Rozhovor Haló novin s místopředsedou hospodářského výboru Sněmovny Jiřím Dolejšem

Brexit ovlivní i Českou republiku

Stále se mluví o tom, čeho všeho se brexit dotkne. Přiznávám, že jsem moc nepochopil, proč nás všechny odchod Británie z EU tvrdě zasáhne. Mohl byste mi to vysvětlit?

To je logické. Brexit významně naruší bezbariérový vztah Spojeného království k jednotnému evropskému trhu. Ten čítá půl miliardy spotřebitelů a k nim míří více než polovina britského exportu. Představa, že oslabení vazby na kontinentální Evropu vykompenzuje Spojené království vazbou na historický Commonwealth, je myslím nereálná. S vazbou na USA to s ohledem na Trumpovu současnou politiku America first také nebude excelentní. A tyto tvrdé důsledky jsou vzájemné.

Odchod Británie je současně i ztrátou pro Evropskou unii. Odchází země významného rozměru (je stále pátou ekonomikou světa, i když dlouhodobě její význam klesá). Je také členem vrcholné G8 a Rady bezpečnosti OSN.

Pokud Británie odmítá spoluodpovědnost v EU, těžko může očekávat, že jí zůstane bezbariérové využívání volného obchodu. Zhorší se tedy předpoklady ekonomického růstu, což ovlivní makroekonomické výsledky. V době referenda se odhadoval propad britského HDP po uskutečnění brexitu na úrovni velké krize v roce 2008. Hrozba tzv. tvrdého brexitu ten odhadovaný dopad jenom zhoršuje. Británie je samozřejmě velká, nějak se na tuto situaci adaptuje, ale bez ztrát to nemůže být.

Rozhodování o brexitu má už nyní dopad i na britskou libru. První reakce britské měny v roce 2015 byla, že jednorázově klesla na minimum od roku 1984. Dlouhodobě pak od referenda po dnešek již spadla libra zhruba o 15 % a případný tvrdý brexit by mohl přinést pád měny minimálně o dalších 10 %. Měkká libra zvýší náklady dovozu a ovlivní přínos zahraničního obchodu k růstu HDP.

Nervózní jsou také finanční trhy, pro které byla Británie důležitou branou do EU. Bankéři z londýnské City těžko nyní mohou očekávat od finančního centra eurozóny příliš vstřícnosti. Pragmatický přístup sice bude brzdit tendence k přehnaným bitvám o konkurenční výhody, v City ale klesnou výnosy z finančních služeb a i pro obyvatele ostrovů mohou prodražit půjčky. Ekonomické nejistoty by vedly k odlivu peněz a investorů do bezpečnějšího přístavu.

Další postup je nyní především věcí reprezentace Spojeného království. V červnu 2015 se 51,9 procenta Britů po emotivní a ne zrovna věcné propagandě rozhodlo dále v EU nesetrvat. Po necelých čtyřech letech se už ale nálada otočila. Kromě vystřízlivění z kampaně k tomu přispívá i neschopnost Londýna projednat dohodu o odchodu z EU, která byla připravena loni na podzim. Podle průzkumů by nyní 56 procent Britů nejraději brexit zrušilo.

Tyto zmatky asi nebudou patřit ke světlým okamžikům britských i evropských dějin. Je to o selhání britských i evropských elit. Brexitem se obnažil také irský problém, zesílily skotské snahy o nezávislost. A nestabilita Evropy přispěje k nestabilitě globální. Je to nejen problém ekonomický, ale i geopolitický. Nepochybně Británie bude bez EU méně zajímavá, EU hrozí, že bez Britů bude méně evropská. Čistě aritmeticky budou mít po brexitu výraznější většinu země eurozóny.

