Rozhovor Haló novin s poslankyní Marií Pěnčíkovou, stínovou ministryní životního prostředí KSČM

Musíme najít cestu, jak sdělit, že se daří prosazovat naše priority

Ve volebním programu KSČM se mj. hovoří o potřebě efektivnější protipovodňové ochraně a zlepšení vodních poměrů v krajině, o ochraně zdrojů pitné vody a vodních zdrojů. Daří se to – nebo lépe – zaznamenala jste alespoň malé krůčky ke zlepšení?

KSČM řeší problematiku vody dlouhodobě, včetně vlastnických vztahů. Návrat vody do českých rukou, respektive do vlastnictví samospráv, je jedním z našich hlavních bodů v této oblasti. Samozřejmě vidíme nějaké pozitivní kroky, a právě toto je jedna z věcí, která se snad podaří právě díky naší podpoře současné vládě. Ač podporu KSČM Babišově menšinové vládě vnímají i někteří naši spolustraníci rozporuplně, musíme si přiznat, že bez ní bychom třeba právě toto nikdy neprosadili.

Co se týče dalších kroků v této oblasti, ministerstvo zahájilo některé projekty a i u nás ve Zlínském kraji se chystá například výstavba nové vodní nádrže. My samozřejmě vítáme, že se konečně po letech začalo tímto problémem ministerstvo zabývat. Každopádně požadujeme řádné hydrogeologické posouzení všech těchto projektů, aby nevznikaly zbytečné stavby, které nesplní svůj účel. A rádi bychom viděli mnohem těsnější komunikaci ministerstva životního prostředí s ministerstvem zemědělství, kam tato problematika také zcela zásadním způsobem spadá.

V poslední době se hodně mluví o škodách, způsobených kůrovcem. Jsou opatření státu v této oblasti dostatečná? Neměl by stát více řešit chybující vlastníky lesů, kteří nedodržují opatření proti šíření kůrovce?

Otázka kůrovcové kalamity je opravdu na pořadu dne a ještě dlouho bude. Podle mne selhal už slavný exministr zemědělství za KDU-ČSL Marian Jurečka, který tento problém výrazně podcenil hned v prvopočátku. Místo toho, aby opravdu řešil reálné problémy, se raději předváděl na plénu Poslanecké sněmovny a předhazoval nám, který ministr byl historicky nejhorší. To, že je patrně všechny předčil, už nějak neviděl a nevidí. Ale vraťme se k věci. Samozřejmě je potřeba zapojit co nejvíce vlastníky lesů a bylo by propříště opravdu nejlepší to udělat už v rámci prevence, protože by si teď ministerstvo nemělo hrát na dráby, když samo chybovalo. Na druhou stranu se podívejme na to, jaké vlastníky lesů máme, a jakým způsobem se o své majetky tito vlastníci starají. Celé hektary se vrátily církvím v rámci tzv. církevních restitucí. Dál to nemusím asi komentovat.

Jak jsem zaregistrovala, bylo někdy v létě vydáno tzv. kůrovcové desatero, které je určeno právě vlastníkům lesů, případně i obcím a dalším subjektům, které do hospodaření v lesích zasahují. V České republice je zhruba 300 tisíc vlastníků lesů a pro zamezení dalšího rozvoje kůrovce jsou zásadní. Důležité bude zvládnout na jaře první rojení kůrovce. Každopádně je opravdu nutné v této situaci postupovat koordinovaně na celostátní úrovni a samozřejmě to bude požadovat adekvátní sumu ve státním rozpočtu na příští rok.

Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) je situace doposud nejhorší a ještě horší může být příští rok. Kde se stala největší chyba? Co je třeba rychle udělat? A co s napadeným dřevem? Stihne se vytěžit?

Toho, že situace se může příští rok ještě zhoršit, se obává i řada odborníků a s řešením budou i nadále problémy. Nejsem odborník a ani nemám dostatek informací k tomu, abych mohla vše odpovídajícím způsobem opravdu posoudit, ale obávám se, že budou narůstat problémy se zpracováním dřeva, protože už teď to kapacitně nezvládáme. Vzhledem k tomu, že se s kůrovcovou kalamitou potýkají i v okolních zemích, nemáme ani prostor vyvézt dřevo například do Rakouska či do Německa, tak jak se dříve běžně dělalo. Navíc se bude muset v souvislosti s touto kalamitou začít řešit mnoho dalších problémů. Je to problematika sucha, obnova lesních porostů, propad cen dřeva atd.

