Rozhovor Haló novin s Emilem Kulfánkem, 1. místopředsedou Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS)

Útoky proti ČSBS mají za cíl jeho likvidaci

V přehledu všech akcí Památníku Terezín (celkem jich je 11) na webových stránkách této příspěvkové organizace Ministerstva kultury ČR je jako první uvedena ta nejznámější – Terezínská tryzna. Ta se uskuteční 19. května od 10 hodin na Národním hřbitově před Malou pevností. Novinkou jsou letos dvě podstatné skutečnosti: spoluorganizátorem Terezínské tryzny nebude, jako tradičně, ČSBS. Součástí nebude pietní akt k uctění památky Poslední popravy, který probíhal vždy dopoledne před Terezínskou tryznou na popravišti v Malé pevnosti. Můžete vysvětlit, proč k těmto změnám dochází?

Domnívám se, že se tak děje v kontextu současného nenávistného tažení některých našich pravicových politiků proti ČSBS a jeho předsedovi Jaroslavu Vodičkovi. O tom však později…

Terezínská tryzna se koná každoročně třetí květnovou neděli na závěr Mezinárodních pamětních dní odboje, jako odkaz Buchenwaldské přísahy, jejímž obsahem je i prohlášení osvobozených politických vězňů německého nacistického koncentračního tábora Buchenwald v roce 1945, že neustanou v připomínání válečných událostí, dokud nebudou vymýceny všechny kořeny nacismu. Členové Svazu národní revoluce a jeho právních nástupců - Svazu bojovníků za svobodu a Československého svazu protifašistických bojovníků - byli hlavními iniciátory vybudování Národního památníku před Malou pevností v Terezíně, a zejména hlavními organizátory první Terezínské tryzny, která probíhá na Národním hřbitově. Členové Českého svazu bojovníků za svobodu jako jejich pokračovatelé a následovníci jsou tedy spoluorganizátory Terezínské tryzny společně s Památníkem Terezín. Proto zde vždy pronáší projev předseda nebo jiný významný člen ČSBS. Ředitel Památníku Terezín letos jednostranně vypověděl spoluúčast ČSBS na organizaci Terezínské tryzny. Bylo zajímavé, že ještě předtím, než k nám byla doručena e-mailová zpráva s vypovězením spolupráce, tak se tato informace objevila v určitých médiích. Po nesouhlasné odpovědi předsedy ÚV ČSBS řediteli památníku Janu Roubínkovi (ODS) ten přiznal, že je to akce proti Jaroslavu Vodičkovi. Předseda ČSBS vyjádřil ochotu vzdát se práva na projev, aby mohl hovořit jiný významný člen ČSBS – účastník národního boje za svobodu z doby německé nacistické okupace - protože absolutní odmítnutí práva projevu představitele ČSBS je vlastně nespravedlivým trestem pro celý ČSBS, nicméně i tento návrh byl ředitelem Památníku Terezín odmítnut.

Připomínku popravy 51 členů mládežnické odbojové organizace Předvoj bude ČSBS organizovat na bývalém popravišti v Malé pevnosti Terezín ve výroční den této popravy, tj. 2. května 2019 v 14.30 hodin. Budeme rádi, když se tohoto pietního aktu zúčastní co nejvíce lidí.

Vypadá to, že celou lavinu útoků proti ČSBS odstartovala skutečnost, když v říjnu loňského roku dostal pamětní medaili poslanec za KSČM Zdeněk Ondráček, za osobní finanční dar na úpravu pomníků čs. legionářů v Rusku.

Ano, zdá se, že tomu tak je. Alespoň takto to líčí různá média v čele s některými redaktory České televize. Snahy o likvidaci ČSBS však začaly mnohem dříve, už v roce 1991, kdy tehdejší poslanec České národní rady za OF, KDS a později ODS Jan Litomiský navrhl sebrat ČSBS státní dotaci v tehdejší výši devět milionů Kč. Jako jeden z důvodů svého návrhu uvedl, že »jediným smyslem této organizace je šíření revanšistických nálad vůči německému národu«. Což je úsměvné už jenom z toho důvodu, že ČSBS byl a je tvořen bojovníky proti nacismu, původně sdruženými ve Svazu národní revoluce, Čs. obci legionářské a Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých, přičemž poslední dvě organizace jsou již zpět samostatnými spolky.

