Rozhovor Haló novin s Milanem Vomelou, předsedou Odborového svazu Stavba

Stavebnictví má dobrou perspektivu

Ve dnech 1. a 2. února proběhne v pražském hotelu Olšanka VIII. sjezd OS Stavba ČR, který má za úkol zhodnotit uplynulé čtyřleté období, to, jak se dařilo obhajovat oprávněné zájmy více než 350 000 zaměstnanců. Jak byste v této souvislosti ohodnotil činnost tripartity v posledních letech?

Musím říci, že činnost našeho odborového svazu v posledních několika letech probíhala v období politicky celkem příznivém, kdy vládní politika bývalé vlády pod vedením premiéra Bohuslava Sobotky a nynější vlády premiéra Andreje Babiše byla zaměřena na nápravu chyb, kterých se dopustily pravicové vlády Mirka Topolánka a Petra Nečase, jež svými špatnými rozhodnutími dokázaly výrazně poškodit českou ekonomiku. V poslední době se sociální dialog na celostátní úrovni opět dostal na úroveň seriózních vztahů mezi vládou, zaměstnavateli a odbory.

Je zapotřebí zdůraznit, že jak předchozí vláda v čele s ČSSD, tak i současná vláda, kterou vede hnutí ANO, daly jednání tripartity úplně jiný ráz, než tomu bylo za bývalých pravicových vlád. Díky poměrně úspěšnému sociálnímu dialogu na úrovni tripartity dochází k navyšování minimální mzdy, ale i důchodů. Snahou současné vlády je řešit investice do infrastruktury, a to především dopravní. To se logicky týká i českého stavebnictví. Důkazem tohoto úsilí je vznik Rady vlády pro stavebnictví ČR a také i nedávno zřízeného poradního orgánu premiéra, tj. Investiční rady státu, která se zejména zabývá otázkou zjednodušení stavební legislativy, investicemi do dopravní infrastruktury a problematikou bydlení.

Jaké jsou vaše zkušenosti z kolektivního vyjednávání se stavebními podnikateli?

Víte, každá strana tohoto dialogu si přirozeně hájí své zájmy, a to je logické. Naším partnerem je Svaz podnikatelů ve stavebnictví, s nímž vedeme sociální dialog již od roku 1991. Samozřejmě, že docházelo během let k různým diskusím o tom, do jaké míry zvýšit mzdy, případně zlepšit benefity pro zaměstnance. Složitá situace byla za vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase v tom, že v důsledku globální krize po roce 2008 docházelo k útlumu českého stavebnictví. Stavební firmy nedostávaly potřebné množství zakázek, takže se omezovala výroba a v řadě podniků se i propouštělo. V té době jsme byli se stavebními podnikateli na jedné lodi, když nám oběma stranám šlo o to, aby byl útlum českého stavebnictví zastaven. Vždyť pro nás, pro odbory, je nejdůležitější, že je práce a lidé dostávají mzdu! Díky posledním vládám se situace mění. Stavebnictví se již dostává z těch nejhorších čísel, byť ještě nejsou úplně odstraněny důsledky krize z roku 2008.

Takže, i naše kolektivní vyjednávání na odvětvové úrovni se dostalo do normálních kolejí, kdy si každá strana hájí své zájmy. Musím však podotknout, že přestože máme rozdílné názory na to, zda zvýšit či nezvýšit mzdu, vždy jsme se stavebními podnikateli uzavírali rozumný kompromis. Vždy převážil rozum nad nějakými ambicemi stavebních podnikatelů. Mimochodem, odvětvovou kolektivní smlouvu, která platí pro celé odvětví stavebnictví, uzavíráme již od roku 1991. V našem odborářském žargonu ji nazýváme Kolektivní smlouva vyššího stupně. Myslím si, že i stavební podnikatelé si váží tohoto sociálního dialogu. Za náš odborový svaz mohu potvrdit, že i my chápeme, že seriózní jednání z obou stran je základem úspěchu, že dojde k nějaké rozumné dohodě.

Jenom chci ještě poznamenat, že významnou roli při hledání rozumného kompromisu sehrál bývalý prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václav Matyáš, který tuto funkci zastával od roku 2004 do konce roku 2018. Věřím, že jeho nástupce Jiří Nouza bude v politice svého předchůdce pokračovat.

Kolektivní vyjednávání se týká i podnikové úrovně. Co byste mně mohl k tomu říci?

Česká ekonomika prožívá období, kdy je nedostatek zaměstnanců na trhu práce, což se přirozeně projevuje i při kolektivním vyjednávání. Dá se říci, že do určité míry jsou zaměstnavatelé více ochotni naslouchat požadavkům zaměstnanců. Netvrdím, že by bylo vyjednávání jednodušší, ale již nezačíná na tom, že nám podnikatelé nabízejí nulový růst mezd, jak tomu bylo před deseti lety. Takže, dnes zaměstnavatelé lépe slyší na požadavek zvýšení mezd a také i na zvýšení úrovně pracovních a sociálních benefitů pro zaměstnance, ať již jde o stravenky, penzijní připojištění či pět týdnů dovolené. Mohu konstatovat, že i podnikové kolektivní smlouvy se dostávají na vyšší úroveň.

