Rozhovor Haló novin s Claudií Martinezovou Mullenovou, komunistkou a profesorkou na vysoké škole v Jihoafrické republice

Mám sen pochopit život za socialismu v Československu

Rád bych se vás zeptal, co učíte na vaší škole, přesněji univerzitě?

Od svých 15 let jsem komunistka. Tohle byl jeden z hlavních motorů mého života. Být komunistkou mě dovedlo k tomu, stát se socioložkou. Měla jsem velké štěstí, že jsem mohla studovat sociologii už od svých ranných let. Učila jsem 12 let na univerzitě v Buenos Aires v Argentině a teď učím shodou okolností 12 let v Jihoafrické republice. V této chvíli učím na univerzitě Rouz a převážně tam učím neomarxismus. Učím studenty, co se připravují na zkoušky, a potom také učím i studenty postgraduálně. Hlavně přednáším sociologii práce a obchodní jednoty. Postgraduálně učím geopolitiku, imperialismus a válku a také všechno o marxismu. Moje práce není v pravém slova smyslu práce, ale miluju to, co dělám. Mým úkolem je ukázat studentům, co je komunismus a vše co s tím souvisí. A takto probudit motivaci u mých studentů se o tyto věci hlouběji zajímat.

Jaký byl pro vás impuls, abyste se stala komunistou?

Ráda bych řekla, že jsem se stala komunistkou ve velice zásadní době a v 16 letech. Byla tehdy studená válka a my jsme s ní bojovali. V Buenos Aires byly dvě školy, které byly zásadně radikální. Já jsem chodila do jedné z nich. Probíhalo tam mnoho politických, naučných a inspirativních diskusí. Tehdy totiž v Argentině byli militantní nacionalistické politické skupiny a ty mučily a zabíjely s tichým souhlasem tehdejší moci, především nás komunisty a všechny odpůrce jejich moci a militantních skupin. Během tohoto období přibližně 30 tisíc lidí v Argentině zmizelo a nikdo je už nikdy neviděl. A přesně v tomto období jsem se stala komunistou. Také samozřejmě mně a mým přátelům hrozilo, že nás budou pronásledovat a že můžeme úplně zmizet ze světa.

Jaké postavení má v současnosti komunistické hnutí v Jihoafrické republice?

Během apartheidu v Jihoafrické republice byli - a bohužel jsou - lidé stále velmi utlačovaní. A jihoafrická komunistická strana (SACP) na základě této situace vybudovala jedno z nejvýznamnějších uskupení, kde se spojily SACP a ANC, což je jihoafrická komunistická strana a Africké národní společenství, a ty se sjednotily. Rozhodovalo také samozřejmě, že obě strany byly socialistické. Velká většina lidí byla nejen spojena s těmito stranami a přáli si toto sjednocení dvou socialistických stran. Následoval vlastně vznik COSATU, jehož součástí se obě tyto strany staly. COSATU znamená Kongres jihoafrických odborových svazů.

Další věc je, že v roce 1989 oficiálně apartheid formálně skončil a z demokratických voleb vzešel prezident Jihoafrické republiky Nelson Mandela. Když byly politické organizace zakázány, na počátku roku 1990 se ANC, SACP a COSATU dohodly na spolupráci jako revoluční aliance (Tripartitní aliance). Aliance se soustřeďuje na krátkodobé, střednědobé až dlouhodobé cíle národních demokratických revolucí vytvoření demokratické a nerovné Jižní Afriky. Tato třístranná aliance už během apartheidu se shodla a následovala socialistický program. Ovšem chyba byla, když Africké národní společenství ANC podepsalo dohodu se Světovou bankou. Po téhle dohodě se stala aliance z nezávislé závislou organizací. ANC začala s neoliberální politikou. V 1994 vznikl program této výstavby, kde vizí tohoto programu bylo pomoci lidem, kteří trpěli neustále apartheidem. Jenže následně se začalo s neoliberální politikou. ANC byla takzvaně »reformována« - dostala se do moci neoliberalistů. Tahle politika byla ale načrtnuta ve skutečnosti Světovou bankou. Šlo především o investice z cizích zemí a jiných bank. Státní ekonomika se zprivatizovala a byl posílen zahraniční kapitál.

A jak zareagovala jihoafrická komunistická strana a neoliberální program tripartity?

Komunistická strana SACP odmítla podporu té neoliberální politiky ANC a trvá to až do dneška. Samotná SACP je ale fragmentovaná. Předseda byl nejdříve ministrem vzdělání a v současnosti je ministrem dopravy. Každopádně tato skupina nereprezentuje tuto nejvíce vykořisťovanou třídu, kterou oficiálně zastupuje. Je to velice těžké se odtrhnout od této části, neboť vedení této strany je velmi bohaté, a tím i vlivné. Jsou ale některé regiony, které vyhrály volby v roce 2016 za pomoci SACP a oddělili se už od jádra. A dnes je velmi složité o tom diskutovat, jelikož zde není jednotný názor. Například někteří komunisté, kteří patří mezi ty chudší nebo velmi chudé demonstrující proti nedostupnosti služeb, jako energie, voda, zdravotní služby a celkový veřejný systém zdravotnictví, a také kvůli nadměrně vysoké nezaměstnanosti. Můžeme tedy vidět, že jsou tu některé bojové síly a proudy, které jsou aktivní prostřednictvím obrovských masových demonstrací.

