Rozhovor Haló novin s plk v. v. Jiřím Burešem, předsedou Asociace Vojáci proti válce

»Do žádného paktu nepůjdeme«, a než jsme se nadechli, jsme v NATO

V době listopadového převratu nám Václav Havel tvrdil, že už nikdy do žádného paktu nevstoupíme, a netrvalo dlouho, a už tu bylo NATO. Co myslíte, lhal, anebo nevěděl vůbec, oč jde?

Odpověď na tuto otázku má více variant. Nejlépe by bylo položit tuto otázku lidem, kteří se pohybovali v tu dobu kolem Václava Havla. Nemám na mysli jen osoby spjaté s Občanským fórem, ale různé poradce, i oficiální, včetně »bývalých struktur«. I přes jeho nevyzpytatelnost nepředpokládám, že by vůbec nevěděl, oč jde.

Za několik týdnů tu budeme mít výročí vstupu do NATO. Co nám tato Aliance vlastně přinesla?

Ano, máte pravdu, 12. března 1999 se Česká republika oficiálně stala plnoprávným členem NATO. Měsíc březen má také další smutná výročí; 15. březen 1939 je spojen s okupací Československa fašistickým Německem, a to se souhlasem našich spojenců (naši současní i tehdejší »přátelé« a spojenci by se měli za tuto hanebnost velmi hlasitě omluvit), a už 24. března 1999 jsme jako nový plnoprávný člen NATO horlivě přispěchali na pomoc našemu skutečnému pánu – Pentagonu – a souhlasili s Havlovým »humanitárním« bombardováním Jugoslávie. Pokud budeme rekapitulovat uplynulých 20 let našeho členství v NATO, těžko najdeme něco pozitivního. Ze spousty negativ snad největší je skutečnost, že jsme se stali spoluviníky za rozvrácení a zničení řady suverénních členských států OSN, kromě Jugoslávie také Libye, Sýrie, Iráku, Afghánistánu apod. Jsme spoluodpovědní za smrt milionů lidí v těchto státech, za hlad, bídu a rozvaliny, které jsme způsobili také my – mlčeli jsme a tím podporovali agresora. Vždyť je to přece náš pán a vzor. Již jsem to jednou říkal, ale opakuji: Po ukončení bojových akcí v Libyi pracovnice britské vojenské rozvědky prohlásila, že »…tato země byla vržena zpět do doby kamenné«.

Víte přece jen alespoň o nějakém kladu?

Zbytečně přemýšlím, o žádném nevím.

Ač Aliance měla být zaměřena jen na obranu, může se zaplést do války kdekoli na světě, protože všude má některá z jejích členských zemí své zájmy. Máme je někde také my?

Abych odpověděl, musím začít od začátku.

Již v 60. letech minulého století byla studijní skupinou složenou z generality bundeswehru, představitelů tajných služeb SRN a zejména BND (Spolková zpravodajská služba), diplomatů a politiků SRN vypracována tajná vojensko-strategická studie Příští válka na východě. Uvedená studie má čtyři základní strategická východiska:

– budoucí válka na východě bude možná jen jako válka koaliční;

– proti Rusku se musí získat a připravit východoevropský strategický prostor;

– bude to válka útočná, ale její dlouhodobá příprava se bude realizovat pod »obrannými« programy;

– získáme-li celou Evropu proti Rusku, pak máme šanci. V opačném případě pak SRN a Západ prohrají vše.

Tato strategická studie byla vojenskými odborníky v USA podrobně rozpracována v dokumentu Joint Operational Access Concept (JOAC) – Defense. Společný Koncept operačního přístupu (JOAC) – Defense, o kterém jsem již v minulosti hovořil, stojí za připomenutí. V Koncepci k zajištění operačního přístupu společných sil do zájmových oblastí (JOAC) je rozpracován způsob, jak budoucí společné síly USA dosáhnou operačního přístupu a vstupu do zájmové oblasti. V podstatě se jedná o detailní návod na přípravu porážky Ruska. Příhodnější název by byl »koncepce přípravy útočné války proti Rusku«. V jednotlivých částech dokumentu je popisována činnost, která je již několik let ze strany NATO prováděna. Počínaje »přibližováním«, získáváním nových členů, obkličováním Ruska, budováním nových základen kolem Ruska, společnými cvičeními členských států NATO co nejblíže ruských hranic, nácviky provádění dálkových přesunů vojenských jednotek a techniky US Army přes území několika států a další. A my u nás připravujme infrastrukturu – opravujeme dálnice pro použití jako startovací a přistávací dráhy, přepravu, přesuny a stanoviště mobilních odpalovacích zařízení a těžké bojové techniky tak, jak to bylo stanoveno na Summitu NATO 2018.

