Rozhovor Haló novin s předsedou poslaneckého klubu KSČM Pavlem Kováčikem

Když se napře soustředěné úsilí, některé zásadní věci se mohou podařit

Poslanci KSČM na nedávno skončené schůzi zaznamenali úspěch – většina Sněmovny podpořila jejich návrh na zdanění finančních náhrad, které církve dostávají od státu za nevydaný majetek. Cítíte zadostiučinění?

Dávali jsme od počátku, kdy se o tzv. církevních restitucích začalo jednat, značně hlasitě najevo, že je to pro nás něco těžko stravitelného, nepřijatelného. Nakonec došlo k oné »památné« politické dohodě, která s realitou moc společného neměla. My jsme tehdy, když se jednalo o původním zákoně, chtěli, ať nám vláda předloží výčet, kterého majetku se týká. Toho jsme se však nikdy jako součásti materiálu, o kterém by Sněmovna hlasovala, nedočkali. Nakonec to bylo předestřeno jako politická dohoda, kdy ještě jednotlivé církve udělaly dohodu s katolickou církví, aby se na ně taky něco dostalo. Navzdory našemu nesouhlasu byl zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi schválen. My jsme už tehdy říkali – podrobme tzv. církevní restituce revizi, je to dar a jako takový má být zdaněn.

A teď přišla doba, kdy se podařilo alespoň něco ve Sněmovně prosadit, myslím ono zdanění. Navzdory tomu, že odpůrci vyhrožují Ústavním soudem. Přece jen se ukázalo, že nejsme sami, komu původní rozhodnutí vadí, podle průzkumů až 60 % občanů s tím má problém, a jejich názorům jsme také naslouchali. Vůbec nechci předjímat, jak dopadne hlasování v Senátu, nedělám si velké iluze, že tam uspějeme. Když se předloha vrátí do Sněmovny, zachováme se stejně. Podání k ÚS je pak už zřejmě také na řadě. A je na něm, jak se rozhodne.

Současný výsledek beru určitým způsobem jako zadostiučinění, že se přece jen, když se napře soustředěné úsilí, některé věci zásadního charakteru mohou podařit. Mě to naplňuje optimismem. I kdyby náš návrh zákona Ústavní soud zrušil, jde o to, že se nám daří ve Sněmovně prosazovat věci. To je po závěrečném hlasování o zdanění církevních restitucí nabíledni.

Berete to tak, že se naplňují některé body tzv. tolerančního patentu uzavřeného mezi ANO a KSČM k tolerování existence Babišovy menšinové vlády?

Před Vánoci jsme měli určité vyhodnocení, konstatovali jsme, že pokud jde o naše programové požadavky, dohoda se plní. Pokračuje se dál v plnění programových věcí, je před námi další vyhodnocení zmíněného »patentu«. Po této stránce nemám zásadní výhrady. A co se týká připomínek k vládě ohledně personálií, to není o tom, že by se nám někteří ministři líbili více nebo méně, ale podle nás někteří pracují lépe, někteří hůře, a někteří činí kroky, které jsou v přímém rozporu s naším programem.

To nám přirozeně vadí, ač si nechceme osobovat nějaké personální pravomoci, ale silně a hlasitě dáváme najevo, co se nám na vládě nelíbí. A toleranční dohoda obsahuje i mechanismy tzv. dohodovacího řízení. Teprve po jejich vyčerpání pro nás přestává dohoda platit, pro druhou stranu rovněž.

Ale takový čas zatím ještě nenastal...

Teď to akutně nehrozí.

Ač některá média naznačují, že by to tak být mohlo...

Zde je víceméně přání otcem myšlenky. Faktem je, že zejména po některých výrocích, činech a aktech se zvedá jakási vlna, ale není to rozhodně plošně, ani většinově. Je to dáno tím, že máme jiné názory na zahraniční a obrannou politiku, než mají současné vládní strany, proto jsme nešli do vládní koalice. Abychom ukončili dlouhé období chaosu, šli jsme do podpory vzniku a tolerance existence menšinové vlády ANO a ČSSD s podmínkami, o kterých je nyní třeba také řeč.

