Rozhovor Haló novin s členem zdravotnického výboru Zastupitelstva Libereckého kraje Stanislavem Mackovíkem (KSČM)

Letecká záchranka nemůže být jen o nějaké obchodní soutěži

Po celkem dlouhé době, kdy byl kolem letecké záchranky docela klid, se opět otázka jejich provozovatelů dostává do popředí. Ministerstvo zdravotnictví, jak Haló noviny už informovaly, doporučí vládě odstoupit od záměru vytvořit jednoho státního provozovatele LZS. Proč se vůbec o takovém kroku uvažovalo?

Úvaha o vytvoření jednoho státního provozovatele se vždy opráší při výběrovém řízení na zajištění provozu Letecké záchranné služby (LZS) v naší zemi. V tomto případě se nejprve na jednání vlády řeklo, že stát převezme LZS a založí bleskurychle provozovatele. Vše se točilo kolem spekulací, že stát bude levnější, než jsou privátní provozovatelé. Až následně došlo k oslovení ministerstev obrany a vnitra, která se měla vyjádřit ke skutečnosti, že od 1. ledna 2017 začnou jejich posádky s vrtulníky zajišťovat LZS v Bechyni a Brně. Následně v obsahu dopisů podepsaných tehdejším ministrem obrany Martinem Stropnickým a ředitelem Letecké služby Policie ČR Tomášem Hytychem bylo jasně definováno, že obě složky úkol splní - nicméně mají výrazné personální problémy. V této fázi se začalo s počítáním skutečných nákladů na provoz a začalo se porovnávat, zda je dražší státní, nebo privátní provozovatel. Opakovaně se do médií dostávala informace, že stát zřídí svého provozovatele, který po roce 2021 převezme provoz celé LZS v ČR. Vše probíhalo bez ohledu na skutečný stav u obou státních provozovatelů. Tahle snaha dala vzniknout několika studiím o ekonomice LZS. Čas běžel, ale vůbec nedošlo k žádným hmatatelným krokům vedoucím k faktickému zlepšení situace a zároveň opravňujícím dál prosazovat vznik nové státní firmy.

Zřízení státního provozovatele LZS by znamenalo potřebu nových pilotů. Byly k jejich vyškolení vytvořeny podmínky?

Nápad se zřízením státního provozovatele provázelo tvrzení, že za čtyři až pět let tady stát zajistí vyškolení několika desítek nových pilotů pro LZS. Dovedete si představit, že ročně by každý jeden cvičený pilot musel nalétat 200 až 250 hodin? Teoreticky by skupina 40 cvičených pilotů ročně nalétala osm až 10 tisíc hodin! Nikde není psáno, že plánovaný počet pilotů by výcvik za čtyři až pět let ukončil. A další otázka je - kde vzít vrtulníky pro výcvik. Musel by se realizovat jejich nákup. Navazovat by musela další zakázka na nákup vrtulníků pro samotný provoz v LZS. V naší zemi je 10 středisek LZS, to znamená nutnost pořídit pro státního provozovatele 10 vrtulníků do provozu a další dva až čtyři stejné stroje jako záložní. Ty se nasazují v případech, kdy má hlavní vrtulník závadu nebo je na plánované údržbě atd. Musím tady zmínit skutečnost, že ministerstvo vnitra kupuje v letošním roce vrtulník H135 (dříve EC-135) od společnosti Airbus Helicopters za 216 milionů korun. Cena se samozřejmě pohybuje podle zástavby stroje a dalších služeb - například školení personálu. Právě pořizovací cena vrtulníku je jedním z hlavních parametrů nákladovosti. Ministerstvo zdravotnictví se skoro tři roky dopracovávalo k pochopení, že nápad vytvořit státní podnik za tak krátkou dobu není ani levné a ani možné řešení.

Osobně jste měl k záměru vytvořit jednoho státního provozovatele LZS výhrady od začátku...

Od začátku jsem nejen já kritizoval nesmyslný zásah do fungujícího a bezpečného provozu LZS v ČR. Ta kritika vládního nápadu byla reakcí na amatérismus, kterým se to hemžilo. Ale vraťme se v čase. Na počátku devadesátých let došlo k situaci, že privátním firmám se otevřela možnost poskytovat svoje vrtulníky s piloty a technickým personálem k této činnosti. Stát se následně postaral prakticky o likvidaci našeho vojenského letectva. Řada vojenských pilotů odešla do civilu létat k soukromníkům. Současně stát rezignoval na zajištění vzdělávání a výcviku pilotů pro státní provozovatele. Následkem těchto kroků mají dnes existující státní provozovatelé, kterými jsou Armáda ČR a Letecká služba Policie ČR, nedostatek létajícího personálu. Počty vojenských vrtulníků jsou výrazně menší než na začátku devadesátých let. Tím pádem klesl celkový počet pilotů a klesl i počet těch pilotů, kteří mají ve funkci kapitána vrtulníku nalétán jeden tisíc hodin. Při náletu 80 nebo 100 hodin za rok se dá lehce vypočítat, za kolik let je možné nalétat 1000 letových hodin.

