Ilustrační FOTO - pixabay

Klimatická konference mnoho nevyřešila

Právě skončená 24. světová konference o klimatických změnách, konaná ve dnech 2.-15. prosince v polských Katovicích (dál Konference), mnoho nevyřešila.

Ani 18. prosince nebylo usnesení Konference zveřejněno. Jakási cestovní mapa a pravidelné kontroly neplnění přijatých závazků Pařížské konference 2015 mnoho nepomohou. Přitom závazek účastnících se států snížit emise skleníkových plynů (GHG – oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného, freonů), přijatý jen v rozsahu jedné třetiny skutečné potřeby, postrádá nástroje na zabezpečení realizace a některé státy z něj brzy po jeho uzavření začaly vycouvávat. V souvislosti s Konferencí se dozvídáme, že uplynulé tři roky od Paříže do Katovic byly z hlediska ochrany světového klimatu promarněné.

Před třemi roky se v Paříži dohodlo, že lidstvo nesmí připustit překročení růstu průměrné teploty na povrchu Země o 2 °C proti takzvanému předindustriálnímu období a udělat maximum pro to, aby se růst průměrné teploty co nejvíc stlačil k 1,5 °C. Z tohoto zvýšení již od počátku industrializace lidstvo připustilo zvýšení průměrné teploty povrchu Země asi o 1 °C. V letech 2014-16 podle meteorologů a klimatologů stagnovaly průměrné emise a koncentrace skleníkových plynů v ovzduší a průměrná teplota povrchu Země nerostla. V letech 2017 i 2018 je vykazován další citelný nárůst emisí i koncentrací GHG v ovzduší a další citelný růst průměrné teploty na povrchu planety. Dosažení cíle vyžaduje radikální dalekosáhlé změny ve všech oblastech lidské činnosti, žádný stát se k nim ale nechystá. Mnoho na tom nemění ani prudký nárůst přírodních katastrof způsobených rozvalem klimatu. Asi nejhorší je, že o řadě faktorů, které zásadně podmiňují úspěšnou ochranu klimatu, se na Konferenci prakticky nejednalo. Které to jsou?

První podmínkou úspěchu je mír

V situaci, kdy USA, Velká Británie, Francie a jejich poskoci z válečného paktu NATO vedou řadu lokálních, vesměs nevyhlášených válek a přivedli svět na pokraj světové jaderné války, je pro ohrožené, na západních mocnostech nezávislé státy (Rusko, Čína, Indie, Pákistán, KLDR a další) prioritou jejich dostatečná obrana, o nemožnosti chránit klima ve státech postižených válečnými konflikty nemluvě. Nezávislé státy jistě udělají vše pro to, aby případný útok západních velmocí opětovaly stejně drtivým protiúderem. Že poté lidstvo vyhyne v místech jaderných zásahů, kvůli vysokým koncentracím radioaktivity a v následné jaderné zimě, je zřejmé. Zajištění dostatečné obrany je pro na Západu nezávislé státy aktuálně důležitější než ochrana klimatu tím spíš, že obávané USA dávají potřebné ochraně světového klimatu košem, že světové výdaje na zbrojení pokrývají asi ze 40 procent a dále je zvyšují. Pokud putují astronomické částky na zbrojení, nemůžeme se divit, že peníze chybí leckde jinde, včetně nedostatku prostředků na tolik potřebné snižování emisí GHG.

Druhou podmínkou konec ožebračování

Předáci francouzského protestního hnutí Žlutých vest to chápou a žádají, aby Francie zastavila politiku odírání někdejších francouzských kolonií. Žel, vládní i nevládní ekologové ve své výrazné většině nikoliv, nebo aspoň ne důrazně. Pokračující odírání rozvojových států státy vyspělými vylučuje efektivní, natož udržitelný rozvoj. Zásadně paralyzuje i snahu o překonání masové bídy, která vede v mnoha rozvojovkách k vysoké úmrtnosti, jež si vynucuje vysokou porodnost a ta zpětně spolehlivě drtí případné úsilí o udržitelnost. Výsledkem imperialistických válek i neokoloniálního odírání rozvojových států jsou i značné migrační proudy, které ničí státy Evropské unie, jež samy sebe pasovaly na vůdce úsilí o udržitelný rozvoj a za odvrácení klimatické katastrofy.

