Autorka knihy »Od přírody podřadné: Jak se věda mýlila v ženách« Angela Saini. FOTO - Wikipedia

Jak se věda mýlila v ženách

Od přírody podřadné: Jak se věda mýlila v ženách. Takto provokativně pojmenovala britská vědkyně a novinářka Angela Saini (pro příznivce přechylování ženských jmen - Sainiová) svou knihu vydanou v roce 2017. Nyní je díky finanční podpoře Výzkumného oddělení Národního kontaktního centra – gender a věda Sociologického ústavu Akademie věd ČR, v. v. i., také k dispozici českým čtenářům a čtenářkám.

Autorka byla jako vědkyně v roce 2005 konfrontována se zpátečnickými názory tehdejšího rektora Harvardovy univerzity, amerického ekonoma Lawrence Summerse (*1954), jenž na »soukromé konferenci« nadnesl, že za nízkým počtem vynikajících vědkyň na elitních univerzitách stojí »nešťastná skutečnost«, jejíž součástí je »problém s vrozenou dispozicí«. Jinými slovy řekl, jak píše Angela Saini, že mezi ženami a muži existují biologicky dané rozdíly, které jedno pohlaví předurčují k vědeckému bádání a druhému pohlaví totéž znemožňují.

Rektorovi mohlo hrát do not mnohé, například nižší zastoupení vědkyň na celkovém počtu vědců (jak uvádí Sainiová, podle statistik Společnosti žen v technických oborech činil počet vědkyň v Británii v roce 2016 pouhých 9 %!). Z 911 lidí, kteří v letech 1901-2016 získali Nobelovu cenu, bylo pouze 48 žen, z toho 16 jich obdrželo cenu za své mírové úsilí a 14 za literaturu, zmiňuje Saini známou skutečnost. Byly i jiné okolnosti, které dávaly znát, že ženy prý neumějí. Dokládá to snad i fakt, jak se čtenář/ka dočte, že Lékařská fakulta Harvardovy univerzity odmítala přijímat ženy ke studiu až do roku 1945 (v tom jsme v české kotlině rozhodně pokrokovější!). Ačkoli se Summersovými výroky souhlasilo několik jeho spolupracovníků, většina společnosti tyto úvahy odmítla a on krátce poté oznámil rezignaci na rektorský post.

Jenže to, co vyslovil nahlas Lawrence Summers, si možná říkají v duchu i další lidé. »Kdo nepřemýšlel o tom, že mezi pohlavími možná existují vrozené odlišnosti? Nejsou muži díky své větší tělesné velikosti a síle přirozeně dominantním pohlavím?« položila si řadu takovýchto otázek Sainiová a vzala je jako výzvu. Do tématu se plně ponořila a výsledkem je jmenovaná kniha, kterou napsala, jak uvádí, pro všechny, kdož se někdy dostali do stejné situace jako ona, tedy že se potýkali se »stejně sveřepým přesvědčováním o údajné podřadnosti žen«.

Potlesk pro Caroline

Kde se vzal název knihy – Od přírody podřadné? Vychází z výroků věhlasného vědce, o kterém se učí dítka na celém světě: zakladatele evoluční biologie, britského přírodovědce Charlese Darwina (1809-1882). V prosinci 1881 napsala aktivní feministka Caroline Kennardová z města Brookline nedaleko Bostonu Darwinovi dopis, v němž mu položila otázku, je-li pravdou to, co se dozvěděla na jakémsi setkání žen – totiž že »podřadnost žen v minulosti i budoucnosti má vědecky prokazatelné důvody«. Kennardová doufala, že génius vědy takové tvrzení rozhodně odmítne. A jak slovutný vědec Kennardové odpověděl? »Pokud zdvořilá paní Kennardová čekala od velkého vědce ujištění, že ženy a muži si jsou rovni, musela být hodně zklamaná,« píše Sainiová. »Rozhodně se domnívám, že ačkoli ženy předčí muže v morálních vlastnostech, intelektuálně jim nedostačují. V této věci představují velkou překážku zákony dědičnosti, které ženám zabraňují dostat se mužům na roveň,« napsal jí slovutný Darwin v odpovědi.

»Hlavní rozdíl mezi pohlavími v rozumových schopnostech se projevuje tak, že muž ve všem, oč usiluje, dosahuje vyšší dokonalosti než žena, a to ať již daná činnost vyžaduje hluboké myšlení, rozum či představivost, nebo jen užívání smyslů a rukou,« vysvětluje Darwin ve svém díle O původu člověka. A nutno dodat, že pro svá tvrzení viděl oporu všude kolem sebe, protože význační umělci, vědci, stavitelé, architekti, lékaři… jeho doby byli skutečně především pouze muži. »Jeho názory na evoluci jistě byly revoluční, ale pohled na ženu zůstal pevně viktoriánský,« píše Sainiová s poznámkou, že Darwin nebyl ve svém postoji osamocen. Jeho souputníci - prominentní vědci se také netajili tím, že považují ženy za podřadnou polovinu lidského pokolení.