Koncepce JOAC je o válčení. Pojednává o použití síly k získání přístupu do operační oblasti za situace, kdy se protivník svými silami snaží tomuto přístupu zabránit. Koncepce navíc zdůrazňuje, že protivník je schopný a disponuje pokročilými technologiemi v rozmanitém prostředí. I když to zde není zvláště zmíněno, použití ZHN (zbraní hromadného ničení) zůstává i nadále předmětem vážných úvah.

Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že do budoucí útočné války budou zákonitě zapleteny všechny státy Evropy. A to nikoliv pro plnění svých vlastních zájmů, ale k naplnění geostrategických a geopolitických zájmů Spojených států. Česká republika má pochopitelně také své zájmy, které jsou v dokumentu Bezpečnostní strategie ČR definovány takto: Životní, Strategické a Další významné.

Životním zájmem je zajištění suverenity, územní celistvosti a politické nezávislosti ČR, zachování všech náležitostí demokratického právního státu včetně záruky a ochrany základních lidských práv a svobod obyvatel.

Strategické zájmy České republiky jsou:

1. Bezpečnost a stabilita, především v euroatlantickém prostoru.

2. Prevence a zvládání místních a regionálních konfliktů a zmírňování jejich následků.

3. Zachování globální stabilizační role a zvýšení efektivnosti OSN.

4. Posilování soudržnosti a efektivnosti NATO a EU a zachování funkční a věrohodné transatlantické vazby.

5. Naplňování strategického partnerství mezi NATO a EU, včetně posilování jejich spolupráce při komplementárním rozvíjení obranných a bezpečnostních schopností.

6. Rozvíjení role OBSE v oblasti prevence ozbrojených konfliktů, demokratizace a posilování vzájemné důvěry a bezpečnosti.

K takto formulovaným zájmům ČR si neodpustím poznámku, tedy otázku: Jak jsou plněna příslušnými státními orgány opatření k zajištění stěžejních životních zájmů ČR, tj. suverenity a politické nezávislosti, když přes území ČR projíždějí podle libosti konvoje cizích ozbrojených vojáků až na hranice nám spřáteleného, mj. také členského státu OSN? A to se zdůvodněním, že se jedná o obrannou akci před rozpínavostí tohoto státu (Ruska). Mimoto jsme dali k dispozici a užívání území a objekty patřící českému státu cizím ozbrojeným silám.

To vše je projev zřeknutí se vlastní suverenity. Skutečnost »zřeknutí se politické nezávislosti ČR« je podpořena jednáním našich zástupců na mezinárodní scéně, které je vedeno vždy v »závěsu« za řídícím státem, tj. USA. Mimoto všechny státní sdělovací prostředky jsou angažovány »podle not« stanovených v Bílém domě nebo Pentagonu.

Toto vše je obsahem nikoliv útlé brožury s obsahem Společný koncept operačního přístupu (JOAC), tedy Joint Operational Access Concept. Blížíme se ke konci obsahu brožurky, vše bude již připraveno. Stáváme se aktivními činiteli v přípravě útočné války proti Rusku.

Jakým právem se rozhodlo o našem členství v Alianci, když na rozdíl od vstupu do EU jsme se k tomu nemohli vyjádřit v referendu? Čeho se tehdejší mocní báli?

NATO bylo ustaveno již v dubnu 1949, tedy velmi krátce po ukončení druhé světové války, a dále budováno především jako hráz proti »rozpínavosti komunismu«, proti pronikání myšlenek na jiné politicko-ekonomické uspořádání společnosti, než bylo na Západě. Po rozpadu bipolárního uspořádání světa a tzv. »návratu k demokratickým hodnotám první ČSR a západního světa«, sílilo volání po vymýcení hrozby válek a odbourání mírových překážek, které byly spatřovány v existenci dvou vojenských paktů – NATO a Varšavské smlouvy, které stejně po rozpadu bipolárního uspořádání ztratily své opodstatnění. Vznikl pokus o jednopolární uspořádání pod vedením USA. Vznikly pochybnosti o opodstatněnosti další existence NATO. To samo zoufale hledalo zdůvodnění své existence.