Jak je známo, recepty typu šetřit na beztak silně podvyživeném školství, zdravotnictví, sociální péči, je-li nějaká, kultuře atd. je specialitou expertů Mezinárodního měnového fondu (MMF). Uplatňují ji zvláště v chudých rozvojových státech s katastrofálními dopady. Jak ukazuje řecká tragédie, MMF, Evropská komise a Evropská centrální banka se při takzvané záchraně Řecka, reálně záchraně hrubě chybných půjček německých a francouzských bank tehdy rozmařilým řeckým vládám, neštítila nutit novou řeckou vládu brutálně šetřit, ruinovat ekonomiku a ožebračovat obyvatelstvo.

V době konání Konference probíhají rozsáhlé demonstrace žlutých vest proti záměru francouzského prezidenta Emanuela Macrona zvýšit spotřební daň na pohonné hmoty, a tím snížit rozsah ekologicky a klimaticky nejzávadnější silniční dopravy. Protože prezident Macron pokračuje v politice svých předchůdců: »Chudým brát a bohatým dávat«, a obzvlášť ruinuje ekonomicky beztak slabé francouzské regiony, je rebelie hnutí Žlutých vest pochopitelná. Ukazuje, že ochrana klimatu a prosazování udržitelného rozvoje jsou zjevně neslučitelné s neoliberální hospodářskou politikou, uplatňovanou více či méně důrazně ve vyspělých kapitalistických státech včetně ČR. Návrat k sociálně a ekologicky regulovanému tržnímu hospodářství je tak významnou podmínkou úsilí o ochranu klimatu.

»Jednání konference je v kritické fázi,« oznamuje 14. prosince v 0.25 internetový Ekolist. Chudé rozvojové státy se dožadují kompenzací za opatření k ochraně klimatu na vyspělých kapitalistických zemích. Osm tichomořských států a Malevidy v Indickém oceánu leží na velmi nízko položených korálových ostrovech a prakticky celé přestanou být brzy obyvatelné v důsledku stoupající hladiny moře. Přinese to další vlnu migrace. Uprchlíků ale nebude mnoho. Ke klimatické katastrofě sice prakticky nepřispěli, ale budou jejími obětmi. Horší to bude s obyvatelstvem plochých pobřežních regionů, které čítá stovky miliónů a je ohroženo podobně. Rozvojové země při svém vyjednávání v Katovicích žádají o jistou finanční pomoc vyspělé státy, ty je ale v řádově větším rozsahu nemilosrdně odírají. Nebylo by efektivnější na místo dávání almužny zastavit tuto ničemnou praxi?

Třetí podmínka: stop enormní spotřebě

Třetí podmínkou je skoncovat na jedné straně s obrovskou hmotnou spotřebou bohatých států a bohatých občanů v chudých státech a s otřesnou bídou významné části obyvatel chudých rozvojových států i nejnižších vrstev občanů ve státech bohatých. Podmínkou je skoncovat s politikou ekonomického liberalismu, zajišťující obrovské zisky nejmajetnějších a odírání většiny ostatních. Neoliberální ekonomická politika ničí zbylé předpoklady přežití budoucích generací. Likviduje i střední vrstvu, základní oporu demokratické formy vlády. Teze někdejší britské premiérky Margaret Thatcherové »Není jiné cesty!«, je vrcholně demagogická a chybná. »Železná dáma« v první řadě ruinovala jí svěřenou Velkou Británii.

Nutná je silná sociální politika, progresivní zdanění vysokých příjmů a majetků. Nutná je bezplatná školní docházka ve veřejných školách a bezplatná zdravotní péče na základě povinného zdravotního pojištění. Podobně je nutný systém základního sociálního zabezpečení při povinném placení sociálního pojištění a mnohé další.

Spojení ekonomického liberalismu s úsilím o ochranu životního prostředí a udržitelný rozvoj vede k drsným experimentům ožebračujících společnost, viz enormní podpora obnovitelným zdrojům energie (OZE) z dílny předsedy Strany zelených a ministra životního prostředí Martina Bursíka v letech 2007-09, vedoucí k nechvalnému převážně fotovoltaickému tunelu v úhrnné výši 400 miliard až jednoho bilionu korun, alespoň podle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu. Těžce zkompromitoval podporu OZE i celé politiky ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje v ČR.

