Před půlstoletím poprvé vzlétl Concorde

Nadzvukový Concorde býval výkladní skříní společností British Airways a Air France. Elegantní letoun, který zvládl trasu mezi Evropou a východním pobřežím Spojených států za tři hodiny, však nikdy nesplnil sny o masovém rozšíření. Do vzduchu se poprvé vznesl 2. března 1969, necelý měsíc po velkokapacitním Boeingu 747. A právě ten se stal budoucností letecké dopravy, na rozdíl od Concordu totiž dokázal přepravit naráz stovky lidí, byť podstatně pomaleji.

V 60. letech minulého století to přitom vypadalo, že velká budoucnost čeká spíše nadzvukové dopravní létání, vhodný stroj se pokoušeli vyvinout v USA i Sovětském svazu. Pozadu nechtěli zůstat ani tradiční evropští výrobci, kvůli překonání technických obtíží i redukci velkých nákladů dokonce překonaly vlády Francie a Velké Británie tradiční řevnivost a na náročném projektu začaly spolupracovat. Dohodu o společném financování podepsali zástupci obou zemí na podzim 1962.

Nečekanou potíž ale představovala volba názvu připravovaného letadla. Slovo Concorde, v překladu svornost, bylo sice bez problému srozumitelné Francouzům i Angličanům, avšak předmětem prestižního sporu se stalo koncové »e«, které v anglické verzi výrazu chybí. Nakonec ustoupil Londýn, jenž sporné písmeno akceptoval s tím, že reprezentuje slovo England. Stavba dvou prototypů elegantního stroje se štíhlým trupem, sklopným nosem a delta křídly začala v roce 1965.

První testovací let se již blížil, když britsko-francouzský tým dostal studenou sprchu. V poslední den roku 1968 si totiž svou vzdušnou premiéru odbyl přímý konkurent Concordu, sovětský Tu-144. Concorde se nakonec od ranveje poprvé odlepil krátce po půl čtvrté odpoledne 2. března 1969 ve francouzském Toulouse. Druhý exemplář, postavený v anglickém Filtonu, se do vzduchu dostal o měsíc později. Rychlost zvuku Concorde překonal 1. října 1969, tři měsíce po Tu-144.

Trvalo ale ještě přes šest let, než se concordy v lednu 1976 objevily na běžných linkách. I v tomto případě je totiž o pár týdnů předběhl sovětský letoun, přezdívaný pro nápadnou podobu (danou ovšem fyzikálními zákony) s britsko-francouzským strojem »concordski«. V půlce 70. let ale už bylo zřejmé, že nadzvuková éra dopravního létání nepřijde, zejména když americký Boeing už pár let předtím uložil plány k ledu a vsadil na velkokapacitní Jumbo Jet pro zhruba pět stovek cestujících.

Concorde rozhodně neměl na růžích ustláno. Ropné šoky 70. let vyhnaly cenu paliva do nebývalých výšin, což při apetitu jeho čtyř motorů učinilo z cestování nadzvukovou rychlostí luxusní záležitost. Do útlého trupu letadla se navíc vešlo jen kolem sta pasažérů, což ekonomiku provozu dál zhoršovalo. Vysoká cena se ale paradoxně stala svým způsobem výhodou. Concorde si díky ní získal pověst exkluzivního letounu pro transkontinentální přepravu horních deseti tisíc.

Z velkých plánů tak nakonec bylo jen 20 vyrobených concordů. Šest vzniklo během vývoje a o zbylých 14 se napůl podělily aerolinky Air France a British Airways. Zpočátku létali Britové i Francouzi z Evropy do mnoha směrů - vedle Severní a Jižní Ameriky i do jihovýchodní Asie. Kvůli obavě z nadměrného hluku způsobeného sonickým třeskem při překračování rychlosti zvuku ale nemohly létat nad pevninou, a tak se nakonec usadily na linkách z Londýna a Paříže na východní pobřeží USA.

Concordy si najímaly i cestovní kanceláře pro charterové lety a při jednom z nich se 25. července 2000 jeden z letounů při startu z pařížského letiště zřítil. Zahynulo tehdy 109 lidí na palubě a další čtyři na zemi, pro pověst do té doby naprosto bezpečných strojů to byla katastrofa. Do služby se navíc vrátily jen krátce po útocích z 11. září 2001, kdy všeobecně opadl zájem o leteckou přepravu. A tak se už na jaře 2003 oba provozovatelé rozhodli poslat concordy do muzea.

(ici)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.3, celkem 4 hlasy.

(ici)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.