Sucho sužuje nejen ČR už několik let. Jak s ním co nejúčinněji bojovat? Co je třeba udělat pro udržení vody v krajině?

Rozloha, kterou letos postihlo sucho, se dle zdrojů pohybuje až kolem 92 procent našeho území, na zhruba 63 procentech šlo dokonce o extrémní stav. Dá se předpokládat, že v budoucnu se tyto stavy budou opakovat. A zase jsme u toho, že je to problém, který se musí řešit komplexně. Těch věcí, které se v souvislosti s udržením vody v krajině musí udělat, je totiž celá řada. Řeknu příklad. Uvádí se, že hektar kvalitní černozemě dokáže zadržet až tři a půl tisíce kubíků vody. Jelikož nám ale ze zemědělské výroby postupně mizela živočišná část, nemáme teď dostatek organické hmoty, kterou bychom do půdy vraceli, a tím si ji vlastně sami znehodnocujeme. Fakt, že i se zvyšující se teplotou půda degraduje, to ještě posiluje. Z nekvalitní půdy potom voda odtéká, protože se v ní prostě neudrží. Je potřeba budovat mokřady tam, kde se to přirozeně nabízí, rozdělovat velké lány biopásy a biokoridory. Mně občas přijde až směšné, jak to někteří pravicoví politici svádějí na to, že za těch čtyřicet let komunismu jsme vyhnali sedláky z jejich pozemků a můžeme za to, že teď je většina pozemků pronajatých a nájemci nemají potřebu se o pozemky tímto způsobem starat. Kdo je však nechal těch třicet let od listopadu 1989 takto hospodařit? Proč je novodobé vlády nemotivovaly dělat to líp? Nastavily krásný kapitalistický trend hospodaření. A teď hledají viníky za své chyby.

Jedna z hlavních sedmi priorit KSČM pro toleranci současné vlády zní: »Zvýšení podílu veřejného sektoru v hospodaření s vodou.« Voda v ČR je velmi často v cizích rukách, a navíc máme jednu z nejvyšších cen vody v rámci Evropy. Vysoké zisky tak odcházejí do zahraničí. Jak by mělo podle vás postupně docházet ke změně? A kde na to vzít peníze?

My se zkušenostmi s Veolií ve Zlíně bychom byli nejradši, kdyby to šlo ze dne na den. Ale samozřejmě jsem realista a vím, že to nejde. Předpokládám, že se setkáme s řadou soudních sporů, které se potáhnou, protože firmy se budou bránit, z vody mají opravdu miliardové zisky, kterých se nebudou chtít vzdát. Základem by mělo být vyhrazení finančních prostředků ve státním rozpočtu - to je začátek. Boj za českou vodu v českých rukou se potáhne, ale musíme jej začít, je to nutnost. Voda je strategická surovina. V budoucnu budeme bojovat s celosvětovým nedostatkem vody, musíme si vodu majetkově pojistit.

Otázka z úplně jiného konce. Hodně požárů v ČR vzniká tím, že lidé šetří, topí vším možným, čímž ohrožují nejen svá obydlí, ale také znečišťují ovzduší. Dá se tomu zabránit? A jak?

Dokud lidé nebudou mít důstojný příjem, za který si budou moci dovolit fungovat tak, jak by sami chtěli, budou vždy nuceni hledat levnější variantu. Ti lidé, o kterých jste se zmínila, to ve většině případů nedělají z úmyslu škodit. Jasně, že jsou i tací, pro které je pohodlnější protáhnout veškerý domácí odpad komínem, ale spousta lidí je k tomu dohnána existenčně. To je systémový problém. Do tohoto marasmu lidi dohnalo třicet let polistopadových vlád. Vlád, jejichž členové teď budou moralisticky vykřikovat do světa, jak by se to mělo dělat. Ano, i my jsme v minulém volebním období podpořili kontrolu kotlů. A věřte, bylo to těžké rozhodování. Ale životní prostředí máme jenom jedno a musíme ho začít opravdu radikálním způsobem začít chránit, jinak po nás nezůstane pro další generace už opravdu vůbec nic. Jenže my chceme i to B. Chceme, aby na to naši spoluobčané měli peníze, chceme, aby si mohli dovolit žít »ekologicky« - a to dávám opravdu do uvozovek, protože nechceme žádný extrém. Chceme úplně normální, běžnou, finančně zvládnutelnou ochranu životního prostředí. Nemůžeme lidem jen nařizovat a zvyšovat jim náklady z tohoto titulu, i když si jsme vědomi toho, že už teď nemají na svoje základní životní potřeby.