Pokud dnes někteří »pisálkové«, promiňte, že je tak nazývám, kritizují ČSBS, že se věnuje politice, a ne tomu, čemu by měl (tzn. pouze kladení věnců), tak bych pro ně chtěl zdůraznit, že si pletou politiku s příslušností k politické straně, resp. k politickému hnutí. Samozřejmě, že se věnujeme politice, vždyť bojovníci za vznik Československé republiky v roce 1918 a bojovníci za svobodu Československa z německé nacistické okupace v letech 1938–1945 bojovali a umírali z politických důvodů, bojovali a umírali za změnu politického systému. Je přece nesmyslné požadovat, aby tento spolek byl nepolitický. Nejsme však součástí ani přikloněni k žádné politické straně, neznamená to ale, že zakazujeme členům různých politických stran, aby se stali členy ČSBS, kromě stran neonacistických. V rámci ČSBS působí řada členů politických stran zprava doleva. Ale umějí se sjednotit a spolupracovat na připomínání si významného období I. a II. světové války.

Zdá se, že ČSBS začíná dnes opět někomu vadit. Začíná se zde objevovat, co tady bylo už v roce 1991. Formulace, které jsou nyní podávány mládeži, tvrdí, že český národ se provinil proti Němcům žijícím v českém pohraničí, že je vyhnal. To je lež, to není pravda a proti tomu ČSBS vystupuje. To je pravděpodobně, resp. zcela jistě, jeden z důvodů, proč musí být ČSBS zničen.

V poslední době se útoky stupňují. Roznětkou bylo předání svazové Pamětní medaile ČSBS Zdeňku Ondráčkovi, poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za KSČM. Svazové pamětní medaile, která je pořizována z vlastních finančních prostředků ČSBS, na nichž se podílejí členové ČSBS. Návrh na ocenění poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (a nikoliv policisty) byl podán jednou z oblastních organizací ČSBS za poskytnutou pomoc při opravě válečných hrobů z II. světové války, na jejichž opravách se tato oblastní organizace ČSBS podílí. Byl to tedy určitý impuls, záminka ke stupňujícím se útokům proti ČSBS. Přitom ve vystoupeních určitých politiků jsou používány lživé údaje a argumenty. Například o předsedovi ÚV ČSBS, že byl na Krymu, jsou jako důkaz proti němu používány fotografie z Volgogradu.

O mně je zase rozšiřována informace, že jsem obstruoval válečné veterány. Nebo také, že si ústředí ČSBS ponechává dotace měst, které jsou poskytovány našim organizacím v těchto městech atp. Na pozadí útoků proti ČSBS přitom pokračuje sbližování českých politiků s představiteli sudetoněmeckých krajanských spolků. Na rozdíl od České republiky mají tyto spolky nejenom podporu od celostátní německé a zemské bavorské vlády, ale také od vládních a ústavních představitelů České republiky.

To se u nás neděje, nikdo z vedení ČSBS není dnes zván do mezistátních pracovních komisí, které jsou vytvořeny mezi ČR a SRN na urovnání vzájemných vztahů. Sudetoněmecké krajanské spolky ze SRN jsou však v těchto komisích zastoupeny.

Vysoce postavení čeští politici navštěvují pravidelně sudetoněmecké srazy v Německu. Veřejně se mluví o tom, že budoucí sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu by se měl uskutečnit na území ČR, a to již v letošním roce. Pokládám si tedy otázku - není tady politické zadání kvůli tomu, zlikvidovat ČSBS? Zlikvidovat úhlavního nepřítele sudetoněmeckého landsmanšaftu? Podle toho, že na naší straně nemáme prozatím mnoho zastánců z řad politiků nebo médií ČR, se mně to tak jeví.