V té době sílil národně osvobozovací boj v různých částech světa. Účastníci národně osvobozovacího boje stále častěji nemají jiné možnosti a sahají k individuální likvidaci figur a představitelů utiskujícího režimu. Toto jednání začíná být nazýváno teroristickým činem s politickým podtextem. Teroristický čin je ve své podstatě kriminální jev a jako takový byl také stíhán a bylo v boji proti němu používáno policejních metod. Bojovníci v národně osvobozovacím boji se nyní stávají teroristy a je proti nim třeba bojovat razantně nikoliv policejními, ale vojenskými jednotkami včetně zpravodajských služeb. Tohoto úkolu se ujímá NATO a má najednou opodstatnění své existence – boj proti světovému terorismu. V této situaci je třeba zajistit bezpečnost ČR a je nabídnuta účast v NATO.

Žádost ČR o přijetí do Aliance podpořila i tehdejší nejsilnější opoziční strana Česká strana sociálně demokratická. Podmiňovala ji však referendem, což bylo pro pravicovou koalici nepřijatelné. Právě sociálnědemokratický požadavek referenda byl v souvislosti se vstupem do NATO nejčastějším tématem diskusí. Konec těchto sporů přineslo až rozhodnutí, že o ratifikaci přístupu k Alianci rozhodne parlament ještě v období před předčasnými volbami v roce 1998. To nakonec akceptovala i ČSSD a od prosazování myšlenky referenda ustoupila.

Nevzniklo naším členstvím nebezpečí, že země, které byly napadeny nebo napadeny být ještě mohou, se budou na nás mstít?

Samozřejmě, že toto nebezpečí existuje a je reálné. Pokud se agrese zúčastníme fyzickou přítomností našich vojáků, je velmi pravděpodobné, že dojde ke ztrátám na životech. To je přirozené, budeme agresoři a příslušníci napadeného státu se budou bránit. Tak jako v Afghánistánu byli napadeni naši vojáci, příslušníci okupačních jednotek. Není pravděpodobné odvetné napadení našeho území, pokud se v námi napadeném státě jedná o vzdálený malý stát. Ale Spojenými státy prostřednictvím NATO je útočná válka připravována především proti Ruské federaci. V tom případě je nutno počítat se silnou odvetou. Evropa by se stala bojištěm. Na území evropských států by dopadaly ruské rakety a z území evropských států by byly odpalovány rakety proti Rusku. Co by z Evropy v tomto případě zůstalo, si nedovedu představit. Byla by to válka nukleární a Evropa by shořela v nukleárním žáru.

Proč o svém dalším pokračování členství, ač by to bylo demokratické, nesmíme nyní hlasovat?

Na to je celkem jednoduchá odpověď. Vládnoucí garnitura a pravicová opozice v parlamentu mají společně strach, že by výsledek hlasování byl stejný jako v Británii při hlasování o setrvání nebo odchodu z EU. Také není možné jak hlasovat. Obecné referendum není a zřejmě tak rychle ani péčí vlády a parlamentu nebude. Jednoduše z důvodu možného hlasování občanů o setrvání nebo odchodu z NATO.

Máme vůbec možnost něco proti dalšímu prodloužení našeho členství udělat?

Samozřejmě máme. Jednoduše podat oznámení o odstoupení. To ale nemá kdo podat – stávající vláda a parlament v tomto obsazení také ne. Proto musíme docílit změny obsazení parlamentu a tím i změny vlády, nebo změny přístupu vlády k otázce členství ČR v NATO, ale to je nepravděpodobné.

