Rozhovor Haló novin se Stanislavem Kozlíkem, předsedou Českého zahrádkářského svazu

Zahrádkaření není přežitek socialismu

Několik posledních srážkově podprůměrných let trápí nejen zemědělce, ale i zahrádkáře. Jaký byl z tohoto pohledu rok 2018?

Rok 2018 byl dle meteorologů nejsušší a nejteplejší za několik posledních desetiletí a jak se zdá rok 2019, nebude v tomto ohledu o nic lepší. Copak teplo, to většina obyvatel jistě přivítá s nadšením a i zahrádkáři, kteří jsou pověstní svou chutí experimentovat, mohou zkoušet pěstování teplomilnějších rostlin i mimo skleníky. Na druhou stranu tradiční plodiny našeho mírného pásma mohou trpět. Bohužel stejně jako lidé, i rostliny mohou utrpět sluneční úpal nebo úžeh. Tady však lze pomoci vhodnou agrotechnikou nebo se zamyslet již při výsadbě nad citlivostí rostliny k poloze výsadby atd. To bohužel při nedostatku vody nelze. Vytvořit si zásobu dešťové vody na pokrytí celé sezony je pro zahrádkáře prakticky nemožné. No a v létě, když kvůli nízkým stavům pozemních vod vysychají studny a vodohospodářské úřady vydávají zákazy používání povrchových vod, zůstávají zahrádkářům v mnoha oblastech jen oči pro pláč a zničená úroda. Když si vezmeme celoroční úhrny srážek, nedochází ke skokovému snížení srážek. Změnilo se však výrazně jejich rozložení. Zimy bez sněhové pokrývky a v létě dlouhé období bez srážek a následně přívalové deště, které půda není schopná zadržet. Takový byl rok 2018 a obávám se, že stejné to bude i v dalších letech.

Zima ještě může překvapit, ale zatím se nezdá, že by vybočila z průměru posledních tří let. Co by to pro pěstitele znamenalo?

Víte, ani si nedovedu představit, jak vysoká by musela být sněhová pokrývka, aby vyrovnala nedostatek vody v naší přírodě. Nejen povrchové v nádržích a rybnících, ale i vody podzemní. Voda by opět nebyla v přírodě akumulovaná v takové míře, jak bychom potřebovali. Málo lidí si uvědomuje, jak je pro nás důležitá souvislá sněhová pokrývka, která jednak chrání některé plodiny před případným mrazem, ale zároveň pomalu odtává, což právě umožnuje vytvořit si dostatek zásobní vláhy pro delší období. Prudké přívalové deště nebo závěje sněhu, které rychle roztají, nepředstavují nic pozitivního, naopak.

Mohou zahrádkáři sami nějak přispět k překonání srážkového deficitu?

Prioritu má podle mého názoru zlepšování vlastností půdy. Je to velké téma, které bylo po léta podceňováno. Ovšem to, co se po dlouhá desetiletí zanedbávalo, se napravuje pomalu a obtížně. Základem řešení je pokusit se zastavit degradaci české půdy a co nejrychleji se ji pokusit ozdravit. Jako drobní pěstitelé, zahrádkáři, víme, jakou hodnotu pro nás kvalitní, na humus bohatá půda má. Humus v půdě dokáže výrazným způsobem zadržet vodu, v podstatě funguje jako jakási houba. Nejenže je pojistkou pro období sucha, ale dokáže i účinně chránit před povodněmi, právě svou vysokou zádržnou schopností. Navíc zlepšuje další vlastnosti půdy, zejména v obsahu živin.

Když se podíváme na historii zahrádkových osad a fotografie míst, na kterých zahrádky vznikaly, uvidíme mnohdy neutěšená místa, rumiště, půdu velmi nekvalitní. Zahrádkáři do osad navezli desítky tun hnoje, postupně dodávali kompost či spadané listí a další zbytky ze zahrádky. Výsledný humus vznikal velmi pomalu. Samozřejmě to dalo velkou práci. Ale za pár let se tato místa stala rozkvetlou zahradou. Když se ale na řadu těchto osad podíváme dnes, vidíme místo rozkvetlých zahrad betonové plochy, obytné komplexy atd. Kvalitní půda, zelená plocha, která prospívala svému okolí i lidem, ustoupila do pozadí. Místo aby se voda pomalu vsakovala do půdy, ze zastavěných ploch rychle odtéká do kanálů. Celé je to především o změně myšlení.

Již několik let existuje Státní koncepce pro zmírnění dopadu sucha a nedostatku vody. Stát podporuje odbahňování rybníků, stavbu větších i drobných nádrží aj. Pociťují to zahrádkáři?