Povězme si něco více o události, která doslova hýbe severočeským Jabloncem nad Nisou. Určitou roli v ní hraje i ČSBS. Věc však má mnohem širší rozměr.

V Jablonci stála od 20. let minulého století socha bájného rytíře Rüdigera von Bechelaren, což je mytologická postava z německých bájí – Písni o Nibelunzích. Tento rytíř je rozpolcená postava mezi pohanstvím a křesťanstvím. Sochu zhotovil v roce 1904 rodák ze Všerub u Plzně Franz Metzner pro vídeňskou operu. Ale radnice rakouské metropole si nemohla dovolit sochu zakoupit za I. světové války. Po roce 1918 a vzniku ČSR zjistil německý starosta Jablonce (Gablonz) Fischer, že socha je v depozitáři ve Vídni a město ji v roce 1923 koupilo. Poblíž kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova na Horním náměstí byla vybudována v roce 1930 kašna a na ní umístěna právě socha Rüdigera. V druhé polovině 30. let se však stala místem a modlou srazů henleinovců, kde se veřejně šířila nenávist proti Československu. Při osvobozování Jablonce Rudou armádou tank poničil kašnu a socha spadla. Kašna byla obnovena, ale socha se odvezla do depozitáře do Prahy. Obyvatelé německé národnosti, kteří byli po válce transferováni do Německa, založili město Neu Gablonz na předměstí Kaufbeurenu a postavili repliku kašny a od čs. státu koupili v roce 1968 sochu Rüdigera.

Současné české vedení Jablonce však chce obnovit kašnu včetně kopie sochy, a to ke 150. výročí povýšení Jablonce na město. Zastupitelé záměr už odsouhlasili. Proti tomu se zvedla vlna odporu řady místních obyvatel, kteří v tomto aktu vidí oslavu sudetoněmectví.

Pro obnovu se velmi angažuje učitel místní uměleckoprůmyslové školy Libor Behúl. Zažaloval našeho předsedu místní pobočky ČSBS Františka Radkoviče pro pomluvu a spor vyhrál. Radkovič byl odsouzen ke čtyřměsíční podmínce na rok. A jaká to byla pomluva? Náš člen ČSBS mj. řekl, že Jablonec s Rüdigerem by se tak vracel do období, které je překonané, navazoval by na něco, co se současným, již ryze českým městem nemá co společného. A socha by mohla, pokud by byla vztyčena, sloužit jako symbolické místo pro setkávání neonacistů a revanšistů. Radkovič prohlásil, že Rüdiger uráží nejen válečné veterány, ale i obyvatele Jablonce, kteří byli perzekvováni v dobách německé okupace.

Je to pomluva, nebo reálná předpověď vzhledem k současnému dění v ČR? Je dokázáno a fotograficky zdokumentováno, že se u sochy rytíře scházely německé buršácké spolky, které byly silně nacionalisticky orientovány. Samozřejmě že zde henleinovci hajlovali. V německé knize Gablonz an der Neiße je Rüdiger vyobrazen jako symbol jabloneckého spolku Germania. Rüdiger povzbuzoval Němce, aby se nenechali Čechy znásilňovat. »To byla podstata té sochy. U Rüdigera měli ty své slávy. Vždy se u něj srocovali Němci a organizace jako NSDAP a podobné partaje, všechno stejné, vždycky Sieg Heil, Sieg Heil, všude hákové kříže, davy zfanatizovaných řvoucích lidí,« říká jablonecký rodák Josef Tvrzník.

Proti návratu sochy Rüdigera běží dvě petice, jedna je iniciována ČSBS, druhá pak několika členy místní komise městské památkové péče. »Chceme tu stavět kontroverzní dílo, jež symbolizuje německou nadvládu nad touto částí českého pohraničí, a přitom ve městě chybí pomník vyhnaným Čechům, demokraticky smýšlejícím Němcům a zavražděným Židům. Jablonec by měl spíše obnovit nacisty vypálenou synagogu po vzoru sousedního Liberce,« říká Radkovič.

Vladimír SLOBODZIAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 50 hlasů.

Vladimír SLOBODZIAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.