Na kontinentě zřejmě posílí tandem Francie a Německa, mobilizace osy Paříž-Berlín je již naplňována paktem z Cách (leden 2019). Jde o legitimní bilaterální dohodu, která zakotvuje bližší spolupráci těchto zemí. Nemá smysl hned blouznit o nějakou franské superříši, německo-francouzské spory v minulosti Evropě jen ubližovaly. Ale případné zneužití váhy této osy k tlaku na centralizaci v EU bez ohledu na situaci v dalších zemích EU by nebezpečně rozhoupalo celou EU.

A jak tento odchod může zasáhnout konkrétně a bezprostředně nás samotné?

Brexit ovlivní náš vzájemný obchod a ceny. Británie bude asi s ČR jednat jako s kteroukoli »třetí« zemí, jejíž zboží podléhá clu. Británie přitom dlouhodobě patří mezi nejvýznamnější exportní teritoria pro české vývozce.  Opačně znovu zavede Unie clo i Britům, pokud Spojené království nezůstane členem celní unie. Ale celní unie byla součástí hospodářské unie a od té Britové odstupují a nějaký specifický režim projednaný stále nemají.

Podle statistik je Spojené království pátým největším obchodním partnerem ČR. V poslední době bylo čtvrtým největším exportním trhem pro ČR a jedenáctým importním trhem. Vzhledem k exportní orientaci ČR by omezení obchodních cest pro nás znamenalo větší negativum než ve vztahu ke státům, které nejsou na exportu v takovém rozsahu závislé.

Z ČR se exportují především automobily, mechanické nástroje a přístroje, televizní přístroje, hračky, hry a sportovní potřeby. Naopak importované zboží je zastoupeno například přístroji pro záznam a reprodukci zvuku, mechanickými přístroji nebo farmaceutickými výrobky. Jedním z nejvíce dotčených sektorů se pravděpodobně stane automobilový průmysl, na němž je ČR závislá.

Británie je i jedním z investičních partnerů ČR. V posledních letech také došlo k rychlejšímu nárůstu počtu britských firem usazených v ČR (aktuálně u nás je historicky nejvíc britských firem, cca 5000). Brexit bude mít dopad i na kamionovou dopravu s ohledem na odbavování. Proclené či neproclené zboží se z ostrova na kontinent bude nejspíš dostávat pomaleji.

Odchodem Spojeného království bude také do evropského rozpočtu proudit méně peněz. Připomenu, že před referendem přispívala Británie i přes tzv. britský rabat čistých 8-10 miliard eur do společné kasy. To zvýší tlak na škrty a na přísnější rozhodování o dotacích pro členské země EU.

Proč mají mít strach z budoucnosti naši občané, kteří ve Velké Británii pracují, jak jsem si také přečetl?

Po brexitu by to Češi pracující v Británii měli mít skutečně složitější. Rozdíl je v tom, že pro prostor EU platí volný pohyb pracovní síly. S odchodem z EU by každý cizinec, tedy i Čech, musel nejspíš žádat v Británii o pracovní povolení. Ztráta volného přístupu na trh práce se týká i zdravotního a sociálního pojištění, uznávání kvalifikací atp. Týká se to minimálně 40 tisíc občanů ČR pracujících ve Spojeném království (podle odhadů žije v Británii až sto tisíc Čechů).

Dotkne se to i studentů. Spojené království je – co se počtu žádostí týká – čtvrtým nejvyhledávanějším cílem českých studentů. Jen v rámci programu Erasmus+, který z rozpočtu EU financuje výměnné studijní pobyty, jich do Británie odjíždí studovat každoročně kolem šesti set. A brexit by se dotkl i turistiky. Čech, který při návštěvě ostrovů stane před imigračním úředníkem, bude mít s trochou nadsázky stejná práva jako turista z nějaké rozvojové země.

Co v případě neřízeného brexitu?