Je opravdu dobře, že stát takovou koncepci má, i když zpracovanou až v posledních letech. Dříve měl stát několik koncepcí pro řešení povodní, ale suchu se věnoval spíše okrajově. Podpora rekultivací stávajících nebo výstavba nových vodních děl, je jistě záslužná. Jak je ale poznat z předchozí odpovědi, my zahrádkáři preferujeme spíše zadržení vody v krajině v místě srážek, než jejich zadržení na dolním toku a složitou dopravu zpět. Přestože i u kvalitní půdy s dostatkem humusu dochází k odparu, není to na závadu. Jednak tím procesem odpařování dochází k ochlazování okolí a pak vzniká proces nazývaný malý vodní koloběh, který způsobuje lokální srážky nad místy, kde k odparu dochází. Tím se kompenzují ztráty způsobené odparem. Protože s opatřeními proti suchu se u nás pracuje teprve krátce, zdá se mi, že státní úředníci nebo třeba i urbanisté a městští architekti neberou v tomto kontextu význam zahrádkových osad vůbec na vědomí. Nejsou to jen zelené plíce, ale vlastně i městské klimatizace a s nadsázkou i jakési »telefony« na přivolávání deště.

Velkou publicitu měl program Dešťovka, na který však zahrádkáři nedosáhli. Rýsuje se změna k lepšímu?

Doufám, že ano. Dochází k určitému posunu v náhledu na potřeby zahrádkářů a specifické jsou především vlastnické vztahy k pozemkům, na kterých má být program realizován. Limitující je také velikost nádrže. Dosud tak mohl žádat pouze majitel nemovitosti a nikoli nájemce, a to ještě v oblastech nejvíce postižených suchem. Dosud byly také preferovány sofistikované systémy na zachytávání srážek s velkými podzemními nádržemi, což je v případě hospodaření na pronajatém pozemku neřešitelné. Je však sympatické, že se začínají objevovat osvícení starostové, kteří na území svých obcí rozdávají nádrže na zachytávání dešťové vody, podobně jako jinde kompostéry nebo popelnice na bioodpad. I když tyto dotační programy nemohou pomoci všem, je pozitivní, že přispívají k povědomí celé společnosti o problémech s vodou.

Jak zahrádkáře postihla restriktivní opatření, jimiž některé obce čelily suchu, například zákaz zalévání zahrad atd.?

Zákaz napouštění bazénů či umývání aut je v době déletrvajícího sucha, které ohrožuje zásoby vody, zcela opodstatněný. Co nás však velmi zasáhlo, byly místní zákazy čerpání vody a kropení zahrad. Rozumný zahrádkář nekropí přeci ve vedrech trávník vodou. Moc dobře ví, jak úsporně a efektivně zalévat zahradu, tedy nejlépe brzy ráno, pokud to nestihnou, tak navečer. Nikdy ne přes poledne, kdy se na slunku veškerá závlaha okamžitě vypaří a drobné kapky, které fungují tak trochu jako lupa, dokážou listy spálit. Cílenou zálivkou se snaží udržet v životaschopném stavu zeleninu a drobné ovoce. Navíc, pokud je zahrada dobře založená, větší stromy dokážou svou korunou ochránit porost pod sebou. To jako zahrádkáři umíme, v tom jsme skutečně dobří. Jsou zde generacemi osvědčené postupy, na které se bohužel v posledních letech zapomnělo. Zákazy zalévání samozřejmě respektujeme.

V létě jsme ale řešili desítky telefonátů zoufalých členů, kteří v důsledku zákazu zalévání přišli o úrodu, která jim doslova uschla před očima. Přijde nám to neuvážené a nepřiměřené. Doma vychováváme děti k hospodárnosti a pak potraviny a vlastní několikaměsíční práci vyhodíme?

V případě pokračujících suchých let bude třeba najít řešení, které by zahrádkářům zachránilo úrodu, ale ne na úkor totálního vyčerpání řek a rybníků. Kromě dotací na zádržné systémy na dešťovku se může jednat i o dotace na šetrné závlahové systémy. Vše záleží na podpoře státu, na mnoha místech navíc zažíváme nejistotu, zda na pozemcích budeme hospodařit i v příštích letech, a situace tak proto není jednoduchá.

Mohou situaci zlepšit nové přehrady?

Přehrady jsou důležité na zadržení přívalových vod, které půda není schopna pojmout, ale to je až v dalším sledu opatření. Především bychom se měli snažit zadržet vodu v krajině vytvářením přirozených bariér, které nezatíží krajinu. O několika možnostech jsme již hovořili, ale pokud jsme u vodních děl, určitě jsou přínosnější malé vodní stavby, jestli se to tak dá nazvat, jako rozlivové louky, vsakovací strouhy, mokřady a jiné. Nakonec bychom sem mohli zařadit i solitérní vzrostlý strom stojící uprostřed nekonečného lánu. Nepovažujeme příliš za prozíravé vystavět v krajině betonové poldry nebo velké umělé nádrže, i když to samozřejmě přináší téměř okamžitý efekt. Umíme to elegantněji. Český zahrádkářský svaz má 140 000 členů, všech zahrádkářů, nejen těch registrovaných, je však nespočet. Tito lidé proti suchu i případným bleskovým povodním pracují okamžitě a zcela zadarmo. V osadách jsme v minulosti budovali velkoobjemové zádržné jímky, v nichž se akumuluje voda, které byly přitom vkusně začleněny do krajiny.

