Ilustrační FOTO - Pixabay

Mýty, které dospělí často tvrdí dětem

Napříč desetiletími, ba možná staletími se šíří celá řada »zaručených pravd«. Některé z nich dokonce, v prosté neznalosti, učíme naše potomky. A tím jim pleteme hlavu stejně, jako ji pletli naši předkové nám. Vybrali jsme desatero největších takových mýtů – a pokusíme se je vyvrátit. Volně tím navážeme na seriál, který jsme v Haló novinách s velkým čtenářským úspěchem přinesli před nějakými dvěma roky...

Škvoři zalézají do uší

Autorka tohoto článku si dobře vzpomíná, jak nerada ve studené vlhké chalupě usínala, protože jí prarodiče »strašili« s tím, že jí může v noci vlézt do ucha škvor a prokousnout bubínek. A to ještě nemnohé děti slýchávaly ještě hrůzostrašnější báchorku – podle ní dokonce škvor vleze do mozku, kde naklade vajíčka a z něj se vylíhnou jeho »potomci« živící se mozkovou tkání. Ach, chudáci malí, kteří museli takovéto »horory« slýchat! Škvoři se sice rádi uchýlí do temných a uzavřených koutů, ale posledním místem, kde by chtěli být, je lidské ucho. A když už by se tak čistě teoreticky stalo, okamžitě by se ho snažili opustit. Aniž by měli tu sílu, že by dokázali proštípnout lidskou kůži, samozřejmě…

Žvýkačka může zalepit střeva

Mýtus, který maminky a babičky pravděpodobně opakují zcela cíleně proto, aby děti žvýkačky, které nejsou určené k polykání, záměrně nepolykaly. Bát se ovšem zdravotních lapálií netřeba. Spolknutí žvýkačky nic se zažívacím ústrojím neudělá ani dospělému člověku, ani dítěti. Klíčovou roli hraje náš neuvěřitelně výkonný žaludek, který je uzpůsoben tomu, aby předával dál do trávicího systému všechno, ať už je to natrávené nebo ne. A žvýkačky z nás následně vyjdou ven jako kterákoli jiná potrava. Ovšem pozor – kdyby člověk spolykal obrovské množství žvýkaček najednou, rozhodně by se měl připravit na nemalé problémy a s tím spojené bolesti.

Ilustrační FOTO - Pixabay

Kousání bonbonů kazí zuby

A ještě jedna pochutina, kterou děti tak milují, je předmětem předsudku. Dospělí jim často vtloukají do hlavy: »Nekousejte bonbony, zničíte si tak zuby!« Což o to, jakákoli sladkost je pro naše zuby nebezpečím, ovšem rozhodně neplatí, že když budete bonbon cumlat, nemusíte se bát kazu, zato když ho rozkoušete, čeká vás automaticky zubařská vrtačka. Bakterie v ústní dutině, které produkují kyseliny napadající zubní sklovinu, zůstanou v ústech, ať už bonbon vycumláte nebo rozkoušete. Tak jako tak se vyplatí pořádné a důkladné čištění kartáčkem na zuby a nezbytnou pastou…

Nedotýkejte se ptáčat!

Mnohé z nás rodiče kdysi učívali, že pokud najdeme ptáče vypadlé z hnízda, neměli bychom se ho dotýkat. A že tím, když ho přineseme zpátky, mu de facto uděláme »medvědí službu«. Podle všeobecně rozšířené pověry to bude jeho jistá smrt – matka ho totiž odvrhne, jelikož ucítí lidský pach. Chyba lávky! Ptáci nejsou psi, nemají dobře vyvinutý čich. Nehledě na to, že »člověčina« jim vůbec nevadí. Jinak by těžko neohroženě přilétali do krmítek v zimě nebo na naše pěstěné zahrady na jaře a v létě.

Z jedné rozpůlené žížaly vyrostou dvě

Další vzpomínka na dětská léta. Každý uličník někdy přepůlil žížalu. A někteří ji dokonce neváhali, vytahujíce se před kamarády, překousnout. Není to znak lidumilství, na druhou stranu bylo vždy všeobecně známo, že když nebohou žížalu rozpůlíte, z každého konce vyroste nový. Tím pádem ji jako by »naklonujete«. Ano, tento živočich sice má určitou schopnost regenerace, ale s tím »zdvojnásobením« to není ani zdaleka tak jednoduché. Z ocasní části mu hlava nevyroste, ani kdybyste se rozkrájeli (tentokrát to na rozdíl od případu žížaly myslíme obrazně). Jedna půlka uhyne, a druhá – pozor, výhradně ta s hlavou (!) – postupně doroste.

