Rozhovor Haló novin s keramikem a sochařem Jiřím Pošvou

Varuji národ před obezitou

Kdo by neznal barokní soubor soch Matyáše Bernarda Brauna (1684-1738) kralující hospitálu Kuks? Na mysli mám 24 unikátních plastik z alegorické řady Cností a Neřestí. Vznikly po roce 1717 a jsou umístěny podél severního průčelí špitální budovy. Kolekce obdivuhodných děl z Braunovy dílny měla připomínat rozpor mezi dobrem a hříchem tak, jak to svým způsobem moralizující baroko podtrhovalo. O dobrých 300 let plus jeden rok později jste se rozhodl uchopit tento námět – ovšemže po svém. Zvesela, se smyslem pro nadsázku, karikaturu a humor, to je váš styl, Mistře?


Ano, přesně tak, sedíme u mne v romantickém Ateliéru Kampa na břehu Čertovky, kde již téměř čtvrt století tvořím s velkou chutí svou keramiku. Já, sochař Jiří Pošva, slavím letos takříkajíc sedmý křížek a mám za sebou na tři desítky výstav doma i v zahraničí. A to kupříkladu až v takové dálce, jako je třeba francouzská Bretagne, nebo dokonce Amerika. Vidím, že vám oči kloužou po regálech plných figur oblých žen i dam několika »x«, neboli maxitonáží, které já, maestro Pošva, dělám nejraději. A sám sebe se ptám, zda je možné ta »kila navíc« zpracovat do tak složitého námětu Ctnosti a Neřesti.

Jak vás napadl tento námět?

Nikdy jsem netrpěl nouzí o náměty, velmi rád a s velkou chutí nastavuji keramické zrcadlo, jako bych varoval národ před obezitou. Figur a figurek, panáků i panenek, kachlí i reliéfů a nejenom jich jsem stvořil na tisíce. Nikoli však z Adamova žebra, ale z pálené hlíny. Nikdy jsem se však nemusel nutit do práce. Vždy jsem čekal na příslovečné políbení Múz. A tak jsem si onehdy řekl, že už mám naděláno a jednou provždy už přestanu vystavovat. No, a moje Múza mne zaskočila s příkazem, že mě chápe, ale že tedy musím ještě udělat svou výstavu vskutku poslední. Pak že prý už od ní budu mít pokoj. Teď však že má pro mě poslední nápad.

Cnosti a Neřesti, to je přece velký námět, nemám-li pravdu, jak by řekl Braun svému mecenáši hraběti Šporkovi, který chtěl na svůj nový letní dvůr, který se měl stát zároveň lázeňským a společenským střediskem spřátelené šlechty, od věhlasného sochaře něco extra. Braun ho nezklamal…

Ani já nemohu tomuto pokušení odolat a zklamat. A tak jsem se jako Jiří Pošva upsal čertu slibem čtyřiadvaceti plastik na Braunovo téma. Nesměl bych to však být já, kdybych nezačal Neřestmi. Zde na pracovním stole pro potřebu redakčního fotografa defilují mé první tři plastiky, další dvě jsou již v peci. Pravda, figury jsou o něco menší než ty na Kuksu, zato ale zábavnější. Kupříkladu macatá Lstivost skrývá tvář škraboškou a v podpaží drží liškoprase, zvířátko symbolizující řadu nepěkných lidských vlastností. Buclatá Pýcha se ohání vějířem a o nahé stehno se jí tře, jak jinak, vzrostlý páv. Lehkomyslnost dělá provaz, což symbolizuje… no, lehkomyslnost přece, a beze studu nám ukazuje všechno, co ženská krása může jen obsáhnout, nezvažujíce jiné možné následky.

Co plastika, to personifikace k dnešku. Žádné drapérie a zkamenělá gesta, nýbrž živá modelace současných figur, které vídáme kolem sebe na ulicích či koupalištích, doplněné symbolizujícími zvířecími motivy ze světa snů.

Nejznámější soubor české barokní plastiky v plenéru dělal Mistr Braun v rozpětí pouhých dvou let. Na kdy se máme těšit my a kde bude soubor k vidění?

Čas letí, nerad bych odešel od rozdělané práce. Takže jsem si dal stejný limit jako kolega Braun svého času. Koncem příštího roku bych měl být hotov. Hezké a fajné, jak zpívá bard od Sýkorova mostu Jarek Nohavica, by byla výstava v Kuksu, ale kdoví. To je zatím to poslední, nad čím přemýšlím. Není se co divit. Ono totiž ztvárnit Lakomství, Smilstvo, Hněv, Lenost, Lstivost, Závist, Zoufalství, Pýchu, Obžerství či kupříkladu Pomlouvačnost v návaznosti na Štědrost, Upřímnost, Spravedlnost, Střídmost, Moudrost, Statečnost, Cudnost a v neposlední řadě Píli nebo Víru není žádná legrace. Vyhmátnout to nejpodstatnější a nejcharakterističtější, neopakovat se v pózách ani v doplňcích, to se fakt zapotím. Já, Jiří Pošva, se s tímto téměř sisyfovským úkolem vyrovnávám s nadhledem. Tak můžeme kupříkladu porovnat Braunovu kopii Naděje, která zdobí foyer vstupní haly pražského metra na stanici Malostranská v Praze, opíraje se o kotvu. Moje alegorie Naděje má též tento symbol, ale vytetovaný na jedné z polokoulí pozadí jedné figury. Přece jen si ale ještě dopřeji trochu inspirace. Ale pozvu vás už teď na brzkou shledanou na Kuksu zjara 2020. Nebo snad již koncem 2019? Aby to čert spral.

Ivan ČERNÝ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.9, celkem 9 hlasů.

Ivan ČERNÝ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


novotnyjaro
2019-02-18 15:20
Právě jsem se díval na příspěvek Amerika náš vzor, byly to záběry
z obchodních domů Walmart No hrůza, děs v duchu otázka, tito lidé
nám mají být vzorem?Všichni nadmíru korpulentní ne už lidé,ale
sloni a nosorožci.Tukové polštáře jim jenom kypěly zpoza bizarních
oblečení-holé zadky,muži v podprsenkách, ženy bez nich, kdy ale
nebylo možno rozeznat, zda jde o muže či ženu! Tak jestli nás tohle
čeká v rámci té proklamované svobody a demokracie,tak to raději
zůstanu v té proklínané totalitě!Tam mne život bez rad učitelů,
rodičů a mentorů naučil, jak se starat o své tělo, zdraví,ale
hlavně mentální vyspělost!
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.