Rozhovor Haló novin s členem VV ÚV ČSBS Miroslavem Mikulčákem

Za protektorátu národ utrpěl morálně i materiálně

Připomněl byste stručně historii, funkci a také odkaz Českého svazu bojovníků za svobodu?

ČSBS je historickým a právním nástupcem Československého svazu protifašistických bojovníků. Jde o spolek, který sdružuje účastníky národního odboje za osvobození ve II. světové válce, jejich pozůstalé a občany souhlasící s jeho programem. Spolků jsou v ČR stovky, nevím o tom, že by se média, zejména ČT, tak intenzivně zajímala o jejich činnost. V ČT se zajímají zejména o vedení svazu a téměř nepostřehli, jak bohatá je činnost a čím organizace žijí v různých místech. I vedení dá o sobě občas vědět, tak tomu bylo za předsednictví A. Dvořákové, která vystoupila s projevem v panteonu Národního muzea s kritikou politiků, kteří ustupují Němcům dříve žijícím v ČR, chybně nazývaným sudetští.

Slova současného předsedy J. Vodičky se také všem nelíbí, ale o jeho každodenní práci, kdy je opravdu mezi lidmi, řeší potřeby veteránů, politických vězňů a organizací po celé ČR, nevědí nic. Tak to se opravdu nedá objíždět tramvají.

I já si myslím, že současné vedení svazu není dobře sestaveno. Chce to lépe a s větší odpovědností připravit nové. V krátké době uskutečnit sjezd nebo konferenci, zvolit nové vedení a projednat program jak dál. Nebudeme se ani v budoucnu bát kritiky, ale důsledně budeme plnit své základní poslání.

ČSBS bude pečovat o své členy v oblasti sociální, o politické vězně, a v hodnocení událostí za II. světové války se bude opírat o pravdivé historické události. Budoucnost vidíme v budování pozitivních vztahů s Evropou, i ve spolupráci s antifašistickými organizacemi v Německu. Obecně by pro všechny měla platit starost o budoucnost, o mír ve světě. V boji za svobodu se v protektorátu neohlíželo na ideologii, proto se ve výkladu historie tohoto období také ideologickým zájmům vyhněme. Jak to je a co nás čeká, pokud mír bude zachován, jsem nedávno četl v útlé knížce »Nová epocha« autora Františka Čuby s kolektivem - kéž by to tak bylo ve skutečnosti.

Jste členem oblastního a výkonného výboru ÚV ČSBS. Můžete nám říct, proč se angažujete v ČSBS?

Víc než člen výkonného výboru Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu jsem předsedou Oblastního výboru ČSBS a místopředsedou Historické skupiny 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky na Vsetíně. Tady zejména vidím své poslání. A společně s kolegy ve vedení naší organizace nám jde o to, aby se víc do vědomí občanů České republiky dostávaly informace o odboji za 2. světové války na Valašsku. Někdy máme pocit, a nejsme daleko od pravdy, že právě o odboji na Valašsku se toho ví málo. Vždyť právě na slovensko-moravském pomezí a v beskydských horách se toho v době protektorátu událo hodně.

Prosím, můžete trochu šířeji?

Začalo to Obranou národa pod vedením vsetínského »Edisona« Josefa Sousedíka. Jedinečné a z vojenského hlediska významné byly aktivity příslušníků 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky jako největší ozbrojené složky partyzánského hnutí. V brigádě bojovalo víc než 1500 partyzánů a jako jediná partyzánská jednotka byla vyznamenána prezidentem republiky Válečným křížem 1939. Nesmírné oběti přinášeli ve dne v noci obyvatelé valašských pasek, když se značným rizikem nezištně pomáhali partyzánům. Zodpovědně říkám, že bez jejich pomoci by tak významná činnost partyzánů nebyla možná. Nesnižujeme oběti a útrapy těch, kteří zažili Lidice, Ležáky, Terezín, naši členové a řada mladých každoročně právě tato místa navštěvují. Vadí nám, že zejména centrální orgány, ale i prezident, se málo zajímají o místa, kde se udály hrůzné tragédie jako odveta za boj proti fašismu. Vzpomenu Kněhyni, Čeladnou, Horní a Prostřední Bečvu, Malou Bystřici – Santov. Odboj na Valašsku si zaslouží pozornost, ocenění patří tisícům pasekářských rodin, ale i obchodníkům, doktorům a dalším pomocníkům, ti byli očima a ušima partyzánů, jak řekl jeden z velitelů. Smutné jsou dubnové dny, kdy vzpomínáme válečné tragédie u Juříčkova mlýna, na Ploštině, v Prlově nebo na Vařákových pasekách. Od heydrichiády nezažil protektorát takové běsnění jako Valašsko.

Jak se jako svaz stavíte proti přepisování nebo pozvolnému zamlčování některých daných historických skutečností? Jako třeba že nás Rudá armáda obsadila a spojenci osvobodili?

