Rozhovor Haló novin se stínovou ministryní zdravotnictví KSČM Soňou Markovou

KSČM proti navyšování spoluúčasti pacientů

Ministerstvo zdravotnictví již předložilo do připomínkového řízení návrh novely zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, který počítá s tím, že pojistné za státní pojištěnce bude stát počítat ze čtvrtiny průměrné mzdy. Jde podle vás o akceptovatelný návrh?

Návrh je totožný s tím, který jsem opakovaně předkládala v minulém volebním období, proto ho považuji za akceptovatelný. Chci připomenout, že za KSČM jsem tento návrh předložila v minulém volebním období již v únoru 2016! Když nám nebylo umožněno ho vůbec projednat, využila jsem možnosti předložit ho znovu jako pozměňovací návrh do jiného vládního návrhu. Tehdejší ministr označil návrh za kvalitní a schválení hodný, ale z obavy z koaličního partnera – hnutí ANO – nebyl přijat. Tentýž návrh teď předkládá ministr zdravotnictví za ANO.

Proč je podle vás nutné přijímat zákon na pravidelnou valorizaci, co je výhodou takového řešení?

Pravidelná valorizace plateb za státní pojištěnce je významným prostředkem ekonomické stability systému zdravotnictví a předvídatelnosti příjmů. V letech 2010 – 2013 se vinou asociální Topolánkovy vlády tyto platby nezvyšovaly, a systém zdravotnictví tak přišel o 19 miliard korun. Šlo tehdy především o to, aby se občané připravili na chystané navyšování spoluúčasti pacientů v podobě zavedení poplatků, navyšování doplatků a přímých plateb. Tedy na to, aby se zdravotnictví rozdělilo na to pro bohaté a pro chudé.

ČLK na svém nedávném sjezdu přijala usnesení, v němž uvádí, že trvá na tom, aby všem zdravotníkům od ledna 2019 vzrostly platy o deset procent. Souhlasíte s tímto požadavkem?

Platy 360 tisíc pracovníků ve zdravotnictví a v sociálních službách jsou předmětem sporu již několik let. Nedostatečné odměňování je jednou z hlavních příčin katastrofálního nedostatku lékařů a sester v nepřetržitých provozech v akutní lůžkové péči. Jen u nás v Královéhradeckém kraji aktuálně chybí 70 lékařů a 80 sester. Souhlasím s odbory, že je třeba trvat na splnění slibu, který v roce 2016 dala předchozí vláda. Tehdejší koalice pod vedením ČSSD, spolu s ANO a KDU-ČSL přislíbila nárůst o 10 %. Nynější vláda chce navýšit pouze o 7 %. Situaci významně neřeší ani příplatek sestrám ve směnném provozu, zvlášť když se netýká všech nelékařských pracovníků, nebo současná úvaha o příplatku sestrám na bydlení. Na nedávném sjezdu pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách se strhla velmi vzrušená debata poté, co premiér Babiš a ministr Vojtěch argumentovali 30% nárůstem v posledních letech. Problém je samozřejmě především v tom, že se vychází z dosavadních velmi nízkých základů. Ještě závažnější je fakt, že kvůli odstátnění zdravotnických zařízení v minulosti jsou platy a mzdy velmi rozdílné. Sestry i lékaři v nestátních nemocnicích dostávají o několik tisíc méně za stejnou práci. Ředitelé nemocnic zřizovaných kraji, většinou obchodních společností, a dalšími subjekty nejsou nijak zavázáni k slibovanému navyšování. A to ani tehdy, když se navyšují finanční prostředky prostřednictvím úhradové vyhlášky a dohod se zdravotními pojišťovnami. Žijeme v absurdním světě, kdy je stát sice odpovědný za kvalitu a dostupnost zdravotní péče pro všechny pacienty, ale na důležité věci vlastně nemá vůbec vliv. Důsledek divokých devadesátých let, kdy mnozí viděli jedinou správnou cestu v privatizaci zdravotnictví, tak ale zatím nemá nikdo odvahu skutečně řešit. Jednou z možností, kterou by se mohlo jít, je tzv. »omašličkování« peněz na odměňování zdravotnických pracovníků, jako tomu je ve školství. Je také třeba připomenout, že nedostatek zdravotnických pracovníků v nemocnicích musí být řešen komplexně, nejen navýšením platů, ale také řešením přesčasové práce, snížením administrativní zátěže, změnou kompetencí či vzdělávání.

