Demokracie s cenzurou

Předpoklad, že demokracie bude vzkvétat ruku v ruce s postupnou demokratizací a svobodou projevu, protože když stále větší množství lidí bude mít možnost šířit svá slova a názory, přinese to souboj myšlenek, z něhož jako vítěz vzejde pravda posílená bojem, se dnes pro mnohé ukazuje ne jako zcela správný. V dnešním přebytku informací, které umožňují šířit moderní technologie a sociální sítě, je těžké rozlišit, co je pravdivé a co ne. Stále více se do popředí dostává otázka, do jaké míry jsou ještě informace pravdivé, srozumitelné, včasné, relevantní a etické. Které informace smíme a nesmíme znát? A kdo je ten cenzor, kdo o tom rozhoduje, a jak vybírá toho, koho pro výstrahu zablokuje?

Informace se dnes nešíří pouze řečí a tištěnou podobou, ale především internetem. A tak jsme se stali informační společností, která se ve stále větší míře opírá o shromažďování, využívání a šíření informací. Službou internetu jsou i sociální sítě, které registrovaným členům umožňují vytvářet si osobní či firemní, veřejné nebo částečně veřejné profily, komunikovat spolu, sdílet informace, fotografie, videa, provozovat chat a další aktivity. Falešným profilům, které jsou určeny k nekalým praktikám, není samozřejmě nikdo schopen zabránit. Je na uvážení každého z nás, kterému budeme věřit. Je to stejné jako s vírou v konkrétního člověka, kdy je ale posuzovací schopnost lepší při pohledu z tváře do tváře, která je nám zde upřena.

Mezi nejrozšířenější patří Facebook. Denně se na některou ze sociálních sítí přihlašuje osmdesát procent českých uživatelů internetu, kteří na nich tráví dle statistiky v průměru 149 minut. Mnoho z nás se ale v poslední době setkalo s tou skutečností, že účty některých lidí na sociálních sítích zmizí, jsou buď zablokovány, nebo bez vysvětlení zrušeny. Facebook zveřejnil plné znění pravidel, jimiž se zaměstnanci sociální sítě řídí při odstraňování nebezpečného nebo závadného obsahu. Mazány mají být příspěvky zobrazující násilí, nahotu či sex, nabízející zakázané zboží nebo propagující šikanu a nenávist. Cenzoři prý pracují ve čtyřiceti jazycích. Česko spadá pod centrálu v Irsku, ale hodnocení příspěvků probíhá prý v Jižní Africe. Nabízí se tak otázka, kolik Afričanů umí tak dobře česky, že si troufají hodnotit příspěvky českých uživatelů? V jakém kontextu byly příspěvek nebo fotka zveřejněny tedy pravděpodobně nikdo nepozná. Facebook také spoléhá na většinové rozhodnutí uživatelů, kteří upozorňují na nevhodný obsah. Kolik lepšolidí a vysokých morálních autorit bez postranních úmyslů tedy stačí sehnat, abyste zablokovali stránku konkurenta? Jak se může český uživatel odvolat proti takovému zásahu cenzora?

Budeme tedy opět odkázáni na informace proudící skrze velká korporátní média, která je prezentují dle pohledu svých chlebodárců, kterým byly sociální sítě trnem v oku hned od svého počátku, neboť jim braly čtenáře? Pokud tuto manipulaci ale nebudeme chtít přijmout, tak bude muset zase mít váhu osobní kontakt, mluvené slovo nebo napsaná kniha. A při vyhodnocování pravdivosti zapojit zdravý rozum, ověřovat poskytované informace z více zdrojů a podrobovat je dialektickému hodnocení vztahu mezi bytím a vědomím, kdy dochází k neustálému vzájemnému střetávání a působení.

Leo LUZAR, poslanec (KSČM)


Leo LUZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.