A co univerzita SACP, má tu moc ovlivnit v budoucnu generace tak, aby se vrátila třístranná aliance k původnímu programu?

Instituce uvnitř SACP, které se říká Univerzita, kde učím a odkud každý den dostávám minimálně 10 emailů, tak má tento potenciál. Většina lidí v Jižní Africe přes značně velkou chudobu vlastní totiž mobilní telefony s dotykovým displejem. Tyto telefony mimochodem jsou z černého trhu, kam se dostanou přes ty nejchudší země, například Nigérii. Ale díky těmto telefonům mají přístup nejen ke komunikaci a mají přístup k emailům. A SACP může přes tuto technologii prostřednictvím své univerzity jednak učit mnoho obyčejných soudruhů základní úrovni, ale také poskytovat přes tento telefonní systém rozesílání stanovisek SACPu a zároveň se vedou přes telefon i diskuse třeba na téma marxismus. Prostě v současné době je telefon hlavní nástroj této univerzity ve vzdělávání nejen komunistů. A tak 90 % komunistů má přístup ke všem těmto informacím. V tuhle chvíli má naše komunistická strana na 200 tisíc členů, kteří jsou aktivní. Dalších 200 tisíc, kteří nejsou tak aktivní, ale jsou také členy naší strany.

Jak se vaše komunistická strana zaujímá principiálně o globální procesy a nakolik se v těchto procesech orientuje?

Naše komunistická strana má svou mezinárodní kancelář, která má hodně kontaktů především s Čínou. Jedno spojení je v tuhle chvíli velmi silné. Pro doplnění - máme i velkou čínskou komunitu v celé Africe. Například v Mosambiku, Namibii, Botswaně, Zimbabwe, Zambii. Komunistická strana si vytváří silné vazby s Indií, Brazilií, Venezuelou a Ruskem. Například v 80. letech zde byla dohoda mezi pracující třídou v JAR a vládou Muammara Kaddáfího v Libyi. Komunistická strana poslala spoustu pracujících do Libye.

Je důležité poznamenat, že většina lidí ví, že apartheid stále existuje. Význam smyslu slova apartheid je útlak. Mnoho lidí si uvědomuje, co je vlastně za tou krizí a že krize je propojená se současnou situací kapitalismu. Jsou vlastně schopni pochopit, že sociální problémy jsou způsobeny tím, že to je součástí nadnárodní kapitálové politiky. Například restrukturalizace zaměstnanosti nebo flexibilita dělníků v pracovním procesu. To vše má vliv na milion lidí, kteří pracují jako běžná pracovní síla, na smlouvu pouze dočasnou. Jeden z hlavních problémů je, že nemají stálou pracovní příležitost v místě bydliště. Také tím pádem nedosáhnou na zdravotní pojištění a penzi. A už vůbec ne na 13. plat. Dále, kdykoli jim hrozí propuštění. Jižní Afrika má 38% nezaměstnanost, ale to jsou jen oficiální statistiky, ale ve skutečnosti je to přes 50 % nezaměstnaných lidí, co nevytvářejí žádné hodnoty pro společnost. Komunistická strana má svůj program vzdělávání a ve smyslu poskytování vzdělávání, a to i v odborných znalostech. A když se komunistické straně podaří zvítězit a dostane se do parlamentu JAR, tak prostřednictvím parlamentu chce zařídit sociální příspěvky pro nezaměstnané. Někteří lidé se snaží propojit problémy JAR s neoliberalismem, ale většina populace tomu není schopna porozumět.

Čím vás jako komunistku a také vaši stranu mohou inspirovat čeští komunisté?

Samozřejmě historií socialistické výstavby včetně všech zkušeností z tohoto období. Když jsem byla mladá, argentinská komunistická strana nás učila o socialistické Evropě a SSSR. Žít jako komunista v kapitalistickém režimu je vždy velmi těžké. Ráda bych získala představu, jak lidé žili v běžném praktickém životě v socialismu. Co jim to přinášelo, jaká byla reálna rovnost a jestli byli o něco ochuzeni. Zatím jsem u vás nenarazila na žádnou ucelenou analýzu celého období socialismu u vás, ze které by se dalo analyzovat, proč socialismus byl přerušen, a na těchto zkušenostech stavět především budoucnost. Také jsme narazili v Argentině často na otázku roku 1968 v Československu. A spoustu dalších historických událostí. Je to součást mého jakéhosi snu, pochopit život v socialistickém bloku a jak se život za socialismu změnil pro prostého, za kapitalismu vykořisťovaného člověka. Abych to mohla následně uceleně pochopit a začít u nás učit a předávat tyto informace lidem v Jihoafrické republice. Tohle totiž může dát spoustě často už frustrovaných lidí nejen u nás naději na lepší budoucnost v boji za odstranění vykořisťování.

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 68 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


1958Jirka
2018-12-28 15:17
Naivka!
joska.korinek
2018-12-17 10:28
Děvče zlatý, u nás byl jen pokus o socialismus! A o ten ti vládnoucí
pseudokomunisté z NF zas až tak moc neusilovali.
hajek.jiri51
2018-12-16 23:33
Velmi statečná žena.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.