Sympatická Kennardová se nedala. Odpověděla Darwinovi v tom smyslu, že ženy přispívají stejnou měrou k rozvoji společnosti jako muži a že není pravdou, že by se uplatňovaly jen v domácnosti. Uvědomme si, jak vypadalo 19. století, kdy ženy opravdu nemohly rozvinout svůj talent a intelekt v kvalifikovaných profesích, v politice, vyšším školství, o vědě mohly jen snít… »Než pronesete soudy o intelektuální nedostatečnosti žen, dejte jim, prosím, nejprve stejné podmínky a stejné příležitosti!« nenechala se odbýt Kennardová, která by i dnes, v 21. století, za svou odvahu a zdravý rozum zasloužila velký potlesk.

Na ploše osmi kapitol, úvodu a doslovu snesla autorka velké množství zajímavých poznatků. Nejen název díla, i názvy mnohých kapitol se vyznačují jistou provokativností. Posuďte sami: Ženy jsou více nemocné, ale muži dříve umírají. Chybějících pět uncí ženského mozku. Vybíravá, ne cudná. Staré ženy, které nehodlají umřít.

Zastavme se u některých zajímavých momentů knihy.

Větší schopnost přežít

Při podrobnějším zkoumání ženského těla vědci zjišťují, jak nesmírná je jeho síla přežít – i ve světě, který o dívky nestojí (míněno v kulturách, jež dávají přednost chlapcům). Větší schopnost přežít vydrží ženám po celý život, čehož důkazem je, že se dožívají průměrně vyššího věku než muži a je jich více mezi těmi, kteří se dožívají superdlouhověkosti. Dívky se s touto schopností nejen rodí, ale tím, jak rostou, ji ještě zdokonalují. »Biologická rizika ohrožují chlapce, ale společenská rizika stojí proti dívkám,« tvrdí Joy Lawnová, ředitelka Centra zdravého mateřství, dospívání, reprodukce a dětství při Londýnské škole hygieny a tropické medicíny. Jiná vědkyně, Kathryn Sandbergová, ředitelka Centra pro studium mezipohlavních rozdílů ve zdraví, stárnutí a nemocech při Georgetownské univerzitě ve Washingtonu dokládá, že ženy disponují silnější imunitní reakcí. Neznamená to, že nemarodí, i je trápí nemoci, jenom na ně neumírají tak snadno a tak rychle jako muži.

Po velkou část rané historie, kdy se lidstvo z Afriky postupně rozšířilo do zbytku světa, musely ženy cestovat stovky, ba tisíce kilometrů, někdy v extrémních přírodních a klimatických podmínkách. Jejich denní fyzická zátěž musela být mnohem vyšší než ta, se kterou se potýkali muži. Tím se také do značné míry objasňuje, proč dokážou ženy přežít více než muži.

Přibližně do roku 1990 se naprostá většina klinických testů prováděla výhradně na mužích, což bylo zdůvodněno tím, že nikdo nechtěl podávat testovaný lék těhotné ženě ani té, která mohla být těhotná a dosud o tom nevěděla. Nyní se zjišťuje, že výrazné zaměření výzkumů výhradně na muže může poškodit zdraví žen – dnes totiž víme mnohem lépe, jak léčit muže, ale ne jak léčit ženy, píše Saini.

Mozek žen a mužů

Oblíbeným tématem je váha ženského a mužského mozku. Ano, v objemu a hmotnosti se mozky mužské a ženské liší – ovšem je to dáno tím, že muži mají v průměru o něco větší hlavy. Mezi nejvýznačnější vědce, kteří tvrdili, že když ženský mozek váží méně než mužský, musí to znamenat, že ženy jsou také méně inteligentní, patřil William Alexander Hammond (1828-1900), lékař a jeden ze zakladatelů Americké neurologické asociace. Do boje s tímto tvrzením se pustila učitelka a spisovatelka Alice Chenoweth Dayová, jež se rozhodla, že tomu »přijde na kloub«. Stala se asistentkou newyorského lékaře, který se brzy nato stal prezidentem Americké neurologické asociace.

Důležitý je podle ní poměr mezi hmotností těla a mozku nebo velikostí těla a mozku. »Pokud by to tak nebylo,« poznamenává ironicky, »slon by myšlením předčil nás všechny a u tvora tak velkého jako velryba s odpovídající velikostí mozku bychom pak museli očekávat naprostou genialitu«.