Navíc neustále zdůrazňujeme, že kolektivní vyjednávání přispívá k růstu mezd ve stavebnictví. Otázkou je, zda tempo růstu mezd vždy odpovídá tempu růstu produktivity práce, a to zejména v tom smyslu, že by zaručovalo přiblížení k podmínkám původních členských zemí EU.

Můžete to podložit konkrétními informacemi?

Pokud jde o vlastní sledování růstu mezd ve stavebnictví, vychází se z údajů ČSÚ, a je porovnáván s vlastním zjištěním v podobě mzdového šetření. Jednoznačně se ukazuje, že tam, kde působí odborové organizace, je mzda výrazně vyšší, než tam, kde odbory nejsou. Například za rok 2017 byla průměrná mzda ve stavebnictví, podle údajů ČSÚ, 34 506 Kč ve stavební výrobě a 30 259 Kč ve výrobě stavebních hmot (vše v subjektech s 50 a více zaměstnanci). Přičemž podle vlastního průzkumu odborů činí 41 636 Kč, respektive 33 742 Kč.

V České republice působí i řada nadnárodních stavebních firem. Jaké je postavení odborů u nich v mateřských firmách a u nás?

Odborové organizace existují převážně ve společnostech, které patří k těm největším, což jsou zejména nadnárodní společnosti, které u nás působí. V jejich mateřských podnicích, tj. v zemi jejich původu, existují Evropské rady zaměstnanců, které sehrávají pozitivní roli při kolektivním vyjednávání. Takže naše odborové organizace mohou využít tohoto orgánu, aby informovaly odboráře z mateřské firmy, ale i z jiných firem, které působí v dalších evropských státech, o potížích při kolektivním vyjednávání. Přirozeně, že při jednání Evropské rady zaměstnanců mohou požádat o pomoc i ostatní odboráře z řady evropských zemí. Náš odborový svaz tohoto institutu plně využívá a naši zástupci jsou v Evropských radách zaměstnanců u takových firem, jako jsou například švédská SKANSKA, německý HOCHTIEF, mexická společnost CEMEX CZ, německá HeidelbergCement či francouzská skupina VINCI, jejíž součástí je mj. i známá společnost Eurovia.

Samozřejmě, využíváme i další možnosti kontaktu, tj. při přímém jednání s odbory v mateřské firmě, kdy rovněž předkládáme naše požadavky přímo vedení dané firmy.

Zde se jedná o mezinárodní vazby vašich odborářů na podnikové úrovni. Ale jak je to z hlediska činnosti vašeho odborového svazu?

Náš odborový svaz je velmi aktivně zapojen i do mezinárodní činnosti. Jsme členy Evropské federace stavebních a dřevařských pracovníků (EFBWW), kdy se pravidelně zúčastňujeme jejích jednání. Nesmíme opomenout ani existenci skupiny W6, neboli Wiesbadenské skupiny, což je organizace stavebních odborů šesti zemí střední Evropy. Patří do ní Německo, Rakousko, Maďarsko, Polsko, Slovensko a Česká republika. Pravidelně každoročně se scházíme v některé z členských zemí a často řešíme i to, že se snažíme zformulovat společný názor skupiny W6, který se poté pokoušíme prosadit při jednáních EFBWW.

V této souvislosti chci zároveň upozornit, že oceňujeme, že 13. března 2018 Evropská komise navrhla vytvoření Evropského úřadu práce. Tato nová agentura by měla zajistit, aby přeshraniční pracovní mobilita byla spravedlivá. Agentura bude mít řadu úkolů: Za prvé usnadnit přístup k informacím o právech a povinnostech pracovníků a zaměstnavatelů. Za druhé podporovat spolupráci mezi členskými státy EU v případech mobility pracovní síly.

Ve středních a malých firmách často neexistují odborové organizace. Jak se to projevuje z hlediska výše mezd a přijatých benefitů?

Majitelé těchto firem mají dojem, že uspoří na nákladech v provozu, když nebudou zaměstnancům vyplácet vyšší mzdy, které by odbory požadovaly. Proto založení odborů ve svých firmách odmítají. Takže potom záleží jen na libovůli zaměstnavatele, jak bude své zaměstnance vyplácet. Problém spočívá i v tom, že mnozí zaměstnanci by odborovou organizaci klidně založili, ale bojí se, že by přišli o práci.

