Symbolicky v centru bývalé Franské říše podepsala německé kancléřka s francouzským prezidentem novou smlouvu mezi Německem a Francií. Nejsou však první – před lety je předešli (1963) Konrad Adenauer a Charles de Gaulle.
Vzniká nový evropský superstát? Nebo je to jen rétorické cvičení?
I přes libě znějící závazky »vzájemně konzultovat na všech úrovních«, »nalézt společný postoj a shodnout se na sladění ministerských výstupů«, »koordinovat transpozici zákonů EU do těch národních«, je namístě zdůraznit dva články vyvolávající rozpaky a otazníky a svědčící o tom, že na západ od Rýna stále ještě svým způsobem přežívá jistá francouzská »germanofobie«: »Přijetí Spolkové republiky Německo za stálého člena Rady bezpečnosti Spojených národů je prioritou francouzsko-německé diplomacie.« - »Výuka jazyků v pohraničních oblastech.« - vyvolává určité negativní francouzské asociace při vzpomínkách na odtržení Alsaska a Lotrinska po porážce Francie v prusko-francouzské válce v roce 1871.
Blízká budoucnost nám ukáže, do jaké míry je smlouva maximem možného, málo ambiciózní, nebo – podle Marine Le Penové – zradou, rozprodávající Francii kousek po kousku a okrádající ji o suverenitu.
Jiří MAŠTÁLKA, poslanec Evropského parlamentu za KSČM
Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)
Hodnocení: 6.2, celkem 20 hlasů.
Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.
Diskuse k článku
Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.