Když máme v názvu »bojovníci«, tak mezi hlavní poslání patří opravdu bojovat za historickou pravdu. Ne vždy se to daří. Ti, kteří komolí historii a události II. světové války v protektorátu, ohrožují budoucnost, ohrožují mír. Že to dělají někteří novináři, autoři pochybných pořadů v TV (Zabíjení po česku, Habermannův mlýn apod.) je útokem na myšlení, především mladší generace. Ale když se k tomu propůjčí historici a politici (já si myslím, že jen slouží, ale lidsky to nemyslí vážně) – např. účast členů vlády ČR na akcích Sudetoněmeckého landsmanšaftu, organizování tzv. Poutě smíření z Pohořelic do Brna primátorem Brna, odsuzování prezidenta E. Beneše K. Schwarzenbergem apod., tak tady nejde o žádné usmíření, ale o činnost proti národním zájmům ČR. V současné atmosféře k tomu ČSBS vydává občas málo důrazná prohlášení, nebo proti tomu vedoucí funkcionáři ústředního výboru vystupují ve svých projevech. To je podle mého názoru málo. V naší činnosti na centrální úrovni se neobejdeme bez seriózní diskuze s historiky, bez využití žijících pamětníků k přijetí zásadních stanovisek. A tady je kámen úrazu: brání nám v tom ti, kteří si to nepřejí. Vyvolávají diskuse o hospodaření, kádrují vedení a kritizují to, že jsme něco udělali nebo neudělali. Cílem je snad až likvidace svazu.

Takže potvrzujete to, že útok na ČSBS je řízený?

Já netvrdím, že nás nikdo nemá rád, ale neznám pořad, kde by právě ČSBS byl za svou činnost oceněn. Ano, svůj jistý podíl na takovém stavu má také vedení, přikláním se k tomu, aby blízká konference nebo sjezd s větší odpovědností zvolily nové orgány. Většina oblastních výborů v místech má odpovídající autoritu a podporu jak ve vedení měst, tak občanů. Jsou tam schopní a obětaví funkcionáři, kteří dokážou zorganizovat akce s mládeží, starají se o veterány, politické vězně i své členy. Patří mezi ně besedy včetně zájezdů do míst, kde se za války bojovalo. Uvedu příklady – opakované zájezdy skupiny studentů gymnázia Přerov po stopách 1. čs. PBJŽ, pochod po stopách prvorepublikových policistů na pomoc SNP organizovaný ČSBS gen. Končického z Ostravy, každoroční celorepublikové setkání členů Historické skupiny 1. čs PBJŽ, přeshraniční spolupráce s organizacemi SZPB Žilina, Povážská Bystrica, Martin, Sklabiňa apod. Vědí vůbec poslanci, kteří kritizují svaz a volají o zastavení financování, co se tam děje, kolik a jací jsou členové v těchto organizacích? Přece přes možnou nehospodárnost v centru (a v kterých spolcích není), kterou lze jednoduchou kontrolou zjistit, nelze paralyzovat činnost celého svazu.

Vím, že Sudetoněmecký landsmanšaft v této fázi došel až k přijetí teze rakouského profesora Felixe Ermacory, že »vyhnání« sudetských Němců je doslova »vraždou národa« (Voelkermord, genocida). Můžete k tomu něco říct?

Pro mne složitá otázka, takže jen můj názor. - Sudetoněmecký landsmanšaft je napojen na bavorskou vládu, ne na vládu SRN. O stanovisko profesora F. Ermacora nepožádala vláda SRN, takže rušení vyvlastňovacích dekretů z roku 1945, jak žádá vzpomínaný profesor, je nesmysl a pro ČR nic neznamená. Německá vláda nemá žádný důvod ani právo zpochybňovat rozhodnutí protifašistických velmocí, které podepsaly Postupimskou dohodu. Vždyť pokud jde o škody morální a materiální, tak jednoznačně nejvíc v protektorátu za II. světové války vyvolané fašistickým Německem utrpěl Český národ!

V čem je problém, že od ČSBS dostali medaili lidé, kteří se následně znelíbí? Je to jen úhel pohledu jednotlivců, nebo je za tím pouze znedůvěryhodnit současné vedení?

Já v tom problém nevidím. Je to jen pokračování ve využití zástupných událostí proti ČSBS. Když to nebude udělení medaile např. poslancovi Z. Ondráčkovi, tak poslouží něco jiného. Tady vidíme, jak málo stačí, aby se někteří významní politici »podělali« a okamžitě se omlouvali z účasti na aktu u příležitosti 28. října na Vítkově. Někteří hned vystoupili z ČSBS (D. Duka) a vrcholem bylo, když předseda Senátu M. Štěch na poslední chvíli zrušil slavnostní setkání u příležitosti 100. výročí vzniku Československé republiky. Jak by se asi zachovaly tyto »osobnosti« v opravdu krizové situaci republiky? Jak to, že řada z nich neprotestovala proti udělení plakety předsedy vlády a k tomu Zlaté lípy Mašínům. Co si pomyslet o lidech, kteří to schvalují? Začalo to rozbíjením vývěsních skříněk, zapalováním stohů a nakonec vraždami nevinných lidí. Přitom oni sami vědí, že šlo o zbytečné vraždy, pomohlo to jen jim a režimu to neuškodilo. Proč se bojí do ČR přijet, když se jim dostalo tak vysokého ocenění?

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 44 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


reich.mir.fan
2018-12-19 23:20
A za nynějšího prorotektorátu Bruselu trpí opětovně.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.