Tedy zůstáváme na to opět sami – my, ti dole, kteří to rozhodnou. První předpoklad úspěchu je uvědomit si, že o úspěchu rozhodnou lidé. Obyčejní lidé v naší krásné vlasti. A lidé nejsou jen Praha. Praha, to je sice vysoká politika, ale také kavárna a politická lumpárna. Ale jsou i odbory, a to je síla. A když odboráři pochopí, že náš boj je i jejich bojem a naopak, a vzájemně se podpoříme, tak musíme zvítězit. Hlavní je, aby nás lidé pochopili. S těmi musíme hovořit. Máme přece zkušenosti z boje o Brdy. Jezdili jsme po všech krajích, lidé nám rozuměli a podpořili nás. Dokonce i bývalí emigranti.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 78 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2019-02-27 00:34
Až se to obrátí, bude nutné potrestat válečné zločince a odškodnit
oběti.
e173rb
2019-02-26 20:37
Mám za to, že zažíváme jedno z nejostudnějších a nejvíce
ponižujících období v historii naší země. Členství a aktivní
působení v paktu NATO k tomu významně přispívá. To už nám nikdo
neodpáře, stejně jako Slovákům jejich roli za 2.sv. války. Dost
dlouho jsme měli čistý štít, už nemáme a až spolu s USA padnou
jejich vazalské režimy, budeme sedět s nimi na lavici obžalovaných.
Možná by mohlo být polehčující okolností vystoupení z NATO a
distancování se od něj, ale museli bychom to stihnout včas. Ještě
než dojde ke zhroucení. Domnívám se, že Havel o ničem nerozhodoval a
jeho názory, pokud nějaké měl, nebyly určující. Ten byl instalován
pouze za účelem odkývání a politické podpory plánů dobyvatelů. A
snad i k ponížení našeho národa.
mira.ben
2019-02-26 19:48
hajek.jiri51: Já se tomu referendu nebráním, jen mi přijde zbytečné,
když voliči mohou už teď volit strany, které vystoupení z NATO
prosazují. Navíc takové referendum by bylo silně nezávazné, to
konečné rozhodnutí by stejně musela udělat vláda a parlament. Dokud
tam nebude pro vystoupení většina, je zcestné se bavit o nějakém
referendu. Momentálně by byli pro vystoupení poslanci SPD a KSČM, ti
mají dohromady 37 poslanců. Dejme tomu, že by to mohlo podpořit i pár
poslanců ANO nebo ČSSD (i když mě teda kromě Foldyny nikdo nenapadá),
i tak nejsme ale ani na 50 poslancích. V Senátu pro to podpora není
vůbec, tam by hlasoval pro vystoupení snad jen senátor Doubrava. A
prezident taky dlouhodobě deklaruje, že je pro setrvání v NATO (navíc
za jeho vlády se do NATO vstupovalo).
hajek.jiri51
2019-02-26 01:50
JOAC je koncept pro magory. A pokud jste si tak jisti, i s politickou
věrchuškou, miro.ben-e a salekiv-e, tak proč jste tak všichni tak
podělaní z referenda? NATO je zločinecká organizace a jako taková by
měla být rozpuštěna tak, jako byla rozpuštěna VS. Dokud je ještě
čas. Jinak se i s námi "rozpustí" v jaderném víru, který
vyprovokuje.
fronda
2019-02-26 00:42
Severotlantický pakt je zločinecká organizace. Bezpečnost nezaručuje,
ale ohrožuje. Kolik jen bylo zavražděno lidí při barbarské agresi
proti Jugoslávii! Řádově víc, než kolik bylo obětí excesů v 50.
letech. To " demokratům" nevadí? Jsou ty banány a natřené
fasády skutečně důležitější než životy nevinných žen a dětí?
salekiv
2019-02-25 20:56
Odpovědi soudruha Kojzara nemají daleko k monologu jeho ideologického
soukmenovce Miloše Jakeše na Červeném hrádku - "Hlavní je, aby
nás lidé pochopili". Nebojte se soudruhu Kojzare, nepochopí vás.
mira.ben
2019-02-25 18:41
Odpověď na poslední otázku jsem nepochopil. Nejdřív píše, že si
vlastně uvědomuje, že pro odchod z NATO není většina ani v parlamentu
ani ve společnosti. Pak sem ale naprosto nesmyslně plete odbory. Opravdu
se mají v době svobodných voleb podílet na zahraniční politice
odbory? A proč by odbory měly prosazovat něco proti čemu je většina
voličů? Žádné referendum není potřeba - strany, které jsou pro
vystoupení z NATO (KSČM, SPD) dostali ve volbách dohromady ani ne
pětinu hlasů.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.