Vraťme se ke schůzi Sněmovny. Program její první letošní schůze čítal na 230 bodů. Třebaže schůze trvala dva a půl týdne, zůstalo toho dost neprojednaného. Často jde o poslanecké návrhy. Nevadí vám to?

Situace je obdobná jako v dosavadních obdobích. Některé návrhy padají pod stůl a jsou odsouvány, zejména poslanecké. Ale nyní se mezi projednanými nacházejí i některé návrhy KSČM, je to tedy poněkud spravedlivější, než bylo dosud. Mě znepokojuje, že zůstávají třeba dva tři roky viset neprojednané různé zprávy, což je zbavuje aktuálnosti. Zůstávají viset některé mezinárodní smlouvy, které leckdy čekají na projednání ve Sněmovně také dva tři roky. To není dobře. Ale už jsme nyní z toho restu hezký kousek ukrojili, snažíme se, aby se tisky projednávaly bez ohledu na to, zda jsou poslanecké nebo vládní.

Na této schůzi se začala projednávat i Zpráva o činnosti ČT v roce 2016, poslanec KSČM Jiří Valenta rozvířil nejen ve Sněmovně, ale i na sociálních sítích bohatou debatu. Do jaké míry se s jeho názorem ztotožňuje klub KSČM? Poukázal nejen na stáří zprávy, ale především na to, že ČT podle něj neplní dobře práci média veřejné služby...

Některé zprávy se prostě projednávají v době, kdy všeobecná paměť o té době zanikla. To je vážná věc. A co se týká názorů kolegy Valenty? V řadě případů dlouhodobě poukazujeme na nedostatky, které ve svém vystoupení shrnul. Některé připomínky, které měl, opakujeme už delší čas, včetně toho, že ne vždy se chová Česká televize podle zákona o ČT, ne vždy je zejména její zpravodajství objektivní, vyvážené, nestranné. Někdy je to trošku podprahové, ale antikomunismus je tam patrný velmi silně. To není nic nového pod sluncem. Ke konečnému hlasování o dané zprávě by mělo dojít v březnu, ještě budeme celkový postoj klubu doprojednávat. Teď proto neřeknu, jak budeme hlasovat.

Až na osmý pokus prošlo první čtení vládní novely zákona o EET, do jisté míry šlo o obstrukce části poslanců. Jednání o některých návrzích se tak prodlužuje i o měsíce...

Obstrukce je nástroj opozice, jak projevit svůj nesouhlas, když už nemá sílu to přehlasovat. A v tomto směru pravice je velmi úporná.

A názor KSČM celkově na EET?

Jak jsem řekl ve Sněmovně – myšlenka dobrá, provedení horší. Bude třeba předlohu i nějak modifikovat, ale k tomu je určeno druhé čtení. V diskusi pravice poukazovala na to, že právě tímto zákonem se ze státu stává dráb, zatímco by to měl být hodný partner, přítel a rádce. Já jsem říkal: Těm poctivým nechť je přítelem a dobrým rádcem, a nepoctivým nechť je drábem. To platí odjakživa. My přece nechceme nikoho nadměrně zatěžovat a nikoho a priori podezírat z nějaké nepravosti, ale je iluzí si myslet, že všichni jsou tak ušlechtilí, že sami od sebe budou platit daně. A daně je třeba platit, z čeho by se jinak bralo na silnice, na školy, nemocnice a různé společenské potřeby, kvůli kterým si kdysi dávno člověk ustanovil institut zvaný též státem.

Proč pravicové opozici EET tolik vadí?