V případě neřízeného brexitu by se tam naši občané mohli octnout v postavení naprostých cizinců již přes noc z 29. na 30. března 2019. Toho se proto týká usilovná snaha alespoň pro nalezení dohody o přechodném období (od 30. března 2019 do 31. prosince 2020). Jde o zachování vybraných práv včetně otázek spojených s pobytem, přístupem na trh práce či statusem vysokých škol, studentů a akademických pracovníků. Sjednat aspoň dočasné řešení je nyní prioritou české diplomacie.

A naopak, proč se Angličané pracující u nás mají bát, když dnes ve světě i mimo Unii žijí desetitisíce Britů?

Prostě jde o ztrátu výhody společného hospodářského prostoru. Občané Spojeného království by ztratili volný přístup na český trh práce a přestali by být také součástí zdravotního a sociálního systému ČR. Taková situace by ohrozila zhruba 5000 Britů působících na českém pracovním trhu (celkem v ČR legálně pobývá okolo 8000 občanů Spojeného království). Řešení těchto problémů je věcí urychleného projednání nové úpravy, pochopitelně s ohledem na obdobné řešení problémů našich lidí tam.

Aby se předešlo závažným komplikacím pro britské občany legálně pobývající v ČR, tak ještě teď v lednu schválila Sněmovna dočasnou právní úpravu postavení občanů Spojeného království u nás, a to do provedení nezbytných dlouhodobých úprav. Předpokládá se jednání o  recipročních garancích nabízených českým občanům Spojeným královstvím, a to až do 31. prosince 2020. Brexit ale prostě nemůže neznamenat omezení práv, spojených s občanstvím EU.

Počet europoslanců se po odchodu Británie sníží. Některým zemím se přesto zvýší počet poslaneckých míst. Nám ale nikoli. Proč?

Počet europoslanců se vyvíjí. Jednak to souvisí s maximálním počtem poslanců, který je zakotven v platné základní smlouvě o EU, jednak to bylo dáno rozšiřováním EU. Když jsme vstupovali před 15 lety do EU, čítal europarlament dočasně 788 křesel a ČR tam měla 24 poslanců. Smlouva z Nice snížila počet europoslanců na 732 a Lisabonská smlouva na 751. Spolu s tím se přepočítávaly počty europoslanců za jednotlivé členské státy. V současnosti má ČR 21 europoslanců a tento počet se nemění. Určen je také maximální počet poslanců na zemi – to se týká Německa, počet křesel na německé kandidátce se proto letos také nemění.

Nyní dochází poprvé k zúžení EU. A to hned o stát velikosti velmoci. Spojené království mělo dosud v Evropském parlamentu 73 křesel. Základní smlouva o EU se zatím nemění, tak přistoupil loni europarlament k pouhému přepočítání křesel. Letošními volbami by mělo být obsazeno pouhých 705 křesel. Některé země získaly křesla navíc, například pět mandátů je navíc pro Francii a Španělsko, tři mandáty pro Itálii a Holandsko, dva pro Irsko a tak podobně. Je to politické rozhodnutí, nejde jen o matematicky přesně daný přepočet podle vzorečku. A tak mohou vznikat v detailu i rozdíly – například středně velké Polsko, ale i malé Slovensko získaly křeslo navíc, ČR nikoliv.

Četl jsem, že se zvažuje, že angličtina po odchodu Britů, jakožto hlavní jazyk v Unii, by měla být nahrazena francouzštinou. To by mělo důsledky i ve školském systému. Co je na tom pravdy?

To jsou spíš takové senzacechtivé spekulace. Oficiálně je v EU jednacím jazykem každý jazyk členské země, tedy i čeština nebo slovenština. Těchto jazyků je celkem 24 a zajistit oficiální překlady všech dokumentů je často opravdový Babylon. Po odchodu 60 milionů Britů zůstane v EU ještě Irsko a Malta, kde je úředním jazykem také angličtina. Angličtina má také výhodu, že se jedná o tzv. worldspeak, tedy že se s ní dohodnete po celém světě. Pozice angličtiny jako jazyku číslo 1 v EU možná brexitem poněkud oslabí, ale nepochybně bude i nadále důležitým nástrojem pracovního dorozumívání, zejm. v evropských institucích.