Daří se zahrádkářům čelit výkyvům počasí?

Řada osad, jednotlivé parcely či záhonky byly vybudovány tak, aby se na nich voda zadržela. Z vlastních zkušeností víme, jak to chodí, když třeba přijdou bleskové záplavy. Lidé vezmou lopaty, krumpáče a postaví se vodě do cesty. Když jsou naopak sucha, společně se o vodu podělí a kontrolují, zda ji všichni využívají účelně. Ovšem developeři nelení, lobbují, kde se dá, a osady zanikají, rostou tam asfaltová parkoviště, bytové domy, voda je sváděna kanalizací do řek a zbůhdarma odteče. Nedivme se tedy pak, že nám zde chybí.

Naše řešení tedy zní, používejme selský rozum a podpořme to, co je přírodě blízké, uchovejme si vodu na horší časy ve stromech, v nádržích, vracejme ji pak pomalu půdě, která nevyschne. Málokdo si navíc uvědomuje, že maličká zahrádka o 400 metrech čtverečních, na kterou dopadne za slunného dne 1600–2400 kWh sluneční energie denně, ochladí své okolí přirozeně výkonem 200 kW.

Obáváte se zdražování vody? Většina dodavatelů si pro tento rok už zase pár korun přihodila…

Zcela jistě, byť naši členové umějí s vodou hospodařit. Prioritně využívají zachycenou dešťovou vodu a vodu z řek, či z vlastních studen. Využití pitné vody na zahrádkách je minimální a slouží většinou opravdu jen jako pitná voda pro uživatele zahrádek.

Cítíte, jako svaz zahrádkářů, dostatečnou – nebo vůbec nějakou – podporu od státu? Co by si v tomto ohledu zahrádkáři přáli do nového roku?

Jako spolek jsme v gesci ministerstva zemědělství (MZe) a jeho podporu skutečně cítíme a velmi si jí vážíme. Bez podpory MZe bychom museli značně omezit naši výstavnickou a odborně-vzdělávací činnost. Rovněž práce s mládeží by bez podpory MZe musela být výrazně omezena, i když naše dětské a mládežnické soutěže podporuje i ministerstvo školství. Do našich soutěží se v rámci celé republiky zapojuje více než 28 000 dětí, z nichž mnohé se pak přihlásí ke studiu na zemědělské obory. Mrzí nás přístup některých politických stran a jejich zástupců v Poslanecké sněmovně nebo Senátu. Přes proklamovaná slova podpory, vyřčená hojně v předvolebním období, zůstává jen u prázdných gest, a když dojde na lámání chleba v podobě hlasování o přijetí zahrádkářského zákona, jsou schopni nás vyloženě podrazit. Naštěstí nejsou takoví všichni, a proto se i nadále budeme snažit o prosazení zahrádkářského zákona, a těm, kteří nám v tom pomáhají, patří naše velké poděkování.

Český zahrádkářský svaz se snaží o přijetí tohoto zákona, protože si myslíme, že zahrádkaření je činnost veřejně prospěšná. Jelikož ke své činnosti potřebuje přístup k půdě, je nutná zákonná úprava. Bohužel již 18 let mocná developerská lobby úspěšně brání prosazení tohoto zákona, neboť poslední, co potřebují, je zákonná úprava existence zahrádkových osad. Přes nesporný pozitivní ekologický, sociální i zdravotní efekt těchto osad ve městech neustále poukazují na zahrádkaření jako na nepotřebný přežitek socialismu, který dnešní společnost nepotřebuje. Je zajímavé podívat se na zahrádkaření v okolních tzv. západních zemích, které socialismus nikdy nezažily, a přesto si zahrádkaření považují a zahrádkové osady požívají vysoký stupeň ochrany pomocí speciálních zahrádkářských zákonů, např. Rakousko má dokonce dva, z nichž jeden je specifický pro město Vídeň. Fenoménem zahrádkaření a jeho srovnání v různých evropských státech se zabývají i různá vědecká pracoviště. S jedním aktuálně spolupracujeme a výsledkem bude seriál článků na téma Zahrádkaření a společnost v našem časopise Zahrádkář.

Proto bych si nejen pro rok 2019 přál, aby zahrádkaření získalo v naší společnosti vyšší kredit podobně jako jinde v Evropě. Aby se podařilo konečně schválit zahrádkářský zákon a tím dodalo více klidu a jistoty těm zahrádkářům, kteří bojují o existenci svých osad. Aby nám přálo počasí a více pršelo a měli jsme bohatou úrodu bez strachu ze zákazu zalévání a v neposlední řadě hodně zdraví, štěstí a elánu k práci na zahrádce. Jak říkají zahrádkáři: Tak jen houšť a větší kapky!

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 21 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.