Radikální ekologové nemají se špatnými energetickými směrnicemi EU problém, protože zásadně podvazují rozvoj jaderné energetiky, což je jejich základní cíl, bez ohledu na zhoubné dopady spalování fosilních paliv na klima. Jaderná elektrárna má ve svém reprodukčním cyklu v úhrnu asi jen 10 % emisí oxidu uhličitého proti elektrárně na fosilní paliva o stejném výkonu. K excesům českých ekologů »energetiků« patří i militantní válka proti spalovnám odpadu (z hlediska ochrany klimatu, resp. emisí GHG, je ale spalovna komunálních odpadů v Praze Malešicích o 1-2 řády šetrnější než jejich likvidace skládkováním v Praze Ďáblicích). Podceňují ekologicky šetrné centralizované vytápění. Zásadně požadují decentralizované, malé je prý krásné, ač i malá plynová kotelna má počátek v ložisku zemního plynu kdesi na Sibiři. Ignorují takzvaný Jevonsův paradox, tj. energie, která se na jednom místě ušetří, se následně jinde spotřebuje navíc, vyplýtvá. Tento paradox nebyl sice nikdy podrobně analyzován na základě dat, ale člověk znalý společenské řídící praxe a statistiky vývoje energetiky s ním nemá problém.

Čtvrtou podmínkou zrušení špatných smluv

Čtvrtou podmínkou úspěchu Konference je zrušení mezinárodních mnohostranných smluv charakteru zvykového práva o osvobození mezinárodní veřejné dopravy včetně paliv a energie jí spotřebovaných od placení daně z přidané hodnoty a vodní a letecké dopravy od placení spotřební daně za pohonné hmoty. Tyto dohody významně snižují cenu dopravy a tím přispívají k růstu přepravní náročnosti rozvoje a úpadku četných zaostávajících regionů. Přesto jsou světovým společenstvím, reprezentovaným Světovou obchodní organizací, přísně chráněny jako podpora zahraničního obchodu a cestovního ruchu. Letenky Air France by po zrušení těchto dohod před deseti lety zdražily asi o 50 %. Velice divné je, že tyto dohody ekologům příliš nevadí. K vážným chybám všech světových klimatických konferencí je, že zástupci žádného státu nenavrhli zrušení těchto reálně perverzních dohod, citelně deformujících dopravní trh, podporujících politiku maximální mobility osob i zboží a tím i negativní klimatické změny.

V ekonomických podmínkách České republiky to před deseti lety činilo asi 44 mld. Kč za rok, z toho 13 mld. činila přímá daňová podpora spotřeby energie, vesměs vyrobené z fosilních paliv, zpravidla z ekologicky nejšpinavější a zdaleka nejkrvavější ropy.

V dopravě se setkáváme s množstvím dalších absurdit. Ač efektivní a udržitelný rozvoj dopravy včetně jeho dopadu na klimatické změny může být ve vnitrozemských státech založen jen na přednostním rozvoji šetrné a energeticky úsporné železniční dopravy, v praxi se děje přesný opak: přednostně je za vydatného přispívání dopravních politik států i nadstátních uskupení rozvíjena nešetrná a energeticky náročná silniční doprava, jejíž náročnost na ropná paliva stojí v pozadí většiny válek, vedených ve světě po roce 1900.

Pátou podmínkou je daň za emise

Pátou podmínkou úspěchu Konference je nahrazení neefektivní a kontraproduktivní ochrany klimatu prostřednictvím obchodu s povolenkami na emise oxidu uhličitého z velkých zdrojů mnohem efektivnějším zdaněním emisí GHG přímo úměrně takzvaného ekvivalentu emisí oxidu uhličitého. Někdejší ministr životního prostředí Martin Bursík před deseti lety na tiskové konferenci na otázku, proč uplatňují neefektivní obchod s emisními povolenkami na místo efektivní, dostatečně vysoké daně za emise, odpověděl, že nic jiného se nepodařilo v EU vyjednat. Zřejmě jde o pravdivé vysvětlení, je ale smutné.