Delegáti nedávného sjezdu komory se shodli také na tom, že elektronické zdravotnictví by mělo být pro lékaře i pacienty dobrovolné. Týká se to elektronického receptu i elektronické neschopenky. Je odmítání lékařů podle vás namístě? Čím si tento postoj vysvětlujete?

Elektronizace je zcela jistě jednou z cest, jak zlepšit fungování a efektivitu českého zdravotnictví. Musí být ale dobře připravená, jednoduchá a uživatelsky přátelská. Potom je skutečně přínosem v podobě úspor na straně jedné a zvýšení kvality a bezpečnosti poskytované zdravotní péče pacientům na straně druhé. Již před dvěma lety byla přijata Národní strategie e-zdravotnictví, ale teprve nyní se o její podobě vlastně začíná vést širší diskuse. Přitom by mohlo být právě na e-Health čerpáno 2,2 mld. korun z Evropské unie. V této oblasti jsme zatím na jednom z posledních míst v Evropě. Problém spočívá také v tom, že lékaři na novinky nejsou většinou připraveni a jakoukoliv povinnost odmítají úplně. Povinné eRecepty se kvůli tomu odkládaly deset let. Nakonec fungují bez větších problémů. Druhým závažným problémem je fakt, že všechna dosavadní vedení ministerstva zdravotnictví nedokázala slibované projekty řádně připravit, »vykomunikovat« s lékaři a dostatečně informovat pacientskou veřejnost. Vždyť ani dlouho slibovaný lékový záznam, který by umožnil kontrolu duplicit a zamezil nežádoucím lékovým interakcím u pacientů užívajících více léků, ještě prochází legislativním procesem a nezačal fungovat.

Sněmovna schválila roční odklad elektronické neschopenky, souhlasíte s tímto krokem? Jaké to může mít dopady v praxi i s ohledem na zrušení karenční doby od poloviny příštího roku?

Projekt e-neschopenek chtěla původně bývalá ministryně práce a sociálních věcí za ANO Němcová dokonce zastavit a současná ministryně Maláčová by ho ráda spustila od roku 2020. Původní termín však měl být již v lednu 2019. Dobrovolně mohou lékaři posílat sociální správě elektronicky díl neschopenky již od roku 2010, ale dosud to dělá jen velmi malé procento lékařů. S »dobrovolností« se tedy asi moc daleko nedojde, podobně jako tomu bylo u eReceptů. Na druhou stranu, pokud byl s praktickými lékaři v minulosti dojednán určitý postup a ten nebyl nyní ze strany MPSV dodržen, je to na pováženou. Důležité je, aby se zaměstnavatel dozvěděl o nemoci svého zaměstnance on-line a mohl si případně ověřit i samotný fakt existence dočasné pracovní neschopnosti či karantény. To by následně mělo sloužit k výplatě náhrady mzdy zaměstnavatelem v době od prvního dne, případně k včasné kontrole dodržování léčebného režimu. Celý proces by se tak samozřejmě zrychlil. Jestliže ale není vše dobře připraveno, odklad je namístě.

Pokud jde o zrušení karenční doby, vy jste se o to pokoušela v minulém volebním období. Není vám líto, že nyní je tento úspěch připisován hlavně ČSSD?