Je to spor mezi pojetím absolutní svobody, kde pravé spektrum - a čím pravější, tím je to více pociťováno - tvrdí, že každý si může dělat, co chce, a zodpovídá jen sám za sebe. Zatímco čím více stojíme nalevo, tak říkáme – ano, ale svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nemůže si každý dělat, co chce. A zatím nejsme jako lidé až tak moudří a ušlechtilí, abychom bez určitých regulací mohli udržovat stát. K tomu jsou zákony, daně, a ty je třeba dodržovat. Dobrovolně nikdo daně platit opravdu nebude.

Ještě s jedním pravicovým východiskem nesouhlasím, a také v diskusi zaznělo – že podnikatelé jsou ti, kdo drží stát svými daněmi. Podnikatelé a živnostníci nejsou jediní, kdo platí daně. Zatímco podnikatel a živnostník se různými úpravami může trošku z výšky placení vyvléci, zaměstnanec musí odvádět daně natvrdo, nikdo se ho na nic neptá. Takže i zaměstnanci platí daně, je to spravedlivé, mělo by to být co nejspravedlivější, a nikdo by z této povinnosti neměl být nějak vyjímán, nebo dokonce osvobozován.

Na Západě patří placení daní k první povinnosti každého, jinak jde o provinění z největších. U nás to tak mnozí lidé asi necítí a snaží se stát ošulit. Proč?

U nás je to také tak jako na Západě, pouze ne všichni to berou vážně. Je to otázka celkového naturelu národa, aniž bych se chtěl kohokoli dotknout. Zatímco německý či rakouský řidič si na domácí silnici nedovolí překročit rychlost atd., u nás si to dovolí běžně s vědomím, že je beztrestný. Pokud bude důsledné vymáhání povinností, bude méně excesů a možná i další regulace.

Na této schůzi byla ostrá diskuse k novele zákona o pobytu cizinců. Nepřekračuje přece jen někdy už ona ostrost rozpravy slušné chování?

Může se stát, že někdy emoce zabouří, my jsme to probírali i na grémiu Sněmovny. V tom okamžiku je třeba, aby to řídící schůze měl pevně v ruce i za cenu toho, že přeruší schůzi a svolá jednání k předsedovi Sněmovny. Řídící schůze mají naši podporu v těchto krocích. Myslím, že ty emoce je třeba vždy spíš tlumit a uklidňovat než nějak vybičovávat.

Nejde takové chování i nad hranici zkušeností minulých volebních období?

Podobné emociálně vypjaté situace sem tam přišly. A jak to přišlo, tak to odeznělo, ale zanechalo to určitou pachuť, to je pravda. Pokud vím, oba účastníci nedávného sporu jsou lidé prudcí a impulsivní, narazily na sebe kosa a kámen, a podle toho to jiskřilo. Tentokrát ponechávám stranou obsah emocí. S takovým způsobem řešení sporu nesouhlasím a nemělo by se to opakovat. Používejme k vyjádření názoru raději kultivovanější způsoby.

Kontroverzním tématem ve Sněmovně se stal i registr smluv. Jaký je váš názor na diskusi, která k tomu byla?

Pro mě je těžko přijatelné a stravitelné, aby podnik se státní účastí nebo přímo podnik se 100procentní účastí státu vydával sám sebe všanc konkurenci tím, že o sobě zveřejní kde co. Ale diskuse bude zřejmě ještě pokračovat. Jsem přesvědčen o tom, že stát umí dobře podnikat - např. v Budvaru je stát dobrým hospodářem, nakonec i v Lesích ČR se dlouhodobě generují pozitivní výsledky. Teď nemluvím o kůrovcové kalamitě, která je souborem více faktorů než jenom systémová chyba řízení Lesů ČR. Přece nemůžeme tyto podniky vydat jako na talíři konkurenci tím, že o nich úplně vše prozradíme. Tam se musí jednat velmi citlivě.

KSČM má na svém kontě ve Sněmovně už pěknou kupu předložených návrhů zákonů. Namátkou – náhradní výživné, zajištění právní pomoci, Búšehr, zákon o českém jazyku, lichva, pětitýdenní dovolená... Co byste chtěli, aby se projednávalo do poloviny roku, bylo schváleno do konce roku?

