Známý madridský pomník spisovatele Miguela de Cervantese y Saavedry i s jeho nejznámějšími postavami rytířem donem Quijotem de la Mancha a zbrojnošem Sancho Panzou.

Španělsko před volbami do Evropského parlamentu

V průběhu vídeňského jednání Transformu jsem využil příležitosti a požádal o několik slov o španělské současné realitě Margu Ferréovou, presidentku španělské organizace FEC (Nadace pro Evropu občanů – instituce blízká španělské koalici Spojená levice, v níž klíčovou roli hraje KS Španělska).

Španělsko tradičně patří mezi země EU, které spíše vítají evropskou unijní strukturu, bez rozlišení, zda se občan hlásí k pravici či levici. Ale nejde o podporu bez podmínek a různých názorů. Tak v posledním Eurobarometru (březen 2018) mělo důvěru v EU 42 % Španělů (oproti 37 % v ČR), naopak nedůvěru deklaruje 49 % španělských občanů (56 % v ČR), což je v u obou údajů prakticky evropský průměr.  Pozitivní vnímání image EU podle tohoto průzkumu mělo 33 % občanů Španělska (31 % ČR), 50 % Španělů zaujímalo neutrální postoj a 15 % negativní (v ČR je negativní vnímání u 30 % populace). Samotná španělská levice má velmi kritické postoje k řadě faktů evropské unijní praxe. Ani španělská politická scéna nebyla v posledních letech klidná. Loni v květnu se vládnoucí Lidové straně (Partido popular - pravicová strana) nepodařilo »ustát« ohromnou korupční aféru, která u této strany na celostátní i regionální úrovni ukázala její provázání mnoha finančními vazbami s různými podnikatelskými subjekty jak ve veřejných zakázkách a jejich manipulacích, tak ve zpronevěrách či daňových podvodech. Následně se vlády, nutno říci že menšinové, ujala PSOE (socialisté). Ti ovšem nemají většinu a jsou odkázáni na podporu dalších sil, především volební koalice z voleb 2016 – Podemos a IU (Spojená levice, kde je jednou z dominantních sil KS Španělska) spolu ještě s dalšími menšími regionálními levicovými uskupeními v Katalánsku a Baskicku. Nevládne se v tomto poněkud nesourodém konglomerátu snadno, ale zatím tato levicová spolupráce drží. Daří se jí postupně prosazovat sociálnější rozhodnutí, snaží se formulovat takový rozpočet, který by měl více sociální podobu. Jde i o minimální mzdy, zajištění sociálního bydlení či penze. Zůstává ale skutečností, že v průzkumech nyní levicové síly IU a Podemos oslabují, pohybují se spíše pod 15 % (oproti cca 21 % v posledních volbách). Důvod?

Střety v Podemos

Ukazuje se, že je především v Podemos. Zde dochází k ideovým střetům a k určitému štěpení. Není to tak dávno, že toto uskupení bylo považováno za novou tvář levice pro tuto dobu nejen ve Španělsku, ale i v celé Evropě.  Mnozí chtěli být také »Podemos«. Nyní ale konfrontace různých jeho proudů vede k oslabování jak uvnitř, tak navenek, směrem ke společnosti. Část uskupení se cítí být »nad stranami«, tíhne k levicovému populismu, k »postmodernismu«. Na druhé straně jiní vidí cestu Podemos vpřed spíše v tradičnějším pojetí stranictví. Ale zde se projevují určité rysy autoritářství, což je spojeno i s vůdčí osobností tohoto hnutí Pablem Iglesiasem. A jak to dopadá na španělskou společnost? Lidé nemají moc důvěry v to, že se podaří tomuto uskupení řešit problémy v jejich zájmu. Naopak si PSOE vede celkově dobře a má podporu ve společnosti, do voleb by socialisté šli z prvního místa, ale stejně by byli odkázáni na koalici. Proto tři pravicové, nyní opoziční strany usilovně hledají cestu, jak koordinovat společný postup a zatlačit socialisty spolu s dalšími levicovými silami do defenzívy.

Setkání dvou světů, bezdomovci před vchodem do provozovny globální kavárny Starbucks v Madridu. Někdy se stane, že zaměstnanci kavárny vynesou postranním vchodem zbytky.