Pokud chce kdokoliv zakládat firmu, tak by měl problematice rozumět. Tady se nejprve realizovalo výběrové řízení na zajištění LZS od roku 2017, provázené řetězcem urputných hloupostí. V důsledku toho Armáda ČR musela poprvé ve své novodobé historii nasmlouvat civilní piloty a záchranáře do svého vrtulníku v Bechyni od ledna 2017. Základna v Bechyni se musela otevřít, protože rok před tím postavená základna LZS v Českých Budějovicích neumožňovala nasadit tam vojenský vrtulník PZL W-3A Sokol, který má maximální váhu 6400 kg. Civilní provozovatelé a Letecká služba Policie ČR nasazují pro zásahy v LZS vrtulníky řady EC-135, které mají hmotnost 2835 kg. Vrtulníky Letecké služby Policie ČR plní řadu úkolů v resortu Ministerstva vnitra ČR. Přitom neexistuje systematická vysokoškolská příprava pilotů pro tuto složku. Nedostatek policejních pilotů vede ke stavu, že pro potřeby Policie ČR a Hasičského záchranného sboru pendluje vrtulník a jeho posádka mezi Brnem a Ostravou. Když je policejní vrtulník v Brně, tak schází v Ostravě, a obráceně. Systémové by bylo, pokud by se držela hotovost na obou základnách současně po dobu celého roku. Střídání po týdnu nebo čtrnácti dnech dokazuje, že stát se problematice dlouhodobě nedokázal věnovat.

Ministerstvo zdravotnictví však poměrně dlouhodobě přicházelo s nějakými nápady...

Ovšem velmi často bez odpovídajících znalostí. Vzpomínám si na vystoupení jednoho z bývalých ministrů zdravotnictví, který na tiskové konferenci k problematice LZS ani nevěděl, na kterých základnách se slouží nepřetržitě 24 hodin denně. Žil v představě, že jen státní provozovatelé létají v noci. Pozitivem nasazení vojenského vrtulníku na základně v Bechyni je skutečnost, že po půlročním provozu, kdy došlo k seznámení se posádek s celou oblastí nasazení, tam byl zahájen nepřetržitý provoz. To ale neznamená, že by létání v noci nemohl provádět jiný certifikovaný provozovatel už předtím. Do konce roku 2016 totiž platilo rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR, které jasně deklarovalo, kolik bude základen s nepřetržitým provozem. Nebylo to tedy věcí samostatného rozhodnutí privátního provozovatele vrtulníku LZS v Jihočeském kraji. Pokud by rezort zdravotnictví chtěl, tak by nepřetržitý provoz mohl být na více základnách. Ministerstvo zdravotnictví situaci vyřešilo bez ohledu na stanoviska odborníků. V důsledku toho jsme jedním z mála států v EU, který LZS provozuje na deseti základnách prostřednictvím pěti provozovatelů - z toho dvou zahraničních (Rakousko, Slovensko)! Ministerstvo vybralo na základnu v Olomouci provozovatele, který má jednu z největších nehodovostí (katastrof) v rámci EU. Tentýž provozovatel nasadil na základnu LZS Olomouc typ vrtulníku, jenž nebyl certifikován v 1. třídě výkonnosti. To se změnilo až v lednu 2019, od kdy je nasazen stroj řady EC-135. Ministerstvo zdravotnictví zuby nehty tlačilo v roce 2016 stejného provozovatele i na základnu v Ústí nad Labem. V důsledku těchto hloupých kroků tam nakonec skoro nebyl nikdo. Obsazení základny LZS v Ústí nad Labem se řešilo dodatkem smlouvy s leteckou společností DSA.

Doba nedávno minulá byla ve znamení špatných a ještě horších rozhodnutí ministerských úředníků. Nejprve byrokratický šiml stanovil letovou dobu na základnách LZS bez ohledu na změnu času a ročního období. To bylo provázeno neochotou Ministerstva zdravotnictví ČR proplácet zásahy před a po této provozní době. V praxi to znamenalo, že let na záchranu života zahájený minutu před sedmou hodinou ráno byl kritizován, protože služba podle rozpisu začíná až v 7.00 hod. Až dodatkem smlouvy se musela vyřešit zapeklitá situace, že vrtulník LZS převezl pacienta na specializované pracoviště do Prahy, která ale není sousedním krajem toho kraje, kde vrtulník má základnu. To jsou nepřehlédnutelné chyby, které ukazují na oprávněnou nedůvěru.