Emise GHG by se měly řešit realisticky. Takzvaná kyotská metodika měření emisí GHG hodnotí mimo jiné zvlášť emise GHG vzniklé spalováním fosilních paliv a zvlášť emise GHG vzniklé při těžbě, zpracování a dopravě fosilních paliv. Navenek jde o drobnost. V praxi ale přináší velké problémy. Na webech nejedné nevládní ekologické organizace se můžeme dočíst, že nahrazování uhlí zemním plynem při vytápění snižuje emise GHG, chrání klima. Není tomu tak, toto nahrazování klimatický rozvrat prohlubuje, i přesto, že emise tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a dalších toxických škodlivin se vlivem plynofikace významně snižují, u prvních dvou jmenovaných škodlivin takřka na nulu. Takové »drobnosti« ale Konference podle všeho neřešila.

Delegáti Konference jsou prý zaskočeni, že velcí vývozci fosilních paliv jako je Rusko, Saúdská Arábie, Kuvajt (jmenovány byly i USA, ale ty jsou jen velkým výrobcem a velkým spotřebitelem, nikoliv velkým vývozcem fosilních paliv) se cítí být hrubě diskriminováni. Mají nebo nemají velcí vývozci fosilních paliv pravdu? Do značné míry mají. Mám za to, že za spotřebiteli fosilních paliv by měla jít i adekvátní část emisí GHG vzniklých při jejich těžbě, dopravě a zpracování. Jistě by vznikl silný tlak na zásadní snížení obrovských úniků plynu, jehož hlavní složkou je silný skleníkový plyn metan, při těžbě ropy a zemního plynu. Tyto úniky činí ropu a plyn z hlediska emisí GHG v úhrnu celého reprodukčního cyklu o dost nebezpečnější, než z hlediska emisí toxických škodlivin nejšpinavější uhlí.

Zespolečenštit infrastrukturu!

Nutné je zespolečenštění odvětví technické infrastruktury, tj. vodáren, vodovodů a kanalizací, dopravních, spojových a energetických sítí ad. Tato odvětví mají dnes vesměs velmi silně společenský charakter. Jsou jednou ze základních podmínek efektivního rozvoje jednotlivých států, regionů, obcí. Protože se soukromí vlastníci zpravidla věnují vytloukání zisku cestou neúměrného zvyšování cen a zanedbávání řádné péče o ně, měly by být ve veřejném vlastnictví státu, regionu, obcí. Ne vždy a všude tomu tak je, navíc dál dochází k jejich privatizaci.

Zespolečenštěny by měly být i silně rizikové činnosti, zvláště pak jaderná energetika a farmaceutický průmysl. Vede mě k tomu zejména zjištění dlouhodobého, až neuvěřitelného hazardování s bezpečností v japonské jaderné elektrárny Fukušima (42 let nebyla dostatečně chráněna před možnou vysokou vlnou tsuni, z úsporných důvodů soukromí vlastníci odmítli nevelkou investici na přemístění záložního chlazení ze dna jaderné elektrárny výše mimo dosah případného zaplavení). Lze jistě namítat nechvalným hazardem obsluhy státem vlastněné jaderné elektrárny v Černobylu na Ukrajině v dubnu 1986.

Je tristní, když černá trojka MMF, Evropská komise a Evropská investiční banka v rámci »léčby« brutálním vydíráním donutily Řecko privatizovat jeho technickou infrastrukturu do zahraničí, navíc za žebrácké ceny. Je tristní, když pravicové strany prosazují privatizaci odvětví technické infrastruktury, nejen v ČR. Likvidují tak i ty malé prvky udržitelnosti, které v těch či oněch státech ještě jsou.

Závěr Konference

Jsou jistě i další příčiny krachu Konference, jednání o snížení zhoubných antropogenních emisí GHG. Protože se o podstatných problémech redukce emisí GHG prakticky nejednalo, dovolím si i bez znalosti konkrétní uzavřené dohody napsat, že i tato Konference neuspěla, jak naznačuje ředitelka společnosti Greenpeace International Jennifer Morganová či bývalý prezident ostrovního státu Maledivy Muhammad Našíd. »Nedosáhli jsme ničeho,« řekl. Jinak řečeno, také Malevidy půjdou pod vodu.

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 6 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-12-22 13:55
Jakým klackem "vmlátit" tyto pravdy do tupě nenažraných
hlav, kterých jediným krédem je "Po nás potopa"?
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.