Návrat prvních tří dnů placené nemocenské bylo velké téma KSČM v minulém volebním období. Stála jsem v čele skupiny předkladatelů a podali jsme návrh na zrušení karenční doby již v lednu 2015. Když se o tomto reliktu Topolánkovy vlády po nekonečných průtazích při vynucených »opozičních okéncích« konečně v září 2016 hlasovalo, bylo ze 163 přítomných 83 poslanců z ANO, TOP 09, ODS, KDU-ČSL pro zamítnutí. Bohužel ani 4 poslanci z ČSSD aktivně nebyli proti zamítnutí. Zákon tedy neprošel. Přitom podle tehdejších průzkumů bylo 75 % občanů pro zrušení karenční lhůty. Jsem ráda, že se i přes počáteční lavírování hnutí ANO podařilo i díky tlaku KSČM návrat placené nemocenské konečně prosadit. Zaměstnanci nebudou nuceni kvůli obavám ze ztráty výdělku své nemoci přecházet, způsobovat si ještě horší zdravotní komplikace a roznášet nemoci po pracovišti. Ocení to především rodiče samoživitelé, nízkopříjmoví zaměstnanci a v konečném důsledku i zaměstnavatelé a zdravotní pojišťovny. Léčba srdečního onemocnění po opakovaně neléčených chřipkách je jistě mnohonásobně dražší a pro pacienta závažnější. To, že jsou zásluhy připisovány hlavně ČSSD, je smutný výsledek práce našich médií. O komunistech se prostě nesmí mluvit dobře a jejich práci si s oblibou přivlastňují nejen sociální demokraté.

V současné době se ve Sněmovně projednává novela zákona o léčivech. Co nového přináší?

Česká republika si touto předlohou připravenou ministerstvem zdravotnictví splní povinnost danou legislativou EU. Provozovny oprávněné vydávat léčivé přípravky, tedy lékárny, ze zákona dostanou exkluzivitu na prodej nepovinných vakcín, které si platí sami pacienti. Ze zatím prezentovaného obsahu vyplývá, že dojde ke zdražení. Dnes lékař prodává pacientovi vakcínu za stejnou cenu, za jakou ji nakoupil od distributora. Pacient u lékaře hradí navíc pouze aplikační poplatek. Tento poplatek zůstane pro pacienta ve stejné výši i v případě zakoupení vakcíny v lékárně. Ovšem pro lékárnu je prodej vakcín obchod a bez obchodní přirážky je ekonomicky nemožný. Pacient tedy v novém systému bude platit, oproti dnešnímu stavu, výrazně vyšší cenu. Lékárník je oprávněn účtovat v takovémto případě marži v řádu desítek procent. Dalším rizikem pro pacienta je doba, za jakou se s vyzvednutou vakcínou vrátí k lékaři. Nepochybně se může stát to, že se nevrátí s vakcínou ve stejný den, ale v horizontu několika dní, a pokud lékař při vyšetření před aplikací vakcíny zjistí, že pacient není již zcela zdráv z důvodu chřipky, nachlazení atp., pacienta pošle domů i s vakcínou s tím, aby přišel, až bude zdráv. Po opětovném návratu do ordinace po několika dnech či týdnech však již bude vakcína znehodnocena a pacient bude nucen zakoupit vakcínu novou. Z tohoto příkladu je zcela evidentní, jak je nový režim dramaticky nekomfortní pro občany, kteří pečují o své zdraví.

Jak to funguje v současném systému?