Náš odborový svaz, obdobně jako jiné odborové svazy, nyní nabízí řešení této situace tím, že umožnuje zaměstnancům individuální členství v odborech. To znamená, že zaměstnanec, který má individuální členství, kromě kolektivního vyjednávání má veškerý servis odborů, jako každý jiný řadový člen. Běžně pro něho funguje poradenství včetně pracovního práva. Dále může využít i pomoci, když se dostane do těžké životní či pracovní situace, ať již jde o ztrátu zaměstnání či problémy vzniklé při živelní pohromě apod. Pro ty zaměstnance, kteří se obávají založit si odborovou organizaci, to je přijatelné řešení jejich situace v daném podniku.

V jednom z našich předchozích rozhovorů jsme se také dotkli otázky, zda odbory prosadí možnost jít do předčasného důchodu u těžkých profesí. Jak vypadá současná situace?

U nás existují stavební firmy, kde průměrný věk jejich zaměstnanců je 50 let i více. Takže, když jim postupně přibývá věk, mají již v 65 letech, kdy by měli odejít do důchodu, značné potíže v práci. Tj. že již plně nestačí plnit ty úkoly, které od nich daná profese vyžaduje. Proto také firmy pro ně hledají jiné uplatnění. Často se stává, že když je s firmou propojené nějaké stavební učiliště, tak ti starší pracovníci se posléze podílejí na výchově mladých učňů.

Dále k tomu musím říci, že ve spolupráci se Svazem podnikatelů ve stavebnictví existuje projekt, který se daným problémem zabývá. Pravidelně se uskutečňují semináře, kdy zástupci zaměstnavatelů a odborů hledají možnosti, jak vyhodnotit, která profese splňuje podmínky pro předčasný odchod do důchodu. Přičemž musím konstatovat, že tuto otázku samozřejmě nemohou vyřešit jen stavební podnikatelé a odbory, ale celá tato problematika by měla být projednána na úrovni tripartity s tím, že právě tam by k jejímu řešení měly být přijaty konkrétní závěry.

V posledních letech narážíme na to, že firmy řeší nedostatek kmenových zaměstnancům tím, že přes agentury najímají zahraniční pracovníky. Jaké jsou zkušenosti ze stavebnictví?

Právě v této oblasti jsme jako odbory vždy upozorňovali, že zahraniční agenturní pracovníci by měli mít stejné pracovní a sociální podmínky, jako ti kmenoví. To znamená, že za stejnou práci by měli dostávat stejný plat! Zároveň oceňuji, že byly přijaty podmínky pro činnost agentur práce a že byla přijata přísnější právní úprava pro působení cizinců na území České republiky. Což se stalo díky tlaku odborů, aby se tato záležitost řešila v rámci legislativního procesu. Musím však podotknout, že ne vždy jsou tito agenturní pracovníci přínosem. Často za ně kmenoví zaměstnanci, jak nás upozorňují naši odboráři, musí napravovat chyby, jichž se ve své práci dopustili. Ale je to trend v celé republice, takže se s tím nakonec bude muset vyrovnat celý stát.

Vedení stavebních firem si stěžuje, že jim chybí dělnické profese, jako jsou tesaři, truhláři či elektromechanici apod. Kde je, podle vás, příčina tohoto stavu?

Bohužel důsledkem politiky v 90. letech, kdy se v médiích a vůbec ve veřejnosti neustále zdůrazňovalo, že mladí lidé by si měli udělat vysokou školu, je, že potom chybějí žáci, kteří by se vyučili řemeslu. Proto dnes zápasí mnoho firem s tím, že nemají pracovníky do takových profesí, jako zedník, truhlář, elektromechanik, pokrývač apod. Stát by měl na tuto situaci reagovat tím, že by se znovu začalo razit heslo: »Řemeslo má zlaté dno«.

Jak vidíte perspektivy českého stavebnictví?

Jak jsem se již zmínil, odbory hodnotí pozitivně současný sociální dialog, a to na úrovni tripartity. Dá se vcelku říci, že za vlády Andreje Babiše sociální dialog funguje nejlépe. Protože premiér má tendenci, aby se přijaté závěry co nejdříve řešily, a to především u hospodářských ministrů. Takže tím, že Andrej Babiš tlačí na splnění stanovených úkolů, vytváří se prostředí pro další ekonomický růst České republiky.

To má přirozeně souvislost i s dalším vývojem českého stavebnictví. Stavební podnikatelé, ale i my, odbory, jsme přesvědčeni, že stavebnictví u nás dále poroste. Stavební podnikatelé počítají s tím, že v letošním roce vzroste stavebnictví o 4,1 procenta a v následujícím roce vzroste o tři procenta. Tato jejich myšlenka logicky souvisí s tím, že tato vláda podporuje investiční činnost. Navíc, když se v dohledné době dá do pořádku stavební legislativa, jak stavební podnikatelé, tak i my perspektivu našeho stavebnictví vidíme velmi dobře.

Miroslav SVOBODA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.2, celkem 10 hlasů.

Miroslav SVOBODA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.