Jsou to vše součásti našich programových priorit. Každá předloha je pro nás důležitá. Když něco připravíme a předložíme, chceme to také prosadit. Na prvním místě jsou však určitě ty přímo zmíněné oblasti v sedmi prioritách a ty, které nejvíce ovlivňují postavení lidí. Vzpomeňme úspěch s prosazením karenční doby, i když neprošel přímo náš návrh, důležité je, že myšlenka byla přijata... Takový k tomu máme přístup.

Sněmovna přijala usnesení k docházce poslanců, kterým budou od nynějška hrozit peněžité postihy za neúčast na jednání pléna, výborů nebo komisí, pokud se neomluví. O srážkách z platu bude v těchto případech rozhodovat organizační výbor. Souhlasíte, že je to jen usnesení, které samo o sobě nic nemůže změnit?

Ano, bude potřeba změnit zákon o jednacím řádu, aby orgán, který onu »kontrolu docházky« dostal usnesením do vínku, měl také pravomoci, kompetence, to vůbec řešit. Jednací řád to zatím neupravuje. Toto usnesení je pouze prvním krokem.

Stejně si neumím představit, jak se bude kontrolovat samoomluvenka nepřítomného poslance – z pracovních důvodů, z rodinných důvodů...

Poslanecký mandát není pracovní poměr na píchačky, to je třeba uvést s velkým vykřičníkem. Čtyři roky trvá 24 hodin denně. To je prvotní. Já mám celkem úsměvný přístup k tomu, když se někdo omlouvá z pracovních důvodů. Každý si musí rozhodnout, jestli chce vykonávat mandát poslance, o kterém si myslím, že je práce na plný úvazek, byť to není pracovní poměr, nebo jestli vedle toho chce mít ještě jiné mandáty, jiné pozice. A pak se omlouvá ve Sněmovně z pracovních důvodů, protože musí být ve firmě, na krajském či městském zastupitelstvu atd. Jediné pracovní důvody, ze kterých lze neúčast poslance na jednání Sněmovny omluvit, jsou, když je poslanec Sněmovnou nebo jejím orgánem vyslán za plněním jiného úkolu. Třeba na služební cestu. Plní úkoly Sněmovny v jiném místě, než je její sídlo. To je přípustné.

Někdy je přínosné, že starosta je zároveň poslancem či zastupitelem. Musí si však zorganizovat vše tak, aby ve dnech, kdy zasedají výbory a Sněmovna, tam nechyběl. Pokud tak neučiní, protože má práci třeba v zastupitelstvu, a není ve středu ve Sněmovně při hlasování o návrzích ve třetím čtení, to je pak střet těchto dvou mandátů.

A ještě něco. To, jestli je vidět na kameře, že poslanec sedí ve Sněmovně a hlasuje, je jen malá část jeho práce. Podle nás by mělo být také věrohodně dokazováno, proč se neúčastní jednání výboru. Tam se odvádí největší práce na zákonech, na jednotlivých tiscích. Jde však také o to, že výbory by měly mít jen tolik členů, aby poslanec nemusel mít na starosti dva až tři. Výbory zasedají ve středu a ve čtvrtek, v úterý jednají kluby, v pátek podvýbory a komise, pondělky jsou věnovány na setkání s voliči. Ve výborovém týdnu a při celkovém počtu výborů a celkovém počtu poslanců v každém výboru je nad slunce jasnější, že na některém musí poslanec chybět, protože sedí na jiném. Snížení počtu poslanců ve výborech by podle mě vedlo i k nižším absencím.

Marie KUDRNOVSKÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 41 hlasů.

Marie KUDRNOVSKÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


reich.mir.fan
2019-02-21 20:15
Jo milý a ve sněmovně zadarmo drahý žvanile Pavlíku Kováčíku a to
KSČM čeká od Burešovy vlády další poďěkování za vlezdo...... v
podobě zrušení výhod jízdného u části(mladších)seniorů.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.