A jak zabránit i tomu, abychom v zimě energiemi plýtvali co nejméně?

To je zase druhá strana mince. Dosud jsem hovořila o těch, kteří se šetřit snaží, protože jim vlastně nic moc jiného nezbývá. Ale zvětšuje se také skupina obyvatel, která energiemi doslova plýtvá, protože si to může dovolit. Neřeší, že mají rozsvícený celý dům, že jim v každé místnosti běží televize a každý člen domácnosti má k tomu zapnutý třeba také počítač. Tady ovšem těžko zaberou nějaká omezení. Tady se musíme snažit lidi vychovávat, předávat informace, motivovat. Člověk se však těžko vzdává konzumního způsobu života. Na pohodlí si každý z nás zvykne snadno. Další věc je zase firemní sektor.

V Poslanecké sněmovně jste už pracovala. Vracíte se poté, co Vladimír Koníček odchází do NKÚ. Co pro vás návrat znamená? Na co chcete navázat především?

V prvé řadě bych chtěla pogratulovat Vladimíru Koníčkovi ke zvolení. Ve Sněmovně udělal obrovský kus práce a poslaneckému klubu KSČM bude rozhodně chybět. Ale jestli je někdo, komu to zcela upřímně přeju, je to právě on. Když jsem v roce 2013 přišla jako nováček do Sněmovny, byl jedním z těch, který mě doslova vodil za ručičku a vždy, když jsem potřebovala, tak mi poradil a pomohl. Pro nové poslance je to moc důležité. Já předpokládám, že se vrátím do výboru pro životní prostředí, ve kterém byl i kolega Koníček a ve kterém jsem pracovala minulé volební období. I když jsem z toho zhruba na rok vypadla, snad se dokážu rychle zapracovat. Témat, která jsme ve výboru řešili a která stále nejsou dotažena do konce, je několik. Ale upřímně - musím se napřed pořádně rozkoukat a zjistit, co je v jaké fázi řešení. Například jde o tolik potřebný nový zákon o odpadech, který už měl být hotový před lety. Stejně tak jde o problematiku vody a již zmiňovaný zvýšený podíl veřejného sektoru ve vodním hospodaření.

Musím se zeptat i na to, co jste dělala od doby, kdy jste nebyla znovu zvolena poslankyní. Jaké byly vaše aktivity, na co jste se soustředila?

Toho je dost. Především jsem se snažila úplně nevypadnout z toho všeho. Ale v tom mezidobí se každopádně stala řada věcí. Na sjezdu KSČM jsem byla zvolena předsedkyní Ústřední revizní komise, byla jsem zvolena předsedkyní OV KSČM Kroměříž, a i pracovně jsem se ubírala jiným směrem. Za ten rok, kdy jsem nebyla poslankyní, je ze mě regionální vedoucí jedné společnosti, což byla cesta návratu k normální práci. Za ten rok jsem se vlastně vrátila ke svému normálnímu »předsněmovnímu« životu. Znamená to víc času na rodinu, přátele, koníčky. A je tu klid a krása Moravy... Ten rok jsem měla možnost se na vše dívat s odstupem přes televizní obrazovku jako většina lidí. Na druhé straně jsem se asi víc vnořila do vnitrostranického života, protože práce v Poslanecké sněmovně je přece jen jiná. Já říkám - poslanci by měli být praktičtí realizátoři politiky strany, kterou určují stranické orgány. Snažila jsem se v tom roce soustředit na práci na okresním výboru, byly komunální volby a vše se v posledním půlroce točilo kolem nich. To, že jsme v nich neuspěli tak, jak jsme chtěli, bylo dalším zásadním momentem pro hodnocení naší práce. My dole, na okresech, jsme v každodenním kontaktu s lidmi, s voliči. Na druhé straně vidíte, že právě vedení strany a poslanci jsou ti, které veřejnost vnímá jako nositele našich myšlenek. Musíme se naučit tyto dvě úrovně lépe zkoordinovat.

