy, vložit je do vázy naplněné vodou a postavit je do chladné místnosti. Větvičky asi pět až 12 dní před kvetením přeneste do teplého obývacího pokoje. A pak už se můžete těšit na to, jak se budou jednotlivé kvítečky postupně otevírat. A babičky také věřily pranostice - jaké je počasí na sv. Barboru, takové bývá až do Vánoc. Kéž by mrzlo a padal sníh…

Jiří JANOUŠKOVEC, Václav ZIEGLER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 7, celkem 6 hlasů.

Jiří JANOUŠKOVEC, Václav ZIEGLER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.