Varianta pro léta 2021 až 2029, kterou chce ministerstvo předložit vládě, počítá s tím, že v provozu bude deset základen, z nichž jedna bude v režii policie, druhá armády a z ostatních osmi mají zasahovat soukromé firmy. Je to podle vás ideální řešení, nebo byste navrhoval nějaké jiné?

Za současné situace je to správné rozhodnutí. Vrátíme se k tomu, co fungovalo dlouho a bezpečně. Zároveň tohle rozhodnutí respektuje názor zástupců obou státních provozovatelů. Mají prostě nějaké kapacity, a ty jim zatím nikdo nezvětšil. Každá vláda v minulosti se zaklínala podporou českých firem. Proto nějak nechápu to rozparcelování LZS ve prospěch dvou zahraničních společností. LZS rozhodně nemůže být jen o nějaké obchodní soutěži. To je tak složitý provoz, kde musí být na prvním místě bezpečnost. I zkušená posádka se může dostat do situace, kde jí pomůže jen kus toho opravdového štěstí. A štěstí přeje připraveným. Neustálé změny provozovatele ke štěstí nevedou.

V současné době provozuje LZS v Plzni a v jihočeské Bechyni armáda, v Praze a v Brně policie. Šest zbývajících mají na starosti tři soukromé firmy. Jaké jsou nároky na techniku a personál, jsou v tom nějaké zásadní rozdíly?

LZS v ČR má za sebou 30 let provozu. Nechci to zakřiknout, ale provozu s minimální nehodovostí provázenou ztrátou posádek. To svědčí o vysoké úrovni létajícího a zdravotnického personálu. Na řadě základen LZS se provádějí zásahy pomocí lezeckého vybavení v nepřístupném terénu. Velmi úzká je spolupráce s Horskou službou. Je věcí každého provozovatele, jak vysoko si nastavuje svoje parametry. Musí se vejít do legislativy a zároveň zajistit bezpečný zásah a pak návrat posádky na základnu. To se v knížkách nenačte.

Letecká záchranka je jednou z nejnáročnějších činností v oboru letectví. Piloti musí mít nalétáno řadu hodin, v různých meteorologických podmínkách, ve dne a v noci. Rozhodně to není místo pro provádění základního nebo pokračovacího výcviku. Ani není možné na palubě vrtulníku cvičit studenty - budoucí lékaře a záchranáře. Za pacientem se dostává vždy plně kvalifikovaný tým, který je v terénu schopen udělat maximum pro postiženého. Tento stav koresponduje i s požadavkem, že vrtulníky pro LZS mají být certifikovány v 1. třídě výkonnosti v kategorii A. Takový vrtulník má větší šanci nespadnout, když mu při vzletu vysadí jeden ze dvou motorů. V letectví se za špatná rozhodnutí platí příliš draze a zajištění bezpečnosti musí být jedním z hlavních kritérií při výběru provozovatele.

Výběrové řízení by chtělo ministerstvo ukončit letos. Myslíte, že to je reálný termín?

Ten termín je reálný, pokud se výběrové řízení nevyhlásí třeba až v září letošního roku. Pak to bude jenom špatná kopie toho, co už tady bylo.

Pokud byste měl uvést svoji představu o tom, jak by měla LZS v ČR fungovat, co byste změnil?

Určitě bych změnil odměňování. Nejen v LZS ale v celé záchrance musí jít platy nahoru. Pokud jde o LZS, tak na všech základnách je třeba zajistit schopnost provádět zásahy pomocí lezeckého vybavení v nepřístupném terénu. Policie takové zásahy létá se dvěma vrtulníky. Jeden dělá zásah s lanem, tedy tu technickou část, druhý vrtulník se zdravotnickou posádkou čeká, až jim vytaženého pacienta předají. Je to dlouhodobá praxe a chtělo by to trochu změnu. Doufám, že zase na mě někdo nenapíše nějaký vytýkací dopis, i když teď není kam, že jsem si dovolil tuto nuanci připomenout. Krátce po volbách v roce 2018 jsem se takové reakce dočkal, zjevně jako důsledek mé předchozí poslanecké interpelace na premiéra ohledně kroků uvnitř LS PČR.

No a v neposlední řadě bych rozšířil možnost létat LZS na všech základnách v nepřetržitém provozu. Podotýkám, že tuto možnost bych umožnil, to znamená, nenařídil. Jsou totiž lokality, kde se třeba v zimě moc nočních letů realizovat nedá. A rozhodně to neznamená zvýšení nákladů o polovinu. Zjednodušil bych možnost provádět výcvik slaňování, jeřábování a podvěsů. Každý měsíc by se mělo na základnu LZS vyčlenit pět letových hodin na tuto činnost, kterou si ale bude samostatně plánovat příslušná záchranka s provozovatelem.

Jana DUBNIČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5, celkem 18 hlasů.

Jana DUBNIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.