Nechoďte ven s mokrými vlasy!

Je to jasné jako facka - když vyjdete ven s mokrými vlasy a není tam zrovna tropických třicet stupňů Celsia, koledujete si o pořádné nachlazení. Jenže právě ta facka někdy jasná nebývá – a stejně je to i s výše uvedeným mýtem. Pokud by se totiž člověk chtěl vyhnout prochladnutí se stoprocentní účinností, musel by přestat dýchat. Jedině tak by viry nepronikly do organismu. Vždyť ve vzduchu je více než 200 různých virů, jež projdou našimi ústy, nosem nebo pokožkou. A vůbec je přitom nezajímá, zda máte na hlavě vlasy mokré či suché. Je sice pravda, že vlivem chladu se cévy na pokožce hlavy stáhnou, což ztěžuje prokrvení, ale rozhodně to nijak nenaruší imunitu zdravého člověka.

Žáby vás mohu nakazit bradavicemi

Bradavice jsou virového původu, takže spíše počítejte s tím, že nějaká se může objevit na vašem chodidle, dejme tomu, na koupališti nebo u bazénu. Způsobuje je totiž lidský kožní papilomavirus HPV. Kdežto chudinky žáby, ty jsou v tom absolutně nevinně. Klidně si je pohlaďte, pokud je dokážete chytit, i když se kloníme k názoru, že hladit chlupaté zvíře typu kočky nebo psa je přece jen příjemnější. Nicméně, proti gustu žádný dišputát. Snad jen líbat byste ropuchy nemuseli – zakletí princové a princezny existují opravdu jen a jen v pohádkách…

Myši milují sýry

Takových pohádek bylo na toto téma natočeno! Krásných, cožpak o to. Ale zjednodušených, ba přímo kardinálně nepřesných. Pokud vám na chatě nebo chalupě řádí myší vetřelec, a vy se právě chystáte nastražit pastičku, rozhodně jako návnadu nemusíte kupovat eidam (natož pak nějaký dražší sýr). Myši sice snědí kdeco, ale zrovna sýr opravdu nepatří mezi jejich nejoblíbenější žrádlo. Naopak. Když mohou, vyhnou se mu a vyberou si jinou pochoutku. Pokud jim tedy připravíte k »poslední hostině« rohlík, chleba, ale i čokoládu, máte větší naději na »lovecký« úspěch.

Sovy jsou moudré

Kolik už bylo napsáno pohádek o »moudré sově«? Dokonce se tak jmenují i příručky plné vědění pro ty nejmenší, či samo o sobě jedno nakladatelství. Čímž samozřejmě nechceme dělat reklamu konkurenci… Jak je to ale s onou moudrostí »nočních ptáků« doopravdy? Mimochodem, mýtem je i to, že všechny sovy vedou »noční život«, ale teď zpět k moudrosti. Sova bývala jejím symbolem už pro starověké Řeky, vždyť se objevila i ve znaku města Athén, ale kromě jejího vážného, až majestátního vzezření, na ní nic, co by ji z hlediska inteligence převyšovalo nad ostatními zástupci ptačí říše, nenajdeme. Takové vrány jsou mnohonásobně chytřejší a nikdo je za to nepochválí. Inu, život není spravedlivý ani ve zvířecí říši…

Jeden psí rok = 7 let

To je sice hezká rovnice, ale ve skutečnosti hodně zjednodušená. A vůbec nezáleží na tom, že když projdete jakoukoli vesnici v Čechách na Moravě, majitelé chlupatých hlídačů stavení vám ji budou opakovat jako na kolovrátku. Ve skutečnosti žádná rovnice neplatí, protože závisí jednak na konkrétním plemenu a jednak na každém jedinci individuálně. Nehledě na to, že fenky často mívají štěňata už v průběhu prvního roku života – a znáte nějakou šestiletou lidskou maminku? Někdy se uvádí, že roční pes je ve stádiu jako sedmnáctiletý člověk, ale pořád jde jen o nepřesné zjednodušení. A žádný další vzorec, jichž se nyní na internetu vyrojila celá řada, na tom, co se týče přesnosti, nebude lépe.

Marcela ŠPIČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 13 hlasů.

Marcela ŠPIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.