Voleb bude víc

Je třeba mít také na paměti, že španělští voliči nebudou volit jen členy Evropského parlamentu, ale souběžně budou probíhat i regionální a místní volby. A je docela možné, pokud nedojde k dohodě o rozpočtu, že budou přidány i mimořádné parlamentní národní volby. A určité místo na místní scéně mají i tendence k osamostatnění různých regionů, především Katalánska. Viděno ze střední Evropy ne vždy se v tom vyznáme. A i mezi naší levicí někdy převládají tendence k podpoře katalánského úsilí. Možná i proto, že to jde jaksi proti »bruselské« politice. Sami španělští marxisté hodnotí úsilí o katalánskou nezávislost, že jde především o projekt místní buržoazie a že v podstatě není nijak ve prospěch levicových sil a nepřináší jim nic mimořádně pozitivního nyní, ani do budoucnosti.

Současný stav je takový, že evropské volby nedominují španělské politické scéně, země žije vnitřními problémy a domácí politikou. To, co zajímá španělské voliče levicových stran a hnutí, jsou především sociální otázky. Určitě to je boj o státní rozpočet, neboť podle něj je řešena, nebo naopak zůstává na okraji pozornosti celá sociální oblast. Neméně důležité je i to, jak se bude vyvíjet jednota země, konflikt o samostatné Katalánsko, odstředivé tendence v Baskicku, ale i tendence k větší samostatnosti až nezávislosti i v dalších regionech státu. Již několikrát byla zmíněna sociální agenda. Ta je ve Španělsku tím, co se dotýká většiny obyvatelstva – zajištění bydlení, které by pro občany bylo dostupné, otázka sociálních bytů, mzdová problematika atd.  Španělsko je známo, že obtížně řeší nezaměstnanost. V srpnu 2018 byla na 15,2 %. Například ve Francii v té době 9,3 %, v Řecku pak 19,0 %. Vyhrocené je to dlouhodobě u mladé generace, mnoho lidí, kteří chtějí pracovat, není schopno získat trvalé, plnohodnotné zaměstnání. Prekarita (práce na různé částečné, neplnohodnotné úvazky) je ve společnosti již spíše pravidlem. Když si uvědomíme, že 18 % HDP je produkováno turismem, pak je vidět, jak velká část pracujících je odkázána na časově omezené pracovní úvazky pouze v turistické sezóně. Za zmínku i stojí, že ve Španělsku je rozvinuté, aktivní a dobře fungující feministické hnutí, které účinně zasahuje do řešení mnoha sociálních otázek.

Je zajímavé, že španělská levice se vyhýbá použití termínu radikální, či jiná levice. Samo hnutí Podemos se důsledně prezentuje »mimostranicky«. Přesto se nezdá, že by většinová španělská společnost opouštěla chápání politiky jako pravolevé uspořádání a marginalizovala roli politických stran a uskupení.

Migrace hlavně z Ameriky

V našich médiích se mnohdy Španělsko spojuje s migrací. Skutečnost je poněkud jiná. Videa z přístavů se zuboženými uprchlíky jsou jistě propagandisticky vděčná, ale dominuje imigrace hlavně z Latinské Ameriky. A ta nevyvolává zásadní kontroverze. Příchozí nemají problém s jazykem, ani s kulturními zvyklostmi a mnohdy jde i o katolíky, kteří ve Španělsku nacházejí stejné náboženské zázemí. Africká migrace do Španělska není prvotně zaměřena na tuto zemi, pro velkou většinu běženců jde o pouhý průchod do dalších evropských zemí a sami imigranti nemají v zemi zájem zůstat.

Evropské volby ve Španělsku nejspíše nepovedou k oslabení zastoupení jeho levice v evropských strukturách. Mnozí levicoví občané i levicové subjekty mají velmi kritické stanovisko k evropské politické praxi. Domnívají se ale, že cesta ke změně vede přes evropské orgány, přes jinou činnost Evropského parlamentu i Evropské komise. IU je aktivní součástí strany Evropská levice od samého počátku a v jejich orgánech chce pracovat i nadále. Mimochodem i sama Marga Ferréová je za IU členkou výkonného výboru strany EL.

Jiří MÁLEK, SPED

FOTO – autor (2x)


Jiří MÁLEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.