V dnešním systému se vakcíny distribuují jak přes lékárny, tak lékaře. Nově se zavádí zákaz pro lékaře v případě nepovinného a nehrazeného očkování. Dnes má lékař v ordinaci k dispozici např. vakcínu proti chřipce, kterou očkuje jak pacientům, kteří si ji platí, tak pacientům, kteří ji mají hrazenou z veřejného zdravotního pojištění (týká se pacientů starších 65 let). Po přijetí novely lékař nebude smět vakcínu, kterou má v ordinaci, naočkovat rovnou, ale bude muset vystavit recept, následně si pacient bude muset vakcínu vyzvednout v lékárně a jít zpět k lékaři, který mu vakcínu aplikuje. Vystavit recept po telefonu není možné, lékař musí zhodnotit zdravotní stav pacienta, zda je způsobilý pro podání vakcíny. Tím, že se pacientům zkomplikuje cesta k dobrovolnému očkování (2x k lékaři, do lékárny, cesta, cena), sníží se i ochota zaplatit si očkování. Přitom strategickým zájmem státu je pravý opak, tedy zvýšit dobrovolnou proočkovanost v segmentu, který si platí sami pacienti. Stát tím šetří prostředky jak na očkování, tak i na léčbu v případě očkovaných. V oficiálních prohlášeních zástupců lékáren nelze přehlédnout, že velmi horují pro tento systém hlavně i z důvodu nastartování »salámové metody«, kdy na jejím konci má být možná aplikace očkovací látky přímo lékárníky, jak uvádí oficiální tisková zpráva České lékárnické komory ze 17. 9. 2018. Dávají příklad této praxe v Portugalsku nebo Velké Británii. Je pravdou, že tamní systémy jsou založené na vakcinaci via lékárník. Je to ovšem z důvodu velmi nízké dostupnosti lékařské péče. Lékařská péče v České republice je historicky jedna z nejdostupnějších v celé Evropě. Z tohoto důvodu je pro mě zavádění »nouzových« řešení typu očkování v lékárnách nepřijatelné. Pevně věřím, že Sněmovna tento návrh zákona upraví pozměňovacími návrhy tak, aby nepoškozoval pacienty.

Jak byste zhodnotila dosavadní působení ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha a celkově situaci v resortu?

Pan ministr je velmi ambiciózní a pracovitý člověk, který o zdravotnictví před vstupem do funkce příliš mnoho nevěděl a domnívá se, že lze tento rezort řídit jako firmu. Proto začal personálními »čistkami«, ne vždy ku prospěchu věci. Přes proklamace o nepřijatelnosti lidí z minulosti se částí svých »kamarádů« obklopil a postupně je umisťuje do různých významných pozic. Pan Babiš ho označuje za nejlepšího ministra zdravotnictví v dosavadní historii, který prý svůj rezort skutečně řídí. Adam Vojtěch zatím předvedl pár kontroverzních kroků. Za nejvíce negativní považuji jeho neochotu dohodnout se s odbory o navýšení odměňování zdravotnických pracovníků tak, jak to bylo původně slíbeno. Poté, co odbory vyhlásily na podporu svého oprávněného požadavku stávkovou pohotovost, označil odboráře za »diktátory a sobce a protesty za nepatřičné«. Jako ne zcela promyšlený krok lze vnímat i jeho požadavek na zveřejňování cen nákupů léčiv v nemocnicích, který musel následně velmi výrazně zmírňovat. Občas se »chlubí cizím peřím«, jako v případě úhradové vyhlášky na rok 2019, kdy se poprvé v historii domluvili poskytovatelé zdravotní péče se zdravotními pojišťovnami na úhradách. V situaci, kdy díky dobré ekonomické situaci a minulými vládami schválené valorizaci plateb za státní pojištěnce narůstají příjmy do zdravotního pojištění, to označovat za fenomenální úspěch pana ministra je přinejmenším neskromné. Ministr Vojtěch se tedy nijak zvlášť neliší od svých předchůdců. Spíše »hasí požáry«, než by předkládal koncepční řešení dlouhodobých problémů, a chová se arogantně tam, kde by prospělo trpělivé jednání. Pochválit ho mohu za výbornou mediální sebeprezentaci a prezentaci zdravotnictví, ostatně má to vystudované, a za úspěšné legislativní dokončení problematiky zdravotnických prostředků. Pozitivně vnímám jeho snahu »poprat se« se všemi krátkodobými i dlouhodobými neduhy českého zdravotnictví. Jen doufám, že se mu z tohoto úsilí nevytratí zájem pacienta. Občas mě totiž nemile překvapí jeho úvahy nad potřebou navyšovat spoluúčast pacientů. Tomu bude KSČM samozřejmě vždy bránit.

Jana DUBNIČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.2, celkem 34 hlasů.

Jana DUBNIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.