Rozdíly ve struktuře mozkových spojů mužského a ženského mozku však jsou, a prý o tom svědčí, že muži lépe zvládají plnění jednotlivých úkolů, zatímco ženy lépe zvládají několik úkolů najednou. (Tak o tom, myslím, ženy něco vědí, protože v zaměstnání i domácnosti opravdu dokážou vykonávat souběžně mnoho činností.)

Velmi zraňující je kapitola pojednávající o obřízkách dívek, součásti některých kultur. Je to zločin na ženském těle i duši. »Miliony žen tiše přijímají muka infibulace (obřízky, tj. amputace některých částí vnějších pohlavních orgánů ženy – pozn. aut.) jako neodmyslitelnou součást života. A v tomto tichu pokračuje neúprosná praxe ženských obřízek generaci za generací už po celá tisíciletí,« píše trpně autorka. Po celou historii představovalo znetvoření dívčích rodidel zlovolný, ale nejúčinnější způsob, jak muži zajistit, aby jeho děti byly opravdu jeho vlastní, a ne někoho jiného. Jedná se o nejbrutálnější projev sexuální žárlivosti a hlídání partnerky, jaký si dovedete představit, píše Sainiová.

Zde malá odbočka: Na zrůdnost ženské obřízky poukazuje i Istanbulská úmluva, která požaduje zákaz a trestnost těchto praktik v článku 38 Mrzačení ženských pohlavních orgánů. (Smluvní strany přijmou nezbytná legislativní nebo jiná opatření, která zajistí trestnost jakéhokoli mrzačení ženských velkých stydkých pysků, malých stydkých pysků nebo klitorisu; přinucení k podstoupení některého z úkonů aj.) Úmluva dosud není v ČR ratifikována.

Feminismus s vědou souzní

Autorka nechtěla svou knihou Od přírody podřadné dokazovat, že je jedno pohlaví lepší a druhé horší. »V žádném případě nepovažuji takové rozdělení za rozumně obhajitelné. Chtěla jsem jen lépe porozumět biologickému příběhu o sobě a o dalších ženách,« píše v doslovu. Pochopila také, že věda vůbec není dokonalá a že to není chyba metody, ale »nás samotných«.

»Věda má co nabídnout ženám i mužům, kteří si přejí žít ve spravedlivějším světě. Feminismus může s vědou souznít. Feminismus nutí vědce zohledňovat ženskou perspektivu, a tím zlepšuje způsob provádění vědy. Věda na oplátku ukazuje, že nejsme navzájem tak odlišní, jak se někdy zdá. Dnešní výzkumy dosvědčují, že lidstvo přežilo, prospívalo a rozšířilo se po celé planetě díky rovnému přispění nás všech, díky sdílení práce i odpovědnosti.«

Angela Saini nemohla zvolit vhodnější závěr své práce.

Ocenění si zaslouží také překlad Kateřiny Šebkové, redakce textu Jakuba Sedláčka i práce korektorky Radky Svobodové, kniha je totiž i po jazykové stránce výborná. Je opatřena bohatým seznamem literatury, z něhož Saini čerpala, a předmluvou Marcely Linkové z NKC – gender a věda. V roce 2018 ji vydalo Nakladatelství Academia.

Monika HOŘENÍ


Angela Saini (*1980 Londýn) vystudovala strojírenství na Oxfordské univerzitě a vědu a bezpečnost na londýnské univerzitě King’s College. Pracuje jako reportérka. Od přírody podřadné: Jak se věda mýlila v ženách je její druhou knihou, vydanou v Británii (2017). Kniha získala řadu ocenění a byla přeložena do mnoha jazyků.

Věnovala ji svým malým synům Mukulovi a Aneurinovi, kteří museli mít trpělivost, když jejich matka nebyla často doma. Aby mohla soustředěně psát, cestovat po knihovnách a nehledět na čas, musela podstoupit to samé, co miliony pracujících žen na světě, tj. zajistit si pro své děti hlídání.

První Sainiové kniha se jmenuje Národ podivínů (2011). Nyní autorka pracuje na další publikaci, pojednávající »o vědě rasismu«. Má vyjít v tomto roce.


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 13 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2019-02-02 12:59
"... v objemu a hmotnosti se mozky mužské a ženské liší –
ovšem je to dáno tím, že muži mají v průměru o něco větší
hlavy." - to je přímo "geniální" zdůvodnění.
hajek.jiri51
2019-02-02 12:53
Přechylování je podle pravidel českého jazyka a zvykem. Spojovat to s
nerovnoprávností je podprahová hloupost.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.