Boj za práva žen je vysoce aktuální

Každý rok si pokroková veřejnost připomíná den 8. března jako mezinárodně uznávaný Den žen, svátek dnes stanovený Organizací spojených národů. Když 8. března 1908 švadleny v New Yorku vyšly do ulic a požadovaly volební právo, lepší pracovní podmínky a zákaz práce dětí, bylo to na tuto dobu něco nevídaného. Takzvané demokratické buržoazní republiky či konstituční monarchie volební právo, natož účast žen v nich nepřiznávaly. Výrazně nižší mzda pro ženy byla v té době i ve Spojených státech amerických brána jako naprostá samozřejmost. Ne všechna povolání mohly ženy v té době zastávat, ne všechny mohly studovat střední a vysoké školy a mnohde bylo »nemyslitelné«, aby zastávaly významné vědecké funkce. Pro příklad vzpomeňme Marie Curie-Sklodowskou. Ta ještě v roce 1911 nebyla o jeden hlas zvolena do Francouzské akademie věd. Ostatně Francie přiznala ženám volební právo až po druhé světové válce. Taková byla tehdejší demokracie a pohled buržoazní morálky na společnost. Když newyorské švadleny vyšly v počtu téměř patnácti tisíc do ulic, aby demonstrovaly za svá základní lidská práva a důstojnost, byly mnohé z nich za tento čin propuštěny z práce. Ostatně v čem se dnešní doba v tomto případě liší.

Ženy v České republice mají průměrný plat o více než pětinu nižší než muži. Ženy jsou tlačeny do přijímání kratších pracovních úvazků, úvazky na dobu určitou a i hůře ohodnocené. Nerovnost je druhá nejvyšší v Evropské unii, pokud srovnáme takzvaný medián výdělků. Přitom mají dnešní vládnoucí elity a Evropská unie a různé nevládní organizace má plná ústa tzv. genderového vyváženého postavení mužů a žen. Realita je však mnohem tvrdší.

Pokus newyorských švadlen nebyl v USA jediný. Jeden z prvních pokusů se objevil již v roce 1857, kdy ve Spojených státech v březnu stávkovaly ženy pracující v textilních továrnách za zlepšení pracovních podmínek. Po roce 1908 se protesty žen za lepší pracovní podmínky, stejnou mzdu za vykonanou práci a volební právo přelévaly dále. Svátek žen byl poprvé slaven 28. února 1909 po vyhlášení Americkou socialistickou stranou. Na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu 1910 prosadila německá socialistka Klára Zetkinová pořádání mezinárodního svátku, tehdy ještě bez určení pevného data. Od roku 1911, kdy byl poprvé slaven v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a USA, mezi jeho cíle patřilo volební právo žen. Pevné datum nebylo stanoveno, bývalo v únoru a březnu.

Datum 8. března se ustálilo až po první světové válce, zejména pod vlivem velké demonstrace v Petrohradě roku 1917 těsně předcházející únorové revoluci, která se konala poslední neděli v únoru dle juliánského kalendáře, což odpovídá 8. březnu kalendáře gregoriánského. Svátek se rychle rozšířil, jeho obsah kolísal od politického a feministického protestu po apolitickou socialistickou obdobu Dne matek.

Od roku 1975 je svátek oficiálně uznán Organizací spojených národů a je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. Konečně od roku 2004 se zásluhou komunistické strany vrátil MDŽ jako významný den i do českého kalendáře.

Co je podstatné, že záměrně vytvářené pseudoproblémy, různé gendery, zpochybňování základních mezinárodních úmluv, různý výklad Úmluvy Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí (tzv. Istanbulská úmluva), skutečnou rovnost nepřinese. Je třeba mít úctu k ženám nejen slovně vyjádřenu, ale rovněž ji v praxi respektovat. Jestliže žena na čajové plantáži dře za několik dolarů na den a o jejích právech ji poučuje žena z nevládní neziskové organizace placené vládami a mezinárodními organizacemi, jež bere na hodinu to, co žena z plantáže za celý rok, s mezinárodními organizacemi není něco v pořádku. Svět si hraje na rovné postavení, a pravidla určují velké nadnárodní korporace. Po desetiletí těžce vybojovávaná práva jsou šmahem odhazována bez jakýchkoliv skrupulí vládami, pokud je již nepotřebují. Kapitalistické vykořisťování člověka člověkem je stále největším problémem dneška.

Největším dárkem pro ženy nejen k jejich mezinárodnímu dni bude, když nezapomeneme odkazu všech žen bojujících za lepší život pro sebe, své děti, za mír ve světě, když odmítneme rozrůstající se hrozbu fašismu a válku v jakékoliv podobě, na kterou právě ženy a děti doplácí nejvíce…

Stanislav GROSPIČ, předseda Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 24 hlasů.

