FOTO - Pixabay

Šedesát let kubánské revoluce, 60 let Castrů

Kubánská lidová revoluce svrhla před 60 lety, 1. ledna 1959, režim proamerického krvavého diktátora Fulgencia Batisty.

K moci se dostal vůdce a ikona revoluce - Fidel Castro, který o všech aspektech života na Kubě rozhodoval téměř půlstoletí. Byl přitom tak oblíbeným mezi drtivou většinou ostrovanů, že režim, který řídil, a který se postupně vyvíjel ke skutečnému socialismu, se pracovně začal nazývat castrismem.

Patria o muerte

Příznivce si získával nejen bojem proti imperialismu pod hesly »Vlast nebo smrt!«, ale posléze i bezplatným zdravotnictvím a odstraněním zhruba 25% negramotnosti.

Cílem kubánské revoluce byl zpočátku boj proti nenáviděnému diktátoru Batistovi. Ten se na Kubě dostal podruhé k moci v březnu 1952 po vojenském převratu, jemuž předcházelo období oživení korupce, hospodářských problémů a zhroucení veřejných služeb. Batista svým pučem zmařil parlamentní volby, v nichž měl kandidovat i tehdy 26letý Fidel Castro.

Kubánci však nejdříve Batistův návrat do čela země uvítali, neboť v jejich paměti zůstával zapsán jako radikální politik, jenž na přelomu 30. a 40. let vedl silnou a schopnou vládu. Namísto urovnání napjatého vnitropolitického stavu vyhroceného předcházejícím represívním aparátem však sám Batista upadl do bahna korupce. Období jeho vlády bylo poznamenáno vězněním a brutálním mučením odpůrců, resp. teroristickými metodami, při nichž zahynulo na 20 000 osob! Mimochodem, současná brazilská levice má obavy, aby nově nastoupivší ultrapravicový prezident Jair Bolsonaro nepřebral právě některé batistovské (či později pinochetovské) krvavé metody vojenské vlády.

Získal si srdce davu

Pro talentovaného řečníka Castra nebylo v 50. letech tak obtížné získat si srdce davu. V té době byla totiž Kuba rájem amerických investic i turistů, kteří se jezdili bavit do havanských nevěstinců, zatímco většina venkovského obyvatelstva žila v chatrčích ze dřeva a bláta. Kuba byla sice třetí v příjmech na hlavu ze zemí Latinské Ameriky, ale mezi obyvateli panovaly extrémní rozdíly. A tak tehdy vtrhl na politické kolbiště »advokát chudých« Castro.

Za počátek kubánské revoluce bývá označován útok na kasárna Moncada v Santiago de Cuba 26. července 1953, který měl zahájit národní povstání. Za tuto neúspěšnou akci byl Castro odsouzen na 15 let, po dvou letech byl ale amnestován a odešel do Mexika, kde založil Hnutí 26. července. S několika jeho členy, včetně Ernesta Che Guevary, se v prosinci 1956 vylodil na pobřeží Kuby a z hor Sierra Maestra pak vedl partyzánskou válku.

Povstání proti Batistovi nakonec nabylo širokého charakteru. Castrovi lidé, kteří operovali v provincii Oriente s bojovníky jeho bratra Raúla Castra, sestoupili v polovině listopadu 1958 z hor a v prosinci ovládli provincii Oriente a obklíčili Santiago. Střední část Kuby kontrolovaly oddíly Ernesta Che Guevary a Camila Cienfuegose; ty pak koncem prosince po bitvě obsadily město Santa Clara, čímž se revolučním silám otevřela cesta do Havany. První povstalecká vojska vstoupila do Havany 1. ledna 1959, o sedm dní později dorazil do hlavního města v čele svého vojska i »El Comandante« Fidel Castro.

Rozmach revoluce přinutil diktátora Batistu, aby uprchl do zahraničí. V popřevratovém tříbení sil se prosadil proud reprezentovaný Castrem, který se v únoru 1959 stal ministerským předsedou.

Dva, tři Vietnamy

Castrův režim po pozemkové reformě znárodnil majetek zahraničních i domácích podnikatelů a zrušil politické strany. V zahraniční politice pokračoval v boji proti USA mj. s programem »dva, tři Vietnamy«, který měl vyvolat ve světě několik lokálních konfliktů, jež by pak už samozvaný světový četník z USA nedokázal zvládnout. V tomto duchu začala Kuba podporovat partyzánská osvobozenecká hnutí v Latinské Americe a Africe.

Ruku v ruce s tím došlo k příklonu k Sovětskému svazu a až po jeho pádu nastala skutečná samostatná socialistická cesta.

Do čela Raúl

V červenci 2006 předal Fidel Castro klíčové vládní pravomoci svému mladšímu bratrovi Raúlovi. Původně mělo jít podle ČTK pouze o dočasné řešení, v únoru 2008 ale Raúl získal vedoucí funkce natrvalo. Za Raúla Castra bylo přijato několik dalších tržních reforem, monopol PCC ale zůstal nedotknutelný. Výraznější oteplení však nastalo v americko-kubánských vztazích. Diplomatické styky mezi oběma zeměmi byly opětovně navázány v červenci 2015, americký prezident Barack Obama pak v březnu 2016 jako první úřadující americký prezident po 88 letech navštívil Kubu. S Raúlem se dohodl na mnoha pozitivních krocích.

Fidel Castro zemřel 25. listopadu 2016 ve věku 90 let. V březnu 2018 byl novým prezidentem Kuby zvolen Miguel Díaz-Canel, zemi ale podle opozice nadále řídí Raúl Castro, který zůstal lídrem PCC. Ta je stále jedinou povolenou politickou stranou na Ostrově svobody.

(rj)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 31 hlasů.

(rj)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


pleningeri
2019-01-02 12:55
Tomášku, kolik válek vyvolali "komunisti" a kolik válek
"demokratický" Západ?
tomasklima162
2019-01-02 08:56
"program »dva, tři Vietnamy«, který měl vyvolat ve světě
několik lokálních konfliktů, jež by pak už samozvaný světový
četník z USA nedokázal zvládnout." Pro komunisty jsou války
zábava, ale pro nás normální lidi je to jen hnus.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.