Ano, v případě brexitu bude angličtina mateřštinou jen pro pět milionů občanů EU, francouzština cca pro 70 milionů a němčina pro 90 milionů občanů EU. Ale angličtináři se o práci bát nemusejí. Anglicky jako svou mateřštinou mluví ve světě asi 400 milionů lidí, je to i globální jazyk, protože v řadě zemí je druhým úředním jazykem (zejm. v Indii). Celkově tento jazyk jako možný nástroj dorozumívání dnes již používají asi dvě miliardy lidí. Budoucnost má i španělština, kterou má za mateřštinu také asi 400 milionů lidí, a jejich počet roste. Co do počtu překladů a počtu mluvících lidí je ve světě důležitá ještě čínština a arabština. Určitě neuškodí, když se lidé budou kromě angličtiny učit i jiné jazyky.

A vůbec – věříte, nebo nevěříte, že Británie z Unie vůbec odejde?

V tuto chvíli je asi vše možné. Od neřízeného (tvrdého) brexitu, přes jeho odklad o několik měsíců, aby byl čas projednat nějaký plán B, až po zrušení rozhodnutí britského parlamentu z roku 2017 o odchodu Spojeného království z EU. Výsledek referenda z roku 2015 však nelze jednoduše nenaplnit. Takže neúspěch dosavadního jednání premiérky Mayové bude mít v každém případě dopad na politickou situaci nejen v Británii, ale i jinde v EU. A náhradní plán znamená, že někdo bude muset ustoupit.

Opakování referenda podporují především liberální demokraté, Skotská národní strana a velká část levicových labouristů. Šéf labouristů Jeremy Corbyn si zatím udržuje neutrálnější manévrovací prostor, je tím ale osobně v otázce řešení brexitu poněkud nečitelný. Odboráři připomínají zejména negativní vliv brexitu na práva pracujících. Pokud privátní korporace uniknou regulačnímu vlivu EU, mohou přitvrdit. Po klausovsku »uvolněný trh« sáhne k úsporám na úkor podmínek práce.

Část thoryů, tedy konzervativců, má s odchodem z EU také problém, ale opakování referenda odmítají jako »zradu« na výsledku z roku 2015. Rozdělilo by to voliče i ostatních stran. Přitom hlavní viník této situace, expremiér Cameron, už odešel z politiky, stejně jako zapadla i euroskeptická Independent Party (UKIP) a její vůdce Nigel Farage. Asi jedině předčasné volby by mohly tento rozpor mandátů důsledně vyřešit. Ale obavy z možné ústavní nestability v zemi tuto cestu blokují.

Na druhou stranu otazníky nad další budoucností evropské integrace posilují populistické a nacionalistické tendence. A pouhé platonické vzývání evropanství tyto tendence nezastaví. Vzpoura proti evropské integraci přitom není lidová, pouze sugeruje lidem pocit, že se tím protiví zájmům elit. Přitom právě ultrakonzervativní elity útočí i na ta společná pravidla, která mohou lidem i pomáhat. Dezintegrací EU neubude kapitalismu ani nepřibude hmatatelné suverenity lidu. Ale to je už otázka střetu koncepcí změn pro Evropu, které jsou i součástí nadcházejících voleb do Evropského parlamentu.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.3, celkem 19 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


o.motl
2019-02-06 19:55
Kdo jsou thoryové, vyznavači boha Thóra? Zkuste si to po sobě aspoň
přečíst, než publikujete.
reich.mir.fan
2019-02-05 21:03
Ano nejvíce ovlivní ČR v tom směru že Terezka požene mezi prvními
čechy z BV domu sviňským krokem.Hlavním záměrem celého tzv.Brexitu
bylo vlastně vyhnat že země hlavně občany V4 plus bulhary a rumuny.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.