Stanislav GROSPIČ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2019-03-12 00:32
miki.13: Spíš tady nejsou ignorovány zločiny kapitalismu.
fronda
2019-03-12 00:31
salekiv: Vždyť ti neznámí lidé mohli tajemníkovi taky tykat.
paul-55
2019-03-11 21:51
Miki, prosím, přečti si ten článek od Standy ještě jednou, snad
pochopíš. Když ne, tak je mě tě moc líto a řadíš se mezi zdejší
rádoby pravičácké plácaly. Jinak tvůj vstup do zdejších diskuzí
nevypadá na člověka obdařeného duchem a znalostmi, ale bohužel na
dalšího "vysírače". Držím ti palce, přeji úspěch a snaž
se reagovat věcně, jestli jsi schopen to pochopit - tedy více faktů a
méně pravičácké, ničím nepodložené rétoriky !!!
miki.13
2019-03-11 13:23
Je smutné, že se tady 30 let od pádu totality některými
diskutujícími zpochybňují zločiny komunismu.
salekiv
2019-03-11 09:17
jocky: Silně mi připomínáte nějakého minulorežimního stranického
tajemníka. Ty také vyjadřovali svoji nadřazenost tím, že i neznámým
lidem tykali. Nevzpomínám si, že bychom se někde potkali.
fronda
2019-03-11 01:23
salekiv: Poslední odstavec sedí na Rosu Luxemburgovou, Ethel
Rosenbergovou...
fronda
2019-03-11 01:21
joska.korinek: Beneš podepsal jenom Mnichov.
jocky
2019-03-10 23:09
salektive, já se snad zastával Gottwalda? Tady je řeč o dělnících a
jejich organizacích, nebo přesněji o dělnicích a jejich organizacích,
a to fakt nemá s Gottwaldem moc společného. Tedy až na to, že před
válkou pochodoval v čele demonstrací a občas ho zmlátila policie.
Špionka Horáková si moc slov vnutit nenechala - nebo že bys ji osobně
znal a svěřila se ti? Ale nic z toho tu fakt nemá co dělat, tady je
fakt řeč o právech obyčejných žen. Newyorské švadleny jsem
nepotkal, ale mluvil jsem s indickými. Nejsou na tom o moc líp než ty
newyorské tenkrát. Pan Grospič se mimochodem zmiňuje o ženách na
čajové plantáži, nemají NĚKOLIK dolarů za den, mají pouhé dva -
tedy aspoň v Indii. Nakonec v archivech, a že jsem jich prolezl dost,
jsem si nikdy nevšiml, že by paní Horáková mluvila o pracujících
ženách. Ale demokracie měla plná ústa. Dál platí znovu to, co řekla
Mařenka Davisová.
salekiv
2019-03-09 19:53
jocky Masový vrah Gottwald se rukama také nikdy neživil a vlast prodal
bolševikovi z východu.
mira.ben
2019-03-09 19:47
jocky: Podle vás jsou vzdělaní lidé ve společnosti něco míň a ten,
kdo se neživí rukama nemá právo na spravedlivý proces?
salekiv
2019-03-09 19:46
joska:korinek Nevím jaké má pan Grospič zážitky s prací newyorských
švadlen. Podle vás, člověk, který tu dobu nezažil, nemá právo se k
ní vyjadřovat? Vskutku objevné. Řeč pronášená Miladou Horákovou,
jí byla samozřejmě vnucena. To nebyla její slova.
jocky
2019-03-09 19:25
salekive, Milada Horáková nikdy nebojovala za práva jiných ani se nikdy
neživila rukama, jen ve správný okamžik prodala svou vlast. Nanejvýš
pro ni platí to, co svého času řekla britská historička Mařenka
Davisová: "Bojovaly za práva žen. Bílých, bohatých a
vzdělaných."
joska.korinek
2019-03-09 10:56
Salekive, nevím, jaké máte zážitky z doby soudu M. Horákové, že se
cítíte povolán to hodnotit. Spíš bych řekl, že jen něco
papouškujete. Já v té době, coby kluk, spíš okukoval holky a proces
sledoval okrajově v magazínech před filmy v bijáku. Byly mě ale
krajně protivné řeči toho prokurátora, ale stejně nepochopitelně
zamotané kecy paní Horákové, ze kterých zrada přímo trčela. Ale jak
říkám: byl jsem jen kluk. Přesně ale pamatuji, jak táta, jinak fanda
komunistů, prohlásil: Tak tohleto by Beneš nepodepsal.
salekiv
2019-03-08 11:02
Pane Grospiči, předpokládám, že mezi ty bojující ženy řadíte i
Miladu Horákovou. Poslední odstavec na ní sedí jak ušitý.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.