Vracíte se do Sněmovny po krátké době, sledovala jste práci poslanců? Co vás v dosavadním volebním období překvapilo – negativně či pozitivně?

Mám pocit, že se změnilo úplně všechno. Po roce se vracím do Sněmovny, která je úplně jiná než ta, kterou jsem opustila. Jiní lidé, jiný způsob práce, jiná forma komunikace. Já měla poměrně dobrou zkušenost, že jsme byli schopni se s kolegy napříč politickým spektrem domluvit. Neříkám shodnout, ale domluvit. Dokázali jsme si v klidu říct, kdo se k čemu jak staví, požádat se vzájemně o podporu návrhů a vzájemně si do očí říct i třeba to »nezlob se, ale s tímhle absolutně nesouhlasím, protože…« Teď mám pocit, že je ve všem víc individualismu, že každý má tu svoji pravdu za každou cenu a že se poslanci nechtějí domlouvat, chtějí to prostě tlačit silou. Ale jak říkám, dosud jsem to sledovala jen zvenčí, možná je to jen můj špatný dojem. A samozřejmě očekávám i jinou práci v našem klubu. V minulém volebním období nás na všechno bylo víc, teď se musí vše zvládnout v patnácti lidech, což není legrace.

Jestli mě něco překvapilo pozitivně či negativně, bych snad ani neřekla. Sledovala jsem turbulence při sestavování a podpoře vlády. Vnímala jsem i naše vnitrostranické diskuze, které byly také opravdu hodně živé. Setkávala jsem se na schůzích našich organizací s názory úplně negativními, ve stylu »přece nemůžeme podporovat kapitalistu, který má za sebou tolik kauz a problémů«, až po velice pozitivní, kdy naši členové vnímali to, že najednou po letech můžeme prosadit některé věci z našeho programu, což by se nám jinak nepodařilo. Obě varianty měly svá pro a proti. Když už členové ústředního výboru rozhodli vládu podpořit a v nedávné době členové Výkonného výboru ÚV KSČM rozhodli i o tom, že nebudeme hlasovat pro nedůvěru, jsem ráda, že se podařilo řadu našich bodů prosadit. Teď ještě najít cestu, jak to sdělit lidem, kteří to vlastně nevědí. A jde i o naše členy. Řada úspěchů našich poslanců je v médiích prezentována jako zásluha hnutí ANO. S tím se musíme naučit pracovat. Lidé musí vědět, co jim naše podpora vlády přinesla pozitivního.

Blíží se Vánoce. Po loňském pilotním ročníku projektu Vánoční jedlička zahajují i letos Lesy hl. m. Prahy prodej jedliček v květináčích. Po Vánocích neskončí v kontejneru či na skládce, ale vrátí se na jaře do zahrad nebo do lesa. Otázka zní – přírodní stromky nebo umělé – a proč?

Tato otázka je v předvánočním období namístě. K Vánocům patří pohoda, klid, rodina, takže k tomuto dávat návod nebudu. To je osobním rozhodnutím každé rodiny. Je krásné, když vám Vánoce provoní pravá vůně jehličí a stromeček se vám klátí na všechny možné strany. My máme už roky doma stromeček umělý a z živých větviček si uděláme pro atmosféru svícen či něco jiného. Už 20 let si říkáme, že to umělé koště vyhodíme a pořídíme živý stromek, ale nakonec vždycky vytáhneme tento náš starý. Už i letos jsem stihla okouknout živé stromky na prodej, ale předpokládám, že to skončí jako každý rok.

Myšlenka živých stromečků v květináči je fajn a rozhodně je to lepší než stromeček řezaný, který po Vánocích skončí v kontejneru. A bylo by super, kdyby toho lidé využili co nejvíc.

Marie KUDRNOVSKÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 30 hlasů.

Marie KUDRNOVSKÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.